Boris versus Praha

V MINULÉM DÍLE V PRAZE Když jsem si promluvil s ochrankou, a vysvětlil jim, proč mám v koupelně stůl, dostal jsem povolení ochutnat
to výtečné místní pivo. Samozřejmě začneme tím nejlevnějším. Koupil jsem si i lahev Kofoly, protože jsem věděl,
že tady není otvírák. Na to, že to stojí okolo
20 centů evropské měny, je to až překvapivě pitelné.

Na řadě je niva. Pojmenovaná podle
nejlepšího auta všech dob. Chutná to jako chleba... Plesnivý chleba... který se smíchal s vodou,
aby vypadal jako sýr. Neptejte se mě, jak to vím. Musím uznat...

dobrota. Když to zapijete Pryanikem,
máte plnohodnotný chod. Je tady dobré ozvučení.
Měl bych v koupelně natáčet častěji. Nenašel jsem v obchodě žádný kvas. Zvláštní. Je přesně jedna hodina v noci... a já jím chleba v jedné pražské koupelně. A lidé se mě ptají, proč nehubnu.

Kdybych věděl, že tohle je tavený sýr,
tak si ho snad ani nekoupím. Nemám ho rád. Ale v kombinaci s tímhle sladkým chlebem. No teda! MilkTube. Mléko v tubě. Prostě YouTube pro děti. Je to kondenzované mléko v tubě.

Jak československé. Boris schvaluje. Krabí salát. Od tohohle nic moc nečekám. To je kurva nechutný. Češi si s mořskými plody nerozumí. Klasický džem. Co to má být?


Tohle není džem. To jsou jahody naložené
v obarveném vepřovém tuku. Džem je něco,
co by se nikdy nemělo šidit. Udělejte si domácí,
je to jednoduché. Paštika. Doufám, že to není psí žrádlo... nebo psí maso. Už jsem tady viděl spoustu toulavých psů. Tohle není paštika.

Mohl by to být rovnou celý oběd. Jsou tam bylinky. Ty se počítají jako zelenina. Je tam maso a nějaké... přídavky. Není to zlé. Zapijeme to druhým nejlacinějším pivem. Je v tom vůbec alkohol?

Jde poznat, do čeho šlo
těch pár korun českých navíc. Další rybí pokrm.
Moje očekávání jsou opět téměř nulová. Cyka, to vypadá hrozně. A ten smrad. Jestli umřu, řekněte Vadimovi,
že mu dám... zbytek. Je to kurva vlastně docela dobrý. Stačí přežít ten zápach.


Kupodivu to není smrtelné. Tuba číslo dvě,
jdeme na to. Vzal jsem z obchodu všechny tuby,
co jsem viděl. Proč to vytéká? Vypadá to jako.. jakýsi výtažek z místních kvasnic. Nemá to žádnou vůni
a vypadá to jako tekutá smrt. Tohle je zasraný plýtvání chlebem. Ochutnáme místní majonézu.

Je velmi sladká. Hodí se možná tak k pečení. Nic pro mě. Tohle by měla být smetana. Tohle není smetana, blyat,
to je mléko. Opět zrazen Čechy. Zajíme to křenem. Výborný křen.

Čím dál na západě jste,
tím míň je to slovanské. Protože už mi dochází pivo, dám šanci tady té Kofole. Na jedné straně se píše broskvová, na druhé straně se píše veverková. Znáte ty šumivé tablety,
které vám bábuška dávala, když jste byli jako malí nachlazení? Takhle to chutná.

Nápis na lahvi tento nápoj
přesně vystihuje... mrkající veverka s mobilem. Nic pro mě.
Asi něco západního. Pokračujeme.
Máme tady tubu číslo tři a čtyři. Doufám, že to není jako Piknik u cesty. Proč se namáháte dělat tři produkty,
které jsou v podstatě stejné? No teda, voní to jako... když bábuška zavařuje okurky.

Tohle je kopr v nálevu. Kdyby to bylo silnější,
dal by se s tím založit požár. Energetický nápoj Semtex. Zájímá mě,
jestli se dá přilepit na stěnu. Mohlo by se mu říkat černobylská řeka. Jen se podívejte na tu přírodní barvu. Jestlipak získám super schopnosti? Kašlu na to,
raději chci zůstat na živu.

Paštika číslo dvě.
Připomíná mi to... turistickou konzervu.
Moc dobré. Doporučuji si ji přinést,
až příště budete obchodovat se stalkery. Boris doporučuje. Je to jako potomek smetany a cottage sýru. Pak se ale ukázalo,
že pravým otcem je tavený sýr. Zvláštní přirovnání, já vím. V obchodě nebylo dost podivností.

