Mayim Bialik o veganství

Jsem veganka.
Nejím kuřecí, vepřové, ryby, vejce ani mléčné výrobky. Nenarodila jsem se tak.
Popravdě, veganství ani vegetariánství pro mě v 70. a 80. letech nebyla možnost. Pokud bych mámě řekla,
že se mi nelíbí jíst zvířata, řekla by:
"Cože? Lidi nepřežili holokaust, aby sis mohla stěžovat, co ti dávám." Opravdu.

Většina z nás vyrostla,
aniž by věděla, odkud jídlo pochází. Ale tahle nevědomost
je z pohledu dějin lidstva docela novinka. Až donedávna víceméně každý věděl,
že to jehněčí, co má na talíři, pochází od toho,
kdo má jehňata. A že mléko a sýr
je od té paní s kozami a kravami. A že to Gonzo a jeho slepičí kamarádky
se starají, aby bylo dostatek vajec. Každý věděl, že jíst maso znamená,
že kvůli jeho obědu bylo zabito zvíře. Tečka.

Ale dnes, v jednadvacátém století,
už na tyto věci nemyslíme. Protože nemusíme.
Maso a vajíčka a sýry se někde zpracují, pak se nám objeví na talíři a chutnají dobře. A většina lidí k tomu necítí potřebu říct víc než:
"Je to mňamka, chutná mi to." Problém je, že od průmyslové revoluce
se věci dramaticky změnily, co se týče toho,
jak jíme a připravujeme jídlo. Výsledkem je, že výrobci
se snaží vyprodukovat co nejvíc za co nejméně peněz pro co největší zisk.

To dává smysl, ne? No... Představme si továrnu
na – řekněme – kuřecí prsa. Kuřecí prsa. Řekněme, že jich chcete vyrobit hodně. Abyste je mohli prodat supermarketům za dost peněz,
aby vám zbylo co nejvíc zisku. Když za ně zaplatí tisíc dolarů,
ale jejich výroba vás stojí devět set, zůstane vám jen stovka.

Ale řekněme,
že vás jejich výroba vyjde jen na pět set. Pak vám zůstane pět set dolarů! Dává to smysl? Chápeme se? Paráda. Je potřeba udělat pár věcí, abyste vyrobili co nejvíc prsou
za co nejmenší cenu, abyste pak měli co největší zisk. Zaprvé: Urychlete růst kuřat. Jak toho docílíte?

Genovým výběrem. Vyberte nejrychleji rostoucí kuřata,
zkřižte je s kohoutem, opakujte výběr a znovu je zkřižte. Během několika generací
vytvoříte velmi speciální druh kuřat. Ano, takhle to funguje. Je to věda. Zadruhé: Utraťte za kuřata méně. Například – kuřata se musejí zabít,
takže je třeba najít nejrychlejší způsob. A co možná o kuřatech nevíte, je,
že nejsou ráda moc blízko pohromadě. Ale když omezujete náklady,
nemůžete je nechat v prostorném prostředí.

Musíte je nahnat do těsných klecí. Ale protože jsou v tomto ohledu vybíravé,
když je donutíte být tak blízko sebe, začnou se prát a klovat. A jak se s tím vypořádáte?
Uřežete jim zobáky. Problém vyřešen. Jak ještě můžeme omezit náklady? Zatřetí: Utraťte co nejmíň
za továrnu jako takovou. Továrna může stát příliš,
ať už její výstavba nebo údržba.

Řešením může být co nejmenší továrna,
aby se ušetřilo na stavebních výdajích, nebo neudržování zázemí hygieny,
protože to může stát hodně peněz. A pokud najmete dělníky
bez právní ochrany nebo bez odborů, ušetříte na mzdách a můžete prodloužit směny,
protože nemusíte platit přesčasy. Tyto tři příklady,
jak omezit náklady pro co největší zisk, ukazují, že když jsou pro nás peníze
jediný faktor v potravinové výrobě, vyrábíme finančně výhodné potraviny,
ale otázka je, za jakou cenu. Hodí se nám vnímat
žijící zvíře jako sendvič na nohách.

A dá se na tom stavět spousta vtipů,
kterými můžete štvát vegany. Hey, Mayim,
jak se říká zmatenému selátku? - Jak?
- Oběd. Ještě jeden:
Jak dokážu svou lásku ke zvířatům? - Jak?
- Tak, že je sním. Ale tohle může fungovat jen v případě, že ze zvířat uděláte abstraktní pojem. Ale to není správné,
protože zvířata nejsou abstraktní pojem.

Zvířata žijí, dýchají, mají vztahy, mají emoce. Miliony zvířat
právě teď tráví životy v kleci v příšerných podmínkách
a s urvanými zobáky, neschopná ustát tíhu svých těl,
do kterých byla vyšlechtěna. Nejde o uplatňování
lidských práv na zvířata. Protože to dělají ti magoři vegani. Snažím se říct,
že kvůli naší posedlosti efektivitou děláme z ostatních živých tvorů věci.

A nejen ze zvířat. Jak rychle dokážeme ignorovat práva lidí,
kteří pracují v továrnách na jídlo, které končí na našich talířích? Když úmyslně vyhledáváme dělníky
neschopné se bránit nevhodným podmínkám, když jim neplatíme dost,
když zpochybňujeme něčí občanská práva, abychom vydělali co nejvíc, začínáme vnímat ostatní lidské bytosti
jako předměty k využití, ne jako partnery
v uctivé a důstojné společnosti.

Ale tak to nemusí být!
Stejně jako to takhle nebývalo. Zvířata žila s lidmi v symbióze
po většinu lidských dějin, kdy jsme dbali na jejich potřeby,
dávali jim dost prostoru a vhodnou stravu, takže když přišel čas jim vzít život,
vážili jsme si toho života, protože jsme věděli, že s ním bylo naloženo s úctou. Chápu, že je jednodušší na to nemyslet,
a nemůžu vás k tomu nutit. Doufám, že se jednou přiblížíme
ke zdravější a etičtější rovnováze.

Do té doby budu vegankou. Díky za sledování, odebírejte můj kanál,
další informace jsou v odkazech v popisku.