Díl 15. - 22.

OUT WITH DAD
KAPITOLA TŘETÍ, ČÁST TŘETÍ VANESSIN PŘÍBĚH Nechápu, že pořád jíš sladký cereálie. Tahle šlichta mi nikdy
chutnat nepřestane. Díky, že jsi zatím
nevolal mámě a tátovi. Budu muset. Já vím. I pak tu můžeš chvíli zůstat.

Díky. Chceš o tom mluvit? Kde jsem byla? Proč jsi utekla. Pamatuješ na Rose? Samozřejmě.
Byly jste neoddělitelné. Jo. Myslím, že ji...

Chápu. Máme hodně pevný přátelství.
Fakt hodně pevný. A myslela jsem, že proto je to
výjimečný. A pak začala... Políbila mě. A... Došlo ti... Jak to, že jsi tak chápavej,
když máma a táta jsou tak... Staromódní?

Nevím... S Fatimou nás trápí,
jak málo tebe a Jacoba vídáme. - Bolí nás to.
- Já vím. Nevím jistě, jestli to
Jacob chápe, ale já jo. - Je to strašně...
- Ubíjející. Minulé Vánoce byly pro tvého
bratra obzvlášť těžké. Vždycky mi bylo Rose líto,
protože vyrůstala bez mámy, ale... Teď bych dala všechno za to, co má. Má nejchápavějšího tátu na světě.

A ona je...? Lesbička? Nebo... Asi jo. Má velkou podporu. Má taky strejdu Johna, což je zvláštní,
protože jsem z něj vždycky byla nesvá. Je to její falešnej strejda. A je gay. Přiznaný gay. A já nevím, vždycky mi to vadilo.

Pamatuješ na Dannyho? Jasně. - Víš, že se mi ve třinácti přiznal?
- Cože? A teď je ženatý s úžasným chlapem.
Měli krásný obřad v Muskoce. Byl nádherný. - Byla jsi z něj někdy nesvá?
- Ne. To on mi začal říkat "Malej zrzku". Jasně.

To byl on... Kéž by nežil tak daleko. Myslím, že by ti pomohlo,
kdybyste si spolu promluvili. Sera. Z tvé práce. Skvělý nápad. Seznámím tě s mou kamarádkou Serou. Je to nejsuprovější člověk, co znám,
a jejími slovy "super teplá". Ale já nejsem. Jsem... bi.

- Asi. - To je jedno.
- Není. Sery se neboj. Nebude bifobní. - Lesbička by nikdy...
- Jasně. - No jo. To nedává... Sera je každopádně úplně super. A skvělý člověk. Můžu ji k nám pozvat? Nemám na vybranou, že ne?

Ne. Překlad: petrSF
www.videacesky.cz

Řekla jsem, abys vypadla! Dobré ráno. Rose? Rose, vypadáš nešťastně. O nic nejde. Jenom jsme se včera
trochu chytly s Claire, to je celý. Je všechno v pořádku? Jo, jenom nám chtěla koupit lístky
na ples a mně to vadilo. To je celý. To mě mrzí. - O nic nejde.


- Fajn. Takže jste to spolu urovnaly? - Jo.
- Fajn. Půjdeš? Nebo ty lístky vrátila? Nebylo třeba, ani jí je neprodali. O nic nejde. Neprodají nám lístky jako páru, - protože náš vztah není v souladu
s církví nebo co. - Cože? - O nic nejde, tati.

Stejně jsem
nechtěla jít. - Jak "o nic nejde"? - Tati. Nech to bejt. Je mi to fuk.
- Ale mně ne! Nikdo neodmítne mojí dceři něco,
na co má právo. Zavolám tam. Jak se jmenuje?
Jak se jmenuje váš ředitel? Tati, nech to bejt. Jsem tvůj otec. A až vyvoláš bouři,
tak to já budu středem pozornosti. Je mi to fuk. Nech to bejt. Nádobí.

Rose... Není to správný. Je to protizákonný. Můžeme je přinutit...
Můžeme to napravit. Já vím, že můžeš.
Ty dokážeš cokoliv. Jen to prosím nedělej. Jo? Nechci se vyčleňovat.
Ani netancuju ráda. Fajn.

Slibuješ? Ano. Nechám to být. Slečno Millerová? Proč nejste ve třídě? Jdu pozdě. Dobrá. Máte omluvenku? Já vím. Mám tělák a... Jsem tu.

Jen se musím převléct. Tak jděte. Nashle. Haló, tady Nathan. Zdravím, pane Millere?
Tady pan Kelsey, Rosein učitel tělocviku. Jasně. Zdravím, pane Kelsey.
Co pro vás můžu udělat? Chtěl bych si s vámi domluvit schůzku. Jde o Rose a jisté obavy,
které nedávno vyvstaly. Aha.

Týká se to lístků na ples? To ne. O plese nic nevím. Je to ale poněkud citlivá věc... Snadno to vyřešíme, ale raději bych
to probral osobně, pokud by to šlo. Dobrá. Můžete mi říct povahu těch obav? Jak jsem řekl,
je to citlivá věc. Bude to mnohem lehčí,
když to probereme tváří v tvář. Rád bych věděl, o co jde.
Proč mi to neřeknete? Dobrá....

Rose udržuje... Tohle je těžké, omlouvám se. Pokračujte. Nedávno vyvstaly jisté obavy. Od některých rodičů,
o Rose a o tom... že sdílí šatnu s jejich dcerami. Jaké obavy? Asi jim není úplně
příjemná představa, že...

se jejich dcery převlékají před někým,
kdo udržuje... životní styl, který je... Životní styl? Ano, životní styl, který je...
Jak to říct? Netradiční!
Netradiční životní styl... To jsme na jihu?
Netradiční životní styl? Ale jděte! Při vší úctě, pane Millere, musím
to předložené hledisko respektovat. Chápu. Naštěstí má ta šlamastika
velmi jednoduché řešení.

