Konfederace

Ještě než se pustíme do hlavního tématu,
rád bych něco zkusil. Chci vám říct něco o ikoně
mého dětství, o tomto muži. Po 20 let plnil sny mladých lidí. Měl velmi populární
program Jim'll Fix It. Je znám svými typickými šperky, teplákovkami,
barevnými skly a doutníkem. Vím, že se tomu těžko věří,
ale tento bizarně vypadající muž, Jimmy Saville, byl národním hrdinou.

Pojmenovávala se po něm různá místa,
stal se rytířem, a dokonce vztyčili jeho sochu. I když to vypadá spíš
jako sýrová socha George Carlina, kterou někdo nechal dlouho na slunci. Měl pořad Jim'll Fix It,
ve kterém plnil přání. Jako mnoho britských dětí jsem mu napsal. Chtěl jsem se stát maskotem
fotbalového týmu Liverpool FC. Nikdy mi neodepsal,
za což jsem rád.

Po jeho smrti Británie začala zjišťovat,
kým vlastně byl, a ta pravda byla děsivá. Z milovaného baviče
a dobrodince nezbylo nic. Nahradil ho muž, kterého Scotland Yard
označil za sexuálního násilníka. Náhrobek Jimmyho Savilla
zde stál jen asi tři týdny. Jeho epitafem bylo:
"Vše bylo skvělé, dokud to šlo." To je hodně nepříjemná věta,
která se na náhrobku může objevit. Abych byl fér, na náhrobku sexuálního násilníka
by každý slavný epitaf zněl divně.

Například: "Každý někdy
někoho miluje," Deana Martina. Nebo: "Se sousedstvím to jde pěkně z kopce,"
Rodneyho Dangerfielda. Je to zábavné, ale na náhrobku
sexuálního násilníka ani moc ne. Jde o to, že náhrobek
Savilla byl odstraněn, stejně tak ty cedule i ta děsivá socha. Jakmile jsme zjistili, že je to zrůda,
nechtěli jsme ho na veřejnosti vystavovat. To nás přivádí k hlavnímu tématu. Konfederaci – americkému sexuálnímu
násilníkovi v teplákovce.

V posledních letech se o konfederačních
symbolech hodně diskutovalo. Sundávaly se vlajky,
odstraňovaly se sochy nebo se v Charlottesville
scházeli bělošští nacionalisté. Buď při násilném setkání v srpnu, nebo při dalším ze soboty na neděli. Jelikož se o tomto tématu
nepřestane v dohledné době debatovat, měli bychom prozkoumat
některé argumenty. Nemusíte příliš pátrat,
abyste našli naštvané lidi, kterým vadí odstraňování
konfederačních soch.

Dějiny nezměníte! Nemůžete si vybírat, co do dějin patří. Proč to prostě nenechají být? Je to část dějin. Své dějiny si vybírat nemůžeme. Možná to nereprezentuje nejlepší nápady, se kterými jsme přišli, ale jsou to naše dějiny.

Měl by tam zůstat. Přiznávám, že Konfederace a vše,
co s ní přišlo, mírně řečeno, není nejlepší myšlenkou, která se kdy objevila. Tou je grilovat sýr v toustovači otočením na bok. Nápad za milion dolarů,
který je naprosto bezcenný. Ale ještě v něčem měl pravdu. Měli bychom ctít naše dějiny.

Dnes to tedy uděláme. Podíváme se na odkaz těchto symbolů. Začneme tím, že jich je víc, než byste čekali. Southern Poverty Law Center objevil kolem
1 500 konfederačních pomníků po celých Státech, 700 z nich jsou sochy a monumenty a 10 amerických základen je pojmenováno
po konfederačních důstojnících. Zamyslete se – existují základny
pojmenované po konfederačních důstojnících. Oni byli našimi nepřáteli,
zabíjeli americké vojáky.

Jako by Nancy Karrigan
pojmenovala své dítě Tonya Harding. Proč bys to dělala?
Je to dost divná volba. Odkazy na Konfederaci jsou všude. Jsou na jihu, a někdy i na severu. Tato mapa nezahrnuje prezentaci
občanské války v některých restauracích. Například v této restauraci. Dolly Parton's Dixie Stampede přivádí k životu dějiny USA.

Dixie Stampede je úžasným
muzikálovým představením. Točí se kolem přátelské
rivality mezi Jihem a Severem. Přátelští číšníci
vám přinesou jídlo až pod nos. Včetně celého pečeného kuřete a neomezené konzumace
Pepsi, ledového čaje a kávy. Ano, konfederační voják nosí
dívce tolik Pepsi, kolik si jen přeje. To je i přes to až druhá
nejhorší reklamní kampaň Pepsi. Pokud vyrůstáte
v takovémto prostředí, může se zdát, že občanská válka byla
jen o přátelské rivalitě.

Zábavná a barevná část dějin USA. Ale to popírá hlavní fakt o občanské válce. Konfederace bojovala za zachování otroctví. Není to můj názor, jde o fakt,
který je podložen mnoha důkazy. Otroctví bylo zmíněno
v mnoha deklaracích o odtržení, stát Mississippi dokonce napsal,
že se naprosto ztotožňuje s myšlenkou otroctví. Ve federační ústavě se píše,
že otroctví se nedá zrušit, a pak je tu proslov viceprezidenta
Konfederace Alexandra Stephense z roku 1861, ve kterém určil hlavní princip
konfederačního národa.

Základy národa se zakládají
na nepopiratelné pravdě, že negři nejsou rovni bílému člověku. Otroctví v područí nadřazené rasy je přirozeným a běžným stavem. Páni, v područí nadřazené rasy. To je zcela jasné poselství.

Pokud Konfederace nebyla o otroctví, někdo by se měl vrátit v čase
a Konfederaci to vysvětlit. Přesto si mnoho lidí myslí,
že občanská válka se týkala něčeho jiného. Když se lidí zeptáte,
co bylo hlavní příčinou občanské války, 48 % lidí řekne,
že to byla práva států. Jen 38 % lidí řekne,
že šlo hlavně o otroctví a 9 % si myslí, že šlo o oboje. To je neuvěřitelné.

Jen 38 % lidí si myslí, že občanská válka
propukla kvůli otroctví. Jinými slovy, podívejte se doleva,
podívejte se doprava, statisticky všichni tři žijete v zemi, kde si jen 38 % lidí myslí,
že občanská válka byla především o otroctví. Pokud jde o ten argument s právy států, ano, jižanské státy
byly pro větší práva států, ale až na určité výjimky. Když státy Severu prosadily
zákony chránící uprchlé otroky, Jih po federální vládě požadoval,
aby zákony těchto států zrušil.

Takže zastávali práva států,
dokud to byla ta správná práva. Špatná práva by byla chybami států,
které je třeba napravit správnými právy států. Prostě jednoduše: chtěli vlastnit černochy
a bylo jim jedno, jak toho dosáhnou. To je fakt. Někteří lidé to jen těžko přijímají. Především tehdy, když jejich předci
bojovali za Konfederaci.

Pochopitelná touha očistit
své příbuzné od pravých cílů Konfederace může vést k manipulaci
s těmito skutečnými cíly. Sledujte, jak muž na komunitním
setkání v Severní Karolíně brání konfederační sochu
příběhem o své rodině. Můj pradědeček
byl konfederačním vojákem. Byl jsem na něj hrdý. Podle mého bojoval za svá práva.

Nevím, jaká práva chtěl, nebyl jsem tam. Zemřel dávno před tím,
než jsem se narodil. Ale mám obavy o náš památník.
Měl by tu zůstat. Připomíná mi,
že mám v sobě malého rebela. Všichni tak trochu chceme být nezávislí. Všichni v sobě máme malého rebela.
Dokonce i ženy. Dokonce i ženy. #FEMINISMUS #KONFEDERAČKA Podívejte, netuším,
proč jeho pradědeček bojoval.

Těžko budeme znát motivaci
každého jednoho vojáka. Ale víme, znovu opakuji, že jako celku jim šlo o zachování otroctví. Naprosto chápu, že chcete
příjemnější dějiny vaší rodiny. Ale nemůžete si přece
přikrášlovat dějiny vaší rodné země. Vymažete tím skutečné bolestivé
zkušenosti mnoha Američanů. Vysvětluje to jiný spoluobčan.

Když kolem této sochy procházím,
je mi úzko z toho utrpení, kterým si moji předci prošli. Zotročovali lidi. Zneužívali je pro svůj ekonomický zisk. Je to něco,
co bychom sochami neměli oslavovat. Ano, toto je nepříjemná pravda o tom, co tito muži dělali. A ano, dokonce i ženy.


#KONFEDERAČKA Pokud chcete vidět perfektní
vyústění setkání dvou lidí, kteří mají naprosto
odlišné vnímání určitého symbolu, tak sledujte tento klip ze zpráv. Proč tu vlajku bráníte? Je to můj odkaz! Moje rodina pod touto vlajkou
bojovala za záchranu své farmy. A kdo na té farmě pracoval? Tak to je opravdu nepříjemná otázka.

Tento klip v ten moment končí. Jeho odpověď nás zajímala natolik,
že jsme zapátrali. A ať už čekáte cokoliv,
budete překvapeni. Kdo na té farmě pracoval? - Má rodina!
- Kdo na ní pracoval? Byli chudí!
Víte, kolik tehdy stál otrok? Víte, že nemáte pravdu, když je vaším nejlepším
argumentem pořvávat na černocha: "Víte, jak drazí jste byli?"

Díky těmto odpovědím
se tento chlap dostal na obálku časopisu
Proboha, ty jsi úplně mimo mísu! Ano, tohle je velmi extrémní případ. Ale popírání této nepříjemné
části dějin může mít mnoho podob. Podívejte se na pořad PBS Vaše kořeny. Henry Louis Gates v něm pátrá po předcích slavných. Často objeví něco nepříjemného.

Ben Affleck použil všechny nástroje k tomu, aby z pořadu odstranil zmínky
o předcích, kteří vlastnili otroky. Později se omluvil,
ale není to dobrý příklad pro ostatní. Upravuje si dějiny. Neexistuje žádný snadný způsob,
jak se s touto informací vyrovnat. Ale za vidění stojí,
jak zareaguje Anderson Cooper, když zjistí, jak zemřel jeho předek. Boykin byl zavražděn vzbouřeným otrokem.

Páni. Váš předek byl ubit k smrti motykou. Proboha! To je neuvěřitelné.
To je úžasné. To mi vyrazilo dech. - Zasloužil si to?
- Jo. Páni... Víte co, obecným pravidlem
by mělo být žít takový život, který by nevedl k tomu,
aby si vaši potomci jednou řekli: "Chlap rozmlátil dědečkovi hlavu motykou?"

"To je neuvěřitelné. Dobrá práce!" Ale asi nejlepší odpověď
na nepříjemné překvapení předvedl Larry David, který dostal dvě rány najednou. Tvrdíte, že můj pradědeček
v občanské válce bojoval za Jih? Cože?

Děláte si legraci?
Proboha. Snad se tam neobjeví žádní otroci. Prosím, otočte stránku. Larry, tohle je další část... Jo, vy jste to dokázali! Dokázali! Já to věděl! Já to věděl! Neuvěřitelné.

Proč je to neuvěřitelné? Páni, to je pěkný. Ano, pěkně, pěkně zlý. Pěkně zlý. Larry David není zodpovědný za to,
co dělali jeho předci. Nikdo z nás. Já tomu musím věřit,
protože jsem Angličan. Rád bych se jěště někdy v životě
podíval do indické restaurace.

Ale my – jako jednotlivci a národ –
máme možnost si nějak vykládat naši minulost. Nemůžete ji ignorovat jako Batman, nemůžete mluvit o něčem jiném
jako Santa na zasedání městského zastupitelstva, musíte se aktivně a bolestivě
vyrovnat s otroctvím, se všemi výhodami i nevýhodami,
které to přináší. Upřímně, se o to moc zatím nesnažíme. To nás přivádí zpět ke konfederačním pomníkům. Něco kolem nich symbolizuje naši neochotu k tomuto dialogu.

To jsou data jejich vztyčení. Některé pomníky, hlavně na hřbitovech,
byly postaveny krátce po občanské válce, ale většina z nich vznikla mnohem později. Southern Poverty Law Center tvrdí,
že většina ze 700 konfederačních pomníků na veřejných místech po celých Státech byla postavena desítky let
po kapitulaci generála Leeho. Tato časová osa ukazuje obří výkyv kolem let 1910 a 1920, kdy bílí jižané posilovali
svou dominanci rasovými zákony.

Další výkyv přišel v 50. a 60. letech, kdy vznikaly organizace
zaměřující se na občanská práva. Tyto sochy nepřipomínaly
nedávno zesnulé vojáky, ale spíš vysílali nepřátelské
poselství Afroameričanům. Sochy často slouží k tomu,
aby vysílaly poselství. Tato říká, že milujeme svobodu.

Tato říká, že nejznámější osobností
našeho města je fiktivní postava. A tato říká, že to bylo mega velký. Nevíme, co se snažil změřit, ale ať už to bylo cokoliv,
bylo to mega velký. Některé konfederační sochy... U některých konfederačních soch
je jejich smysl jasný. Na tom zasedání městského zastupitelstva
se probírala tato socha. Vztyčily ji v roce 1914.

A tehdejší místní vůdce KKK na jejím odhalení pronesl proslov, podle kterého to byla příležitost
přemýšlet nad dobrem pro naši vlastní rasu a krev. To je opět velmi podezřelé. Největší památník Konfederace,
skalní rytiny v Georgii, se nachází v místě,
kde se zrodil Ku Klux Klan 20. století. Vyobrazuje tři vůdce
Konfederace na hřbetech koní.

Dokončili ho v roce 1972. To znamená,
že ze slavnostního odhalení existuje barevné video. Po téměř 50 letech práce
je skalní památník hotov. Místní ho nazývají osmým divem světa. Musíme si připomenout
věrnost, oddanost a čest, která naplňovala životy lidí,
na které dnes vzpomínáme. Ano, to je viceprezident Spiro Agnew vzpomínající na věrnost skutečných zrádců.

Ale co čekat od muže, z jehož jména
se dá složit nápis: "Grow a penis." A některé monumenty
jsou ještě novější. Ukážu vám památník vztyčený
na soukromém pozemku, který je přesto určený pro oči veřejnosti. Jakmile ho uvidíte,
nedostanete ho z hlavy. Socha byla vztyčena v roce 1998. Zobrazuje Nathana
Bedforda Forresta na koni. V jedné ruce má pistoli, ve druhé meč.

Je obklopen bojovými zástavami Konfederace a je viditelný ze silnice I65. Forrest byl generál Konfederace
a jeden z prvních vůdců KKK. Ta socha je děsivá bez ohledu na kontext. Vypadá, jako niklák, co šňupe kokain. Některé z těchto soch zobrazují lidi,
kteří bojovali za zachování otroctví, vztyčili je, aby ukázali nadvládu bílé rasy
a vyzdvihovali je členové KKK. Přesto je někteří občané až nekriticky brání.

Nejen lidé, ale i on. Chtějí nám vzít naši kulturu. Chtějí nám vzít naše dějiny. Podle tohoto argumentu odstranění
sochy znamená vymazání části dějin. To je šílené. Památníky nezaznamenávají
naše dějiny, to knihy, muzea a 12dílné série Kena Burnse. Sochami oslavujeme lidi.

A v Tokiu oslavují jednoho
velkého radioaktivního ještěra. Přesto se prezident bojí,
že stržení sochy může být nebezpečné. Tento týden je to Robert. E. Lee, všiml jsem si,
že odstranili i Stonewall Jacksona. To příště dojde na George Washingtona
a pak na Thomase Jeffersona? Musíte se sami sebe zeptat, kde to skončí? Řeknu ti, kde to skončí.
Někde! Kdykoliv se někdo zeptá, kde to skončí, odpovědí je vždycky,
že někde jo, kurva!

Můžete svým dětem dovolit pendreky,
ale ne injekci s heroinem. Po pendrecích běžně neřeknete:
"Kde to asi skončí?" To samé platí
o konfederačních monumentech. Berte to tak, že všichni živí
a mrtví lidé zaujímají své místo na Hitlerově-Hanksově škále. Od zlých po dobré. Od určité pozice na této škále
se monumenty lidí stávají nevhodnými.

