Jack Whitehall a co nedělat na letištiStand-up okénko

To je pěkný přivítání! Zdravím vás. Teď si trochu zavtipkujeme, abyste se pak nenudili na letišti, dobrá? Trocha srandy pro vás. Stačí si zajít do místního obchodu s kostýmy, pronajmout si uniformu pilota, hodit ji na sebe, vyrazit na letiště, sednout si do baru a zpít se pod obraz.

Sledujte, jak je z toho vaše okolí úplně vyděšený. Hej, kam se chystáš? To je můj let! Neboj. Znám zkratku. Nervuju se. Hlavně během letu. A oni to zrovna moc neulehčují, co?

Bezpečnostní instruktáž. Nebylo jí už dost? Je 2017. Víme, jak se máme připoutat. Už to známe. Proč musíme každý let začínat s tou předehrou posádky s názvem Jaká smrt vás může potkat na tomto letu? Je...

Je to už taková rutina a jsme na ni zvyklí, takže ji nikdo nezpochybňuje. Ale já jsem ten, co ji zpochybňuje. Nedávno jsem letěl. Dělal jsem to, co asi každý z nás. Zvedal jsem roletu při vzletu a přistání. Poprvé v životě jsem si řekl, že se optám letušky, proč tu roletu musím pokaždé zvednout.

Je to otázka, které jsem vzápětí litoval. Kvůli pravému důvodu. Ptám se: "Madam, proč musím mít vytaženou roletu při vzletu a přistání?" Koukla se na mě a víte, co řekla? "No, pane, kdyby se něco stalo s motorem, pak jste pilotovýma očima."

Prosím? Nejsem připraven na takovou zodpovědnost! A při nákupu letenky mi to nikdo neřekl! Myslel jsem, že tam budu sedět jako pasažér, ne jako kopilot! A taky si myslím, že máte špatnýho člověka. Řeknu vám proč, Měl jsem prášky na spaní, dvě sklenky vína a právě jsem bulel při sledování V hlavě!

Nejsem vás člověk! Co na to... Co na to říkáte teďka? Řítíme se střemhlav k zemi a já vyhlídnu z okna a vidím kouř vlající za motorem.

To si to jako mám nakráčet do kokpitu a říct: "Moc se omlouvám, pánové, tady váš parťák. Netuším, zda o tom víte, ale chybí nám jedno křídlo. Bylo by fajn se připoutat. Pošlu někoho, aby vám to ukázal. Díky."

Je to šílený. Teď to vypadá, že jsem jí fakt něco řekl. Samozřejmě jsem si nestěžoval. Jsem Brit. Neopovážil bych se dělat problémy. Asi si ani stěžovat neumím. Nenávidím to.

Když si někdo stěžuje třeba v restauraci, tak uvnitř umírám. "Prosím, nic neříkej. Nedělej tu žádný scény. Prostě ty ořechy sněz, ano? Máme doma EpiPen. Vyřešíme to pak. Co? Ne! Nic se neděje. Děkuji.

Ne, chutnalo jí. Ten krk má napuchlý pořád. Děkuji." Sociální úzkost, s tím bojuju. Mám sociální úzkost. Proto je při cestování pasová kontrola moje noční můra. Nenávidím pasovou kontrolu. Nesnesu dotazování úřední osoby. Pokaždý se sesypu.

A to u úplně základních dotazů. Přijdu tam a oni: "Odkud cestujete, pane?" Z Francie. Ne, Španělska. Itálie! Sakra! Anglie. To je nevyspání z letadla. Pilule nezabraly. Ne pilule jako drogy.

Ale prášky na spaní. Nemám tu drogy. Nejsem dealer. Střeva prosím vynechte. Dole je to výbušný. Ne jako bomba! Řekl jsem bomba na letišti! Ne! To není... Je to fráze! Pořád říkám bomba! Bomba, bomba, bomba!

Teď už to nezní tak hrozně. Bomba, bomba, bombička! Už budu ticho, koukáte na mě jako na teroristu. Přísahám, nejsem terorista! Jsem jen Jack, otrava Jack. Odpal, Jacku! Ne odpálit! Ne!

Nestřílejte! Mockrát vám děkuju. Překlad: richja www.videacesky.cz