Je cosplay formou divadla?

To je nápad! Je cosplay formou divadla? Překlad: Brousitch www.videacesky.cz A znovu tu máme tu část roku, kdy tryskají hydranty, v parku nebo na pláži svítí slunce, zmrzlina se jí po kilech a pořádají se Comic Cony. Komiksy, fronty, potkávání oblíbených tvůrců, zábavné a zajímavé panely, další fronty, setkání s Nathanem Fillionem?

V pohodě. Všechno narvané do obrovské budovy, někdy až se statisíci fanoušky, z nichž bude většina oblečená ve stoprocentně hustým kostýmu. Cosplayeři si kupují nebo vyrábějí oděv své oblíbené fiktivní postavy a bez ohledu na horko, váhu nebo nepraktické rekvizity ho jdou předvést do hustého, ale natěšeného davu lidí, aby téhle postavě složili poklonu.

Ne každý cosplayer, ale bývá to většina, se také jako postava chová, napodobuje její osobitý projev. Deadpool je asi nejznámější příklad postavy, ke které patří... povaha dostávat záchvaty tance. Cosplay tak má několik cílů: oslavit existenci postavy, vyrobit něco parádního, sám vypadat a cítit se parádně. A někdo se prostě chce stát někým jiným.

Někým mocným, hrdinným, komplexním, ohavným nebo prostě ne sebou samotným. "Nebudu se na nic ptát a nechám tě, aby ses předvedl." Projevit se tak, jak byste to jinak nedělali. Možná jde o to zvýšit si sebevědomí nebo si prostě zpestřit zaběhnutý režim. Teď ale vážně. Když se převleču za Lokiho nebo Americu Chavez, bude vám jasné, že se v tu chvíli cítím pánem situace. Na Conech navíc existují určité normy, které mě opravňují k tomu chovat se jako America Chavez.

Právě tenhle herecký výkon a související aspekty mě nutí ptát se, zda může být skupina cosplayerů kolektivně považována za divadlo. V tom klasickém slova smyslu je to myšlenka na hony vzdálená realitě. Neexistuje žádný scénář, akce, režisér nebo produkční tým. Neexistuje žádná scéna, publikum a mohlo by se říct, že ani herci. "Hraní!" "Dobrou noc!"

A když nazveme cosplay "divadlem", musíme tak nevyhnutelně nazvat i Halloween? SantaCon? Kam jsme se to jako dostali? "Ale no ták!" Cosplay může být podívaná, může se při něm hrát, ale pouliční umění nebo stand-up taky divadlem nanazýváme. Cosplay může být forma performance artu, jenomže teď v éře Jamese Franca nebo Joaquina Phoenixe je ten záběr tak široký, že už je to vlastně jedno. "Dva lidé se dělí o kbelík."

Pokud ale zůstaneme u divadla, mohli bychom se k tomu dopracovat od základů. Divadlo je určitá skupina lidí, která chce naživo zprostředkovat zážitek určitému publiku, a to na konkrétním místě. Určitou skupinu lidí na konkrétním místě bychom měli, to jsou cosplayeři. Publikum by se také našlo, přeneseně. Divadlo ale je, jak už bylo řečeno, kolaborativní forma umění. Spolupracují tedy i cosplayeři? "Jedeme v tom společně." V určitých případech, hlavně co se týče přátel a jejich tématických kostýmů, je odpověď ano.

Co když ale mluvíme o všech cosplayerech? Taky spolupracují? Já si stále myslím, že ano. Nehrají sice podle jednoho scénáře nějaké dohodnuté představení, to ne. Společně ale přivádí několik fiktivních vesmírů do našeho výrazně méně fiktivního vesmíru. Důležité by asi bylo zmínit negativní zkušenosti cosplayerek vyplývající z toho, že cosplayeři všeobecně neexistují jen kvůli pobavení druhých. Stejně jako existuje respekt publika k vystupujícím, mělo by se něco podobného bezpodmínečně praktikovat i u cosplayerek a návštěvníků Conů.

Záměrem cosplayerů asi není divadlo, ale určitě se snaží něco přivést k životu. A pokud to dělají na Conu, souvisí s tím určité normy, osvětlující, proč po chodbách chodí chlápek převlečený za robota a všem to přijde naprosto normální. Naopak by vás mátlo, kdyby se to nedělo. Spolupráce cosplayerů tedy nemusí být záměrná nebo očividná, jako je to u divadelního spolku, to ale neznamená, že se nemůže vyvíjet a že nejsou její výsledky zřejmé.

Největším protiargumentem tak asi bude neexistence jeviště. Ale podívejte, není svět... "Svět je jedno velké jeviště." jedno velké jeviště? "Svět je jedno velký jeviště." Ne, ale divadlo vlastně nepotřebuje jeviště už nějakou chvíli. Může se odehrávat doma, ve skladištích, v parku, ve vlaku, ve městě, na trhu. Divadlo se může odehrávat naprosto kdekoliv, hlavně pokud se neobtěžujete vyřizovat potřebná povolení.

Divadlo se proměnilo z mimésis do kdykoliv kdekolivsis. Nebudu lhát, smál jsem se tomu, když jsem to psal. V tomhle ohledu má cosplay hodně společného s tzv. guerilla divadlem, což je pojem, který sice zavedli mimové, ale je pořád naprosto v pohodě, slibuju. Mimové... "Zabte ho!" si nezaslouží takovou špatnou publicitu. "Vyčkejte!"

Většinou. "Takového mima je škoda." R.G. Davis z SF Mime Troupe psal o "guerilla divadle" poprvé v roce 1966. Tehdy popsal jeho cíle následovně: "Jít na veřejnost a hledat publikum, které však nemusí vyhledávat nás," "s cílem vytvořit divadlo obeznámené s politickým a sociálním kontextem" "pomocí 'lidí', nikoli herců." Davis doporučoval, aby guerillové spolky vycházely z commedia dell'arte a jejího využívání masek, jasných barev a "gagů".

Navrhoval, aby lidé používali praktiky a materiál utvářené komerčními divadly a médii. Takto pak guerilla umění dosáhne svých cílů. Nepřipomíná vám to něco? Těmito cíly bylo osamostatnit herce a nějak poučit diváka. "Hromadně donutit diváky k odezvě a vyvolání diskuze." Davis měl na mysli důležitá politická a společenská témata. Co ale cosplayeři? Co lidi učí a čím vyvolávají diskuzi? Jednoduchou odpovědí bude, že podněcují diskuzi o tom, kdo ve skutečnosti přivádí nějakou postavu k životu.

Jsou to tvůrci, nebo publikum? Ale v tom pravém "guerillovém" smyslu, který má "řídit změnu v systému", se cosplayerská interpretace postav odráží v systému médií a způsobu, jak fanoušci vnímají jeho výtvory a postavy. Co je oblíbené, co důležité nebo čeho je nedostatek. Je pravda, že většina systém posiluje. Většina cosplayů průzkumných jednotek z Attack on Titan...

je populární. Jen tak dál. Cosplay ale také existuje jako komentář nebo kritika. Někteří lidé mění vzhled nebo původ své postavy, její chování a postoje. Někteří mění svým postavám barvu pleti, pohlaví nebo poznávací znamení. Samozřejmě nejde o kritiku vždy. Netvrdím, že černoška vydávající se za Sailor Moon nebo kluk převlečený za Lady Satsuki mají nějaký záměr, kromě toho pobavit se.

Záměr nezáměr, jejich verze postav nezbytně vyvolávají diskuzi o tom, jak a proč jsou ty postavy právě takhle napsané a nakreslené. Co je a není přijatelné ve "fanouškovské" kultuře a jaké jsou hranice cosplaye samotného. Právě tenhle typ cosplaye, stejně jako guerillové divadlo, pokládá otázky a vyvolává diskuzi nad systémy, ve kterých existuje nebo k nim má co říct. Minimálně jde o různé modelovací hmoty, které drží kostýmy pohromadě.

Tam je spoustu konfliktů a nekonečno výzev. Co myslíte vy? Je cosplay forma divadla? Je to guerillové divadlo? Komentujte a pokud se přihlásíte k odběru, možná mě to bude motivovat k tomu, abych si vytvořil svůj cosplay Americy Chavez. Kde seženu ty šortky?