Pavouk bolasový

Toto je Nancy,
ale přátelé jí říkají nugetka. Nancy je samička pavouka bolasového.
V čeledi křižákovitých je asi 60 druhů pavouků bolasových
a ona patří k druhu ordgarius magnificus neboli velkolepý pavouk.
To je podle mě trochu přehnané. Nancy je teoreticky křižák jako tenhle.
A teoreticky říkám proto, že Nancy může být u její hedvábné p*dele,
co dělají jiní křižáci, ona umí zadkem stvořit lano
a co s tím zadnicovým lanem chce dělat, do toho nikomu nic není.


Nancy chutnají můry. Ale můry často uniknou lepidlu
na klasických sítích, protože jejich křídla jsou pokryta
malými chloupky, které se snadno uvolní. Asi jako peří kuřete,
kdybyste se ho chystali zakousnout. Místo sítě udělá Nancy bolu,
takovou lepkavou kouli. Ale není to obyčejnej plivanec,
jaký výhružně spouštíte na svého k zemi přišpendleného,
svíjejícího se mladšího sourozence. Tohle je z jejího zadku.
Tyhle boly, kterým někteří, teda já, říkají soplové jojo,
jsou krásně vystavěné.

Jsou dostatečně tekuté a pružné,
takže prosáknou šupinami můr, ale dost silné, aby vydržely její boj. Aby můry nalákala,
vypouští Nancy chemický koktejl, který připomíná feromony můřích samiček,
když jsou připravené k páření. Chemické mimikry a selský rozum.
Pokud chcete chytit kuře, musíte vonět jako nadržené kuře.
Pokud chcete chytit mě, musíte vonět jako Doritos a šlofík. Pomocí chloupků na nohách
citlivých na vibrace, kterým se říká trichobothria,
cítí Nancy blížící se nadržené můřáky
s jejich malinkými erekcemi a v tu chvíli: Ne všechny druhy točí svými bolami,
jako by v karnevalové tombole poprvé vyhrály korále na krk.

Sestřenka Nancy, Ellen z rodu mastophora,
to nechá jen tak houpat. Ale tak jako tak
je ta můra v p*deli. Jakmile je chycená, znehybní ji pavouk
jediným jedovatým kousnutím. A to si zrovna začínala uvědomovat,
že je na fakt mizerným rande.

Nancy potom můře vyrobí
hezké hedvábné pyžamo. Svým zadkem.
A to je asi nejpohodlnější způsob příšerné smrti v říši zvířat.
Lov skončil a Nancy to pro dnešek balí. Namotá si bolu a spolkne ji.
Trochu jako když sníte sopel, kterej vám ale vypad ze zadku. Pro sestřenku Ellen byla noc taky dlouhá
a za ranního svítání vypadá fakt na hovno. Doslova. Maskuje se za ptačí bobek.
Dokonce napodobuje i ty cákance, což je geniální,
málokdo aktivně hledá ptačí hovna.

Teda kromě malinkých samečků
pavouka bolasového, kteří jsou velmi nadšení,
když najdou samičku. Hlavně po tom,
co dvě hodiny hučeli do holubího hovna. To je trapas. Pro srovnání jsem našel ve fotobance
nahrávku s názvem "Ptačí bobky na stole". Představuju si autora té nahrávky,
který jede navštívit svou mámu s fakturou a říká jí:
"Vidíš? Já říkal, že to bude někdo chtít." Každopádně, pokud nechcete trapně
dělat stejné sítě jako všichni ostatní, to je metafora,
nebojte se použít hlavu a zadek
a udělejte to po svém.

Tak to dělají pavouci bolasoví. Mami, neříkala jsi, že máš párky. Ne, počkej, přines mi
své léky na srdce a pomeranč. Jinak, půlku kouzelného pomeranče.
Budeme bohatí! Překlad: jesterka
www.videacesky.cz