Do kterého nemusíme nikoho zapojovat. Napadlo mě, že se Rose může
převlékat v šatně personálu. Tělocvik má odpoledne,
to ji nepotřebuju. Hodí se to. A je to nejlepší způsob,
jak zohlednit obavy všech. Pane Millere, zavolal jsem vám,
protože mi přijde, že pro Rose bude nejsnazší, když uvidí,
že to řešení podporujete. Nepodporuju.
To řešení nepodporuju. A...

a jak přesně to
zohledňuje obavy všech? Podle mě je to velmi dobré řešení,
zvlášť vzhledem k okolnostem. Je to nejjednodušší způsob, jak zohlednit
obavy z Roseina netradičního životního stylu. Tady vás zastavím. Protože mě zajímá
pouze jedna věc a to je Rose. Pane Millere, zkuste prosím chápat,
že tohle je katolická škola, ano? S katolickými hodnotami... Musím obavy těch rodičů zohlednit. Já jsem rodič a moje obava je,
že je Rose trestaná za svou homosexualitu. Není trestaná!

Rose to asi uvidí jinak. Kéž byste byl ohledně toho vstřícnější. Jsem ve velmi... těžké pozici.
Co mám dělat? Nemůžu nad tím mávnout rukou
a ignorovat ty okolnosti. Víte co? Jste učitel.
Vzdělávejte je. To nejde! Je mi fuk, jestli to jde nebo ne.
Jasné? Nějak to vyřešte. A za žádných okolností nedovolte, aby si
Rose myslela, že je něco v nepořádku.

Protože není! Rozumíme si? No, to...
Tohle je politováníhodné. Doufal jsem, že to vyřešíme
bez školní rady a vedení. Ale... Pokud k tomu nebudete přistupovat rozumně... Klidně k tomu budu přistupovat rozumě.
Ale tohle je absurdní. Napravte to! Napravte to! A opakuju: za žádných okolnosti
o té situaci Rose nic neříkejte, dokud nenajdete pro tu "šlamastiku",
jak tomu říkáte, řešení.

Rozumíte mi? Ano.
Ano, rozumím. Oficiální cestou určitě
přijdeme s rozumným řešením. Ano, fajn. - Máš úkol na chemii? - Mám ho někdy?
- Neokopčíš ho od Lucy, že ne? - Musím jít.
- Čau. - Čau.


- Čau. Ahoj, Alicio. - Jsi v pořádku?
- Jenom toho mám dneska nad hlavu. Víš něco o Vanesse? Možná bychom měli rozvěsit
nějaké plakáty nebo tak. To je dobrej nápad.
Jsi moc hodná. Jen chci nějak pomoct. - Kam šla?
- Ahoj, lidi. Čau. Promiň mi ty lístky.

To je dobrý. Přehnala jsem to. Kenny, možná bychom taky
neměli jít. Ze solidarity. Ne, to nedělejte.
Ne kvůli nám. Ale jsi moc hodná. Alicia má pravdu! K čertu
s tím bálem. Nebo plesem. Jděte. Vím, jak miluješ trsání. A ty bys měla jít taky.
Vím, jak moc chceš jít. Bez tebe nejdu.

- Vezmi Emilia. Já nejdu.
- Ne. Mrcha na obzoru. Doprdele. Skončí někdy dnešek? Pardon, normálně sprostá nebývám. Už jenom jedna hodina. To zvládneme. - Jdeš dneska?
- Co je dneska? - PFLAG.


- To je dneska? Já nevím. Táta nejspíš bude chtít jít.
Zjistím to, až přijdu domů. Zatím, lidi. Co je... PFLAG? Překlad: petrSF
www.videacesky.cz

MONOLOGY ROBINA, MORGANA A SAM
JSOU ADAPTACE SKUTEČNÝCH PŘÍBĚHŮ. DĚKUJEME CHERYL, AIDENOVI A SAM
ZA ODVAHU A MOŽNOST VAŠE PŘÍBĚHY VYPRÁVĚT. Ahoj, Rose. - Alicio!
- Ahoj, Rose. - Co tady děláš?
- Panebože! Paráda! No, jsou to rodiče, rodina a přátelé, ne?
Jsem vaše kamarádka. Solidarita. Jsi úžasnej člověk. Ahoj, Alicio, já jsem Nathan.


Rosein táta. - Ráda vás poznávám, pane Millere.
- Ne, Nathane. Tady jsme velmi neformální. Půjdu pozdravit tvou mámu. - Miluju tvýho tátu. Asi jsem
do něj zabouchnutá. - Nebuď. - Ráda tě vidím se usmívat. - Vážně díky,
že jsi přišla. Je to od tebe úžasný. Dobrá, lidi. Rád bych začal.
Můžete se posadit? Připravená? Ahoj, všichni.
Vítejte. Já jsem Robin. Skupinu nevedu poprvé.


V PFLAG Kanada už nějakou dobu působím. Gerry dnes nemohl přijít. Měl jiné
povinnosti, které nemohl odříct. Požádal mě, abych za něj zaskočil. Když mi bylo dvacet a něco,
přiznal se můj bratranec. Říct, že to nedopadlo dobře,
by bylo slabé slovo. V podstatě celá rodina se ho zřekla.
Jeho bratři, rodiče, všichni. Přestože jsme byli jeho vzdálenější
příbuzní, vzali jsme ho k sobě. O pár let později
u něj objevili rakovinu. V konečném stádiu.

Doufali jsme,
že to svede rodinu dohromady. Že překonají své problémy
a jeho poslední měsíce stráví s ním. Během jeho posledních dnů jsem byl s ním. Držel se tak dlouho, jak mohl,
protože doufal, že přijdou a usmíří se. Nepřišli. Nikdo nepřišel. Ani jeho rodiče. Ani jeho bratři. A on zemřel.

O týden později jsem přišel
na svou první skupinu. Ten večer jsem nic neřekl. Ani následující dvě skupiny.
Ale nakonec ano. A po šesti měsících jsem vedl
pobočku na Ostrovu prince Edwarda. A když jsem se přestěhoval do Lethbridge,
pokračoval jsem tam. Pokaždé, když přijdu na skupinu,
je mi s vámi dobře. Proto je pořádáme, ne?
Cítit spojení. To je moc důležité.

