Přestože

Josephe Michaele Richtere... Ty jsi... Ty jsi teda dáreček. Něco ti povím. Za svých časů jsem
viděl hodně žádostí, Joey. Ale nikdy jsem neviděl něco tak ubohého, v prdeli...


jako to, co se stalo tam na chodbě. Joey, ty... Ty smrdíš. Jsi... jsi špekoun! Joey, dívej se na mě, když brečíš.
Jsi špekoun! - A jaký to ubohý výběr trička.
- Já jiný tričko nemám. Odhaluje ta tvá trojúhelníková prsa,
jako by to bylo něco, na co máš být hrdý. Co sis myslel, ty jedna bečko sádla? A co ty líbánky, Joey?

Už jsem utratil naše životní úspory
za tyhle dva lístky do Benátek. Co s nima budu dělat teď, Joey? Jsi příliš špekatý, než abys na to přišel? Takové plýtvání. Zatracené plýtvání. Prostě odletěly. Je jen jeden způsob,
jak z toho vyjít se ctí. Vesmír nám dal jedinou dívku,
po které jsme kdy toužili...

a ona tě nenávidí. Zmáčknu svou levou krkavici, Joey. Zmáčknu ji dlouze a silně. Pro nás už nebude svítat. Je čas na smrt, Joey. Hej, Joey? Může sem už vstoupit sbor? Ne, já tu brečím.

Dobrá. Nikdo sem ještě nesmí vstoupit, protože tu Joey Richter bulí! Vypadá to vážně. Někdo zavolejte jeho mámě.
Myslím, že potřebuje vyzvednout. To už je příliš, Joey. Už to nevydržím. Jsem zlomený.
Jsem zlomený. Joey?


To jsem jen já. Myslíš, že tu s tebou můžu zůstat?
Aspoň než přijede tvoje maminka. Jo, klidně, na ničem už nezáleží. Joey, je mi líto, že si tě Vanessa nechtěla vzít. Že jo? Jako... úplně mě tím překvapila. Jako když někoho miluješ tak moc,
tak by mohl tvou lásku aspoň trošičku opětovat. Takže chceš říct,
že tě Vanessa nemá ráda?

Sally, tak moc to bolí. Já tady bulím. Pořád mi tečou slzy, i když nechci.
Já tady bulím. Měla bys to udělat hned, Sally. Tohle je nejubožejší stav,
v jakém kdy bude a nevíš, kdy dorazí jeho máma. - Joey?
- Jo? Já tě miluju.

Díky, kamarádko.
Taky tě miluju. Ne... Teda... Ne, ne... Joey... když říkám, že tě miluju, tak tím chci říct něco víc. Snažím se ti říct, že tě mám ráda.

A všechno, co jsi cítil k Vanesse,
jsem cítila i já k tobě. Až na to, že ty jsi měl
zlomené srdce jen jednou. Já ho mám zlomené každý den. Pokaždé, když se na mě nepodíváš stejně,
jako se dívám já na tebe. Vím, že tohle všechno pokazí
a že to bude trapné, ale... Teda... máme být přátelé a... Je to ode mě sobecké chtít něco víc?

Chci... tě celého, Joey Richtere. A jediné, co můžu nabídnout, jsem já. Ráda bych ti dala víc. Omlouvám se. Omlouvám se. Ne, ne, ne, ne, Sally.
Počkej, počkej. - Takhle jsem o tobě nikdy nepřemýšlel.
- To je v pořádku, Joey. Nemusíš nic říkat.
Zatím se měj, Joey Richtere. Počkej.

Nechoď. - Potřebuji, abys něco věděla.
- Musím jít, Joey. Ale... já jen... ale...
já chci... protože... Kurva. - Já nevím.
- Promiň. - Sbohem, Joey.
- Jen počkej. Dej mi minutku. Mám v hlavě zmatek,
ale vím, že v ní něco je. Nechceš zůstat?

Prosím, zůstaň,
než si to ujasním. - Co se mi snažíš říct?
- Snažím se ti říct... že bych se cítil mnohem líp,
kdybys tu zůstala. Přestože jsem byl celou dobu slepý. Uvědomil jsem si, že je toho mnohem víc. A vždy to bylo hluboko uvnitř, v mém jádru.
Teď to vím. A přestože se zdá, že je toho příliš. Mám pocit, kterého se nemůžu zbavit.

Připadá mi, že čtu znamení,
protože vím, že obracím. - Panebože, to je ono.
- Co je co? Jsem zmatená, mateš mě. Ty, ty jsi ono, Sally. Panebože, Srdce, Srdce, co si myslíš?
Co cítím, no tak?