Buďto už jsem si na podobné věci zvykl, nebo je Praha turistické centrum,
takže nechtějí nikoho odehnat. To vypadá dobře. Prostě turistická konzerva. Vybavují se mi vzpomínky na dětství,
kdy jsem si ji ohříval na ohni, když jsem celý týden přespával v lese. Protože si do letadla nesmíte
brát ostré předměty, musím improvizovat.

Ano, tvrdý salám. Z toho vám porostou chlupy na hrudníku nehledě na váš věk,
pohlaví nebo slovanskost. Češi mají ve zvyku namáčet do želé
i jiné věci než maso. Už jsem v želé viděl rajčata i řepu,
ale šunkové rolky ještě ne. Musím říct, že to je spíš takový nápoj. Čas jít na kutě. Náš český kulinářský zážitek
zakončíme kaviárem a ančovičkami.

Zítra bude velký den, protože budeme hledat šašlik. TŘETÍ DEN:
HLEDÁNÍ ŠAŠLIKU Když už vím,
že v centru Prahy to za nic nestojí, vydal jsem se od lidí, co nejdál to jde. To znamená, že jsem musel přejít
přes Karlův most, a to v době,
kdy tam bylo víc podvodníků než lidí. Alespoň ten výhled za to stál.

Dám vám jeden zásadní tip
z Borisovy turistické příručky. Pokud v centru nedáte
pouličním umělcům spropitné, rozzlobí se a pošlou vás
i s kamerou do prdele. Netuším, jestli to má být
nějaký místní zvyk. Možná čekají, že se začnete bránit,
kdo ví? Šel jsem dál. Narazil jsem na skupinku,
co si fotila nějakou ženu... tak jsem si ji vyfotil taky a zmizel,
než nastal nějaký problém.

Zahlédl jsem pojízdnou masérnu. Akorát uvnitř není místo.
Jak se tam může někdo vejít? Pak jsem objevil schody. Nikdy jsem žádné podobné neviděl. Děsivé. Ozývalo se z nich:
"Borisi, co tady děláš?" Ale já pokračoval... v hledání šašliku.

Po několika minutách chůze, jsem před sebou uviděl... další schody. Pak jsem se objevil... na největrnějším místě všech dob. Výhled byl ale parádní. Za těch 100 korun českých
to rozhodně stálo. A kromě toho jsem tam našel
místo bez turistů.

V tu chvíli se zrodil nápad. Hlas v hlavě mi říkal... Žádný hlas nebyl. Musím najít místo,
kde jsou gopnici. Vylezl jsem ještě výš
a na vrcholu věže... jsem objevil něco... dost divnýho.
Co to tady dělá? Tak jsem slezl dolů,
dal jsem si jedno pivo, polévku, vylezl jsem po schodech, a viděl jsem zvláštního průvodce,
který měl u sebe pouta a zbraň.

Proč? Na ulici jsem pozdravil přátelské kuře a omrknul místní parkovací zvyky. Prostě úchvatné. Dobrá práce. Snad by to šlo ještě blíž.


Vejde se mezi ně celý čeburek. Na ulici stála podivná pumpa, ze které tekla akorát teplá vodka. Pak jsem si podřepěl a říkám si: "Blin, pořád je tady moc lidí." A tak jsem šel dál... a dál... a ještě dál. A co nevidím?

Pohřebiště polských autobusů. Kde se tady vzaly? Vždyť vypadají pojízdně. Pak mi ale došlo... že tohle je vězení. Nemá však lidem zabránit dostat se ven,
ale autobusům dostat se dovnitř. Pokusil jsem se tam dostat,
ale všechny vchody byly zamčené, aby žádní Slovani nemohli dovnitř.

Vskutku zvláštní. I když jsem odešel s nepořízenou, měl jsem alespoň radost,
že tam nebyli žádní turisté. Technicky vzato já jsem byl turista, ale chci taky kurva
navštívit ten stadion. Působí tak slovansky a opuštěně.
Přitahoval mě k sobě. Tak si říkám: "Pizdec,
idi nahui, půjdu alespoň do bazénu."

Vstup byl zadarmo. V dálce jsem viděl nějaké pokyny, tak jsem si je šel prohlédnout zblízka. Nemám tušení, proč sem postavili
tyhle mohutné betonové věže. Bylo mi ale jasné,
že v nich nebyl žádný šašlik. Podivné místo. Slyšel jsem, že Praha
je silně duchovní místo. Duchové tady prý straší.

