Cestování s Borisem: Litva

Vítejte v Litvě – malé velké zemi, která se nachází
v geografickém středu Evropy. Je domovem zvláštních sovětských soch. Pokusil jsem se na ně vyšplhat,
ale pak mi policie řekla, abych Idi nahui. To jsem udělal,
a tady jsem skončil. Vítejte ve Vilniusu. Tímhle směrem by se vydal
každý normální člověk. Do Starého města s historickými budovami.

Já ale ne, protože jsem Boris. Raději jsem šel na jídlo. Po cestě jsem narazil na fontánu,
ve které nebyla žádná voda. Kam se tady hážou mince pro štěstí? Brzy jsem našel místo,
kde servírují palačinky. Říkal jsem si:
"Tady se cítím jako doma." Pak jsem si ale objednal... blyneliai...

a to mi taky přinesli. Počkat. To je baltasis, ne blineladis. Při podrobnější prohlídce jsem zjistil,
že to obsahuje vodu. Litevci se mají. Voda tady chutná jako majonéza. Po pár skleničkách a palačinkách
jsem se vrhl na nákupy. Překvapivě měli slušný výběr kvasu.

A nepřekvapivě mají v obchodech
tak skvělý výběr i cenu piva, že by se mohly všechny
ostatní země stydět. Takže jsem si vzal 12 lahví.
To mi na večer postačí. Taky jsem si vzal pár lahví
s přírodní šťávou na vyléčení kocoviny a jednu láhev místní vodky
k běžné kontrole kvality. A že byla kvalitní. Pak jsem se vrátil do hotelu. Bydlel jsem v jednom
hned naproti strip klubu.

To mi nevadilo. Proč ale stříleli uprostřed noci
ohňostroj tři hodiny v kuse? To jsem nepochopil. Když jsem se další den vzbudil,
zapnul jsem televizi. Nepochybně jste ve slovanské zemi,
když první věc, kterou v televizi uvidíte, je rozhovor mezi Sněhurkou a Dědou Mrázem
v nějakém ruském soutěžním pořadu. O čem se bavili? Netuším.
Neměl jsem čas. Ten den jsem měl naplánovaný výlet.

Součástí výletu byla
dvoukilometrová procházka. To nebyl problém. Už po pár krocích jsem si uvědomil, že nejdu směrem k překrásnému
Starému městu. Přestože mi pohled na okolí
dodával naději, čím víc jsem se blížil,
tím víc mi docházelo, že jsem se ocitnul v gopnické čtvrti Vilniusu. Bylo to dokonalé.

Konečně se tady cítím jako doma. Tohle je mi kurevsky blízké. Namísto asfaltu jsou tady prašné cesty.
Ty vám ušetří peníze. Rozumná investice.
Aspoň nikdo nebude jezdit jako blázen. Namísto oprav se cesty
nechají ještě víc poničit. Automechanici budou mít
neustále co jíst. Chytré. Toi Toiky uprostřed cesty
pro případ akutní potřeby.

Nejznámější pohled ze všech. Staré plechové garáže. Můžete do nich zaparkovat svoji Ladu
nebo hromadu zlata. Nikdo tam totiž nepoleze. Hlídá je nejefektivnější
zabezpečovací systém: Stařec s rozzuřeným psem. Dovnitř jsem se nedostal, takže netřeba dodávat,
že to funguje.

Protože jsem tady byl v období Vánoc, měl jsem možnost prohlédnout si
stromečky na předzahrádkách gopniků. To Boris schvaluje. Louže tady slouží jako retardéry. Když u nich zaparkujete,
budete mít po práci umyté auto. Borisova rada pro gopniky amatéry. Pokud vás berou pohledy na obydlí gopniků
a stará ojetá auta, je pro vás Vilnius tím pravým
místem pro dovolenou.

Po vydatném množství chození, se přede mnou zjevilo to nejslovanštější
auto v celé zemi. Auto které nejspíš jezdí
na výpary z vodky. Tenhle breekimobil zrychlí
z nuly na sto za půl sekundy. Narazil jsem na dodávku, která nepochybně patří nějaké firmě,
co se specializuje na zábavu pro dospělé. Našel jsem nedojedený oběd nějakého gopnika,
a pak jsem uviděl dům, který nepochybně navrhoval nějaký gopnik.

Nacházel se vedle místa,
které jsem chtěl navštívit. Aquapark Vichy. Při bližším průzkumu se ukázalo, že aquapark je přecpaný jako Boris
u bábuščiny štědrovečerní večeře. A tak jsem šel opět obdivovat okolí. Viděl jsem na školu, na které se určitě maturuje z dřepění. A jak se dalo čekat, naproti stály paneláky
pro všechny gopniky a gopnice.

Dokonce s oddělenými balkony,
na kterých se nacvičuje výroba šašliků. Mysleli opravdu na všechno. Pak jsem se začal nudit,
takže jsem vyrazil do nákupního centra. Našel jsem obchod Adidas, ale nic jsem si nekoupil,
protože mám svoji vlastní značku. Tohle je Borisův Weslav. Po několika hodinách čekání
a poflakování se, na mě v aquaparku došla řada.

Tobogány byly označené výhružnými smajlíky. Nejdřív jsem si říkal, že natáčet sjíždění
na mobil, by mohl být super nápad. Už vím, že ne. Protože mě vyhodili. Při cestě zpátky na hotel jsem se opět chopil příležitosti
obdivovat okolí. Vydal jsem se po vyhlídkové trase
a musím vám říct, že procházka v gopnické čtvrti
Vilniusu za tmy je skvělá možnost obdivovat život Slovanů.

V půlce cesty jsem se rozhodl
procvičit litevštinu. Udělal jsem si malou zastávku na ulici... Omrkl jsem nádherného Bavoráka,
a pokračoval v cestě. Pak jsem na ulici ucítil
zápach hořícího plastu. Což nepochybně znamená,
že tady mám pár opravdových fanoušku. Dal jsem si lekci četby: To může znamenat mnoho věcí.


Například: "Pokud se k tomuto domu přiblížíte,
budete zastřeleni." Nebo: "Můžete nakrmit psa.
Chce se jen kamarádit." Den jsem zakončil objednávkou palačinek, jako přílohu jsem si dal pelmeně,
a celé jsem to zapil kompotem. Pěkně po slovansku. Litva působí jako slovanská země,
přestože oficiálně tomu tak není. I tak se tady můžete kochat životem gopniků. Jen se vyhýbejte ulici Kurevská, protože Nakdrive není to,
co si myslíte.

Pokud vás zajímá,
jak se do Litvy dostat, stačí se vydat libovolným směrem, dokud na hraničním přechodu neuvidíte
nápis Šašlykai. Také si dávejte pozor na místní řidiče. I když je rychlostní omezení 110 km/h, místní si jezdí rychlostí,
kterou sami uznají za vhodnou. Určitě Litvu navštivte.

Jen pozor, ať tady neumřete. Buďte cheeki breeki, přátelé.
Uvidíme se příště. Přeložil: Nomit
www.videacesky.cz