Milé kotě, toto je hra

Milé kotě, musím tě
před něčím varovat. Dneska se budou dít divné věci. Víš, jak lidé sedávají
před tou světelnou krabicí? Je to vlastně roztomilé,
jak tam sedí celé hodiny a vůbec neruší malé lidičky,
co žijí uvnitř krabice. Ale jednou v roce
se všechno změní... Ale no tak, je to jen zvonek.
Kolikrát ti mám opakovat, že je to jen lidský způsob
mňoukání za dveřmi.

Jen línější. No dobře. Zalezu s tebou
pod stojan světelné krabice. Milé kotě... Napřed začne přicházet
spousta nových lidí. Pak sesbírají všechny věci,
na kterých spáváme. A pak se snaží co nejvíc rozvalit
a vypadat přitom co nejhloupěji. Hej, kotě. Kotě! Koukej! Zabírám celý křeslo.

Zkus to. Předstírej, že jsi párek,
co ztratil vůli k životu. Přesně tak. Napadla mě
další póza, hele. Kocourek má velkej pupek.
Ale žerty stranou... Nemáme si kam lehnout.
Jsme ztraceni. Milé kotě... Poté, co se všichni shromáždí
v místnosti plné pohodlných věcí, přinesou hromady
lidského mokrého jídla. Nejsem si jistý, jestli je cílem dát si ho
přímo do úst nebo jen do jejich blízkosti.

Možná je to jako pétanque;
čím blíž, tím víc bodů. Mají ho fakt všude, i na obličeji...
a ty tady taky něco máš, počkej. Tak pardon, lorde Syčáku,
nezabíjejte posla. Milé kotě... Můžeš si všimnout, že někteří z lidí
na sobě mají takový slavnostní oděv. Nevím přesně, jestli nějak rozlišují
jejich společenské postavení, ale tenhleten je určitě kašpar. Lidé taky praktikují určitý rituál.

Když zvuk ze světelné krabice zesílí,
všichni vyskočí a snaží se navzájem přeřvat. Vítěz je ten, kdo vstal jako první, a může
za odměnu ostatní plácat do tlapek. Nejpomalejší se stanou terčem
posměchu a jsou z toho smutní. Je to vlastně dost krutá hra.
Ale žijeme v krutém světě. Milé kotě... možná sis všimlo těch
podivných kovových válců. Je to zařízení, které z lidí odčerpá
inteligenci. Podobně jako vysávač. Ale namísto špíny vysává
soudnost a selský rozum.

Vidíš to? Přiznávám, jednou jsem to taky
zkusil. Byla to nehoda. Druhý den po probuzení mi bylo špatně
a na sobě jsem měl cizí obojek. A možná jsem byl zalezlý v ponožce... Neptej se, protože
si to nepamatuju. Milé kotě... Chápu, že v tomhle šílenství
ti instinkt velí skrýt se. Ale ve hře je příliš mnoho.


Proto tě potřebuju. Vyskoč jim na klín a projdi se
po stole mezi omáčkami. Pokud najdeš někoho, kdo ve tvé
blízkosti kýchá, nalep se na něj. Ve správný čas si pak sedni před
světelnou krabici a tvař se, jakože nic. A pak... tři... dva... jedna... Přesně tak, poletíme letadlem. První třídou k trofeji,
za kterou jsme bojovali. K plechovce výtečného mokrého jídla. Touch down.

Funguje to pokaždé. Kocourek dostane, co chce. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz