ŽirafaPravdivá fakta

Tohle je Brepta. Pardon, vlastně Berta. Tohle je Berta, patří do nadčeledi giraffoidea, čeledi giraffidae a rodu giraffa. Asi víte, kam tím mířím. Její druhové jméno je camelopardalis. Tam se to trochu zvrtlo. Protože tomu, kdo ji první pojmenoval, připadala jako výsledek soulože velblouda a leoparda. Tak to je moc. Ale zůstane vám vždycky to první jméno. To mi říkal Billy Šourkobrada. Sice vypadá hlava žirafy trochu jako vakuově zabalená hlava koně, ale nejedná se o koně.

Žirafa je tak jako krávy a velbloudi sudokopytník, stojí tedy na dvou kopytech, která jsou na konci jejího pomyslného třetího a čtvrtého prstu. Vypadá to jako dvě malé boty, jejichž nositel potřebuje na záchod. Tomu myšička nedala nic, tomu kousek. A to je celé, dál ta básnička není, což je docela škoda. Zato kůň je lichokopytník, který dostal jenom kousek. Stojí na jediném kopytu, které se vyvinulo na jeho třetím prstu.

Je to tak, posílá vás někam. Hned čtyřikrát. Jako všichni sudokopytníci je žirafa přežvýkavec. Nejprve své jídlo natráví v žaludku zvaném bachor. Fakt, to není žádná báchorka! To byl blbej vtip. Potom opatrně zvrátí jídlo celým svým krkem zase do pusy, aby ho lépe sežvýkala. Jen se nedělejte, taky už vás nějaká kuřecí tortilla navštívila podruhé a žvýkali jste dál. Jídlo, které si žirafa nejraději zvrací do pusy, jsou listy akácie, který vidíte tady.

Možná ten záběr poznáváte, je na straně 4 v knížce Veselá žirafa, smutná žirafa. Strana 6 je mnohem horší. Jedna z nevýhod lásky k listům akácie je to, že se servírují na ostnatém drátě. Jako když se snažíte vychutnat si oříškovou směs, do které někdo přidal vruty. Prostě jsou ty trny obří. Aby se žirafa k těm listům dostala, má uzpůsobená ústa. Na horní straně její tlamy, která vypadá jako pár nepohodlných bot, se přední zuby přesunuly dozadu, kde napomáhají žvýkání.

Na jejich původním místě je masitý dentální polštář. To není zrovna hezký název, že? Nicméně díky dentálnímu polštáři a dolním zubům trhá žirafa listy. Její rty jsou odolné jako kovboj, ale ohebné, aby se vyhnuly trnům. Když nějaký přece jen proklouzne, chrání její ústa a hrdlo obzvlášť husté a kluzké sliny. Žirafy mají také chápavý jazyk. To znamená, že hlavou toho moc nechápou, zato jazykem skoro všechno. Navíc je úplně šílený. Hele, vypadá jako hodně neposlušný úhoř.

Tenhle jazyk tráví spoustu času venku, a tak je fialovočerný, aby byl chráněný před sluncem. Je to dlouhý jazyk, až 25 cm dlouhý. Abyste měli představu, váš trávicí trakt od pusy až k… Až ke druhému konci je dlouhý 36 žirafích jazyků. To asi moc nepomohlo. Co tohle, když dáte na jednu stranu 18 jazyků a na druhou stranu taky 18 jazyků, setkají se uprostřed. To je ještě horší. Jdeme dál. Když je nedostatek potravy, ozvláštní si jídelníček osteofágií.

To znamená, že okousávají kosti, aby si doplnily vápník a fosfor. Vím, co vás napadá, ale nechte toho, nesnižujte se na jejich úroveň. To asi nepomáhá, co? Když má žirafa žízeň, postaví se do pozice opilce, který se pokouší zvednout čtvrťák. Roztáhne nohy téměř do úhlu 90°. Kvůli svému dlouhatánskému krku musí uzavřít chlopně své krční žíly, aby se jí nenahrnula krev do hlavy. Je to docela zranitelná pozice, takže když pijí, snaží se to využít naplno. Pravděpodobně pije technikou pumpy, uzavře hrdlo a posune čelist dozadu, aby nasála vodu do pusy.

Potom pusu zavře, otevře hrdlo a posune tu vodu do svého jícnu. Lok po loku si naplní krk jako panáka o velikosti bonga. Když zvedne hlavu, steče voda do bříška a chlopně v jejích žilách se zase otevřou. Možná jste si všimli, že je opravdu, opravdu zábavné se na žirafu dívat. Ale také je velice vysoká. Nejvyšší žirafa je dokonce vyšší než jakákoliv jiná žirafa. To moc nepomohlo.

Žirafí miminka se rodí částečně předprotažená, na spodní části těla je nejzajímavější protažení nártních a záprstních kostí. Jejda, tenhle drobeček je ospalý. Tyto kosti, které tvoří téměř polovinu jejich nohou, odpovídají kostem v našich rukou a chodidlech. Co u žiraf vypadá jako kolena, jsou ve skutečnosti zápěstí a kotníky. Aby unesly průměrnou váhu dospělé žirafy, asi 1200 kg, mají tyhle tenké hůlky kšandy.

Podpůrné vazy probíhají žlábkem v kosti a pomáhají jim unést tu váhu. Obal té nohy ji těsně obepíná, takové stahovací punčochy z fascie. Díky tomu se jim nehromadí krev v nohou, když stojí. Když žirafa kráčí, vypadá její hruď trochu jako zadek někoho v legínách s leopardím vzorem, který jde pozadu. Posouvá obě končetiny na jedné straně těla a balancuje na zbylých dvou. Můžete to zkusit. Místo abyste houpali tou protější rukou, zkuste zhoupnout ruku a nohu na stejné straně.

