Mikrosochař Willard Wigan u Conana O'BrienaCONAN
142
Na dnešek jsem si pro vás připravil překlad Conanova rozhovoru s jedním neznámým hostem. Nejde totiž o žádnou hereckou ani pěveckou hvězdu. Willard Wigan se zabývá tvorbou mikroskopickcýh soch a modelů. Jedna taková "socha" obnáší několik týdnů práce a nakonec je umístěna třeba do očka jehly, hodinek nebo na hlavičku špendlíku. Pokud vás zajímá, jak takové mikrosochy vznikají, pusťte si následující rozhovor a žasněte, co všechno je možné vyrobit.
Přepis titulků
Vytváříte umění, které je
unikátní tím, že je vidět - pouze pod mikroskopem.
- Ano. Máte za sebou celou řadu
malých soch a modelů. Nejdřív se podíváme na fotografie. A pak si jich ukážeme několik naživo. Tohle je devět velbloudů v očku jehly. Tady vidíte holčičku s balónkem, která stojí na řase.
Je to lidská řasa? Je to ještě menší, jde o nit z mé košile. A vy jste na ní stvořil dívku s balónkem. Taky děláte slavné osobnosti. Tohle je John Lennon - v očku jehly. - Přesně tak. Také jste ztvárnil slavné boxery Sonnyho Listona a Cassiuse Claye. Jen pro představu uvádíme srovnání s hlavičkou zápalky. Takhle miniaturní jsou vaše umělecká díla. Ze všeho nejdřív se musím zeptat, jak to děláte?
- Co používáte za nástroje? - Nástroje používám různé. Mám jich spoustu. Některé jsou vyrobeny ze střípků rozdrcených diamantů. Mám takovou miniaturní kovadlinu a kladivo, kterým drtím diamanty na malé úlomky. Poté ty úlomky projdu a nějaký z nich si vyberu. Pak si vezmu maličký drátek, vyvrtám do něj tou nejjemnější vrtačkou dírku. Musel jsem si vyrobit vlastní.
Vyvrtám do toho drátku dírku a vložím do ní kousek diamantu. Jako včelí žihadlo. Pracuji v pauzách mezi údery srdce. Vždycky zadržím dech, zpomalím dýchání a můj puls funguje jako sbíječka. Trochu zvolníme, pane MacGyvere. Vy si zpomalujete puls a pak děláte veškerou tu práci ručně, přičemž váš vlastní puls funguje jako jakési dláto.
Občas pracuji v pauzách mezi údery srdce, takže mám na pohyb jen asi 1,5 sekundy. A to je utrpení. Počkat. Proč to teda děláte? - Baví vás to vůbec? - Ne. Takže vás to nebaví, je to extrémně náročné... Když začnu, je to utrpení, ale když skončím, je to radost. Takže to dělám s vidinou té radosti.
Dobrá, pojďme na další, protože jsem z toho vedle. Ukažte nám něco, co jste přinesl k nám do studia. Tady máme první ukázku, která je velmi aktuální vzhledem k právě probíhajícím prezidentským volbám. Dejte to pod mikroskop. - Dívejte! - Tady to je. - To je hlavička... - Hlavička špendlíku. - A na ní Bílý dům.
- Přesně tak. Napravo můžete vidět prezidenta. Cože? Kde je prezident? Jako by to samo o sobě nebylo dost. Musíte ještě přidat prezidenta. Stejně ho nikdo nenajde. Klidně si můžete vymýšlet. Můžete říct, že jídelnou projíždí čtyři apokalyptičtí jezdci na koních. - Že to nevidíte? - Jen pro představu, ten model je menší než tečka v novinách. Chápu.
A z čeho je vyrobený? Z takové nylonové pásky. Je trochu podobná kevlaru. Je to v podstatě taková stahovací páska. - Ale neskutečně pevná. - Když se na ten špendlík dívám, vypadá úplně normálně. Nevidím, že by na něm něco bylo. Nechápu, jak to můžete vyrobit. - Používáte při práci mikroskop? - Ano, musím. Klíčem je udržet ruce v klidu, pracovat v pauzách mezi údery srdce - a nevdechnout své vlastní dílo.
- Jak to myslíte? - Vy občas vdechnete to, co vyrobíte? - Ano, stává se to. Takže třeba několik týdnů vyrábíte Bílý dům, a pak potáhnete nosem... - a máte ho v plicích? - No... Tenhle mé protilátky odmítají vdechnout. Jasně, jste ze zámoří. Kdyby šlo o parlament, hned byste si dal říct.
Je to lidská řasa? Je to ještě menší, jde o nit z mé košile. A vy jste na ní stvořil dívku s balónkem. Taky děláte slavné osobnosti. Tohle je John Lennon - v očku jehly. - Přesně tak. Také jste ztvárnil slavné boxery Sonnyho Listona a Cassiuse Claye. Jen pro představu uvádíme srovnání s hlavičkou zápalky. Takhle miniaturní jsou vaše umělecká díla. Ze všeho nejdřív se musím zeptat, jak to děláte?
- Co používáte za nástroje? - Nástroje používám různé. Mám jich spoustu. Některé jsou vyrobeny ze střípků rozdrcených diamantů. Mám takovou miniaturní kovadlinu a kladivo, kterým drtím diamanty na malé úlomky. Poté ty úlomky projdu a nějaký z nich si vyberu. Pak si vezmu maličký drátek, vyvrtám do něj tou nejjemnější vrtačkou dírku. Musel jsem si vyrobit vlastní.
Vyvrtám do toho drátku dírku a vložím do ní kousek diamantu. Jako včelí žihadlo. Pracuji v pauzách mezi údery srdce. Vždycky zadržím dech, zpomalím dýchání a můj puls funguje jako sbíječka. Trochu zvolníme, pane MacGyvere. Vy si zpomalujete puls a pak děláte veškerou tu práci ručně, přičemž váš vlastní puls funguje jako jakési dláto.
Občas pracuji v pauzách mezi údery srdce, takže mám na pohyb jen asi 1,5 sekundy. A to je utrpení. Počkat. Proč to teda děláte? - Baví vás to vůbec? - Ne. Takže vás to nebaví, je to extrémně náročné... Když začnu, je to utrpení, ale když skončím, je to radost. Takže to dělám s vidinou té radosti.
Dobrá, pojďme na další, protože jsem z toho vedle. Ukažte nám něco, co jste přinesl k nám do studia. Tady máme první ukázku, která je velmi aktuální vzhledem k právě probíhajícím prezidentským volbám. Dejte to pod mikroskop. - Dívejte! - Tady to je. - To je hlavička... - Hlavička špendlíku. - A na ní Bílý dům.
- Přesně tak. Napravo můžete vidět prezidenta. Cože? Kde je prezident? Jako by to samo o sobě nebylo dost. Musíte ještě přidat prezidenta. Stejně ho nikdo nenajde. Klidně si můžete vymýšlet. Můžete říct, že jídelnou projíždí čtyři apokalyptičtí jezdci na koních. - Že to nevidíte? - Jen pro představu, ten model je menší než tečka v novinách. Chápu.
A z čeho je vyrobený? Z takové nylonové pásky. Je trochu podobná kevlaru. Je to v podstatě taková stahovací páska. - Ale neskutečně pevná. - Když se na ten špendlík dívám, vypadá úplně normálně. Nevidím, že by na něm něco bylo. Nechápu, jak to můžete vyrobit. - Používáte při práci mikroskop? - Ano, musím. Klíčem je udržet ruce v klidu, pracovat v pauzách mezi údery srdce - a nevdechnout své vlastní dílo.
- Jak to myslíte? - Vy občas vdechnete to, co vyrobíte? - Ano, stává se to. Takže třeba několik týdnů vyrábíte Bílý dům, a pak potáhnete nosem... - a máte ho v plicích? - No... Tenhle mé protilátky odmítají vdechnout. Jasně, jste ze zámoří. Kdyby šlo o parlament, hned byste si dal říct.
Komentáře (0)