Jak mnozí z vás už ví a jak ti,
co jsou tu poprvé, brzy zjistí. Je to očistné. Tak to jsem já a proč jsem přišel. Morgan chtěl mluvit hned po mně.
Tak, Morgane, máš slovo. Ahoj. Já jsem Morgan. - To už jsi řekl.
- To je v pořádku, Morgane. Posledně jsem toho moc neřekl.
Necítil jsem se na to. Ale vím, že jsem nevypadal dobře.

Tentokrát chci potvrdit,
že ano, zmlátili mě. A bylo to hodně zlé. Jsem transsexuál. A... Obvykle si uvědomuju, že lidi
nemají transsexuály moc v lásce. Žiju v dobré čtvrti.
Je tam spousta luxusních rodinných domů. Šel jsem do parku.
Byl Den Kanady. Byla tam hospoda. A před hospodou
bylo hodně opilých chlapů, pili a kouřili. Když jsem procházel kolem, začali hulákat ty obvyklé věci.


Říkat mi lesbo a tak. A pak jeden z nich řekl jinému: "Kámo,
to není lesba. Nemá kozy. Je to buzík." Věděl jsem, že mám problém. Protože teď
jsem byl nejasný. Neznámý. A to lidi děsí. Přešel jsem ulici, abych se dostal pryč.
A oni ji přešli taky. Znovu jsem přešel.
A pak mi došlo, že mě sledují. Zabočil jsem do uličky.
Byla to ale slepá ulice. Vynechám nepříjemné detaily.
Skončil jsem... na zemi s kalhotami u kotníků,
znásilnili mě a vykloubili mi rameno.

A zmizeli. Co mě trápí nejvíc a co si pamatuju
nejvíc, je, jak jeden z nich řekl: "No, myslí si, že je chlap, připomeneme jí, že není,
a uděláme jí dítě." Ale už se to začíná zlepšovat.
Už dokážu vstát a nemyslet na to. A dokážu jít ven a nemyslet na to. Někdy se v noci neprobouzím
s myšlenkami na to. Pokud se to bude dál zlepšovat,
bude to dobré.

A už si uvědomuju,
že je důležité o tom mluvit. Jsem rád, že to jsem tu mohl.
Děkuju vám. Ahoj, já jsem Sam. První opravdovou přítelkyni
jsem měla v prváku na vysoké. Byla to nejdrsnější holka, co jsem
kdy potkala. Kožená bunda a tak. Byla napůl Irka a napůl Italka.
A úplně sexy. Byla jsem v práci nová
a ona mě měla zaučit. Což vedlo k líbačkám v šatně
skoro při každé směně.

Netrvalo dlouho a začaly jsme randit
a telefonovat si celé noci až do rána. A po pouhém měsíci jsme si
vyznaly lásku. Typické lesby, že? Pořád chodila k nám domů.
Protože našim to nevadilo. Ale moc jsem chtěla, víc než cokoliv,
přespat u ní. Tak mi slíbila, že na narozeniny můžu spát u ní.
Její máma byla tu noc mimo město. Když jsme začaly randit, vysvětlila mi,
že se rodičům nikdy neplánuje přiznat, protože jsou extrémně věřící. Tvrdila, že by zuřili, vykopli ji,
vydědili, nebo hůř.

Ani mě na veřejnosti nedržela za ruku,
kdybychom potkaly někoho z její rodiny. A já si pro sebe říkala: "Proč se tam bojíš?" Já se přiznala v šestnácti.
A bylo to těžké, ale... není důležité pro vaši rodinu vědět,
kdo jste, a naučit se vás takové milovat? Každopádně moje narozeniny byly skvělé. Vzala mě na večeři a odvedla mě k sobě
a strávila jsem noc schoulená v jejím náručí. Bylo to úžasné.

Dokud se její máma brzy ráno
nečekaně nevrátila domů. Přítelkyně spustila: "Vstávej! Musíš se schovat!" A otevřela dveře šatníku a přinutila
mě vlézt do koše na prádlo. Byl velmi těsný a tmavý
a páchl po špinavých ponožkách. Slyšela jsem, jak šťastným hlasem
mluví s mámou, jako by se nic nedělo. Říkala jsem si: "Páni. Právě se
doslova schovávám. Mě klepne." Musela jsem tam být půl hodiny, možná víc, než konečně otevřela dveře
a pomohla mi z toho koše ven.

Záda mě bolela tak,
že jsem se skoro nemohla hýbat. Ale když jsem tam v té tmě byla,
vyděšená, že mě najdou, měla jsem hodně času přemýšlet,
co chci od života. A jakou rodinu chci jednou mít. Přemýšlela jsem, jak mě štvaly Vánoce,
když ji moji rodiče koupili dárky, protože chápali, co pro mě znamená.
Ale já pro její rodiče byla jenom kámoška. Netušili, kdo pro ní jsem.

Když jsem se schovávala před děsivou mámou
své bývalé holky, uvědomila jsem si, že musím být s někým,
kdo se neschovává. A neskrývá, že je se mnou. A možná s někým,
kdo má odvahu se neschovávat, i když je to hodně těžké. Tak to by ode mě stačilo. Těchto skupin si moc vážím. Je příjemné vědět, že můžu otevřeně
mluvit bez strachu z odsouzení.

Díky. Ahoj, já jsem Alicia. Jsem... jsem heterosexuální. A nikdy jsem z toho přiznání
nebyla tak nesvá. Jak často sdělujete lidem, které
jste právě poznali, svou orientaci? To mě nutí přemýšlet. Mám kamarády, co jsou lesbičky,
gayové nebo bisexuální, a v poslední době to mají
ve škole hodně těžké.

Tak mě napadlo, že dnes přijdu
a možná se tu něco dozvím. Stalo se, takže... děkuju. Dobrá, teď ty, Claire. Ahoj, já jsem Claire. Myslím, že většina mě už znáte. To já řekla Alicii o naší úžasné skupině
a ona se rozhodla přijít, takže děkuju. Ve škole se to o mně už nějakou dobu ví. Hodně lidí předpokládalo, že jsem
na holky, a já to nikdy nepopřela.

