Slyšeli jste o prvním oficiálně uznaném kyborgovi na světě? Jmenuje se Neil Harbisson a z hlavy mu trčí anténa – dle něj žádné elektronické zařízení, ale orgán, který mu pomáhá tam, kde jeho zrak nestačí. Když ho lidé potkávají na ulicích, setkává se především s údivem a pohoršením – je to známka zdravého rozumu, nebo spíše našeho strachu z pokroku a budoucnosti? Ačkoliv by se nám to mohlo zdát paradoxní, Harbisson usiluje o jediné – návrat k přírodě.
Poznámky:
Úryvek z proslovu královny Alžběty II. pochází z jejího vánočního poselství z roku 1957, které si můžete pustit celé na tomto odkaze.
Úryvek z proslovu Grety Thunbergové pochází z jejího vystoupení před OSN v roce 2019. Český překlad úryvku je převzat od Kary, která pro VideaČesky přeložila celý projev na tomto odkaze.
Neil Harbisson je první oficiálně uznaný kyborg na světě. Já barvy nevidím, místo toho je slyším. Takhle zní fialová. Neil je barvoslepý, ale díky anténě v hlavě může slyšet a cítit barvy. Pro mě je to umění. Stvoření nového smyslu. Kolem nás je spousta dalších barev, které nedokážeme vnímat.
Po tisíce let měníme a navrhujeme planetu. Podle mě je to špatně. Abychom na této planetě mohli žít, měli bychom měnit a navrhovat sami sebe. BIOHACKEŘI V roce 2004 jsem se snažil obnovit svůj pas. Řekli mi, že si musím anténu sundat, protože elektronická zařízení nejsou na fotce v pasu povolena. Na to jsem jim řekl, že má anténa není zařízení, ale orgán.
Řekl jsem jim, že se identifikuji jako kyborg. Po dlouhém dohadování s britským pasovým úřadem jeho vysvětlení nakonec přijali. Od té doby je Neil první osobou, která byla oficiálně uznána jako kyborg. Neil se narodil s achromatopsií, což znamená, že vidí svět v barvách šedi. Nikdy žádnou barvu neviděl a neví, jak vypadají. Jako dítě jsem byl barvou úplně posedlý, chtěl jsem pochopit, co to je. Doktoři mi říkali, že je to nemožné, tak jsem musel přijít se systémem, který by mi poznat barvy umožnil.
Obrátil jsem se k přírodě a uvědomil si, že spousta druhů má orgány, které my ne. Jedním z nich je anténa (tykadla). A tak už 16 let cítí a slyší barvy přes svou anténu. Senzor na jejím konci zaznamená barvu a její světelnou frekvenci pošle do čipu v hlavě. Každá barva má jinou vibraci a dle toho mu v hlavě zní jiný tón. Když anténa zaznamená žlutou barvu, takhle to zní. Jak asi tušíte, nechat si do hlavy implantovat čip a anténu je invazivní operace, kterou si musí vyžádat pacient.
Pro Neila a další biohackery je najít doktora ochotného zákrok provést velkým problémem. Neilův doktor zůstává anonymní. Neodhalil, kdo byl zákroku účasten nebo jak probíhal, protože riskuje, že přijde o povolení k lékařské praxi. Neil měl štěstí, operace se povedla a nenastaly žádné komplikace. Když vám ale z hlavy trčí anténa, musíte si na to taky umět zvyknout. Neil říká, že si na to zvykl rychle, ale ostatní jsou trochu pozadu.
Už je to tak dlouho, že tu anténu už ani nevnímám. Vy taky většinou nepřemýšlíte nad svým nosem a očima každý den. Ale určitě se změnilo to, že jsem si musel zvyknout na reakce ostatních. Jenom lidé mi připomínají, že mám anténu. V roce 2004 si lidé mysleli, že to byla lampička na čtení. V 2008 si mysleli, že to je GoPro kamera a já natáčím svůj život. V roce 2012 a 2013 si mysleli, že spolupracuju s Google Street View. A není divu, že se někteří lidé nad jeho anténou zarazí.
Bije do očí. Biohackeři, kteří mají výrazné tělesné úpravy, jsou zvyklí na zírání. Ale někdy jde o otevřené nepřátelství. Přišel jsem o práci, pracoval jsem jako číšník. Řekli mi, že nemůžu obsluhovat, když mi z hlavy trčí anténa. Musel jsem si najít práci, kde bych pracoval sám. Třeba roznášet noviny, úklidové práce. Práce, při kterých by mě nikdo neviděl. Je to zajímavé i jako společenský experiment: pozoruji, jak lidé vnímají neznámou technologii.
Neil anténou nekompenzuje jen chybějící smysl. Chce ji využít jako umělecký projekt. Pomoci všem, kteří se z ní cítí nesví, vidět svět jeho očima. Díky novému smyslu se můžete vyjádřit i hudbou nebo uměním. Můžu vytvářet malby toho, co slyším. Můžu malovat hudbu nebo lidské hlasy. Nebo můžu dělat opak a z barev vytvářet hudbu. Můžu se podívat na něčí obličej a sepsat jeho zvuk, vytvořit z něj akord, který vyjadřuje výhradně daný obličej.
Říkám jim „zvukové portréty“. Když se na někoho podívám, slyším jejich obličej. A přetváří slavné proslovy v barevná umělecká díla. Tónu hlasu dané osoby přidělí barvu, která v něm přes anténu rozeznívá stejný tón. Nedivím se, že má spousta lidí pocit, že jsou ztracení a nemůžou se rozhodnout, za čím si stát a čeho se vzdát.
Už více než 30 let mluví věda zcela jasně. Jak se opovažujete dál odvracet zrak? Neil v Barceloně vytvořil komunitu umělců-kyborgů, aby ostatním pomohl technologiemi posílit jejich smysly a více se propojit s okolním světem. Neil chápe, proč po něm někteří lidé budou pokukovat, a nevadí mu to. Myslí si, že jsme teprve na začátku světa plného kyborgů. Myslím si, že můžeme vyvinout například noční vidění.
To by byl obrovský pokrok. Neplýtvali bychom energií na umělá světla. Mohli bychom vyvinout orgány, které by měnily naši teplotu. Nebylo by třeba topení nebo klimatizace, místo změny teploty planety bychom mohli začít měnit vlastní teplotu. Pro mě je důležité, abychom se znovu propojili s přírodou a dalšími druhy. Mám pocit, že jsme se od ostatních druhů izolovali do takové bubliny. Podle mě bychom tuhle bublinu měli začít bourat. A tohle je jeden ze způsobů.
ElTigre
