Muž z oceli u Grahama Nortona

- Jak ti říkali na škole?
- Říkali mi Špekoun Cavill. Což bylo výstižné,
protože se jmenuju Cavill a byl jsem špekoun. Jak moc jsi byl špekatý? Můj táta říká, že od 13 do 25 let
jsem vážil stejně, jen jsem rostl do výšky. Takže jsi byl ve 13
šíleně tlustý. - Nevím, jestli "šíleně"...


- Morbidně obézní. Mohl jsi zemřít. Ale na tomhle filmu
je zvláštní, že jsi, Russelle, znal
Špekouna Cavilla. Ano! V 16 letech to rozhodně
nebyl špekoun. Ale v roce 2000 jsme tady v Londýně
natáčeli film Životní zkouška a ten začínal ve Stoweské škole. Jeli jsme tam a byl tam kluk Merlin
Hanbury-Tenison, který hrál mého syna. Během pauzy se tam hrálo rugby
a jeden kluk tam byl velmi rychlý a šikovný, tak jsem ho sledoval.


A právě ten si přišel se mnou popovídat.
Ale ptal se na herectví. Usmíval se, ale viděl jsem
v jeho očích, že to bere vážně. Takže místo toho, abych mu neodpověděl,
protože se vás na to lidi ptají furt, jsem mu během té chvíle
řekl pravdu. A řekl jsem mu,
že je to na něm. Není to zadarmo. O pár dní později jsem posílal balík
klukovi, co hrál mého syna, říkal jsem si, že děcko v internátní
škole potěší nečekaná pošta.

A říkám si: "Pošlu něco i tomu druhýmu."
Věděl jsem jeho jméno, řekl ho zřetelně. Neřekl: "Já jsem Špekoun Cavill." To jsem měl říct,
to by znělo taky dobře. "Milý Špekoune Caville..." Špekoun Cavill je Superman! Zajímavé je, že Merlinovi jsem napsal:
"Pocházíš z dlouhé linie generálů." K fotce z Gladiátorovi.

Přidal se k armádě, byl tři turnusy
v Afghánistánu a teď dělá ochranku. Henrymu jsem napsal: "Tisícimílová
cesta začíná jediným krokem." Ve smyslu, že pokud něco chce,
musí si za tím jít. Asi o 12 let později, po 3 měsících
spolupráce, se ho zeptám: "Neznám tě odněkud?"
A on se tak usmějě a odpoví: "Vzpomínáte na Stowe?"
"Ano." "Pamatujete kluka,
který se vás ptal na herectví?" "Jo."


"To jsem já." "Vážně? Co jsem ti říkal?" "No, prý dobře platí, ale chovají
se k vám příšerně." "Jo, to je ono!" Je to tak. - Úžasný příběh.
- Jo. To je tak zvláštní. Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz

Máme teď chvilku
na příběhy z červeného křesla. Vy máte červené křeslo rád,
Russelle, že? Má oblíbená část, Grahame. Pojďte sem a Henry,
zkus to teď u Katy B. Je na řadě. - Dá se s tím hýbat?
- Samozřejmě. Hele, už jede. Máme jiný sendvič.


Zrzavý sendvič. Zdá se, že to berete vážně. Nevím, kolik máme lidí,
ale nejspíš nám dojdou. Koho tu máme jako prvního? Zdravíčko. Není to na mně,
musíte zaujmout Russella Crowea. - Jak se jmenujete?
- Laura. Vypadáte nervózně.
Klid, Russell je laskavý... Nebuďte nervózní. Budeme přeci rozumní, ne?

Čeká nás série
vyklepaných chudáků. Dobrá, kdo je tam dál? - Zdravím.
- Zdravíčko! - Vypadáte klidně. - To jsem.
- Jak se jmenujete? - Raj. - Kde bydlíte?
- St Albans. - Tam je to krásný.
- Luxusní oblast? Někde je to starodávné
a někde je to drsné. - A vy bydlíte kde?


- Na jejich hranici. To ne! Byla to dobrá odpověď.
Hrál to s námi. Byl měkkej. Než přijde na řadu
někdo další, koho hledáme, Russelle? - Toho, kdo evidentně chce
vyprávět historku. - Dobře. Vy tam! Dělejte, že evidentně
chcete vyprávět historku.

Další. Zdravím! - Zdravím. - Chce evidentně
vyprávět historku? Ale vypadá!
Jak se jmenujete? - Scott.
- Můžeš začít. Tahle je pro Russella. Loni jsem byl
na hudebním festivalu... Je to Novozélanďan, co?

Jo, jsem. Co je to s vámi? To mohla být krásná historka. Zkusíme dalšího. Tohle jsi vymyslel ty?
Skvělá věc. O Vánocích to prodáváme. - Dobrý večer.
- Dobrej! - Jak se jmenujete?


- Ivan. Ivan je natěšenej říct svou historku. Nebudu zdržovat, protože nevíme,
jak dlouho vydržíte. Povídejte. Matka vždy smažila ryby.
Já s tátou jsme opravovali auta. Jednoho dne jsme z auta
nakrátko vylili benzín. Bohužel druhý den ráno
chtěla matka usmažit rybu. Začala smažit a v pánvičce
nebylo dost oleje.

Natáhla se pro první konzervu toho,
o čem si myslela, že je olej. Byl to benzín. Shořel celý dům. To je dobrá historka. Trochu černý humor. Může odejít? Může jít! Může jít!
Jděte! Utíkejte! Rychle!

Panebože! Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz

A ještě bylo něco zvláštního
s líbáním... - Jo.
- O co šlo? David O' Russell miluje jazyk. - Fajn... - Rád ho vidí.
Jako v hudebním klipu z 80. let. To chce vidět. Henrymu se to nelíbilo. "Co to bylo?" To už je moc.

Vypadám teď úchylně.
Chudák Henry. - Hrůza.
- Lidem říkám: "Henry je tak krásnej a milej chlap",
ale pak to řeknete před ním... a připadáte si dost divně. Seš tak krásnej... Jo, přesně tak. Chudák Henry, protože v Tudorovcích
má spoustu milostných scén. Jo!

Hromadu. A nikdo si nestěžuje. To je hrozné, jak těm
holkám uřízli hlavu. No tak, Anglie,
jsi pozadu! Takové pěkné slečny. Opravdu se ti to nelíbilo? Jde o to, že u sexu
jste většinou sami. To já většinou jsem. Znáš mě tak dobře, Henry.

Ale tady... Budeš u toho jen
ty, Grahame. To jistě ne! Ale na place tě většinou sleduje
přinejmenším 12 obézních mužů. Což není příjemné. A hodně věcí se neodehrává
jako obyčejně... Je tam hodně tohohle. - To také není příjemné.


- Hodně čeho? Co má tohle být? Hned toho oba nechte. Jen se ptám. - Provokujete Muže z oceli.
- To je pravda. Promiňte. Takže to bývá nepříjemné. Není to tak sexy,
jak se může zdát. Russelle, ty jsi líbal
ve filmu mnoho hvězd.

Ale v rozhovorech vždy zmiňuješ
jeden oblíbený polibek, že? - Jo?
- Ano. Ne? Film jménem Jsou z nás. To sis nachystal. Ale řekl... Řekl jsi, že to byl
tvůj oblíbený polibek. To ocenění v současnosti
drží Cate Blanchett.

Prozatím. Ale ano, v tomhle filmu jsem hrál
gaye-instalatéra, který hraje ragby. A to je John Polson.
A právě... po tom filmu jsem měl natáčet
se Sharon Stone a měl se líbat s ní. Zatímco v tomhle filmu
se mám jako gay líbat s Johnem. John za mnou přišel...
a není gay... A říká: "Nikdy jsem
chlapa nelíbal... Nenatrénujeme si to?" Říkám: "Za pár týdnů budu v Americe
pracovat se Sharon Stone.

Jak by asi dopadlo, kdybych
jí řekl, že se budeme ve filmu líbat, pojďme si to natrénovat. Uděláme to takhle.
Oba zavřeme oči, půjdeme k sobě a nějak
to zvládneme." Tak jsme to udělali. Krása! To byl dneska výborný gauč!
Zatleskejte mým hostům. Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz