Musíme si promluvit

Lásko, nechci být otravná,
ale musíme si promluvit. Vím o čem, promiň! Promiň? Ani nevíš,
o čem chci mluvit! Vím to, promiň!
Potřeboval jsem peníze, viděl jsem tvoji peněženku,
tak jsem si něco málo vzal. Počkat, tys mi vzal peníze? - O tomhle to nebylo?
- Ne! - A o čem?

O Cátii?
- Cátii? Ona mě chytila! Nemohl jsem říct "ne",
to by bylo nevychované, víš? Je to tvá kamarádka, tak jsem si myslel,
že je mou povinností se s ní vyspat. Že je to doplnění vašeho přátelství. O tomhle jsem nevěděla.
Nemluvila jsem o Cátii. - Panebože! Takže o Marcele.
- Mojí sestře Marcele? Moc promiň, tvoje sestra je bláznivá,
popadla mě, říkala mi, že u vás v rodině to prostě takhle funguje, a najednou
mi ho už kouřila, to mám říct "ne"? - Někomu z tvé rodiny?


- O tobě a Marcele jsem vůbec nevěděla! - Tak se to týká tvé babičky?
- Ty ses vyspal i s mou babičkou? Zbláznila ses, jistě, že ne!
Myslíš, že bych s ní spal? Jenom jsem trochu zatáhl za drát. Ty... Ty jsi zabil moji babičku? Už byla taková polomrtvá, tak jsem jen
zatáhl za drát, prosila mě očima! Nebyl jsem si ani jistý, jestli to dám.
Byla to taková zkouška. Panebože! Cos to udělal?

Promiň!
To nebylo ono? Jenom jsem ti chtěla říct, abys nenechával
mokré ručníky na posteli! Nemůžu uvěřit, že brečíš kvůli tomuhle. Miláčku, co je to tady za skříní? - Myslíš ten kokain?
- Ne, asi praskla nějaká trubka. Jestli nemyslíš kokain,
je tam i mrtvola. Ne, řekla jsem,
že tu asi praskla nějaká trubka. Tak to budou peníze,
co jsem ukradl v bance.

- Nech toho!
- Je to ta ledvina? Tvůj táta měl dvě ledviny,
jedna mu chybět nebude.