Milé kotě, toto je hraMilé kotě

Milé kotě, musím tě před něčím varovat. Dneska se budou dít divné věci. Víš, jak lidé sedávají před tou světelnou krabicí? Je to vlastně roztomilé, jak tam sedí celé hodiny a vůbec neruší malé lidičky, co žijí uvnitř krabice. Ale jednou v roce se všechno změní... Ale no tak, je to jen zvonek. Kolikrát ti mám opakovat, že je to jen lidský způsob mňoukání za dveřmi.

Jen línější. No dobře. Zalezu s tebou pod stojan světelné krabice. Milé kotě... Napřed začne přicházet spousta nových lidí. Pak sesbírají všechny věci, na kterých spáváme. A pak se snaží co nejvíc rozvalit a vypadat přitom co nejhloupěji. Hej, kotě. Kotě! Koukej! Zabírám celý křeslo.

Zkus to. Předstírej, že jsi párek, co ztratil vůli k životu. Přesně tak. Napadla mě další póza, hele. Kocourek má velkej pupek. Ale žerty stranou... Nemáme si kam lehnout. Jsme ztraceni. Milé kotě... Poté, co se všichni shromáždí v místnosti plné pohodlných věcí, přinesou hromady lidského mokrého jídla. Nejsem si jistý, jestli je cílem dát si ho přímo do úst nebo jen do jejich blízkosti.

Možná je to jako pétanque; čím blíž, tím víc bodů. Mají ho fakt všude, i na obličeji... a ty tady taky něco máš, počkej. Tak pardon, lorde Syčáku, nezabíjejte posla. Milé kotě... Můžeš si všimnout, že někteří z lidí na sobě mají takový slavnostní oděv. Nevím přesně, jestli nějak rozlišují jejich společenské postavení, ale tenhleten je určitě kašpar. Lidé taky praktikují určitý rituál.

Když zvuk ze světelné krabice zesílí, všichni vyskočí a snaží se navzájem přeřvat. Vítěz je ten, kdo vstal jako první, a může za odměnu ostatní plácat do tlapek. Nejpomalejší se stanou terčem posměchu a jsou z toho smutní. Je to vlastně dost krutá hra. Ale žijeme v krutém světě. Milé kotě... možná sis všimlo těch podivných kovových válců. Je to zařízení, které z lidí odčerpá inteligenci. Podobně jako vysávač. Ale namísto špíny vysává soudnost a selský rozum.

Vidíš to? Přiznávám, jednou jsem to taky zkusil. Byla to nehoda. Druhý den po probuzení mi bylo špatně a na sobě jsem měl cizí obojek. A možná jsem byl zalezlý v ponožce... Neptej se, protože si to nepamatuju. Milé kotě... Chápu, že v tomhle šílenství ti instinkt velí skrýt se. Ale ve hře je příliš mnoho.

Proto tě potřebuju. Vyskoč jim na klín a projdi se po stole mezi omáčkami. Pokud najdeš někoho, kdo ve tvé blízkosti kýchá, nalep se na něj. Ve správný čas si pak sedni před světelnou krabici a tvař se, jakože nic. A pak... tři... dva... jedna... Přesně tak, poletíme letadlem. První třídou k trofeji, za kterou jsme bojovali. K plechovce výtečného mokrého jídla. Touch down.

Funguje to pokaždé. Kocourek dostane, co chce. Překlad: hAnko www.videacesky.cz