Inovace osamělosti

Překlad: Brousitch www.videacesky.cz Prostý fakt. Opice, které jsou známé tím, že se u nich vyvinul společenský život, se sdružují do malých skupin čítajících několik tuctů členů. Velikosti těchto skupin jsou omezené. Aby mohli spolupracovat, musí se jednotliví členové dobře znát. Průměrná velikost skupiny se pohybuje mezi 20 a 50 členy. Když dosáhne počet opic ve skupině určité hranice, společenský pořádek se zhroutí a skupina má tendenci se rozdělit na dvě.

Podobná situace se vyskytuje i u lidí. Vynalezení jazyka a klábosení pomohlo formovat větší a stabilnější skupiny. Sociologický výzkum indikuje, že maximální přirozená skupina lidí čítá zhruba 150 členů. Většina lidí není schopna důvěrně znát více než 150 lidí, takže i dnes se hranice lidského uspořádání pohybuje okolo čísla 150 členů. Člověk je tvor společenský, takže ho pocit osamělosti dohání k šílenství.

Přesto západní a moderní svět upřednostňuje individualitu. Jednotlivci jsou poměřováni skrze osobní úspěchy jako je kariéra, bohatství, sebeobraz a konzumerismus. V rámci tohoto jednání ztrácejí lidé sociální a rodinné vztahy ve propěch ideálu seberealizace. Jak se sociální struktura západního světa oslabuje, není divu, že se stále více lidí cítí osamělými. Osamělost se tudíž stala nejběžnějším jevem moderního světa. Jedním z možných důvodů jsou online sociální sítě. Ve světě, kde jsou čas peníze a okolí nás nutí k vyšším výsledkům, je náš sociální život na závadu a náročnější než kdy jindy.

Navíc je tu technologie. Jednodušší, nadějná, optimistická, držící krok. Stali jsme se závislými na virtuálním románku, ukrytí za sociální sítí poskytující úchvatnou platformu, která nám umožňuje organizovat vlastní sociální život efektivněji.

Naše představy o efektivní náhradě si však začínají vybírat svoji daň. Sbíráme přátele jako známky. Nerozlišujeme mezi kvantitou a kvalitou a převádíme hluboký význam intimity přátelství na výměnu fotografií a chatování. Tímto obětujeme konverzaci za pouhý kontakt, čímž vytváříme paradoxní situaci, kdy tvrdíme, jak máme spousty přátel, ale přitom jsme osamělí. V čem je problém skutečné konverzace? Probíhá v reálném čase a nemůžeme během ní ovlivnit, co řekneme.

A to je jádro problému. SMS, email, příspěvky, to všechno nám umožňuje prezentovat se podle svého. Můžeme upravovat, a to znamená mazat. Namísto budování skutečných přátelství jsme posedlí nekončící sebepropagací. Investujeme hodiny do vytváření vlastního profilu, usilujeme o optimální pořádek slov v další zprávě, vybíráme fotky, na kterých vypadáme nejlépe. To vše má sloužit jako žádoucí obraz našeho já. Očekáváme více od technologie a méně od sebe navzájem.

Sociální sítě nejen proměňují naše činy, ale také nás samotné. Technologie na nás totiž dělá nejlepší dojem, když jsme nejvíce zranitelní. A my jsme zranitelní. Jsme osamělí, ale bojíme se intimity, zatímco nám sociální sítě nabízejí tři příjemné představy. 1) Že můžeme přitahovat pozornost kamkoliv budeme chtít. 2) Že nás bude vždy slyšet. 3) Že nikdy nebudeme muset být sami. Třetí myšlenka nikdy neexistující osamělosti je zásadní pro změnu naší psychiky.

Utváří nové já. Nejlépe ho můžeme popsat jako "sdílím, tedy jsem". Používáme technologii k vlastní definici tím, že sdílíme myšlenky a pocity ještě když je prožíváme. Kromě toho také předstíráme zážitky, abychom měli co sdílet a mohli se cítit naživu. Začínáme si myslet, že neustálé připojení nám umožní cítit se méně osamělými. Tím však riskujeme, jelikož opak je pravdou. Pokud nejsme schopni být sami, potom budeme znát pouze pocit osamělosti.

Překlad: Brousitch www.videacesky.cz