Obezita #4: Sladká závislost

Překlad: Magenta
www.videacesky.cz Jak můžeme jíst víc,
než bychom měli? Nikdo nemůže silou vůle přemoci biochemické procesy v našem těle,
které probíhají každou vteřinou. Obezita #4: Sladká závislost Proč jíme více? Co nás nutí jíst víc? Měli jsme skvělý systém.


Citlivý systém zvaný leptin. A ten nám umožňoval
kontrolovat příjem potravy po více než 50 000 let. A pak náhle, během třiceti let se vše pokazilo tak,
že už to zdánlivě nejde napravit. Jak to, že jíme víc,
než bychom měli? Odpověď leží v pochopení
biochemických procesů v mozku, protože ty signály
očividně nefungují. Jeden z nich je signál
hladovění, který nefunguje.

A to je leptin.
Leptin říká vašemu mozku, že už máte dost
a můžete správně pálit energii. Ale pokud signál leptinu chybí,
mozek si myslí, že hladovíte. Další je centrum odměny. V mozku máme oblast
zvanou centrum odměny, jehož vědecké jméno
je nucleus accumbens. A to je síť, kde funguje dopamin. Dopamin je neurotransmiter, který přenáší pocit potěšení.

A potěšení,
pro které nemáme lepší slovo, je dobré.
Ale jeho nadměrné množství už ne. Při procesu hledání
více a více potěšení jsme změnili náš
dopaminový systém. A jeden z klíčů
k závislosti je ten, že chronické stimulování
tohoto centra znovu a znovu, k čemuž stačí už tři týdny, způsobí snížení počtu
dopaminových receptorů.

Víme, že mozek obézních lidí reaguje na jídlo jinak v tomto centru odměn. Když vidí chutné jídlo,
některé části jejich mozku se přímo rozzáří. Ale ve chvíli, kdy jídlo ochutnají,
se tato část mozku otupí.

Nezpůsobuje jim to více
potěšení, ale naopak méně. Je to jako žít s nutkáním,
které nedokážete uspokojit. A lidé si myslí,
že toto snížení pocitu odměnění, tato neschopnost pocítit stejnou míru odměny jako mají jiní lidé
ze stejného jídla, způsobuje, že lidé se přejídají, aby doplnili dopamin,
který jim chybí.

Musejí jíst více,
aby dosáhli stejného efektu. Tento jev se nazývá odolnost. A když odstraníte chemikálie,
které způsobují potěšení, nemáte žádný dopamin
a méně receptorů, což vám způsobí
abstinenční příznaky. Odolnost a absťák jsou puncem závislosti. Víme, že se vyskytují
u závislosti na nikotinu, proto svou závislost podporujeme.

Víme, že se objevují
u závislosti na alkoholu, kokainu, morfiu, marihuaně, objevují se u každé
drogové závislosti. A stejně tak u cukru. A to jsou relativně nové poznatky, které se objevily
v posledních pěti letech. Ukazují, že konkrétně cukr snižuje počet receptorů
v centru odměn úplně stejně
jako jiné návykové látky.

Závislost je možná silné slovo,
ale rozhodně nám pomůže, abychom si uvědomili dopad určitých potravin na mozek. Existují důkazy, že obezita mění a utlumuje centrum odměn. Takže už víme, že když jsme
vystaveni působení řetězce McDonald's, může to
způsobit tyto změny v mozku.

Jídlo může působit
jako droga na určité lidi, kteří mají předpoklady
k závislostem. Je to tím, že obezita změnila
chemické procesy v jejich mozku, nebo je to tím, že se s předpoklady
k obezitě už narodili? Je velmi pravděpodobné,
že je to trocha od každého. Nikdo si nevybírá obezitu.
Obezita si vybere je. Myslíte si, že někdo prohlásí:
"Dneska půjdu ven a budu obézní."

Existuje však fyziologie,
biochemické procesy, které tvoří základ
aždého chování. Spaní, jídlo, sex, pití, to vše je řízené hormony. To, čemu my říkáme chování, chováním vůbec není,
je to poznávací funkce, řízená biochemicky.


Otázkou je, jak dlouho můžete poznávací
funkcí přemáhat biochemický proces,
který probíhá neustále. A je to horší každý den,
kdy v tom neobstojíte. Nikdo nemůže silou vůle
přemoci biochemický proces, který probíhá každou minutu
každého dne každého roku. To zkrátka není možné.

Myslíme si, že nutkavé
přejídání a závislost na jídle odrážejí změny v našem mozku. A to je děsivá myšlenka, že nás obezita změnila navždy.