Cestování s Borisem: BelgieLife of Boris

1 Borisi, blyat! Přijeď zrecenzovat Belgii. Milujeme majonézu. Vymysleli jsme božskou kombinaci... Stačí. Tou majonézou jsi mě dostal. FAKT POTŘEBUJU LEPŠÍ KAMERU... VÁŽNĚ! CO TO MÁ JAKO BEJT? Belgie. Proč jsem vlastně tady? Kamarádi chtěli letět, a když jsem zjistil, že letenky stojí jako šest flašek vodky, nešlo odolat.

A záruka majonézy mě vždycky dokáže přesvědčit. Tohle je ta nejmíň slovanská země, kterou jsem kdy navštívil. Po vystoupení z letadla mi byla hned jasná jedna věc. Všichni mluví francouzsky... Pokud nemluví holandsky... nebo německy. Tohle jsou tři národní jazyky.

Ale já jimi nemluvím, takže to bylo samé: Excusez-moi a s'il vous plaît. Po vypůjčení auta jsme vyrazili rovnou do hospody na pivo. Bylo dobré. Prošli jsme okolo polské ambasády, kde jsme si zanadávali do kurev a řekli si o klobásu. Žádnou jsme ale nedostali, takže jsme šli do obchodu, kde jsme si ji koupili ve formě kostek.

V nedalekém stánku jsme si dali vafle. Chtěli jsme je s majonézou, ale dostali jsme akorát sirup. Stánek byl hned vedle sochy chlapce s nepochopitelně velkým močovým měchýřem. Obdivovali jsme místní automobily. Obzvlášť tento skvostný stroj. Neměl jsem tušení, že se ještě vyrábí. V Bruselu jsme si podřepěli a při projížďce jsme uprostřed města narazili na obrovský atom.

U něj jsme zahájili sekvenci dřepů. Pak začalo pršet, tak jsme zalezli do hospody na pivo. Bylo dobré. Druhý den jsme objevili dlouhý průchod a... odhozený pantofel... a kalhoty, které ležely hned vedle sídla Evropské komise. Prošli jsme si obrovský a překrásný park...

ve kterém se válel vandrák. Viděli jsme, jak belgická policie pronásleduje neviditelného pachatele a šálek kávy, který by uspokojil mé slovanské potřeby. Po celém městě bylo k vidění tak pět miliard skútrů. Byli jsme svědky precizního řízení a jeli jsme výtahem, který neměl dveře. Jak je taková blbost napadla? Vyvenčil jsem šroub, co jsem našel.

Bohužel jsem ho nemusel použít k detekci anomálií. Taky jsme hledali šašlik, ale žádný jsme nenašli. Snažili jsme se najít ten velký výběr majonézy, který tady prý mají. Našli jsme však jen čtyři druhy. Kde to všechno schováváte? No dobře, pět druhů. V Belgii se vyrábí zhruba 800 druhů piva a 200 000 tun čokolády. Proto není divu, že když jsme vyrazili do Brugg...

výběr čokolády zahrnoval také kladiva, šrouby a matice. Pokusil jsem se je sníst. Nepotřebuji zuby z oceli, vždyť je to celé z čokolády. Trochu jsme se prošli po městě, abychom našli ty slibované hranolky. Čas na pivo! Když jsme konečně našli místo, kde prodávají hranolky, ukázalo se, že jim zrovna došla majonéza.

Tohle je pro Borise smutný den. Takže jsme znovu vyrazili na cestu. Najdete tady spoustu cest a hor. Belgie má prý nejhustější síť silnic na světě. To by nemělo nikoho překvapit, když sousedí se čtyřmi státy. Co jsme tedy udělali? Vyrazili jsme do Lucemburska. Po cestě jsme ochutnali místní pivo. Bylo dobré.

Když jsme přijeli do města s nízkými budovami a neobvyklými dopravními zácpami uprostřed dne, šli jsme si dřepnout na nějaké pěkné místo. Uvítaly nás dřepící sochy. Moc pěkné. Boris schvaluje! Narazili jsme na sochu rozzlobených mnichů, kteří se nám snažili naznačit, ať vypadneme. Tak jsme vypadli. Brzy jsme zjistili, že pokud nejste místní, je lepší se klidit z cesty, protože rychlostní omezení tady mají jen na okrasu.

Všichni jezdí rychlostí: "Jdi do hajzlu." Ale v Belgii zní ta nadávka nějak takhle: "Merde, vystydnou mi vafle!" DRUHÝ DEN Druhý den jsme se znovu vydali do Bruselu, kde jsme obdivovali krásy Evropské unie... a taky tramvaje, kterých tady bylo požehnaně.

Nejvíc mě překvapilo, že jsme objevili pořádný street art. Pokud se díváte, pane Invadere, jsem váš velký fanoušek. Viděli jsme psa. Zvláštní znak nějakého gangu. Viděli jsme, jak tady vypadají sobotní rána a setkali jsme se s fanoušky, kteří přiletěli jen kvůli mně. Viděli jsme spoustu vojenských vozidel a spoustu ozbrojených stráží, kterým se nelíbilo, že je natáčíme.

A tak jsem si fotil lidi v teplákovkách. Vůbec bych se nedivil, kdybych se objevil na nějakém seznamu jako podezřelý Slovan ve žluté teplákovce, co dřepí na každém rohu. Všechno je ale v pořádku, dokud si můžu objednat vafle s majonézou v prášku. Když jsme obešli snad celý Brusel, řekli jsme si: "Serem na to, pojeďme do Holandska."

Tak jsme jeli. Protože mezi Belgií a Holandskem nejsou žádné viditelné hranice, je třeba si všímat každých detailů, abyste věděli, ve které zemi jste. Pokud je země placatá jak palačinka, a dopravní značky až příliš konkrétní, například: "zákaz jízdy na traktoru a na kole," mělo by vám být jasné, že jste na místě. Když jsme dorazili, chvíli jsme si podřepěli, a zahlédli jsme bábušku na tříkolce.

Nejspíš měla namířeno do nejbližšího coffeeshopu. My tam měli namířeno taky. Bylo nám dobře. Ale o tom zase příště, až se do Holandska vrátím. Navzdory menším obtížím a vážnému nedostatku majonézy, jsme si Belgii užili. Pokud vás bere... Pokud máte rádi... pivo, ano.

Pivo bylo dobré. Pokud máte rádi pivo, budete mít rádi i Belgii. Děkují za zhlédnutí, Tohle byla cestovatelská recenze slovanské hvězdy Borise, sponzorovaná šašlikem. Uvidíme se v další zemi, přátelé. Buďte cheeki breeki! Překlad: Nomit www.videacesky.cz