Vypadá to elegantně, když to dělá žirafa. Zato vy budete vypadat jako idiot. Ale když se žirafa rozběhne, trochu to pozmění, pustí se do cvalu, kterým se pohybuje rychlostí až 60 km/h. Asi vám neuniklo, že žirafa je velice krkatá. Má v krku stejný počet kostí jako my, 7 krčních obratlů. Jiná zvířata s dlouhým krkem, například někteří ptáci, dosahují té délky přidáním krčních obratlů. Například plameňák jich má 19.

Ale žirafy si myslí, že ptáci jsou pitomí. Především klubáci, kteří se tak jmenují, protože vždycky v klubech… To není pravda. Tak jako zbytek těla je i krk žirafy pokrytý jedinečným vzorem skvrn, které částečně zdědí po matce. Díky tomuto neuvěřitelnému maskování je žirafa v podstatě neviditelná. Kde jsou? Nevidíte je. V té velké výšce, ve které hlava žirafy sedí, možná někdy vypadá, jako lyofilizovaná hlava osla, na kterou někdo nakašíroval pár výrůstků z papíru.

To jsou osifikované chrupavky zvané osikony. Samičky na nich mají roztomilé chmýří. U samečků jsou to spíše hrboly a používají se k nemilosrdnejm bitkám. Tak nějak. Samečci žiraf bojují podobně jako týpci, kteří na koncertu netancují, jenom tam stojí a do jednoho z nich někdo narazí a on: „Klídek, kámo.“ První: „Nejsem tvůj kámoš, kámo.“ Pak ho strčí ještě víc, druhý mu to oplatí. „Tvoje máma říkala něco jinýho.“ „To bych byl tvůj syn, táto.“ „Nejsem tvůj táta, kámo.“ A tak dál, dokud se jeden neprosadí.

Možná to vypadá neškodně, ale ty rány jsou dost silné na to, aby jim zlomily vaz. Za to riziko to ale stojí, když se tak dostanou k samičce. Sameček zjišťuje, jestli je samička připravená k páření tím, že očichá a ochutná její moč. Samozřejmě i tak se to dá dělat. Nesuďte ho. Můžete soudit toho vzadu, který se na to kouká, to je úchyl, ale ten zbytek? Tak to žirafy dělají. Lidé často předpokládají, že žirafám se vyvinuly dlouhé krky kvůli konkurenci při pastvě a dodávaly jim výhodu spásání vysokých stromů.

Ale žirafy tráví… Ups, tenhle vztah se trochu zamotal. Ale žirafy tráví většinu času spíše horizontálním jedením, většinou se nestaví na špičky. Podle druhé teorie dávají dlouhé krky výhodu při pohlavním výběru a v bojích, ale samičky nebojují a dlouhý krk mají také. Abychom získali indicie ohledně evoluce žiraf, musíme si prohlédnout jejího nejbližšího žijícího příbuzného, okapi.

Pro Krista pána, z toho se nic nedozvíme. Jako byste chtěli pochopit švýcarský minimalismus pomocí samolepek od Lisy Frank. Ne, nesbíral jsem je. Dobře, sbíral. Ale vím, na co myslíte. Možná žádná z těch teorií není správná. Vy to totiž vidíte stejně jasně jako já, a jestli to neřeknete vy, tak já ano. Čumák žirafy je podezřele podobný maňásku z ponožky. A ne jen tak ledajakému, podobá se maňáskovi, který se vydává za žirafu, ale ve skutečnosti je to kachna.

Ta kachna, jejíž zobák se podezřele podobá kreslenému psovi. Ano, tvrdím, že pes je ve vztahu ke kachně to, co je kachna ve vztahu k žirafě. Poslouchejte, maňásek ve tvaru kachny, který se tváří jako žirafa, možná vypadá dobře v televizi, ale v přírodě by mu to neprošlo. Takový maňásek by do svého prostředí nezapadl. Dávalo by tedy smysl, kdyby si přidal žirafí rysy, aby zapadl. Vím, co mi řeknou. „Vaše teorie je samozřejmě vědecky podložená, ale kdo by chtěl dlouhatánského maňáska uprostřed savany?“ Co takhle lvi?

To je jasný, aby viděli dál a měli moment překvapení. To by také vysvětlilo, proč kolem prázdné žirafy vždycky natrefíte na lvy. To jste si mysleli, že jo? Protože jestli ne, bylo by to trapné. Leda byste byli kachna. Chápete to, že? Jen pojď, kači káč. Mnoho projektů na ochranu zvířat a proti pytlačení v Africe i ve světě funguje díky turismu a práci dobrovolníků.

Koronakrize zasahuje nejen lidi, ale i mnoho zvířat, která potřebují ochranu. Wildlife Act, jemuž patří záběry v tomto videu, je současnou situací hluboce zasažen. Pokud máte zájem, čas nebo zdroje, podívejte se prosím na odkaz v popisku, kde najdete více informací. Opatrujte se. „Jen si to ujasním, chceš zebří mimikry na zadku a nohách, malinko na hlavě a to je všechno?“ „Jop.“ „Víš, že ve stádu zeber budeš vypadat jako levitující steak?“ „Jop.“ Překlad: jesterka www.videacesky.cz