Všichni se ve škole učíme, že první světovou válku vyprovokoval atentát na Františka Ferdinanda d'Este. Nestálo za ní ale něco víc? Odpověď se dozvíte v novém videu z kanálu Delve.
O tom, jak začala první
světová válka, jsme slyšeli už tisíckrát. Rakousko-Uhersko natolik
pobouřil atentát na arcivévodu, že zaútočili na Srbsko
a během několika týdnů... VÁLKA Říkám si ale, jestli se mezi řádky
neskrývá další příběh. Možná se na to dá dívat i jinak. Když se ponoříme víc do hloubky,
zjistíme, že atentát byla spíš náhoda. Jen se podívejte na arcivévodův pohřeb,
který se konal o pouhých několik dní později.
Byl to pohřeb následníka rakouského trůnu
a skoro nikdo na něj nepřišel. Celé to trvalo
méně než čtvrt hodiny. Když se nad tím zamyslíte,
uvědomíte si, že tento muž nebyl
příliš oblíbený ani ve vlastní zemi. Proč kvůli němu
tedy začínat světovou válku? PŘÍČINA A NÁSLEDEK Jako první si povšimnete, že vojenské výdaje jely na plné obrátky
už rok před vypuknutím války.
Dnes by to byly
stovky milionů dolarů. Když za armádu
a námořnictvo utrácíte tolik, můžete ospravedlnit,
že je nevyužíváte? Jako by to nebylo málo,
mezi zeměmi panovalo silné napětí. Celou Evropu zahltilo dusivé horko. Lidé kupodivu válku začali chtít. Někdo napsal,
že se mezi všemi šířila myšlenka, že by válka pročistila ovzduší.
Rád bych řekl,
že to všechno mělo dobré odůvodnění. Jak tomu v dějinách ale často bývá,
za vším stáli kluci a jejich hračky. Konkrétně Británie a její loďstvo. Situaci začala stupňovat v roce 1908,
kdy na vodu vypustila Dreadnought, nejmodernější bitevní loď na světě. Německo odpovědělo tím,
že jich zkonstruovalo pět. Británie proto objednala další čtyři,
čímž začaly závody v budování lodí. Británie v jednu chvíli chrlila
novou loď každých šest týdnů.
Ano, Britové byli zatvrzelí
a odhodlaní zůstat na vrcholu. Když se ale vrátíte po stopách zpět,
zjistíte, že to celé začalo Německo, které z ničeho nic
začalo budovat desítky lodí. Celé roky rostlo napětí, šířila se podezření,
ze spojenců se stali nepřátelé a evropští panovníci
se začali odcizovat. Což je zvláštní, když zjistíte,
že si většinou byli příbuzní. Dvacet let
po vzniku této rodinné fotografie byli skoro všichni ve válce
s někým po svém boku.
Přestože to byla světová válka,
když půjdete po stopách zpět, začne to být trochu osobní. Vilém II. Pruský toužil po tom,
aby ho celý svět viděl takto. On ho ale viděl takto. Všimli jste si, jak se snaží
skrýt svou levou ruku? Již od narození ji měl znetvořenou
a byla zdrojem važných komplexů. Byl přesvědčený o tom,
že ho nikdo nerespektuje.
Obzvlášť v zemi,
kde po tom toužil nejvíc. "Jaktože nejsem oblíbený v Anglii?"
zeptal se diplomata. "Jak můžu získat na oblibě?" Je to zvláštní.
Německu se jako zemi poměrně dařilo. Rostlo a vzkvétalo.
Jemu ale na ničem z toho nezáleželo. Vilém zosnoval plán. Byl odhodlaný získat si respekt. "Mí kolegové, evropští monarchové, během dlouhých let mé vlády
mým slovům nevěnovali žádnou pozornost.
Až má slova podpoří
velké námořnictvo, naučí se úctě." O tom,
jak tato podivná a hrůzná válka začala, jsme slyšeli už tisíckrát. Skrývá se ale mezi řádky
další příběh? Něco na tom totiž
stále nedává smysl. Navzdory všem bitevním lodím
a závodům v budování lodí není německé pobřeží až tak velké.
Francie a Rusko představovaly mnohem
větší hrozbu než cokoli od moře a Vilém to věděl.
Kde se tedy brala jeho posledlost mořem? Proč všechno riskovat kvůli budování
námořnictva, které ani není potřeba? Jsme na poslední zastávce. Je to jeden ze zvláštních případů,
kdy odpověď neleží v učebnicích dějepisu, protože jí je právě učebnice dějepisu. VLIV NÁMOŘNÍ MOCI V HISTORII Napsal ji vysloužilý
kapitán amerického námořnictva.
Točí se kolem jediné myšlenky.
Pokud chcete být velkou a mocnou zemí, potřebujete velké
a mocné námořnictvo. Tvrdil, že dějiny od Římanů
po Napoleona dokazují, že se lodě rovnají úspěchu. Mahanova myšlenka se ujala
po celém světě, od Ruska po Japonsko. Jedna osoba si tuto knihu
ale zamilovala víc než kdo jiný. "Knihu kapitána Mahana
nečtu, ale přímo hltám.
Snažím se ji naučit nazpaměť. Je na palubě všech mých lodí
a neustále ji citují mí důstojníci." Je zvláštní, jak myšlenky někdy
vytváří nezamýšlené souvislosti a jak snadno se nejistoty
mohou stát zdrojem těžkostí. Vyústí to v tak dusivé horko,
že přijmete cokoli, co by vám od něj ulevilo. Překlad: qetu
www.videacesky.cz