Neuvěřitelné želvušky

Tato epizoda Pravdivých faktů je sponzorována sítí Curiosity Stream, chytrou televizí pro chytré televize. Chápete? Skoro kdekoli na Zemi, kde je voda, klidně malá kapička, najdete tyhle drobečky. Jsou to zvířata z kmene Tardigrada a česky se jmenují želvušky. Mají dvě hlavní příchutě. Eutardigrada žijí většinou ve sladké vodě, jsou hladcí a buclatí jako gumový medvídek, co praskne v puse.



Zato Heterotardigrada nejsou hladcí. Mají růžky, trny a skoro plátovou zbroj. Někteří z nich žijí ve sladké vodě a jiní ve slané mořské vodě. Ty hladké želvušky se v angličtině nazývají také mechová prasátka, protože žijí i ve vodě, která se zachytává v mechu. Jsou docela malé, průměrně asi půl milimetru. Dost malé na to, aby pro ně byla kapka vody v mechu skvělé hřiště. Pokud se chceme podívat zblízka, musíme zapojit představivost.



Na většině záznamů zpod mikroskopů uvidíte želvušky shora nebo zespodu. Trochu jako POV porno. A moc nepomáhá, že jsou skoro průhledné. Teď si je prohlédneme, tak nezapomeňte, že ve 3D jsou to roztomilí buclatí drobečkové. Jerry, co to má být? To není skutečné. Proč se ptáš, jak jsem to poznal? Černobílej filtr nepomůže. A nemůžeš mít měřítko, kde je napsané „malý“, tak to nefunguje.



Všechny želvušky vypadají zhruba stejně, mají hlavu s podivnou líbací pusou, většina má dvě malá očka, která toho moc nezvládnou. Nechtěli byste, aby vám četly menu. A za hlavou mají 3 články trupu, na každém je pár nohou a na konci mají zadeček také s párem nohou. Ale tyhle jsou naopak, k tomu se dostaneme. Těla želvušek jsou pokryta pružným chitinem…



Jerry, on se vykadil. Nenatáčej to! Bezva, teď to má přilepený na noze. Chitin je také součástí exoskeletonu členovců. Stejně jako členovci musí želvušky občas svléknout schránku, aby vyrostly. V podstatě jsou pytel plný tekutiny. Ty kuličky, co vypadají jako korálky v antistresovém míčku, jsou salomocyty, zásobní buňky, které se volně pohybují tělesnou dutinou. Salomocyty možná napomáhají imunitě…



Co to je, Jerry? Ne, není. Já poznám, že to není skutečné. Vědu nedefinuje určitý styl fotografování! Svaly po stranách těla želvušky hýbají těma párečkovitýma nohama. U většiny želvušek najdete na konci nohou několik chitinových drápů. Ty se hodí na procházky po mechu nebo vodních rostlinách. Ale moc se nehodí na procházky po sklíčkách pod mikroskopem. Jako by vás zkoumal mimozemšťan, jak se chováte v tanečních botách na ledu. Jejda, to je trapas. Zdrhej, zdrhej. Ale želvušky z rodu Batillipes stojí úplně na něčem jiném.



Žijí pod hladinou moře na pobřeží, kde se musí udržet na kluzkých zrnkách písku. Místo drápů mají roztomilé prstíky, které mají špičky podobné lístkům. Ty fungují jako přísavky a mohou být otočeny dolů, když se chtějí držet, nebo naopak nahoru. Možná jste si všimli, jak za sebou tahá zadní nohy, ale rozhodně se hodí, když musí vycouvat nebo se pevně držet. Tenhle má hlad a hledá…



Co to dělá? Jerry, už zase chodí po stropě. Tak mu řekni, ať sleze. Tenhle má hlad a hledá rozsypky na sváču. To je to, co vypadá jako Tic Tac. Jednu má přilepenou na noze. Je trošku mimo. To je ten problém, když máte bodliny a rohy. Furt se na ně něco lepí. To vám ve škole pro draky neřeknou. Rozsypky jsou jednobuněčné řasy, které žijí samy nebo v koloniích a mají různé tvary.



Je to zdravá sváča, samé vitamíny. Ale má to háček. Jsou obalené tvrdou slupkou z křemene. Jako by brambůrky byly po jedné zabalené ve skle. Želvušku to nerozhodí, prostě je vysaje. Umí tu tvrdou schránku prorazit, protože mají v puse fakt šílené věci. Pojďme se na to podívat blíže u želvušky z rodu Hypsibius. Vysává řasu chlorellu, jako by to bylo kapustové pitíčko.



Na obou stranách úst mají želvušky stylety z aragonitu. To jsou v podstatě dvě jehly, které umí provrtat buněčné stěny. Asi jako by Wolverina stvořili zubaři. To kulaté vzadu je hltan, ten funguje jako balónek na pipetě, vysaje šťávu a přesune ji do žaludku. Ale ne všechny želvušky jsou vegetariáni. Tady máme nálevníka, co oblejzá nějakej kamínek a ničeho si nevšímá. Nesoudím ho, kdybyste měli tolik prstů, dělali byste to samé. Jenže přijde želvuška, a zkazí mu zábavu.



S mechovým prasátkem si nezahrávejte. Jídlo se přesune do žaludku, tělo si z něj vezme živiny a z odpadu se vytvoří malinkaté krystaly. Díky polarizovanému světlu se ty krystalky rozzáří a ano, víte, kam mířím. Oni kadí krystaly. To člověku ukáže úplně nové obzory. Co umíte vy, co? Tohle ne. Koukněte na to, jako nádherná malá galaxie. A nyní něco k našemu sponzorovi.