Hodně lidí ve škole to ví. Všichni to vědí,
protože s Rose spolu chodíme. Vždycky jsem tvrdila,
že je mi fuk, kdo to ví. Ale v poslední době
na tom začalo záležet. Pokud sledujete zprávy ze škol, víte, že to
má LGBT mládež na katolických školách těžké. Učí vás, že se máte za svou orientaci
stydět a že nemáte být sami sebou. Hodně lidí na škole je božsky boží. Je tam pár idiotů,
jako jedna holka...

jako jedna holka, co řekla, že si s Rose nemůžeme
koupit lístky pro pár na školní ples. A dneska mámě volal učitel tělocviku,
že už nesmím používat dívčí šatnu. Cože? Jo, je to... Povím ti o tom pak. Promiňte, už mluvím dlouho. Je příjemné moct o těch věcech mluvit a nebát se odsouzení.

Takže... Teď ty. Ahoj, já jsem Rose. Jsem... Jsem lesbička. Ještě nikdy jsem to neřekla nahlas. Ne před lidmi. - Není to špatné slovo.
- To není. Ale to, co Claire říkala
o škole, je pravda. Mám tam pocit,
že dělám něco špatného.

Jako bych měla průšvih a každou chvíli mě
měli chytnout jen kvůli tomu, co si myslím. Tady se tak necítím, nebo doma. Ale dusí vás to. Nikdy jsem neměla ráda pozornost. I když je mi s vámi dobře, z mluvení před lidmi mám hrůzu. Teď jsem na škole lesbička Rose. A od té doby mě ta záležitost
s šatnou ubíjí.

Tělák jsem nikdy neměla ráda,
ale teď se ho děsím. A cítím se hodně špatně,
protože nejsem sama sebou. Ani ve škole nedržím Claire za ruku.
Ani nedávám najevo, že jsme pár. A byla ohledně toho
víc než chápavá. Ale... vím, že tě to mrzí. To by stačilo. Marion? - Paní Danielsová. Promiňte.
- Marion je v pořádku. Jsem Claiřina matka.

Zpočátku jsem měla s Claiřinou
orientací problémy, přiznávám. Ale učím se rychle. Jsme si s Claire bližší,
než kdy předtím. Zjistila jsem, že to není neobvyklé. O jedné části mé dcery
jsem předtím nevěděla. Stydím se za to, jak jsem
se chovala, když mi to řekla. Claire a Rose mi dosvědčí,
že všemu nerozumím. Ale chci. Claiřin otec je méně chápavější,
ještě méně, než jsem byla já. Ale já ho nenechám.

Domlouvám mu. Kryju Claire záda. Když mi to řekla, když jsem
si myslela, že je to volba, nechápala jsem,
proč by si zvolila těžší život. Teď chápu, že to není volba,
ale pořád to není lehké. Jako ta záležitost s lístky na ples. A dnešní telefonát učitele tělocviku. To bychom měli probrat o přestávce.

Z toho, co jsem slyšel, se zdá,
že se ten učitel nedrží zákona. Ontarijská listina práv a svobod
Claire v téhle situaci jasně chrání. Děkuju. Ahoj, já jsem Nathan. Dcera se mi přiznala... před měsíci. Nahání to strach.
Všechny ty tajnosti a nespravedlivost. Než má manželka zemřela,
snili jsme o budoucnosti.

O Roseině budoucnosti. Učinili jsme tehdy hodně rozhodnutí. Jedno z nich bylo, že Rose
půjde na katolickou školu. Nejsem moc věřící
a Rose také ne. Ale pro její matku to bylo důležité. A pro její rodinu.
Vím, že z toho mají radost. Ale tehdy jsme nezvážili věci,
kterým teď čelíme. Představa dvou dívek nebo chlapců, co jdou
spolu na školní ples, byla neslýchaná.

A ten problém s šatnou... Co jsi myslela tím "ubíjí"?
Stalo se to teprve dneska. Co kdybychom si udělali
přestávku dříve? Dvacet minut? Marion, Nathane, myslím, že bychom měli
stranou probrat ten problém se školou. Rose, co mi tajíš? Překlad: petrSF
www.videacesky.cz

Tobě pan Kelsey taky volal? Ano, a přišel s tím,
jak asi řekl i vám, Marion, přišel s tím, že bude nejlepší,
když budeš používat jeho šatnu. Ale proč? A proč jsi mi o tom neřekl? Protože jsem mu řekl, že musí vymyslet
lepší řešení, než ti to řekneme. Snažil jsem se tě chránit, Rose. Myslel to dobře, ale souhlasím s vámi,
to řešení bylo absurdní. Absurdní, ano, to slovo jsem použil.

Ale proč? Podle něj mají nějací rodiče
obavy z toho, že se jejich dcery převlékají v šatně
s někým s "netradičním životním stylem". Mně řekl stejnou blbost. Mně to nevadí.
Klidně použiju jeho šatnu. Ani nechodím do šatny ráda,
jsem hodně stydlivá. - Rose, vím, že mi něco tajíš.
- O nic nejde. Rose, můžeš nám říct,
co přesně se v té šatně děje?

Brittany Robinsonová. Od loňska si stěžuje na to,
že lesbičky používají stejnou šatnu. A pak mi zabránila
tam vůbec chodit, takže... Jak zabránila? Vykopla mě. Doslova. - Proč jsi mi to neřekla?
- Protože o nic nejde. - Jsme tým, Rose.
- Teď se to vyřeší. Ne, ne.

Zavoláme policii.
Necháme Brittany zatknout. - Ne, tati.
- Ano! Rose, napadla tě. Jo, ale policie nebude moct nic dělat.
Je to její slovo proti mýmu. Rose, souhlasím s tvým otcem. Oba byste měli jít za ředitelem.
Marion, vy také. Vypadá to, že se ten učitel snaží
zamést ten problém pod koberec, ale evidentně neví o tom násilí. Jde o Roseino bezpečí. Musí ji před Brittany chránit.

Váš zástupce ředitele
je pan Gladstone, že? Dobrá. Jdi ze ním a všechno mu řekni.
Má povinnost to nahlásit. Divili byste se,
jak často se tohle děje. Ale vy to nechápete,
je to katolická škola. - Nejsem v právu.
- Na tom nezáleží, tvé bezpečí to přebíjí. Škola to bude chtít vyřešit
stejně rychle jako ty. Tati, můžeme už jít? Jistě.

Děkujeme, Robine. Pan Gladstone je dobrý člověk.
Pomůže Rose. - Je na vaší škole GHS?
- Nemůže, protože je to katolická škola. GHS? Gay-hetero spolek, ale může,
jenom ho musíte nazvat jinak. Jo, ale nepodráželo by to
smysl gay-hetero spolku? Pokud nepoužijeme slovo "gay",
nebude to doopravdy spolek. Co když se nazve... Klub hrdosti?

Nebo Duhový klub? Některé školy to dovolují. Ale na některých školám
prý zakázali i duhy. - Zakázali duhy? Ale jsou tak veselé.
- Já vím, jsou tak teplé! Claire, myslím, že bychom spolu měly
na naší škole založit gay-hetero spolek. A je mi jedno, jestli nebudeme moct
použít slovo gay, stejně to uděláme. Jsi taková rebelka. Vždycky jsem tě měla
za dokonalou slušňačku. Ne, vážně.

Rozhodně, zkusíme to. Pokud to zvládnete, budete se divit,
kolik lidí se přestane schovávat. Já pořád nemůžu uvěřit,
že můj bratr přišel. A kdybyste potřebovaly pomoct,
zavolejte mi. Vážně. Díky. Dobrá, lidi, omlouvám se,
že se přestávka trochu protáhla, ale už můžeme pokračovat.
Kdybyste se posadili... Kde je Rose a její táta? Byli tamhle.

Proto jsi byla poslední dobou
tak nesvá? Jo. Jak dlouho to trvá? Co se to o mně rozkřiklo. Přijde mi to mnohem dýl. Strčila mě na skříňku a řekla mi,
abych se k ní nepřibližovala. To jsem ještě nevěděla proč. A pak mě jednou v šatně...

Od tý doby se tam bojím chodit. A často tak chodím na tělák pozdě. Moc mě to mrzí. Myslel jsem,
že už tajnosti mít nebudeme, Rose. - Musím vědět, že mi tyhle věci
budeš říkat. - Já vím. A budu. Zítra půjdu za panem Gladstonem. Mám jít s tebou?
Mám mu zavolat? Půjdu při čtvrtý hodině,
když mám tělák.

- Napíšeš mi omluvenku?
- Jo. Samozřejmě. Můžeme mluvit o něčem jiným? Třeba o mých narozkách. Můžeme zase udělat grilovačku jako dřív? Cokoliv chceš. Chceš jenom rodinu, nebo přátele? Šlo by obojí? Strejda Johnny a babička a děda.

Víš, jak Kenny zbožňuje babičku Maddie. To bude božsky boží. Měl bys poznat Angelu. Vážně? Jenom pokud chceš. Chci. Proč bych neměl? Protože ti hrozně dlouho trvalo, než jsi mi
o ní řekl. Vážně, tati, už žádná tajemství. Asi jsem ti nešel příkladem, co?

Nakazilas mě! - Dobrou noc, tati.
- Dobrou, Rose. Matrixovský bouchnutí? Právě mi došlo, že to budou moje první
narozeniny bez Vanessy. Víš něco novýho? Překlad: petrSF
www.videacesky.cz

VANESSIN PŘÍBĚH - Ahoj, Sero.
- Ahoj, Matte. Jak je jí? Pořád stejně. Skoro se nepohybuje,
je úplně bez energie. Je tady? Na balkóně. Co kdyby ses jí představila?
Nechám vás o samotě. Jo.

Ahoj. Vanesso? Já jsem Sera. Ráda tě poznávám. Já tebe taky. Máš tu krásný výhled. Sleduju lidi,
hádám, o čem přemýšlí. Co tají před kamarády a rodinou. A před sebou? Máme mluvit o homosexualitě a tak?

- Chceš mluvit o homosexualitě a tak?
- Ne. Proto jsi přišla, ne? Přišla jsem, protože mě
o to tvůj bratr požádal. Říkal, že procházíš těžkým obdobím. Jo, život rozpadlej na kousky
je "těžký" období. Kdysi jsem těžkým obdobím prošla. Na střední jsem se po uši
zabouchla do jedný holky. Pořád jsem si představovala, že se pohádá
s přítelem a já ji přijdu zachránit.

V těch představách
jsem říkala: "Miluju tě." Ještě jsem nevěděla, co jsem, ale
věděla jsem, že je něco určitě jinak. Jen jsem ještě neměla škatulku. Našla jsem ji. Znáš seriál Xena? Jsou v něm dvě hlavní
hrdinky se silnou chemií. Seriál je o jejich přátelství
a jsou tam náznaky, že je to víc. Každopádně jsem na netu našla fanynky, zcela oddané těm postavám, které taky tu chemii cítily.


Měla jsem na netu lesbické kamarádky. Byla jsem šťastná,
měla jsem škatulku. Nebyla jsem sama. Jsem lesba a nejsem jediná. Miluju to slovo. První rok na vysoké jsem
se rozhodla to před nikým netajit. Potřebovala jsem to.

Potřebovala jsem škatulku "lesba",
aby mi dodávala sílu. Co když škatulku nechceš? - Tak ji mít nemusíš.
- Ale dává ti sílu. Řekla jsem, že mně dává sílu. Ale já nejsem... aspoň
myslím, že nejsem lesba. Jde jenom o jednu holku. Lesby nejsou jediná škatulka. Je jich mnohem víc.

Bi, nehetero, pansexuální, asexuální, transsexuální, pohlavně nevyhranění,
intersexuální. Já jsem lesba. Lidi se řadí do škatulek,
které jim vyhovují. Nebo do vůbec žádné. Ale ostatní tě vždycky budou
škatulkovat nebo odsuzovat. Jo. Tomu se nedá vyhnout.

Bohužel je to
ve světě, ve kterém žijeme, normální. Když uvidím dvě líbající se holky,
hned si pomyslím, že jsou obě lesby. Vůbec mě nenapadne,
že jedna nebo obě můžou být bisexuální
nebo pansexuální. Znáš nějaký bisexuály? Jo. A i když to mají lesby a gayové těžké, bisexuálové musejí bojovat o vlastní
místo v hetero i teplých komunitách. Někteří je nedokáží přijmout.

Mají za to, že bisexuálové
se prostě ještě nerozhodli. A to některé lidi děsí. Nechtějí se zaplést s někým, kdo by je jednou
mohl opustit kvůli někomu opačného pohlaví. Vyvolává to velké obavy z rozchodu. Ale ty tomu nevěříš? Ne. Když jsem byla mladší asi ano,
ale teď už ne. Podle mě je úžasné milovat někoho
na základě toho, jaký je, a ne kvůli jeho pohlaví.

Jak říká moje kámoška Jess:
"Nejde o trubky." Vanesso, nemusíš si říkat nijak. Ale pokud budeš,
udělej to, protože chceš. A protože tomu věříš. Nikdo ti nemůže říkat,
kdo jsi nebo co chceš. To pověz mým rodičům. Jo...

Tvým rodičům se nemusí
tahle tvá část líbit, ale... musí tě mít moc rádi. Proč by jinak tak vyšilovali? Opravdu pro tebe chtějí to nejlepší. Sice to možná nechápou, ale... Ale... Jo. Ale.

Fakt je to moc hezký výhled. Překlad: petrSF
www.videacesky.cz

Povolení ke vstupu na palubu, kapitáne? Už jsi na palubě. Pojď dál. - Tak co Rose?
- Je úžasně silná. Dneska si promluví
se zástupcem ředitele. Trvala na tom, že to zvládne sama. - Dospívá hrozně rychle.
- To ano. Což mi připomíná, že jsem od ní na Facebooku dostal
pozvánku na grilovačku. Pořád tam chce stařešiny? - Výslovně tě tam chce.


- A co Jim a Maddie? - Taky jsou poznaní.
- To nedopadne dobře. Rose taky navrhla,
abych pozval Angelu. To je od ní milé. Odvážné. Bude to divný.
Víš, jaký bývám. Jo, ale ví o Sarah? Angela sem dneska odpoledne přijde.
Jestli chceš, abych jí to řekl... Budu zbabělec, když řeknu ano?

Udělám to. Děkuju. Pane Gladstone? Rose. Pojď dál. Posaď se.
S čím ti mohu pomoct? Můžeš si dát na čas. Je to těžké,
protože nechci žalovat. Zjistil jsem, že hodně lidí, co se bojí
žalovat, ve skutečnosti nežalují.

Obvykle mají na srdci
něco hodně důležitého. Nechci způsobit
panu Kelseymu problémy, ale... navrhl, abychom já a ještě jedna... ...lesbická... studentka
používaly jinou šatnu. A to kvůli tomu, že ostatní studentky,
nebo jejich rodiče, nás tam nechtějí. Je to od tebe velmi statečné,
že jsi mi to řekla, Rose. To, co pan Kelsey neví, je, že... Brittany Robinsonová mi bránila,
abych šatnu používala.

Použila násilí. Nejdřív jsem si myslela, že používat
jinou šatnu je dobrý nápad, ale... Ale tyran by vyhrál. A kdyby jí šikana prošla v šatnách, mohla
by si myslet, že jí projde i na chodbách. Možná mimo školu? Kde to skončí? Proto jsi udělala dobře,
že jsi mi to řekla. Můžeme to ihned zarazit.

Musíte volat policii? Je to moje povinnost. A udělám to. Dám vědět jejím rodičům. Ale co když to oni
si panu Kelseymu stěžovali? Rose, tvé bezpečí je důležitější. Ale nemusíte respektovat jejich víru? Tohle je katolická škola,
není homosexualita špatná? Rose, já...

Riskuju, když ti to říkám. A přišel bych o práci,
kdyby se to rozneslo. Ale když jsem byl v tvém věku, vím,
že by hodně pomohlo, kdyby... mi někdo řekl, že to chápe. Chápu to. Neměla by ses za to, kdo jsi,
cítit provinile přede mnou, před Brittany, před panem Kelseym, před Bohem.

Rozumíš? Takovou školu nechci.
To není škola, jakou si zasloužíš. Věř mi, když říkám,
že se to zlepší. Pane Gladstone,
nemělo by to už být lepší? - Hej, Kenny!
- Copak je, Claire? - Musím tě požádal o radu nejlepšího kámoše.
- Věděl jsem, že jsem pořád k něčemu. Podle Roseiny pozvánky
jí nemáme nosit dárky.

Ale moc jí chci něco dát
a nevím co. - Narozeniny jsou pro Rose zvláštní.
- Proč? Protože na její narozeniny... Čau! - Čau. - Ahoj.
- Kujete proti mě pikle? Vlastně ano. Mluvili jsme o tom,
co ti dát k narozeninám. - Nic.
- Smutnej výraz. Když mi něco dáš,
neodmítnu to. Jde o tátu.

Chce mi dopřát narozeniny, "které
si každé dítě zaslouží", ale vyhýbáme se klišé. - Jsem zmatená.
- Pak ti o tom povím. Prostě přijď. Dobře, ale stejně ti chci něco dát. - Vážně, nedělej si potíže.
- Ale já ti nic dávat nemusím, že ne? Prostě přijď a přiveď Aliciu. - Fajn. Zatím, dámy.
- Čau. - Držíš mě za ruku.
- Zrovna jsem mluvila s panem Gladstonem. A řekla jsem mu o tý věci s šatnou.
Bude chtít mluvit i s tebou. Dobře.

Super. Co myslíš tím co nejméně narozeninové? Roseiny narozeniny nejsou
pouze její narozeniny. Je to výročí smrti její matky. Panebože... - Jo.
- Říkal, že je vdovec, ale nevěděla jsem... Stalo se to při... při porodu? Jo.

Nerozpoznaná srdeční vada. Měla zdravé těhotenství,
Rose byla donošená, normální kontrakce. A najednou Nathanovi řekli,
že jí vezou na sál. Muži a ženy mají různé příznaky infarktu. A... - Věděla jsi to?
- Ne... Zemřela na stole. Museli udělat císařský řez. Nikdy Rose neviděla. Vzhledem k tomu zmatku jsem nakonec
byl první člověk, který Rose choval.

A Nathan byl tak mimo, že zapomněl,
že se stal tátou, dokud jsem mu ji nepodal. A nejsmutnější věc, kterou jsem
kdy viděl, nebo uvidím, byl... Nathan představující dceru Sarah. Mluvil s ní, jako kdyby pořád žila. A jeho rodiče a rodiče Sarah přijeli pozdě. To, co měl být nejšťastnější den
jejich životů, byl nejbolestnější... Takže chápeš, že Roseiny narozeniny... Myslím, že Nathan nikdy
pořádně netruchlil.

Kvůli lidem kolem něj. Včetně mě. A protože se snaží být dokonalý otec, nechce Rose
upřít narozeniny, jaké si zaslouží každé dítě. Ale nejsou tam
narozeninová přání nebo balónky. Snaží se to skrývat,
ale moc mu to nejde. Jo, jo, dobře. Jasně. Jak jsem říkal, musím končit, mami. Jo. Rose právě přišla domů, takže... Ano...

dobře, zeptám se jí. Ano. Dobře. Zavěsím. Ahoj. - Ahoj, Claire.
- Zdravím. Na co se zeptáš? Moje máma chce vědět,
jestli si na grilovačku přivedeš kluka. Jo, Claire přijde. A Kenny taky. - Alicia taky?
- Nejspíš. Tak jak se mám vypořádat
s tou otázkou na kluka? Nevím, už mě to věčný
přiznávání unavuje.

Musela jsem se přiznat panu Gladstoneovi.
Kéž bych to měla jednou provždy z krku. Tak jim to neříkej. - Nechci bejt vůči nikomu neupřímná.
- Ne, ne, ne, to neříkám. Nebylo by skvělý,
kdyby to už věděli? Pane Mill... Nathane,
přiznáte se svojí matce. - Přiznám se...?
- Že jste otec lesbičky. - To je geniální.
- Já... ale... Už se mi ulevilo.

Ne! Dala jsi jasně najevo, že to nemám
říkat, že je to na tobě. Říkala jsi to. Tati, to je v pořádku,
řekneš to za mě. Kromě toho zažijete na vlastní kůži,
čím si musíme s Rose pořád dokola procházet. - Sblíží nás to, Nathane.
- Pro tebe pane Millere. Uděláš to? - Dobrá, udělám to.
- Děkuju! - Ale musíš to udělat před grilovačkou.
- Před? To... Užijte si přiznání, pane Millere.

Překlad: petrSF
www.videacesky.cz

VANESSIN PŘÍBĚH Tati? Vanesso. Moje holčičko... Doufám, že jsem to nepřehnal. A co máma? Odjela ke své sestře. Napadlo mě, že to bude
na nějakou chvíli dobrý nápad.

Možná na delší dobu. Vanesso, je neodpustitelné,
jak ses kvůli nám cítila. A není to vina pouze tvé matky.
Já na tom mám stejný podíl. Ale uvědomuju si,
že se mám co učit. A chci se učit, věř mi. Podle toho, co říkal Matthew, se i ty musíš učit sama o sobě.

Jo. Takže možná... se můžeme učit
jeden od druhého. Pokud mi to dovolíš. Dovolíš mi to?
Prosím, dceruško? Vítej doma. Překlad: petrSF
www.videacesky.cz

- Mami. Tati.
- Ahoj, tak o co jde? Potřebuju důvod vidět své rodiče? Uvidíme se zítra u tebe. Je dvakrát za týden moc?
Bydlel jsem s vámi. - Víš, jak to myslím.
- Neposadíš se? Nech ho mluvit. - Je to všechno strašně rychlé.
- Co? Co je rychlé? Stalo se něco?
Děsíš mě. Ne!

Nic se nestalo.
Jen jsem vás chtěl vidět. Pokecat si před tím zítřejším šílenstvím. Budu mít moc práci s hosty,
nebudeme mít na sebe čas. - Grilování nech na mně.
- Díky, tati. Jde o Sarah?
Vím, jaký v tuhle dobu býváš. Je to v pořádku, Nate. Neumím si představit,
jak bych bez Maddie přežil byť jediný den. Samozřejmě že na ni myslím.
Neustále. Ale... chtěl jsem vám říct... Rose...

Rose chtěla, abych vám ještě
před jejími narozeninami něco řekl. A je to něco velkého. Proč nám to Rose neřekne zítra? Chce, abych vám to radši pověděl já. Můžeš nám říct cokoliv.
Pořád tě budeme mít rádi. Páni, je úžasné, jak málo ta věta
ve skutečnosti pomáhá. Díky. Musím na záchod. Nejde to.

Proč to nedokážu říct? Dobrá. Mami, tati... Rose je na holky. Přiznala se mi. Všechno v pohodě, vidíš? Brnkačka. Zvládneš to. Dobrá. Zkusíme to znovu. V klidu. Hezky v klidu.

Mami, tati... Rose... dospívá... strašně rychle. Každý den se víc a víc stává ženou. Je to vážně úžasné. Netušíte, jak nádherné je vidět ji každý den
rozkvétat, objevovat svět a sama sebe. Nathane, myslím, že máme dost
dobrou představu, jaké to je. Ano, ale jednu věc
jste se mnou nezažili. Je to vzrušující,
ale taky to nahání strach.

Rose se mi přiznala. Se svou orientací. Chceš říct, že je homosexuální? Páni! To se mi ulevilo. Mysleli jsme, že řekneš,
že je těhotná. - Jime, tohle je vážné.
- Těhotenství mladistvých taky. Přeju jí to. Jsi si tím jistý? Ano, jsem.

A Rose taky. Jen jsem se chtěla ujistit. Jsem velmi chápavá. Jen jsem nečekala,
že se Rose zaplete do těhlech věcí. - Mami, to zní, jako by se dala na drogy.
- Tak to není. Zní to, jako by si to vybrala. Dobrá, omlouvám se. Rose je dospělá dívka.
Je schopná se sama rozhodovat. Maddie, ty neposloucháš.

Mami, homosexualita není volba. Tušíš, o kolik těžší pro ni všechno je? Posmívají se jí. A diskriminovali ji. - A přišla o nejlepší kamarádku.
- To ne. A ke všemu mi teprve teď dochází,
jak moc stresující tu přiznávání je. Má... přítelkyni?

