Maskot Chiitan

Obracíme se k Japonsku, zemi,
která nám přinesla Pokémony. Proboha, to je Jigglypuff. Nikdy jsem žádného
divokého Jigglypuffa neviděl. Klídek. Vytáhněte Pokéball,
pomalu a opatrně ho hoďte. Připraveni? Hoďte! Hoďte ho! Bože, bože, hodili jste ho příliš prudce! Zabili jste Jigglypuffa.

Jigglypuff je mrtvý! Proč jste ho házeli tak prudce? No, kde jsem to byl?
Jo, Japonsko. Právě se tam děje něco úžasného. Jak jsme tu už probírali, Japonsko
je domovem mnoha různých maskotů. Mají je muzea, věznice
i celé vesnice a města. Tahle myšlenka se nám tak zalíbila, že jsme už dřív vytvořili neoficiální
maskoty různých vládních agentur.

Ukázalo se, že nejsme jediní,
kdo vytvořil ne zrovna oficiálního maskota. Zdivočelý maskot v jednom Japonském
městě vzbuzuje rozporuplné pocity. Seznamte se s Chiitan,
neoficiálním vydřím maskotem. Na internetu se jí
dostává velké popularity, díky její zvláštní osobnosti. Ve videu Chiitan
mává strunovou sekačkou a zde vidíte, jak tancuje u tyče. Proboha!

Ano, vaše oči vás neklamou. Japonský maskot tu tancuje
kolem striptérské tyče. Zřejmě ve strip clubu jménem Vzrušuje to mnohem víc lidí,
než si možná myslíte. Ale je mi ctí vám představit Chiitan. Budete za to rádi. Vím, že vypadá jako piškot,
který v 90. letech ujížděl na extázi. Chiitan je, jak sama píše, kouzelné vydří miminko, který velmi aktivně prožívá každý den.

Jak vidíte, Chiitan je obří vydra,
která má místo čepice želvu. To je má nejoblíbenější věta všech dob. Hned vedle věty: "Vítejte na oddělení
Johna Olivera pro koaly s chlamydií." Příběh kolem Chiitan
je trochu komplikovanější. Ale ve zkratce,
v Japonsku se nachází město Susaki. Jeho oficiální maskot je Shinjo-kun, obří vydra s miskou
nudlí ramen místo čepice.

Boží. Donedávna mělo město
čestného velvyslance cestovního ruchu, skutečnou vydru jménem Chiitan. Jak se ukázalo, skutečná vydra Chiitan
měla maskota, kterým je Chiitan. Jde o to, že jsou tu tři vydry, dvě se jmenují Chiitan
a maskot Chiitan nikdy nebyl oficiálně
spojován s městem Susaki.

Jak prosté. Neoficiální maskot Chiitan
vytvořil skutečně bizarní videa. Nejde jen o to u tyče, ale také toto, kde Chiitan
vlastníma tlapama převrátí auto. Susaki mělo přijmout
asi 100 hovorů z celého Japonska, kde si lidé na její chování stěžovali. Na počátku roku se od toho město
pokusilo distancovat tím, že odmítlo prodloužit skutečné Chiitan
titul velvyslance cestovního ruchu.

Město zpřetrhalo vazby
se skutečnou vydrou, kvůli jednání vydřího maskota. Je to škoda. Chiitan je velmi zábavná. Její twitterový účet
je plný šíleností, jako je toto. Možná se chcete zeptat, jak vydra s deštníkem,
která je napadena v místnosti bez oken, má podporovat turismus
v malém přístavním městě Susaki?

Já vystupuji v televizi a mluvím
o malém přístavním městě Susaki. To je odpověď na vaši debilní otázku. Jde o to, že každé video
Chiitan je umělecké dílo. Podívejte se například
na toto, nazvané S přáteli. Je pochopitelné,
že máte spoustu otázek. Co to sleduju? Kdo je ta karate kočka? Proč je Chiitan naštvaná
na ten nafukovací pytel?

Ale povšimněte si,
že vás nenapadla otázka: "Nudím se?" Násilí je u Chiitan typické. Další video začíná kouzelně,
ale pak se to zvrtne. Důkazem toho,
že toto video je dokonalé, je fakt, že jsem ho viděl mnohokrát. A ani jednou mě nenapadlo,
zda je ten člověk v pořádku. Nezáleží na tom,
protože i kdyby nebyl, stojí to za to. Přestože jsou tato videa dobrá, Chiitan je na Twitteru ještě lepší.

Vytváří neuvěřitelné memy. Třeba zde: "Ahoj, pekáčku." "Ahoj, nadání pro poezii." Zde je další příklad. "Na mého syna,
nebo syna mého syna, nebo syna syna mého syna
už nikdy nemluvte!" Zkuste to říct s vážnou tváří!

Je to fyziologicky nemožné. Chtít po mě vybrat
nejlepší Chiitanin vtip, je jako chtít,
abych si vybral oblíbeného syna. Nebo syna mého syna, nebo syna... Jde o to, že je to těžké,
ale vybral bych si tento. Chiitan stojí vedle
malého klokana a ptá se: "Tohle je holub?" Ale no tak!

Ta otázka je řečnická. Chiitan je znám tím,
že skvěle rozeznává pekáčky. Kdy naposledy vás Twitter potěšil? Kdy naposledy vás něco potěšilo? Problémem je, že i když přiznám,
že Chiitan občas zajde příliš daleko, třeba zde ve videu nazvaném:
"Chiitan jde k vám na návštěvu." Podle mě i nejmírnější výklad
toho videa znamená, že Chiitan přijde k vám domů
a umlátí vás pálkou.

Celkem chápu, že město nechce,
aby tohle neoficiální maskot dělal. Je mi za obyvatele Susaki líto,
že už neexistuje. Pomyslete i na jejich
oficiálního maskota Shinjo-Kuna. Jak jsme řekli, ten je také boží. Není tak divoký jako Chiitan, ale místo čepice má misku nudlí.
A to něco znamená. Shinjo-kun byl zastíněn praštěnou,
psychotickou a nespoutanou vydrou. Věřím, že se mu trochu ulevilo, ale zbylo mu po ní
v životě prázdné místo.

Tito dva maskoti se často potkávali. Musím říct, že kdykoliv
Shinju-kuna vidím samotného, jeho osamělost mi láme srdce. Snažím se tím říct,
že Shinjo-kun potřebuje nového kamaráda. Někoho, kdo nezmizí a nebude obyvatelům
Susaki vyhrožovat baseballovou pálkou. Naštěstí, jak víme, kdokoliv může vytvořit
neoficiálního maskota města v Japonsku. Pokud netušíte, co tím naznačuju, tak o tomhle zasraném pořadu nic nevíte.

Jistěže jsme vytvořili vlastního maskota. Seznamte se s Chiijohnem. Chiijohn je 41leté krátkozraké
anglické kouzelné děťátko. Běžně, když oznámíme nového maskota, zvednu se a přejdu tam,
kde vám ho osobně představím. Bohužel vám Chiijohna
dnes nemůžu představit. Dobrou zprávou je, že to nemůžu udělat
z toho důvodu, protože je v Japonsku.

Ano, zde se baví v Tokiu. Vím, co vás napadá. Jasně, Johne, vytvořil jsi maskota,
aby ses dostal do Japonska a mohl sis střílet z lidí. Ne, to nechápete.
Ani trochu to nechápete. Vytvořili jsme Chiijohna,
aby našel a ukonejšil Shinjo-kuna. Aby zaplnil prázdné místo po Chiitan. Abyste pochopili,
jak jsme toho dosáhli, podívejte se na toto.

CHIIJOHNOVA CESTA TOKIO Po dlouhé cestě
Chiijohn dorazil do Tokia. Nikdy nic podobného neviděl. Své brýle si totiž
vyzvedl předchozího dne. Zítra navštíví Susaki. Ale dnešek patří Tokiu.

Chiijohn se následujícího
rána probudil s kocovinou. Skrze mraky vyhlížel Susaki. Vzpomněl si na důvod, proč je zde. Shinjo-kun... Bylo si na 100 % jistý,
že mají být spolu. A na 40 % si byl jistý,
že se dívá směrem k Susaki. Cestou na vlakové nádraží
jeho srdce bušilo. Každý krok byl krokem
k naplnění jeho osudu.

Po chvilce ho unavilo
dělat kroky a najal si rikšu. Každý krok obsluhy rikši byl
krokem k naplnění jeho osudu. Konečně byl v Susaki. Shinjo-kun byl všude. Na schodech, na chodnících, na zdech i na ulicích. Na své cestě se Chiijohn
představil všem místním rybám. Tohle je cesta,
na kterou stoupá Shinjo-kun.

Vánek, který chladí Shinjo-kunovu tvář. Slunce, které ohřívá nudle, které Shinjo-kun nosí místo čepice. To vše naplňovalo Chiijohna nadšením. Poslední kroky k naplnění
osudu vedly do kopce. Jako vždy, že? Konečně Chiijohn uviděl Shinjo-kuna. Nového nejlepšího přítele.

Ale Shinjo-kun nevěděl, zda je
připraven na nového nejlepšího přítele. Už měl nejlepší kamarádku Chiitan. Stala se z toho živoucí noční můra. Ale Chiijohn se zdál být jiný. Minimálně nebyl tak silný. V místní herně kladivem
mlátili krtky, ne sebe navzájem. Přestože sdíleli chuť ničit, ničit něco společně
je kreativní činností.

Shinjo-kun naplňoval Chiijohna štěstím. Chiijohn chtěl,
aby Shinjo-kun měl Shinjo-kuna, aby Shinjo-kun mohl být také šťastný. Ale Chiijohn nedokázal
Shinjo-kunovi získat Shinjo-kuna. To je naplnilo smutkem. Nyní sdíleli i smutek. Chiijohn se snažil
Shinjo-kuna rozveselit. Nasadil si Shinjo-kunovu čepici.

Najednou věděl, co má dělat. Šli se představit místním rybám. Shinjo-kun naučil Chiijohna,
jak z jedné hůlky udělat dvě hůlky. Byl to nejlepší den jejich života. Bez smutku u automatu by Shinjo-kun nikdy nepoznal tuto radost. A kdyby jeho
nejlepší kamarádka nezmizela, nepřišel by nový nejlepší kamarád.

"To je příliš sojové omáčky,"
řekl Shinjo-kun. "Ne," odpověděl Chiijohn. "To té ryby je málo." Shinjo-kun našel
nového nejlepšího přítele. Malý chaos povzbudil jejich ducha a připravil nás na všechny
automaty v budoucnu. Viděli svou cestu, cítili vánek, viděli své slunce.

"Kam naše slunce jde?"
zeptal se Chiijohn. "Neboj se," řekl Shinjo-kun. "Naše slunce se vrátí zítra." "A slunce našeho slunce." "A slunce slunce našeho slunce." "A slunce slunce
slunce našeho slunce." SBOHEM PEKÁČCI. Nikdo z vás by si nepomyslel,
že tohle tu dnes uvidíte, že?

Ale je to tak. Chiijohn se stále nachází v Japonsku a město Susaki si ho nyní přisvojilo. Pokud chcete Chiijohna
vidět naživo, musíte si tam zajet. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz