Mnohoštětinatci

Pravdivá fakta nejsou vhodná pro děti,
ani pro dospělé, kteří se nechovají jako děti. Na tomto korálovém útesu
mezi těmi nádhernými rostlinami se schovává mořský červ...
Moment, ty barevné věci jsou ti červi? Dobře. Pořád je to nádherné,
ale teď se mi chce zvracet. S láskou to mám podobně. Představte si,
že by vám jeden z nich žil v nose. Byl by tam ten nejmódnější.

Tato stvoření
patří do třídy mnohoštětinatců, říká se jim rournatci ozdobní
nebo též Spirobranchus giganteus. Vzhledem k tomu,
že mají v průměru sotva 4 cm, je to dost domýšlivé jméno.
Pokud jsou 4 centimetry "giganteus", věřte mi, že budu část svého těla
nazývat velmi "giganteus". Nebuďte úchylní, mluvím o svém malíčku. Malíček říkám svému penisu,
kdo je teď úchylák? Aha, asi pořád já.

Většina červa je zahrabaná v korálu.
Tyhle malé bambulky jsou jako knírky, dvě modifikované struktury
přímo nad ústy, které jsou tvořeny pernatými tykadly.
Tato tykadla jsou pokryta řasinkami. Tito červi jsou filtrátoři, těmi řasinkami
filtrují to svinstvo plovoucí kolem a přesouvají stavební materiál
a kousky jídla k ústům. Pro pochopení si představte
hipstery z Brooklynu, kteří zapadli do bazénu s balónky
až po kníry a musí je používat pro chytání kapustových chipsů a quinoy.

Tak válej rournatci. Kromě jídla sbírají ti červi zrnka písku,
zpracovávají je ve zvláštní žláze a tvoří kolem svého těla vápenatou rouru.
Tomu procesu se říká biomineralizace. Žít uvnitř korálu je těžké,
bez roury si tam můžete odřít frantíka. Na vršek své roury vyrábějí
malé kulaté dveře, kterými se v ní zavřou. Těm se říká operculum. Vidíte? Vypadají,
jako by měli malinké kloboučky. Další mnohoštětinatec,
rournatec "prachovka", také žije v rouře.


Takhle vypadá nahatý, možná proto žije v rouře.
Mohl by se něco naučit od šulínovce, pardon, sumýšovce,
ten je se svým tělem spokojený. Tato roura je ale vyrobená
z pergamenu podobné směsi tvořené hlenem, bílkovinami a pískem. Ale je to stavba pod vodou,
takže mluvím o opravdovém hlenu, ne o té slimáčí stopě,
kterou necháte na svém předloktí, když máte rýmu a nikdo se nedívá.

Tohle je podivně uspokojivý pohled.
Takový falický spořič obrazovky. Mám pocit, že bych se měl stydět,
že si to užívám. Pusťte to místo falešnýho krbu,
uvidíte, co vám na to babička řekne. Jako většina rournatců má na tom kapradí
oči a světločivné skvrny. Tady, vidíte? Já taky ne,
ale díky těmto očím cítí nebezpečí, takže se včas zatáhne do nohavice
svých hlenatých pláťáků. Pardon, musím si to pustit znovu.
Je to jako spláchnutí. Pokud chcete vidět,
jak se taková roura staví, Lanice conchilega
je v tom dobrá.

Ve stavění rour.
Má obličej plný chapadel, která přemisťují
stavební materiál z okolí. Zrnka písku, kousky mušlí
a to všechno spojí svými výměšky. Hele, staví malý stromeček
s větvemi, kde si může opřít chapadla. Ne, rozhodně ne.
To je žaludovec a o tom nemluvíme. Většina mnohoštětinatců
je ale pohyblivější. Jmenují se mnohoštětinatci,
protože v každém článku mají pádlům podobná parapodia,
ze kterých vyrůstají štětiny.

U rournatců jsou tyto štětiny masité
a pomáhají jim udržet se v rouře, vynořovat se z ní a zase se zanořovat. Jiní mnohoštětinatci, třeba tihle,
se díky nim volně pohybují. Nereidky jsou velice ježaté, jsou porostlé
ztvrdlými, ostnatými štětinami z uhličitanu vápenatého,
které fungují jako nožičky, a navíc jako obrana.
Když je popadnete, bolí to jako čert. Tato obrana se hodí,
když nemáte rouru, do které se schováte, protože k měkkému červu
bývá svět tvrdý.

Číhá v něm nebezpečí,
třeba tahle dravá ryba. Nebo tahle sasanka,
do které ten červ ale sám nakráčel. Vypadá to jako zábava. Jsou i jiné čeledě červů,
které se živí mnohoštětinatci. Třeba pásnice,
která má přímo nad ústy sosák, takový zatahovací noso-jazyk,
který pokryje kořist lepivým jedem, než se pásnice začne krmit.