Ano. Má. Claire.
Zítra se s ní setkáte. Je to jeden z důvodů, proč Rose
chtěla, abych vám to řekl předem. A ta Claire je jedna z těch mužatek?
Zástěrka? - Maddie!
- Neříká se tak...? Ne, mami, tak se jim neříká.
Odkud vůbec ten výraz znáš...? Claire si zamilujete. Je to velmi zdvořilá mladá dáma
a je s ní sranda. Pomáhá Rose vylézt z ulity.


Určitě z ní budete nadšení. To jí moc přeju.
Nemohlo to být snadné. Ne. Neostříhá si vlasy nakrátko, že ne? - Takže?
- Potřebuju obejmout. Netušil jsem,
jak těžký to může být. Ale řekl jsi jim to, že jo? Řekl. Jo. Skoro jsem vycouval...
několikrát. Ale řekl jsem jim to. - A i když jsem věděl,
jak budou reagovat...

- Já vím. - Jsi strašně odvážná.
- Díky, tati. Vyřiď Claire,
že to byl geniální nápad. - Řekni jí to.
- Řeknu. Taky jsem se chtěla zeptat,
jestli bych mohla pozvat i Claiřinu mámu. To je skvělej nápad. Angela přijde, ptala se, jestli by
mohla přivést svou dceru, Carly. Je ve tvým věku.
Chtěl jsem se tě nejdřív zeptat. - Dobře.


- Jo? Určitě? Jo. Ty jsi si jistej? Ne. Její děti neznám. - Dětma?
- Mladší syn. Je to na tobě. Tak jo. Jsi v pořádku? Mám trochu depku. Lidi postujou fotky z toho plesu
a vypadá to, že se všichni bavili.

Broučku, to mě mrzí. To je dobrý, fakticky. Na zejtra se těším víc.
Bude to božsky boží. Božsky boží. Haló? Rose, měli jsme tajnou schůzku.
Je rozhodnuto. Zejtra tancuješ. V jejich věku jsem to ještě tajil. - Ahoj, Angelo.


- Ahoj. Ahoj... ty musíš být Carly. - Zdravím, díky za pozvání.
- Bylo mi potěšením. Nám. Rose? Rose? Nate, přines otci grilovací omáčku, ano? - Jsou tu tví rodiče?
- Panebože, já... - Zdravím.
- Ahoj, Rose. To je má dcera Carly. - Všechno nejlepší.
- Páni, díky. Je to můj oblíbený čaj.
Prý jsi taky fanda do čaje. Jo.

Co kdybych tě představila ostatním? Neuvědomila jsem si,
jak moc vyrostla. Jo. Už je skoro vyšší než já.
To má po matce. - Promiň.
- Ne, ne. To je dobrý. Fakt. Sarah byla vyšší než já.
Budili jsme pozornost. Dojdu pro tu omáčku. - Ahoj, Nowmee.
- Ahoj. - Kenny, tohle je Nowmee,
o které jsem ti říkala. - Těší mě. Takže to ty mi kazíš holku?

Jo. - Ne, je to super, naše škola
potřebuje GHS jako sůl. - Jo. - Tak co říkáš?
- Je moc milá. Díky. Ale co babička? Má se co učit, to je jasné. Rose, vážně. Nemá tě ráda o nic méně.
Pořád jsi její nejoblíbenější vnučka. - Jsem vaše jediná vnučka.
- Jdeš na mě s matikou? Ano. Ale pořád tě máme rádi stejně.

Jsem první,
s kým od jejího narození chodil? Ne. Byly i jiné. Ale... už dlouho žádná. Myslí to s tebou vážně. Johnny, já nevím. Nevzdávej to. Věděla jsem,
že mám velkou konkurenci, ale... Nevěděla jsem, jak moc velkou.

Přesně to myslím, nejsou jenom
pro homosexuální studenty. Hodně se mi ve škole posmívali,
jen kvůli tomu, že mám dva táty. Jakmile jsme založili GHS,
téměř úplně to ustalo. Dobře, ale na chvilku budu
hrát ďáblova advokáta. Proč nezaložit Protišikanový klub?
Nebo Klub tolerance? Něco takovýho. Musíš nazývat věci pravými jmény.
Multikulturní klub je pro multikulturismus. Odpovídá to názvu. Protišikanový klub?

Tyrani si nemyslí, že šikanují,
takže jim nepomůže. A není primárně určený
pro homosexuální studenty. Je to statisticky dokázaný. GHS jsou účinnější v potlačení šikany
a násilí než jakýkoliv jiný školní klub. - Zeptej se Nowmee.
- Ano. To je pravda. Jo. Ale nemůžeme ho založit,
protože to biskup zakázal? - V podstatě.
- To je kravina. - Já vím. Rose, kde máš tátu?


Potřebuju stejkovou omáčku, hned! Jdu na to! Hned jsem zpátky. - Co kdybysme ho stejně založili?
- Já jsem prezidentka mého. Hezký! Tati? - Ahoj. Jsi v pořádku?
- Jo. Když jsme mluvili o GHS,
byla jsi zamlklá. Já vím. Myslím, že je to skvělej nápad. Fakt.
Jenom nejsem taková bojovnice, jako jsi ty. A ty to dokážeš, pro nás obě.


Pro všechny. Jsi úžasnej člověk a věřím,
že jednou změníš svět. - Měla bych jít otevřít.
- Jo. Musím na záchod. Chce se mi
čůrat už dvacet minut, měla bych jít, ale moc se bavím
a nechci nic zmeškat! - Jdi, ty blázne!
- Dobře. - Vanesso...
- Ahoj. Panebože, máš narozeniny. Měla jsem děsnej strach.

Ani na vteřinu jsem
na tebe nepřestala myslet. Rose... Miluju tě. Já vím. Tolik jsi mi chyběla. - Proč jsi nezavolala?
- Moc se omlouvám. Strašně jsem se bála.
Tolik se toho stalo. Chci s tebou být. DĚKUJEME, ZE JSTE SE DÍVALI Překlad: petrSF
www.videacesky.cz