Já jsem jednoho viděl.
Pohrával si lístkem. Narazil jsem na gopnickou půjčovnu aut. Moc pěkné.
Tímhle autem se můžete projet zdarma. Šel jsem do parku,
kde žila bábuška. Viděl jsem černou kočku pro štěstí. Po pár minutách jsem našel
ztracený domovní klíč, tak jsem přemýšlel,
že se tady usadím. Viděl jsem krásnou květinu
a sáhl jsem si na ni.

Potom jsem se probral před nemocnicí
a zjistil jsem, že všechny moje zbraně a... polovinu peněz mi ukradli. Chvíli jsem si myslel,
že mám halucinace, protože... jsem viděl párky na kolečkách. Vydal jsem se na cestu zpátky
a došlo mi... že je přede mnou slovanský ostrov. Samozřejmě jsem ho musel navštívit. To je on.

Kupodivu nebyl vůbec slovanský. Já jsem byl největší Slovan
na celém ostrově... za celý den. S pachutí zklamání v ústech
jsem se pak vydal zpět na hotel. Zkusím to zase zítra. ČTVRTÝ DEN:
HLEDÁNÍ ŠAŠLIKU 2 Další den, směr park na Letné. Abych neztrácel čas,
nasnídal jsem se po cestě.

Nebyl to však park, ale zasranej les. Pro lidi s kocovinou
je to ideální místo na spaní. Rovnou by se to tady mohlo
jmenovat Park na kocovinu. Ve stánku jsem si koupil pivo, vypil jsem ho a odešel. Ještě předtím jsem si
ale sáhnul na obrovský metronom. Byl... chladný.

Viděl jsem striptýzový bar
s nejlepším jménem všech dob. Noční posilovna. Hned vedle něj bylo pražské pivní muzeum, které mi zachránilo život. Řeknu vám proč. Je hned vedle Smetana Hotelu.
Nemůžete ho minout. Po čtyřech dnech hledání a za velmi přemrštěnou cenu, mi naservírovali můj šašlik.

Čekal jsem na něj tak dlouho. A k tomu jsem měl pět různých piv.
Bylo to pěkné. Potom jsem byl připraven na cestu domů. Zahnul jsem doleva a párkrát doprava, a pak jsem se objevil před Pelmeňárnou, kde dělala opravdová bábuška. Jak slovanské.

Jenomže to měli předražené,
tak jsem si nechal zajít chuť. To je všechno. Takový byl můj turistický zážitek v Praze. Doporučuji? Ne. Vrátil bych se? Ne. Myslím si, že Praha funguje tak,
aby uspokojila hlavně turisty ze západu?

Ano, bohužel to tak je. Ale lidé, co sledují můj kanál,
a mohli by zvažovat návštěvu Prahy, nenechte se odradit. Já si totiž v podstatě říkám,
co se mi zlíbí. Třeba že ve vzduchu je cítit sýr, historické schody jsou dělané z písku a všichni se vám snaží prodat laciný alkohol. Teď si ale nedělám srandu: V tomhle obchodě si nic nekupujte.

Je to odpad. Rovnou si můžete udělat
lízatko z trávy, co roste venku. Alespoň, že pití na veřejnosti
je tak z 95 % v pořádku. A i tady mají hospodu,
co se jmenuje Tramvaj. Stejně jako v Polsku. Doporučuji vám však Prahu navštívit? Ne.

Jedině pokud vám je přes 45
a máte tolik peněz, že jsou vám u prdele. Ale pro správný slovanský zážitek v Česku navštivte cokoliv, jen ne Prahu. Pár užitečných věcí jsem ale zjistil: V Brně by to mělo být mnohem lepší a před deseti lety Praha
prý tak špatná nebyla. Ale v té době jsem byl ještě malinkatý Boris a nad cestováním jsem
ani zdaleka neuvažoval.

Ale teď, díky podpoře mých
příznivců na Patreonu mám pocit, že se může stát úplně vše. A cestování teprve začíná. Ale ještě než skončíme
se s vámi podělím o jednu myšlenku. Pokud s něčím začínáte,
mám pro vás jednu radu: Nevzdávejte se. Abyste udělali pokrok,
budete se muset trápit. Ale z chyb se člověk učí.

Takže se nevzdávejte. Ať to dopadne jakkoliv, nad mraky bude vždy svítit slunce. Nebo měsíc, pokud je zrovna noc. Ať už ale chcete udělat cokoliv,
za zkoušku to stojí. Tak jděte do toho
a udělejte to. Udělejte to pro Borise. A do té doby,
buďte cheeki breeki, přátelé!

Uvidíme se příště. Překlad: Nomit
www.videacesky.cz