Kolektivní chování sarančat

Je mi potěšením tu být. Zabývám se
kolektivním chováním zvířat. Vidíme tu hejna ryb a ptáků. Už od mala mě fascinovalo, jak a proč zvířata
takto koordinují své chování. Jak vidíte,
vyvinuli jsme počítačové simulace. Lidé si vždy mysleli, že toto chování je
řízeno telepatií nebo přenosem myšlenek. Teď už víme, že je řízeno relativně
lokálními interakcemi mezi jedinci.

Také jsme vyvinuli vysoce kvantitativní
metody za použití počítačového vidění a programu
Microsoft Kinect pro 3D zobrazení. Jsme schopní
zaznamenat pohyby lidí v davu. Jsme schopní zaznamenat,
kde jste i kam se díváte. Možná si neuvědomujete,
že když jste v davu, jste vystaveni
společensky nakažlivému chování. O všech těchto tématech
dnes mluvit nestihnu.

Ale povím vám
o našem výzkumu sarančat. Všichni asi znáte
saranče všežravé, organismus, který přinesl
jednu z egyptských ran. Viděli jste takovéto záběry. Většina lidí si ale neuvědomuje, že sarančatům křídla narostou až v poslední fázi jejich života. První dva měsíce
jejich života jsou to bezkřídlé nymfy.

My tento hmyz
chováme v laboratoři. Vylíhnou se,
osuší se na tepelných lampách, které představují slunce,
a začnou pochodovat. Proč je to důležitý problém? Dělal jsem výzkum v Mauretánii.
Hned vám z něj ukážu několik fotek. Tento druh sarančat může
během epidemií napadnout až jednu pětinu zemské pevniny. Jedná se ale o chudé státy,
které si nemohou dovolit chemikálie.

Proto do výzkumu
neputují žádné peníze. A to navzdory tomu,
že FAO odhaduje, že ovlivňují živobytí každého
desátého člověka na planetě. V časopisu Science napsali, že i po 50 letech je boj
se sarančaty spíš uměním než vědou. Sarančata jsou velmi dobře
prozkoumána z hlediska jednotlivců, ale lidé nikdy nezkoumali,
co se stane, když jsou ve skupině. Proto jsme vyvinuli
experimentální systém.

Sarančata naštěstí nejsou
nejchytřejší zvířata pod sluncem. Dali jsme je do kruhovité nádrže,
ve které pochodovali osm hodin denně, protože si mysleli,
že se nachází v nekonečné poušti. Vyvinul jsem software,
který zaznamenává pohyb jedinců a sleduje jejich lokální interakce. Objevili jsme něco pozoruhodného.
To, co vypadá jako spolupráce, je ve skutečnosti
vysoce agresivní chování. Neustále se kousají a hryzají a někdy se dokonce žerou navzájem.

Abych tuto myšlenku otestoval, jel jsem do Mauretánie.
Na začátku jsem vám ukázal mapu. Sarančata jsem tam našel, což je
v subsaharské Africe poměrně složité. Za mnou můžete vidět
stopy rojů sarančat v písku. Tam natáčím sarančata
a vedle je náš velbloud. Velblouda s sebou
na terénním výzkumu často nemáte, takže jsem ho hned
několikrát vyfotil.

Ukázalo se,
že v terénu mi to moc nejde. Byl jsem tam dva a půl měsíce
a jídlo mi došlo už po jednom měsíci. Tou dobou
jsem byl už deset let vegetariánem. To jediné,
co bylo možné koupit... Kvůli epidemii sarančat tam byl
hladomor, takže jsem o tom nepřemýšlel. To jediné, co bylo možné
koupit, byly velbloudí vnitřnosti. Jakmile jsem se zotavil z nemoci, která po jejich požití následovala, na nás sestoupila
obrovská vlna písku.

Tady je záběr
té bouře ze stránek NASA. Takže jsem to vzdal
a vrátil jsem se do Ameriky, kde mají silnice a tak dále. Zkoumali jsme mormonské cvrčky. To je další organismus,
který formuje epidemie. Zde můžete vidět jeho jedince. O sarančatách a cvrčcích byste si mohli
myslet, že to jsou býložravci.

Ne. Když se podíváte
na přejetá zvířata, uvidíte, jak jim žerou uši,
jak jim lezou do očí a do tlam. Je to poměrně odpudivé. Často se také žerou navzájem. Toto je něco
jako živoucí histogram. V reálném experimentu
jsem soli samozřejmě rozdělil náhodně. Můžete je vidět,
jak žerou různé koncentrace soli. Milují koncentraci 0,25.


Zápasí o ni. To je koncentrace jejich krve. U sarančat a cvrčků jsme zjistili to, že se nejedná o spolupráci.
Vypadá to, že si pomáhají, ale ve skutečnosti se oddávají
kanibalismu a jsou na nuceném pochodu. Když jim dojdou bílkoviny a soli,
začnou se žrát navzájem. Když zastavíte, riskujete smrt. Sarančata útočí na ty před sebou
a snaží se vyhnout útoku zezadu. Výsledkem je hromadný pohyb.

Za pomocí počítačových
simulací a satelitních dat budeme vědět,
kde je nedostatek bílkovin, a budeme moct
předvídat epidemie sarančat. Děkuji za pozornost. Překlad: qetu
www.videacesky.cz