PFLAG s tátou, 2. část

TATO EPIZODA OBSAHUJE PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY,
O KTERÉ SE S NÁMI PODĚLILI NAŠI DIVÁCI. MONOLOGY MAUREEN A DAVIDA JSOU PŘÍMO
Z JEJICH PŘIBĚHŮ A BYLY JEN MÍRNĚ UPRAVENY. JEJICH PŘÍSPĚVKŮ SI VÁŽÍME. - Rose.
- Ahoj. - Tohle je hrozně divný.
- Jo. Popravdě mě nikdy nenapadlo, že bych
tu mohla potkat někoho, koho znám. Takže ty jsi... Jo, jsem rozhodně na holky.

Myslím, že máma pořád předstírá,
že je v "nevadí mi to" fázi. Ti dva, se kterýma jsi přišla, jsou...? Ne! To je můj táta a jeho kamarád. - Aha, jeho "kamarád".
- Ne! Vážně je to jenom jeho kamarád. Nedávno jsem se tátovi přiznala. Nekecej! To je paráda! Asi jo. A tvoje máma to ví?

Ne. Nemám mámu, zemřela. - To je mi líto.
- Jsme s tátou sami. A co tvůj táta? Neví to. Táta se mýho života moc neúčastní. V podstatě jsme sami s mámou a bráchou. A i když máma vyšiluje,
aspoň se snaží. Netuším, jak by to vzal.

Tohle je naše druhá skupina
a je to moc fajn. Učí se tu. - Panebože, pusa mi jede jak kolovrátek.
- To je v pohodě. Když jsem nervózní já, mlčím. Dobrá, vážení. Vraťme se na místa. Je to emocionální
večer, ještě nás čeká několik příběhů. Tak se vraťme do kruhu. Budeš mluvit? Já nevím.

Zatím. Zdravím, jmenuju se Maureen.
Jsem PFLAG máma. Hodně z vás mě a mého syna Davida už zná. Dnes sem přišel. To kvůli němu jsem se přidala k PFLAG. A je to nejstatečnější člověk,
jakého jsem v životě poznala. David se přiznal na střední škole. Chodil do školy každý den
a byl šikanovaný.

Každičký den. Nadávali mu a strkali do něho. Cítil se jako bezcenný člověk. A nikdo mu nepomohl. Nikdo. Ani učitelé. Byl sám. Snažila jsem se se školním systémem
bojovat, ale ničeho jsem nedosáhla. Připravili ho o vzdělání,
mládí a radost.

A doma to neměl o nic lehčí. Když jsem u toho nebyla, sourozenci
ho uráželi stejně jako spolužáci. A pak tu byl můj bývalý manžel. Podle něj bylo jediné řešení
z něj homosexualitu vymlátit. Tehdy David... mé dítě, můj chlapeček... odešel ze školy a nedokončil ji. Z Chathamu, kde jsme žili,
odjel do Toronta.

A zmizel. Byl pryč celý rok. Bylo mu teprve sedmnáct. A já ho nedokázala najít. Pátrala jsem, všude a pořád jsem ho hledala
mezi lidmi, ale nedokázala jsem ho najít. Nikdy nebudu vědět, kde ten rok byl
a co dělal, protože o tom nemluví. Ale vím, že se začal řezat. A uvažoval o sebevraždě.

Omlouvám se, zlatíčko, mám přestat? Ne. Ne, pokračuj. Když se vrátil domů,
přineslo mu to jen další potíže. Snažil se usmířit s tátou
a skončil v nemocnici. Vím, že můj syn není jediný
statečný člověk v této místnosti. Když se rozhlédnu okolo, vidím,
že hodně příběhů je stejných. Ale pláču, protože... Když pomyslím na to a mluvím o tom,
jak těžké je pro matku...

vidět tu bolest
a nemoct s ní nic udělat. Nikdy nebudu vědět, čím si prochází. Ale je to nejstatečnější člověk,
jakého znám. Myslím, že se nemusím představovat. Pokud to nevadí,
rád bych vyprávěl zábavnou historku. Mám v zásobě hodně vážných historek, ale rád bych vyprávěl
o svém prvním tanci s klukem. Bylo to v druhém ročníku na střední.


Bylo mi 16. Natajil jsem, že jsem gay. Byl jsem báječný. A měl jsem fajn partu kamarádů. V partě se objevil nový kluk.
Říkejme mu J. J byl naprosto nádherný. Měl tak 190 cm, 85 kg, samý sval. Měl blonďaté, huňaté vlasy. A ty nejkrásnější oříškové oči,
co jsem kdy viděl. Nemusím říkat, že jsem se do něj
zbláznil, jakmile jsem ho spatřil.

Stejně jako polovina holek. Přeskočím na poslední
školní ples toho roku. Školní plesy jsem zbožňoval,
šel jsem na každý. Šel jsem tam a tancoval
s kamarádkami a pořádně to rozjel. Většinou jsme ho celý připravili. Na plesech jsem byl já
s holkami na parketu a kluci stáli stranou
a čekali na ploužáky. Když začal hrát první ploužák večera,
J ke mně přišel a požádal mě o tanec.

Vzpomínám si, že jsem na něj
oněměle a šokovaně zíral. Myslel jsem, že jde o vtip.
Že mě ztrapní, když řeknu ano. Nebo hůř. Když řeknu ano, odvětí:
"Nejsem buzna, tak na to zapomeň." Odmítl jsem. Ale on mě dál žádal. Přišel poslední ploužák večera. J ke mně přišel, poklepal mi na rameno
a zeptal se, jestli to může převzít. Byl to poslední tanec, mohl jsem jít na vzduch.


Tak jsem odstoupil, aby si mohl převzít Trish. K mému překvapení mě chytil
a přitáhnul si mě k sobě. Bylo to takovou silou, že jsem kolem
něj musel dát ruce, abych nespadnul. Podíval jsem se mu do očí
a dokázal se jen zeptat: "Proč?" Odpověděl: "Celej večer tancuješ s holkama." "Neměl jsi možnost si zatancovat
s někým, kdo se ti opravdu líbí." "Vím, že se ti líbím. A lichotí
mi to, ale nejsem na kluky." "Ale nevadí mi dopřát ti tenhle tanec."

V té chvíli se mi začaly
v očích tvořit slzy. Ještě jsem se s nikým nelíbal.
Nikdy jsem neměl kluka. Byla to pro mě největší fyzická intimita
s někým, kdo mě opravdu přitahoval. Vzpomínám si, že jsem namítnul:
"Ale kluci si budou myslet, že..." Řekl mi, ať sklapnu.
A dodal: "Je mi u prdele, co si ti blbci
na týhle škole budou myslet." "Tak sklapni a užij si ten tanec." To už mi slzy tekly po tváři.


Zabořil jsem mu hlavu do ramene. Ale on mě jen držel a tancoval
se mnou, zatímco jsem brečel. To byl můj první tanec s klukem. Mohl bych teď promluvit já? Jen do toho. Zdravím, já jsem Nathan. Má dcera se mi nedávno přiznala. Tušil jsem to. No, vlastně víc než tušil.

Ale nic neříkala. Nevadí mi to. Ale nic neříkala. A to mi vadilo. Jsme spolu sami. A vždycky jsme se na sebe
mohli spolehnout. Takže pomyšlení, že přede mnou
něco tají, mě ubíjelo. Nicméně...

Už mi to řekla. Jen mně, jiným ne. No, některým ano. Takže ode mě bylo kolosálně hloupé, když jsem to někomu prozradil. A na Rose to mělo velký negativní dopad. Snažím se to napravit. Ale jak mi řekl můj kamarád, nedokážu pro své poupátko
udělat ze světa lepší místo.

Jakkoliv moc se snažím. Nebo jakkoliv moc se chci snažit. Je mi to moc líto, broučku. Já... Zvoral jsem to. Já vím. Omlouvám se. Ale vaše příběhy...

Všichni jste strašně stateční. Ale já taková nejsem. Já... To přijde. Ta odvaha přijde. Jenže... Než to někdo věděl, mohla jsem se pořád stýkat
se svou nejlepší kamarádkou.

Chtěla bych, aby to zase
bylo takový jako dřív. Jsem úplně vyřízená. Emoce člověka vyčerpají. Půjdu rovnou spát. Tati? Děkuju. Jsem moc ráda, že jsme tam šli. Chtěla bys tam jít znova?

Dobrou noc, broučku. Podpořte prosím Out With Dad!
Navštivte outwithdad.com Překlad: petrSF
www.videacesky.cz