Adam Conover z College Humoru je zpět, aby vás opět o něčem vtipně poučil. Po snubních prstenech a přešlechtěných psech se tentokrát zaměří na placení spropitného. Ve videu sice mluví hlavně o amerických zvyklostech, ale zrovna v tomhle případě to u nás vypadá dost podobně. A jaký je váš názor? Myslíte, že by se měla dýška zrušit, nebo jde podle vás o příjemný zvyk, který vám vůbec nevadí?
- Děkujeme. Tady máte účet.
- Pane a paní Axfordová, nechte to na mně. - Jaký dáme dýško?
- V ideálním světě žádný. - Sakra!
- To je on? - Jo. No tak!
Byla to příjemná večeře. Jo, přesně.
Dokud nepřinesli účet. - Zdravím, jsem Adam Conover.
- Ahoj. - Nevšímej si ho. Teď mě asi nesnášíte, protože jsem si
dovolil zpochybnit smysl spropitného. - Jo, co to má bejt?
- Nebojte. Na konci videa určitě sami uznáte,
že by nám bez placení spropitného bylo líp. - Já s ním půjdu. Máte tu rodinu.
- Díky. Nejdřív si něco ujasníme. Pokud žijete v Americe,
musíte dávat dýško. Číšníci a servírky z něho žijí. Takže když jim nedáte
dýško, jste blbec! Pardon. Díky.
Ale to, že to tu takhle funguje,
neznamená, že je to správné. Dýška akorát tak šidí obsluhu,
otravují zákazníky a všem kazí výsledný
dojem z návštěvy restaurace. Omlouvám se. Zamyslete se. Proč bychom my měli rozhodovat o tom,
jestli dostanete rozumnou výplatu? Co kdyby vám radši přidali
a trochu zdražili jídlo? Takhle to přece funguje
v každém normálním podnikání.
Když si koupíte rifle,
stojí 50 dolarů. Neřeknete: To bude 40 dolarů a je jen
na vás, jestli dostane skladník nažrat! To mě mrzí.
Nevděčná mrcha. Já za to nemůžu. Placení spropitného je v Americe
poměrně novým zvykem. Dříve bylo placení za lepší služby bráno
jako nedemokratická forma úplatku. Přineste mi jídlo dřív než tomuhle
otrhanci. Jsem zámožný muž. Jak se opovažujete?
Toto je Amerika! Každý zákazník má právo
na řádné zacházení. Ale když prohibice zakázala alkohol,
restaurace začaly tratit a jejich majitelé nabádali k dávání dýšek,
aby mohli obsluze platit míň. Je mi líto, ale tenhle
měsíc ti nemůžu dát ani floka. Zkus radši něco
dostat z toho pracháče. I dnes, téměř o sto let později,
nedostává obsluha ani minimální mzdu. A proto se stala z úplatku povinnost,
která zkazí dojem z každého pokrmu.
Pokud tedy nezbožňujete počítání
a nekonečné spory s přáteli. Takže 20 % ze 138 je to samý
jako 2 x 10 %, což dělá... Do háje!
To je jako maturita! Jenom 20 %? Je vidět,
žes nikdy nedělal ve službách. Já dávám vždycky aspoň 60 %, protože nechci,
aby servírka umřela hlady. - Když se budu snažit, dostanu vyšší dýško.
- Ne tak docela. Studie Cornellovy univerzity zjistila,
že výši dýška určují spíše náhodné faktory.
Spokojení zákazníci platí v průměru
jen o 1 % víc než ti nespokojení. Takže... se jděte... bodnout! - Nedáme jí dýško.
- Dáme, nechci, aby na mě řvala. Přitom je všechen
ten stres úplně zbytečný. Ve spoustě zemí se spropitné neplatí,
a na kvalitě obsluhy to není znát. Číšníci a servírky dostávají normální plat
a vy si můžete odpustit věčné hádky. - Dýško počítej z částky bez DPH.
- Ne, z té s DPH. Vždycky to dělám bez DPH!
Už od dětství. Na daně se jim můžu vybodnout! Na viděnou zase příště, až budu mluvit
o sexuálních skandálech Billa Cosbyho. Vy jste prevít! Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz
BugHer0Publikováno: 11 let