Máte rádi zvědavost? Tak tady ji ve vás probudí. Přímo vás jí zaplaví. Na Curiosity Stream najdete tisíce dokumentů a televizních programů o všem možném. Mě to třeba úplně vtáhlo. Dozvěděl jsem se všechno o legu. Ale je tam historie, věda, jídlo, prostě co vás napadne. Taky mají 35 kolekcí…



Hele, David Attenborough. Vejtaha… Mají 35 kolekcí, které ručně vybrali… Nevím, jak jinak vybírat… Vybrali je odborníci, ne jen tak někdo z ulice. Stojí to pouhých 14,99 dolaru na celý rok a můžete streamovat kdykoli, kdekoli, na jakémkoli zařízení. Já je mám moc rád a těší mě, že mě podpořili. Pro přihlášení použijte kód zefrank. Kde jsme to byli?



Á ano. Želvušky, které žijí na souši, třeba ve vodních kapkách na mechu, se musí vypořádat s jedním problémem. Mechy vysychají, takže vysychají i želvušky. Nejde jen o popraskané rty, co by spravila trocha balzámu, tady jde o všechno. Z těla želvušky zmizí 97 % vody. Pak už je z ní spíš prášek. Většina živočichů by se pak dala prohlásit za pořádně mrtvé, ale když se taková želvuška zase dostane do vody, prostě se nafoukne a jde si po svých.



To musí bejt skvělej pocit. Jako sklenice Gatorade na kocovinu. Tento stav, při kterém přestane veškerá měřitelná aktivita metabolismu, se nazývá kryptobióza a zvládá ho vícero druhů živočichů. Například vířník. Vejtaha jeden. Se svejma prstíčkama a žonglováním… Ale můžete ho vysušit a stejně se vrátí. Hlístice zrovna tak. Tahle možná ne.



Jerry, myslím, že je mrtvá. Ale zkuste si představit, že je živá. Želvuškám jde kryptobióza úžasně, obživnou i po desítkách let v tomto stavu. Souvisí to s tím, jak se na vysychání připravují. Vytvoří tzv. „bečku“. Nejprve zatažením nohou a zatnutím svalů omezí povrch svého těla, což zpomalí ztrátu vody, a získají si tak čas. To opravdu zajímavé se děje na buněčné úrovni, otázka je, jak ochránit strukturu buněk, když zmizí voda.



Asi jako když ukládáte vánoční ozdoby, aby se nezamotaly a nerozbily, a pak je vakuově zabalíte. Vnější část buňky, například buněčnou membránu, tvoří řada molekul, které ve správných rozestupech udržují molekuly vody. Některé cukry, třeba trehalóza, mohou tu roli převzít a zabránit poškození membrány. To ale nestačí, takže začnou buňky vyrábět spoustu specializovaných proteinů. Vnitřně neuspořádané proteiny nemají jasný tvar, jsou ohebné jako špagety.



Fungují trochu jako polystyrenová výplň uvnitř buněk, udržují organely oddělené, aby se k sobě nepřilepily, ačkoliv se buňka zmenšuje. Ale je to ještě šílenější. Některé želvušky přežijí teploty nižší než –270 °C. Víte jak? Vyrobí si bílkoviny pro řízenou tvorbu ledu, takže krystalizuje mimo membrány, aby je nepoškodil. V tomto stavu kryptobiózy vydrží 1000krát více záření než lidé.



Na to mají také bílkovinu, která se naváže na DNA a ochrání ji. A víte, co udělali vědci? Vzali je do vesmíru! A tam je vypustili přímo do vesmírného vakua. Jerry, to jsou bobky? Udělal jsi vesmír z bobků želvušek? To je dobré. A víte, co se stalo potom? Přivezli je zpátky, dali jim trochu vody a želvušky žily. Začaly se množit. Ne vědci, želvušky. A jsou to teda úchylové.



Teď myslím vědce. Ale želvušky taky. Některé druhy umí partenogenezi, takže si dítě udělají samy. Představte si masturbaci s následky. Jiné druhy na to potřebují samičku i samečka. Většinou to funguje takhle: v těle samičky vzniknou obří vejce, pak přijde svlékání, takže její kutikula se uvolní, oddělí se od nové kutikuly.



A když je poblíž vhodný partner, naklade samice během svlékání vajíčka do své staré schránky. Pak je samec oplodní, vloží sperma do té schránky plné vajec. Co jsem říkal, úchylové. Asi po týdnu se mimina narodí a musí vylézt z mrtvé schránky své matky, do které jejich otec ejakuloval. Je to asi, jako by se vaše partnerka spálila na sluníčku, začala se jí loupat kůže a váš instinkt by byl…



To je moc názorné, že? Ale tak to vedou želvušky. Jasně, občas potřebují terapii na mechových pohovčičkách. „Jaká je vaše nejranější vzpomínka?“ „Další otázku. Můžeme to přeskočit, že?“ Ne, Jerry, nepoužiju to. Řeknu ti proč, jsou to slepičí vejce, to poznám. Přestaň s těma ptákovinama.



Co to vůbec znamená? Ne, nemůžeme to prodávat, je to sešitý sešívačkou. Překlad: jesterka www.videacesky.cz