Ošemetné je to kolem středu, kde se nachází Adolf Hankler. Podívejte, i nedokonalí lidé
si zaslouží své pomníky. Někdy se naše standardy mohou měnit,
což může být problém. Nemůžeme historické postavy soudit
podle moderních standardů. Mnoho konfederačních památníků, hlavně těch
vztyčených dlouho po občanské válce, schvalujících vedení
nebo cíle Konfederace, však nejsou tento případ.

Podobá se to chůvě,
která přijde v tričku Jimmyho Savilla. Nezajímá mě, co to podle tebe znamená,
ale tobě své dítě nesvěřím. A pokud jde přímo o Roberta E. Leeho,
mělo by být odstranění soch ještě jasnější. Zajímavé je, že se Roberta E. Leeho v roce 1869 zeptali na umístění
památníků u Gettysburghu. Bývalý generál řekl:
"Moudřejší bude neotevírat válečné rány, ale spíš následovat příklad národů,
které se rozhodly zahladit stopy občanských svárů
a rozhodly se na to zapomenout."

Ano, Robert E. Lee byl proti
sochám lidí, jako byl Robert E. Lee. Každé město,
které se rozhodne si jeho sochu ponechat, by k němu mělo přidat bublinu se slovy: "Jasně jsem vám řekl, že to nemáte dělat!" Co s tím tedy máme dělat? Řekl bych, že něco dělat musíme. Snaha vybalancovat situaci
to může akorát zhoršit. V 90.

letech se Richmond pokusil
vyvážit svou Monument Avenue, kterou lemují sochy
vůdců Konfederace, tím, že mezi ně přidali afroamerického
tenistu Arthura Ashe. Nemůžete k zastáncům Konfederace
přidat černošského kámoše a říct: "Jsme v pohodě, ne? Jsme v pohodě.
Je tam Arthur." "Arthura máte rádi." Pokud se chceme poučit
z našich dějin a ctít je, měli bychom tyto sochy
umístit na vhodnější místo, kde budou uvedeny do historického kontextu.

Například do muzea. Tam lidé chodí,
aby se o dějinách něco dozvěděli a aby potrestali své děti. Prosím, neberte to jako nějakou ztrátu. Je to spíš příležitost. Ukážu vám to, pojďte za mnou. Pokud podstavce soch osiří, je to šance vyjádřit úctu někomu,
kdo si ji skutečně zaslouží.

Mám pár návrhů, u kterých by bylo fajn,
kdybyste jste se jimi řídili. Zaprvé, Beaufort County v Jižní Karolíně,
co takhle vztyčit obří sochu Roberta Smalla? Narodil se jako otrok, ukradl loď
Konfederace a odplul do bezpečí. Později byl pět období
po sobě zvolen do Kongresu. Je úžasný! Atlanto v Texasu,
jste rodištěm Bessie Colemanové – první afroamerické pilotky.

Proč nechtít její sochu ve svém městě? Florido, možná nechcete
sochu kdekoho, ale co takhle někoho,
kdo reprezentuje váš stát? Něco, co říká,
že v sobě máte malého rebela. Představuji vám sochu
vašeho národního ještěra – aligátora,
který všem ukazuje prostředníček. Jmenuje se Herman,
je vyjádřením podstaty Floridy, a zároveň nemá nic
společného s otroctvím.

A nakonec je na řadě Charleston, kterému chci vzkázat toto: "Proč mít konfederační sochu,
která rozděluje veřejnost, když můžete ten podstavec
obsadit svým oblíbencem, skutečným Stephenem Colbertem." Bude tam celý den stát
a říkat zajímavá fakta o vašem městě. - Mám pravdu?
- Ano. - Mám pravdu?


- Ano. Charleston, Charleston... Charleston zpřístupnil
první veřejnou knihovnu v USA. To je fascinující, Stephene. Každý rok hostíme Zugunruhefest – nejjihovýchodnější festival
zaměřený na migraci ptáků. To zní úžasně, to si vygoogluji. Charlestone, tohle můžete
mít 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jen musím pětkrát
v týdnu točit svůj pořad.

Pětkrát?
Jak je to možné? Nemám tušení. Netuším... Byli jsme také pět let za sebou vyhlášeni
nejlepší turistickou destinací v USA. Charlestone, tohle můžete mít. To je vše.
Děkuji za pozornost. Uvidíme se za týden.
Dobrou noc. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz