Blíží se léto, období nejrůznějších hudebních festivalů, a tak jsem se rozhodl přeložit tento krátký rozhovor, ve kterém Jack White popisuje, co mu vadí na dnešních koncertech. Jack je světoznámý hudebník, který se proslavil především jako člen hudebního uskupení The White Stripes. Nyní působí jako sólový zpěvák a kromě toho založil vlastní hudební vydavatelství a lisovnu desek.
Neustále se snažíš lidi přimět,
aby si užívali především hudbu. Já když někde vystupuju,
vidím před sebou jen hromadu iPadů. Lidem v publiku ani nevidím do obličeje.
Všichni si moje vystoupení nahrávají, aby si ho mohli pustit doma. A tys přišel s nápadem, že fanouškům
rád všechna videa poskytneš, aby si tě nemuseli
při koncertech nahrávat. Zkusili jsme to
na posledním turné. Zeptal jsem se, jestli můžeme poprosit
diváky, aby nechali mobily v kapsách a vnímali ten koncert všemi smysly.
Bál jsem se, že tím všechny
vytočím a začnou po mně něco házet, ale nakonec tomu
nápadu tleskali. Všichni v tom bylo zajedno. Taky se jim to nelíbilo. Podle mě to ruší hlavně
lidi v zadních řadách, protože si to chtějí užít,
ale vidí jen záplavu displejů. Slyšel jsem, že snad
Iggy Pop jednou ve Francii zničehonic skočil do publika,
byl to hrozně spontánní a krásný okamžik.
Ale všichni v publiku si
ten okamžik jen nahrávali, a proto si ho nemohli užít. Jen ho dokumentovali. A taky ho neměl kdo chytit. Prostě je lepší si tu chvíli vychutnat. A lidem se to líbí,
takže se toho budeme držet. Kanye West s tím
myslím už taky začal.
- Podle mě je to lepší.
- Jo, rozhodně si to víc užijí. Tvé nové album se jmenuje Lazaretto.
Co přesně to slovo znamená? - Měl jsem za to, že to určitě budeš vědět.
- Tohle bohužel nevím. Sám jsem se o tom
dočetl až před pár měsíci. Je to karanténní ostrov.
Četl jsem si něco o černém moru a... Nejspíš jsi tomu čtení moc nedal. Úplně tě vidím, jak ležíš v tomhle
obleku někde na Bahamách a čteš si... Ty si takhle určitě čteš
Vzestup a pád Třetí říše.
Jo, je to hrůza. Když si někam vyrazím,
všichni okolo mě si užívají odpočinku, a já si s sebou vždycky táhnu
velkou depresivní bichli. A na hlavě mám legrační klobouk. Chci ještě zmínit vinylové desky,
na kterých si strašně zakládáš. Je to vážně krása. Lisuješ je v Nashvillu
ve své vlastní lisovně a neustále vymýšlíš různé vychytávky,
aby měli lidi důvod se k deskám vracet.
- Na téhle je dokonce hologram.
- Jo, lítá nad ní malý andílek. Do té desky je to
jaksi umělecky vyryto. Snažili jsme se, aby toho
na té desce bylo co nejvíc a nakonec jsme přišli
s něčím úplně novým. Tahle věc je největší chloubou
mého vydavatelství Third Man Records. Podílel se na ní
několikačlenný tým. Našeho hlavního mistra napadlo,
že by mohl vrchní stranu osmirkovat, takže je trochu matnější
než druhá strana, která se leskne.
- Jsou to drobnosti.
- Ale je to krása. Sám jsem viděl, že když se dá
ta deska do gramofonu a začne se točit, objeví se díky optické
iluzi onen hologram. - Malý poletující andílek.
- Jo, je tam. - To by mě nikdy nenapadlo.
- Ani mě ne. Netuším, jak přesně to funguje. - A navíc je ta deska jedlá.
- Jo. Je to obří sušenka.