Helena Bonham Carter a dárek od fanynky

Heleno,
tvoji fanoušci ti posílají různé věci. Jo, posílají. Jsem úplně na nic, - co se týče odpovídání na jejich dopisy.
- Jeden jsi nám přinesla. Jo. Je to ten jediný,
který jsem za poslední týden přečetla. Omlouvám se všem,
co mi něco poslali. - Podívejte, jak nádherně
to je udělané. - Udělala to moc hezky. Je to krása.
Udělala to pro tebe jedna fanynka. Jmenuje se to "25 věcí,
které mě naučila Helena Bonham Carter".

Je to například: "Nejlepší modely spolu nemusí ladit."
To je hezké. "Věřit si." "Je dobré odlišovat se.
Buď věrná sama sobě a jdi za svým srdcem." To je hezký. Říkala jsem si: "Pomáhám lidem. Cítí se díky mně líp."
A pak přišlo číslo 17. A pak číslo 17:
"Helena Bonham Carter mě naučila, že nevadí,
když člověk má krátké, tlusté nohy."

Kamarádka za mnou totiž přišla a řekla:
"Přečti si to. Udělá ti to radost." Ještě jsem si to nepřečetla celý.
Uprostřed si říkám: "Hm..." A pak: "Co?" Nikdy jsem neřekla, že nevadí,
když člověk má krátké, tlusté nohy. Možná tím myslí, že je takový mám já.
Nebo jí díky mně nevadí ty její. - To bude ono.
- Taky si myslím. Ale jestli jsou díky mně krátký,
tlustý nohy moderní, tak jsem udělala
něco vážně prospěšnýho. - Nemyslíte?

Pro všechny ženy.
- Jo.

Sedím na gauči s Michaelem Bublém. - Já Michaela totiž poslouchám.
- Michaele, on si nevymýšlí. Jsem šíleně nadšenej,
že tady s tebou dneska večer můžu být. Jsem totiž ve fázi, kdy všichni
moji kamarádi pořád vyráží mezi lidi. Paří celou noc, ožírají se...
To už je za mnou. Můj ideální večer je jít domů, napustit si vanu,
zapálit svíčky, otevřít láhev vína a pustit si hudbu tady toho pána a mám něco,
čemu rád říkám Bublého koupel.

Je to jako sen. - Popravdě...
- Není nic lepšího. Ty to ani nevíš.
Je šílený, že něco takovýho říkáš. Já mám totiž
už celou věčnost v peněžence tohle. - Snad to není jeho fotka.
- Je to soudní zákaz přibližovat se? - Je to bromance.
- Jen se podívejte na ty jeho oči. - Nenecháme je o samotě?

- Ty oči!
- Měli bysme si spolu dát Bublého koupel. Ne jako gayové. Jako dva kluci na internátě,
kteří chtějí šetřit teplou vodou.

Je pravda, že u tebe rodiče začali
zpívání používat jako paměťovou metodu? - Nešlo náhodou o vaši adresu?
- Nemohl jsem si zapamatovat ani ň. Pořád mi říkali:
"Naše adresa je Cardinal Drive 3049." Člověk by si řekl, že si to zapamatuju.
Pak táta řekl: "Je to Cardinal Drive 3049.
Cardinal Drive 3049." - Tyhle věci nikdy nezapomenu.
Učím se tak rozvrhy... - Ne, Jacku. Jen si to napíšu.
Cardinal Drive 3049. - Tam tě najdu.


- Vážně je to pravda. Je úžasné, že tak krásně dokážeš zazpívat
něco tak banálního, jako je adresa. Říkali jsme si,
co dalšího by Michael mohl zazpívat. Máme tady nějaké...
Nějací tady určitě jsou. ...velké fanoušky Michaela Bublého?
Máme tu poblíž nějaké dámy? Vy vypadáte jako fanynka Michaela Bublého.
Vypadáte jako číkoliv fanynka. - Je to tak? Je tohle váš manžel?
- Ano. - Trošku žárlíte, pane?
- Ano. - Máte moderní telefon?


- Mám jen takový malý... - To nevadí. Umí přijímat zprávy?
- Ano. Můžete mi dát svůj telefon? - A jak se jmenujete?
- Dawn. - Tohle je Dawn. Kde v něm máte SMSky? - Moje SMSky?
- SMSky. Tady je máme.
Takže když najedu na doručené zprávy... - Jo? - Jo.
- Dobře. Výborně. - Tady je jedna od Clivea.


- Jste Clive? - Ne. Dawn, vy jedna koketo. Clive vám napsal:
"Dneska půjdu brzy do postele. Uvidíme se zítra
i s tvojí bolístkou." - Tohle je vážně váš syn?
- Bolí mě totiž zub. Aha, už to chápu. Dobře. Uvidíme, jestli Michael
tuhle SMSku dokáže zazpívat. - Tady je klávesnice.
- U piána sedí Alan Chang. - Přečteš to?


- Dobře. When You Wish Upon a Star. Dneska půjdu... brzy do postele. Brzy se uvidíme i s tvojí bolístkou. Klávesnice uzamčena. Tak zítra, Clive. Posílám pusu. To byla krása.

Nádhera. Tady ho máte, Dawn. Překlad: qetu
www.videacesky.cz