Video, které Ze Frank natočil v dubnu, je u nás bohužel zase více než aktuální. Seznamte se s nejniternějšími myšlenkami svých mazlíčků. Jak se vyrovnávají s opětovným omezením společenského života?
Mazlíčci v karanténě 1. Akvárium Aspoň mám společnost, je tu Myrtle a Joe Hubeňour. Joe Hubeňour mě baví. Proč mu tak říkáme? Tři, dva, jedna. Proto. Myrtle, nech toho! Říkala jsem, ať tu paruku necháš být. Každej to zvládá jinak. Já měl prdel vždycky v karanténě. Chápete? Ale Bob, ten se úplně zbláznil. Bob.
Bob. Bob. Bob. Bob. Bob, Bob. Bob. Holt i v karanténě jsou videohovory na hovno. Zoom je asi lepší, ale je to jako lepší katetr, stejně máte v *** trubičku. Zkoušeli jsme párty přes Zoom, ale nakonec vám dojde rosé a každej už jen zírá na vlastní obličej.
Takové tiktokové video z očistce. A Millerovi nechtěli odejít nebo zavěsit nebo jak se to jmenuje… Kiley! Že to dělá Nigel neznamená, že ty můžeš taky. Alou dovnitř! Mileniálové… Jak říkám, mně čas pro sebe nevadí. Aspoň můžu pohnout s tím románem. Byla mokrá noc. Jako vždy. Někdo zaklepal, tak jsem řekl: „Dále.“ Ozval se smyslný hlas: „Nemůžu jít dál, jsem škeble, nemám nohy.“ To pošimralo mé instinkty.
„Tak jak jste zaklepala?“ „Jazykem,“ řekla. Možná jsem hlupák, ale okamžitě jsem věděl, že ten případ vezmu. 2. Psi a kočky Milý deníčku, od posledního zápisu už uběhla řádná doba. Autority mě neustále sledují, bezpochyby odhalily můj plán vyhubit rostliny a takto se mstí. Autority téměř neopouštějí byt, a když ano, tak v přestrojení. Jak jsem se obávala, jsou to zloději a nejspíš právě oni kradou mé smradlavé dětičky, které ukrývám na své malé pláži.
Svět je plný krutých překvapení. Milý deníčku, doufala jsem, že enormní počet trubiček nekonečné radosti je znamením laskavosti autorit. Mýlila jsem se. Dnes ráno jsem vešla do místnosti s obří mísou vody, abych si hrála s kotoučem štěstí. Jedna z autorit dorazila přede mnou a s trubičkami nekonečné radosti dělala něco, co si ze slušnosti nedovolím zmiňovat.
Všechno potěšení mého života umírá. Milý deníčku, po 1562 dnech žadonění, aby můj nejmilejší člověk neodešel, aby už nikdy neodešel, mě konečně vyslyšel. Většinu dní trávím zíráním na něj nebo ho následuji ve vzdálenosti 50 centimetrů, abych předešel jeho pádu. Je to skutečně božské, modlím se, aby to tak zůstalo navždy.
Děkuji všem v první linii, v zákulisí, v továrnách a kamionech, těm, kteří umožňují, že jsme najedení, v bezpečí a ve spojení. I toto pomine… Překlad: jesterka www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 5 let
