Mravenečník & spol.Pravdivá fakta

Mravenečník velký vypadá jako chodící ukazováček s mulletem a návleky na nohy. Ale miliony let adaptací ho nepřipravily jen na život v osmdesátkách, je specializovaným jedlíkem Tic Taců země – mravenců a termitů. Na planetě je mnoho mravenců a termitů. Napočítal jsem jich asi 1000, tak to zaokrouhlíme na 10 000... bilionů. Tomu se technicky říká tři p*dele jídla. Pokud zvládnete nachytat a sníst dostatek toho máku s nožičkami.

Mravenečníci se této výzvě přizpůsobili úžasnými způsoby. Díky silným drápům rozdrásají úkryty mravenců, ať na zemi, nebo v korunách stromů. Jako mravenečník čtyřprstý neboli menší, který umí velice obratně šplhat. Dobře, umí relativně docela obratně šplhat. Ale chůzi po zemi tak elegantně nezvládá. Trochu jako týpek po tréninku ve fitku. Existuje ještě menší mravenečník menší: mravenečník dvouprstý.

Dostal to jméno, protože šulinonosý už bylo zabrané. Ale je roztomilý. Takový Yoda-Wolverine. Jeho velké drápy se hodí, když si dělá obřízku nosu. Kecám. Ale mravenečníci nejsou sami... Aby bylo jasno, alemravenečník neexistuje Ale mravenečníci nejsou sami. Asi 22 druhů savců vyvinulo podobné adaptace k jedení mravenců, ač pochází z různých vývojových větví. Tomu se říká konvergentní evoluce. Mravenečníci se oddělili z vývojové větve lenochodů, zatímco hyenka hřivnatá je příbuzná hyen.

Ahoj. Netuším, jak vypadá zbytek. Tady tě máme. Takhle vypadáš. Můžeš založit glam-metalovou skupinu s mravenečníkem velkým. Zato mravencojed je z větve masožravých vačnatců. Ti jsou roztomilí. Malincí jako čipmankové. Určitě jí termity jednoho po druhém jako zrnka kukuřice. Proboha!

Co to sakra je? Savci v této různorodé skupině specialistů na jedení mravenců se nazývají myrmecophagové, což nezní jako skutečné slovo. Zní to jako něco, co řeknete opilí. Ukrad si mi modrej zapalovač! Před miliony let se luskoun oddělil od větve, ze které se později vyvinuli kočky, psi a medvědi, protože si řekl: "Nas*at! Chci být drak." Řekl, že chce hustý šupiny.

Evoluce povídá: "Žádný problém." "A děsivé, silné drápy." "Rozhodně." "Budu moct chrlit oheň?" "To ne. Ale dokážeš vylučovat odporný smrdutý pach ze svých análních žláz." "To je něco, co vylučuje puch, hned vedle řitě? To zní přebytečně... A co velké, ostré zuby?" "No, se zuby to nevyjde, ale zato dostaneš jazyk, který je dlouhý jako celé tvé tělo." "Dobře. Ale budu obrovský a děsivý, viď?" "Jo, rozhodně. Pro ty mravence." Malé nebo žádné zuby, smrduté žlázy a dlouhý, lepkavý, hlenovitý jazyk jsou adaptace, které mají tito jedlíci mravenců společné.

U většiny luskounů je jazyk přirostlý až u posledního páru žeber a může být zatažen do hrudní dutiny a uložen v ní. A je neuvěřitelně ohebný. Dejte luskounovi francouzáka a on vám řekne, co jste jedli včera. Nebo jestli pašujete kokain. Víte, co myslím. Jazyk posbírá mravence a vtáhne je skrz malý ústní otvor. Stejně jako mravenečník nemá zuby, a tak nemůže kousat, takže jeho žaludek se vyvinul v jakési vole.

Svalnaté záhyby, které drtí mravence pomocí trochy písku a půdy, které zvířata také polykají. Luskoun není schopen sám vytvářet žaludeční kyseliny, takže používá k trávení přímo kyselinu mravenčí. Tady vidíme úryvek z nezávislého filmu Snuffleupagus táhne do války. A potom tu máme ježuru. Ježura vypadá, jako by si kaktus a hřeben daly lahev tequily v motelu a koukali se na romantickou komedii. Tedy jako by spolu měli sex.

Zkusme to znovu. Ježura vypadá jako křeček, který tak úporně zadržoval prd, až prostě udělal: "Pop." Přístup ježury k evoluci je podobný jako přístup opilce, který si dělá sendvič stylem: Co dá lednička. Když evoluce něco nabízí, ježura to bere, takže je pro ježuru těžké někam zapadnout. Patří mezi ptakořitné a je tedy savec, který klade vejce, ale na večírky ji nepozvou ani kachny, ani plazi. Také vyvinuly vak na vychování mláďat.

Ale klokani je nepozvou na gogurt. Jogurt to go. Zadní nohy ježury jsou naopak. To jsem nikdy neviděl. Můžete si to pustit pozpátku a funguje to. Takže když evoluce řekla, že se musí jenom vzdát zubů a přidat dlouhý jazyk a svalnatý žaludek, aby zapadla mezi mermacophagy, bylo to jasné. A ježura řekla: "Dej mi čtyři!" A evoluce na to: "Nemyslíš: Dej mi pět?" A ježura povídá: "Ne, mluvím o svém penisu se čtyřmi žaludy, který vypadá jako ruka."

A evoluce povídá: "To jsem ti dala já?" "Ano, věř mi, mám ho pořád po ruce." "Ježuro, to byl vtip o masturbaci?" "Ne! Ano." Pamatujte si, je jedno, jak rozdílní jste, vždycky můžete přestat používat zuby a místo toho používat jazyk... Ne, to není ono. Vždycky můžete strčit jazyk do špinavé díry... Ne, to je horší. Můžete si kleknout na všechny čtyři a dát svůj nos...

Možná někam k těm análním žlázám. To zní vlastně taky dost dvojsmyslně. Chci říct, pokud chcete někam zapadnout, existuje skupina myrmecophagů, kteří vás rádi vezmou mezi sebe. Ten vtip o chápavém ocasu dělat nebudu. Který vtip o chápavém ocasu? Ten byste nepochopili. A říkal jsem už žádné vtipy o rybách po tom dílu s delfíny. Přece tu nebudu okounět? Ale no tak. Jsem sofistikovaný. Mravenečník, 80. léta, Adam Ant, adamantium, Wolverin, vede to až k té hyence.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz