Joe Lycett a jeho duchovní zvíře

Páni, paráda! Zdravím, máte se dobře? Výborně. Tohle je doopravdy můj hlas,
nemějte obavy. Vím, že zním trochu směšně. Nejsem homosexuál. Děkuji, že se tomu smějete. Jsou zde nějací gayové?

Pár jich tu je. Zabijte je! Ne... Vy nejste gay?
Kvůli té košili vám nevěřím. Ne, já jsem bisexuál, což znamená,
že jste v ohrožení všichni. Začneme u vás
a pojedeme hezky dokola. Ne, sami vidíte,
že jsem naprostý tvrďák. Před chvílí jsem si
dal v zákulisí pivo a zbil nějakou ženu.

Ano, to si zaslouží potlesk. Přesně proto jsem přišel.
Vtipy o mlácení žen. Ne, ve skutečnosti
nejsem takový tvrďák. Nedávno jsem u dělal něco
velmi netvrďáckého v Birminghamu. Jsem z Birminghamu,
to byste nikdy neřekli, co? Nikdy jsem neměl ten přízvuk,
narodil jsem se v lepší společnosti, ale... Dělám si legraci.

Tohle není vůbec tvrďácké. Byl jsem v obchodním
centru Touchwood, což je podle mě ten
nejteplejší název pro obchoďák. Vy byste si to tam užil. Dva ani ne čtrnáctiletí kluci
se mě snažili okrást. Přišli ke mně a prý:
"Dej nám peněženku!" A já na to: "Nedám." A pak jsem si
z nervozity prdnul, protože...

Protože jsem byl
naprosto vyděšený. Řekl jsem: "Co mi uděláte,
když vám ji nedám?" A oni: "Dostaneš hlavičku!" To bych chtěl vidět,
byli asi takhle vysocí. A hlavička je ta nejhorší výhružka. Jasný, uhoďte někoho do hlavy,
to je slabé místo. Čím ho uhodíte? Svojí hlavou.

To je jako uhodit někoho
do koulí vašimi koulemi. Možná to později vyzkoušíme. Nevím, kde jsem sebral odvahu, ale řekl jsem:
"Mám u sebe nůž!" Teoreticky jsem ho opravdu měl,
šel jsem z obchodu. Ale nebyl to nůž,
byl to kráječ na pizzu. Nepobodal jsem je, rozřezal jsem je
na osm stejně velkých dílků. Nejsem zrovna tvrďák,
ale mám svoji zvrhlou stránku.

Říkám jí Mrož. A to proto, že mé
duchovní zvíře je mrož. Nebojte, nevěřím v tyto výmysly, nevěřím v duchy a podobně. Nesnáším, když lidé říkají,
že věří v duchy. Vždycky říkají věci jako:
"Viděl jsem ducha v nohách postele." Vždycky je to na nějakém
strašidelném místě, náhoda, že? Nikdo neřekne: "Viděl jsem ducha v Tescu."


To se prostě nestává. Byl jsem na párty
a tam byla duchovní léčitelka Janet. Vypadala tak arogantně,
měla takový výraz, vypadala, jako kdyby neustále
močila ve vířivce a nikdo si toho nevšiml. Arogance sama. Řekla: "Můžu ti říct, jaké je tvé
duchovní zvíře, Joe. Je to mrož." "A co mám teď s tou
informací dělat, Janet?" "Je úplně k ničemu." Ona na to: "Mrož k tobě bude promlouvat
a říkat ti, co máš dělat."

"Měl bys mu naslouchat.
Tomu vnitřnímu mrožovi." Svému vnitřnímu hlasu
bych neměl naslouchat, protože to jsou většinou věci jako: "Nakopni to mimino!" Prostě proud nepřijatelných věcí. Ale ona pořád opakovala:
"Poslouchej ten hlas." A pak řekla: "Normálně si
za tuto službu účtuji 30 liber, ale jsme na párty,
takže to bude za polovic."

Já na to:
"Mrož říká, že si máš trhnout!" Ale druhý den jsem náhodou našel
na internetu tenhle mroží prsten, po čtyřech hodinách hledání. A od té doby, co ho nosím,
přátelé říkají, že mě změnil, myslí si, že se ve společnosti
bavím sám se sebou, když říkám:
"Co jsi to řekl, mroži? Další prostitutku
přece zabít nemůžu." Prostě blbosti.

Ale všiml jsem si,
že mrož mívá i dobré nápady. Nevím, jestli to
máte i v Londýně, ale v Birminghamu
máme aplikaci, kde můžete zaplatit
za parkovací místo bez koupě lístku. Zkusil jsem to poprvé,
zadal polohu, skočil do nedaleké kavárny
a hned, co jsem si objednal kafe, stál vedle mého
auta dozorčí úředník. Takhle si říkají.


Se svým malým počítačem a perem na provázku,
kdyby ho náhodou upustil. Kretén. Zadával si tam moje údaje, tak jsem vyšel ven a říkám:
"Zaplatil jsem, podívejte, mám stvrzenku na mobilu.
Před osmi minutami." On se podíval a řekl: "Ne, tento lokalizační bod je v Leedsu." Řekl jsem: "Tak to jsem se
očividně přepsal, že?"

On odpověděl:
"Ale to nemůžu vědět, že?" Já na to: "Ale ano, můžete, protože pokud lžu,
tak jsem podle vás zaparkoval v Leedsu a pak ujel 120 mil za osm minut.
To jsem podle vás udělal?" "Už jsem to zadal do počítače,
budete si muset stěžovat na úřadě. Je to jen pět minut
po hlavní silnici."

"V mém super autě jsou
to jen tři sekundy!" Dorazil jsem na úřad
a potkal zpocenou Sharon, panebože. V té místnosti bylo neskutečné horko, vypadala jako poněkud vlhké
míchané vajíčko na židli. Otrávena životem. Měla silný birminghamský akcent. Když jsem přišel, bavila se
s někým ze zadní kanceláře, říkala: "Děláš mi ten
šálek čaje, Steve?"

Pak se podívala na mě a řekla:
"To, že mi Steve udělá šálek čaje, je asi tak pravděpodobné,
jako že uvidím houpacího koně udělat přemet." Takhle obrazný popis
jsem nikdy neslyšel. Teprve začátek. Vysvětlil jsem jí situaci,
dal ji telefon, ona se podívala na telefon,
pak na počítač, zpátky na telefon a řekla: "Tady je napsáno Leeds." "Já vím, Sharon,
zadal jsem špatný kód."

"To si ale budete muset
stěžovat na úřadě v Leedsu." "Ale já nebyl v Leedsu, Sharon." Podívá se znova a povídá: "Ale jak jste se
sem dostal tak rychle? To byste musel překročit
maximální rychlost." "To bych musel překročit
rychlost zvuku, Sharon!" Naprosto otrávený. "Můžu to probrat s někým jiným?"

"Můžete si promluvit se Stevem." Rozhodl jsem se
radši se Stevem nemluvit z několika důvodů.
Hlavně ale proto, že se právě snažil
jíst jogurt víčkem od pera. Prostě jsem neměl pocit, že je tou pravou osobou. Někdy to prostě poznáte. Nakonec jsem prostě musel odejít.


Zaplatil jsem pokutu, mám ji schovanou. A hned, co jsem odešel,
mrož povídá: "Ty idiote, mohl jsi tam udělat cokoliv.
Mohl jsi ji zabít." Perfektní alibi. "Kde jsi byl,
když k té vraždě došlo?" Tohle je pro mě splněný sen,
jsem Joe Lycett, díky moc! Překlad: Pamis
www.videacesky.cz