Náušnice

- Tak co, lásko? Jak je, stýská se ti? - Přesně tak. Chci ti říct, že se mi to moc líbilo. A mám pro tebe novinku. Moje žena bude pracovat každé odpoledne, takže budeme mít na sebe ještě víc času. To zní krásně. Zlato, chci tě poprosit, abys někam schoval moje náušnice. - Co že mám schovat? - Zapomněla jsem je tam. - Kurva, jak jako zapomněla? - Nevím, asi někam spadly. Spadly, Fernando? Nemá to zůstat přichycený na tvých uších? Nevím, lásko, prostě spadly.

Kdybych si toho všimla, zvedla bych je. To sis toho všimla až teď? Pro lásku boží, jak vypadají? Nevím, zlato. Obyčejné náušnice, jsou malinké. - Jak nevíš? Jsou malý jako olivy? - Náušnice jako olivy by byly velké. - Menší? Tak jako rozinka? - Ještě menší. - Tak jak jsou malý, Fernando? - Nevím, asi jako hrášek. - Hrášek? Takže jsou zelený? - Ne, mluvím o velikosti. Je to perla. - Kurva, tak v tom případě jsou bílý. - Ne, mají perleťovou barvu. - Fernando, je mi špatně.

Pomoz mi. - Podívej se pod postel. - Tam jsem se už podíval. Nic tam není. - Už ses podíval na noční stolek? - Jo, všude. Nahoře, dole… - Protřes peřinami, třeba vypadnou. To už jsem udělal a nenašel je. Ježíši! Bože! Josefe! - Podíval ses do koupelny? - Jo, zrovna jsem se kurva vrátil. - Počkej. - Na co mám počkat, Fernando? Spadly mi do podprsenky, zrovna jsem je našla. - Do prdele práce, Fernando.

- Vidíš? Nemusel ses tolik stresovat. - Princezničko, chceš, abych měl infarkt? - Nechala jsem si tam ale dámský patent. Do prdele práce, Fernando! Překlad: Adeus www.videacesky.cz Propána, co se tu stalo? Spadl jsem. Pokoušel jsem se něco dát do skříně, ale celej jsem se rozflákal. - Koho je tenhle dámský patent? - O čem to mluvíš? - Koho to je? - Já ani nevím, co to je. - To je dámský patent.

Koho je? - Nevím, asi tvůj, já to nikdy neviděl. - Já znám všechny svoje dámské patenty. - Zbláznila ses? Je tvůj. - Není. - Počkat. Kde máš náušnici? Proč máš nasazenou jen jednu? Spadla mi… v posilovně.