ChiijohnLast Week Tonight

Rozhodli jsme se vám poděkovat za to, že náš pořad sledujete. Užili jsme si hodně legrace. Zahájili jsme automatické volání na FCC, upekli jsme největší mramorový dort, kterým jsme urazili prezidenta Turkmenistánu, a vyšplhali jsme na falešný Mount Everest, abychom ukázali, že šplhat na ten pravý je blbost. Vytvořili jsme muzikál, kterým jsme uhelnému baronovi vzkázali, aby sežral hovna. Od té doby jsme o Bobu Murraym neslyšeli, ale asi se mu to líbilo.

Také nás zaujal japonský maskot Chiitan. Možná si pamatujete, že je to neoficiální násilnický vydří maskot města Susake. A také hvězda takovýchto videí. Dokonalé. Je to dokonalé. Poté, co Susake s Chiitanem přerušilo spolupráci, oficiální maskot Shinjo-kun zůstal sám. Ano, to nám zlomilo srdce.

Udělali jsme něco neobvykle sladkého. Vytvořili jsme náhradního maskota, Chiijohna. Krátkozrakou vydru. Poslali jsme ho do Japonska, aby Shinjo-kuna našel. Přiznávám, že neudělal nejlepší první dojem. Nakonec se stali přáteli a od té doby spolu v Susake žijí. Celé to bylo nádherné a příjemné, což je přesný opak toho, jaký je dnes normální život.

Poslední dobou na tyto dva myslím. Příští rok, přiznejme si to, bude nepříjemný. Bude se volit prezident, takže vše bude ještě odpornější než doteď. V poslední době myslím na to, jak jsou tito dva naprostým ztělesněním radosti. Nedávno jsem je kontaktoval. A stalo se tohle. CHIIJOHNOVA CESTA KAPITOLA DRUHÁ Byl to drsný rok a Hejohn byl velmi smutný.

Scházeli mu jeho přátelé, kteří žili velmi daleko. Rozhodl se jim napsat dopis. Rozběhl se a hodil ho, co nejdále dokázal. Dokonalé. Kdesi daleko Chiijohn a Shinjo-kun seděli u řeky. Vše se mělo změnit. "Drazí přátelé," psalo se v dopise, "chtěl jsem vám zavolat, ale mám AT&T, takže tohle je spolehlivější metoda."

"Byl to vyčerpávající rok a příští bude ještě horší." "Kéž bychom se mohli vidět." "Hejohn." Tento dopis vydrám zlomil srdce. Byl to smutný dopis. Hejohn má AT&T. Najednou dostal Chiijohn nápad.

Chiijohn a Shinjo-kun si sbalili vše, co na cestu potřebovali. A půjčili si i svačinku. Nebo dvě. Cestou na letiště se rozloučili s místními rybami. "Jsme mrtvé," odpověděla místní ryba, "ale hodně štěstí." Chiijohn a Shinjo-kun byli ze 13hodinového letu nadšení. Bohužel to nemohl říct každý. Opět uvízl mezi dvěma obřími vydrami. Konečně byli v USA.

Okamžitě měli problém zapadnout. Použili to, co podle nich bylo metro. Brzy se ocitli v srdci New Yorku, amerického Susake. Ale nikdo tam Hejohna nepoznával. "Jseš si jistý, že je to televizní hvězda?" zeptal se Shinjo-kun. Našli komediální klub. Možná byl Hejohn jeho členem.

Tento muž vypadá jako on. Musí to být jeho dospělý syn. Posilněn dvěma drinky se Chiijohn rozhodl být vtipný. Chiijohn zaválel. Místní ryby vypadají přesně takto. Někdo slyšel, že hledají nejlepšího moderátora talk show. Ukázal jim, kde ho najdou.

Přišli na správné místo, ale tohle nebyl Hejohn. Tento muž byl vtipný, okouzlující a fešák. "Velký fešák," řekl Shinjo-kun. Hejohn zde nemůže být, protože je smutný. Jak by někdo na NBC mohl být smutný? "Pojď," řekl Chiijohn, "Hejohn nás potřebuje." Začali se bát, že ho nenajdou.

Na chvilku si chtěli odpočinout. Místní umělec zvěčnil jejich smutek. Chiijohn a Shinjo-kun se nepoznali. Ale kdo se v očích ostatní skutečně poznává? Chiijohn a Shinjo-kun došli na konec města. Už nebylo kde hledat. Jejich naděje mizela se slunečními paprsky. Nedopadlo to tak, jak doufali.

Ale to je na tom právě to vtipné. Možná to na první pohled nedopadne podle představ, ale může to být jen zdání. Hejohn toužil navštívit Susake, ale nakonec Susake navštívilo jeho. Bylo to krásné překvapení. Hejohn si už ani nepamatoval, že překvapení mohou být i hezká. Poprvé za dlouhou dobu Hejohn pocítil naději.

"Brzy nastane nový den," řekl Hejohn. "Tam, odkud jsme," řekli Chiijohn, "už nový den je." Překlad: Mithril www.videacesky.cz