To už dost zavání X-Menama. Nechci říct, že by X-Meni zaváněli takhle,
nebo nějak jinak než my. Nejsem si jistý. Možná to je
schopnost první úrovně, o které se nemluví.
Ale rozhodně je nesoudím. Každopádně u mnohoštětinatců
nejde jenom o péčko. Co? Fakt? To jsem nevěděl.
Já myslel pasivitu. Nereidky umí obrátit hltan naruby,
čímž odhalí čelist a zuby tvořené extrémně tvrdým
a lehkým materiálem. Ne, říkal jsem vám,
že o tomhle nemluvíme.

Bobbitův červ je úplně jiná třída.
Bobbitův červ nepotřebuje ňákou všivou rouru, Bobbitův červ
půjde, kam se mu sakra zachce. Jsou to dlouzí červi, v průměru asi metr,
a jsou nádherně duhoví. Ale na konci této duhy
nečeká muž v kostýmu elfa v brouzdálku plném hotdogů.
Ani hrnec zlata. Nevím, co byste radši. Čeká tam jenom smrt. Když má Bobbitův červ hlad,
zahrabe své dlouhé tělo do dna a čeká. Také umí obrátit svůj hltan.


Tím ukáže něco jako snímek z prezentace
na démonickou sexuální výchovu. Třeba tenhle rozedranec... je v p*deli. Tahle ryba má dneska štěstí.
Vyhrála Fortnite Battle Royale a její láska jí poslala
emotikon jednorožce. To pro rybu nic neznamená,
ale je to aspoň něco. Bobbitův červ na to se*e. Tohohle budou mít rádi vegetariáni.

Ale no tak, snad ne chobotnici. Jméno Bobbitův červ má být prý odkaz
na skandál z 90. let... Ty vole, ona utekla.
Tahle chobotnice si to líbit nenechá. Jméno Bobbitův červ má být prý odkaz
na skandál z 90. let kolem Loreny Bobbit, věřilo se totiž, že samičky tohoto červa
ukusují samečkům penisy. Ale sameček Bobbitova červa
nemá žádný penis k ukousnutí. Dochází u nich totiž
k tzv. plošnému tření. Když přijde čas,
tihle červi zůstanou ve svých dírách a uvolní se.


Je to trochu jako masturbovat ve vaně. Akorát že v téhle vaně jsou všichni. Dělá to více mnohoštětinatců.
Tady je samička rournatce ozdobného, která to dělá hned nad samečkem,
který to také dělá. Rozhodně méně složité než Tinder. Jiní mnohoštětinatci jsou extrémnější.
Tito červi prochází fascinující proměnou v pohlavně dospělého epitoka.
Jejich těla se naplní gametami, spermiemi nebo vajíčky,
a často získají schopnost plavat.

Když přijde správný čas,
shromáždí se u hladiny a v některých případech
gamety z jejich těla doslova vytrysknou jako party nudle ve spreji.
Znáte to, když nafouknete balónek a pustíte ho, jak s prděním létá dokola?
Tak je to stejné, ale vy jste ten balónek a místo vzduchu jste plní spermií. A když večírek skončí, umřete. Jiní mnohoštětinatci
nemají smrtící orgie v lásce a mají vlastní neotřelý přístup.


Tento úžasný malý mnohoštětinatec, Syllis ramosa,
má jednu hlavu a rozvětvené tělo a každá větev končí řitním otvorem. Když mu dáte zrnko kukuřice,
může si zahrát řitní pinball. Tahle řitní poupata...
Asi nemají tak krásný úděl. Jestlipak se jim podaří, co se dařit má.
Pochybuju, že z nich vyroste růže. Tahle řitní poupata se ale můžou vyvinout
buď v samce, nebo v samičky, a dokonce jim naroste
malá hlava s očima a ploutvičky. Potom se oddělí a samy vyplavou k hladině.

Jako byste poslali do baru své genitálie
a sami koukali doma na telku. Oboustranně výhodné. Tady vidíme večírek
genitálií takovýchto červů. Divné, že?
Ale nesuďte je, tihle červi, žaludovci,
s námi sdílí téměř 70 % DNA. To je těch 70 %,
které se smějí vtipům o kadění. "Haha, kaká,"
to si myslí těch 70 % ve vás. Pamatujte si,
všichni jsme jenom roury, na kterých visí pár pěkných ozdob,
a hledáme, co do sebe strčit nahoře, a nějaké místo, kam uložit to,
co vyleze na druhé straně.

Lidi, hele, dlouhej jazyk,
máme tu rybu s dlouhým jazykem. Lidi? Hele, náhodná díra. Asi do ní vlezu,
co by se tak mohlo stát. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz