Problém s jadernými zbraněmi

Dnešním tématem je hrozba
vyhlazení jadernými zbraněmi. Zřejmě se jí moc neobáváte. Ale byla doba, kdy se jí
lidé báli téměř neustále. Děti ve škole sledovaly toto. Neděle, prázdniny, čas odpočinku, musíme být neustále připraveni, abychom se zachovali správně,
kdyby vybuchla jaderná bomba. Kryjte se!

Musím uznat, že v 50. letech existovala dokonalá
směs optimismu a pesimismu. Smrtící vlna se blíží, ale přežijeme,
pokud se schováme pod deku! V 80. letech se to změnilo. Televizní film Den poté
byl laděn trošku jinak. Postřehnete to? Nejhorší na tom je, že Danny
by byl v pořádku, kdyby s sebou měl deku!

Na co jsi myslel, hlupáku? Zvláštní je, že se nám
to zdá jako dávná historie. Dnes se jaderné války
bojíme méně než toho, že na firemním emailu
omylem klikneme na Odpovědět všem. Sakra, poslal jsem to Daveovi? Píšu tam, že má ksicht jak fretka. Možná bychom se jaderných
hlavic měli bát o trochu více. Ne těch v Severní Korei,
Íránu nebo Rusku, ale těch, co máme doma.

USA mají přes 4 800 jaderných hlavic. To je víc než dost. Nejen ke zničení Země, ale i pro obří
ohňostroj pro marťany na Den nezávislosti. Jedny z nejmocnějších zbraní jsou
mezikontinentální balistické rakety. ICBM. Je to akronym i to,
co byste řekli, kdyby k vám letěla. To je malý vtípek pro gastroenterology.

V současnosti jsou v silech
ve Wyomingu, Montaně a Severní Dakotě. Začneme Wyomingem. Jak se o ně staráme? Podívejte se na tyto obrovské dveře,
které mají chránit chodbu k raketám. Díky rozbitým
součástkám je nedokáží zavřít. Jsou tedy trvale zajištěny páčidlem
a označeny samolepkou "nebezpečí". Dobře... Upřímně, takové opravy se hodí spíš
do apartmánů pro rozvedené otce než do sila jaderných raket.

Tati, proč se lednička
otvírá pomocí drátku? Aby bylo jasné,
vylepšit nepotřebuje jen jejich zázemí. Potřebovaly by vylepšit
i počítačové programy. Vybavení je zastaralé. Například toto je jeden z počítačů, který by přijal
prezidentův pokyn k odpalu. Používá diskety.

Ještě ty staré obří. No to mě po*er! Na nich by sotva
běžela hra Oregon Trail. Co teprve zbraně schopné zničit svět? Lidé, kteří na nich pracují,
musí sledovat WarGames a říkat si: "Jednoho dne.
Jednoho dne si na tom zahraju." Musíme doufat,
že v Severní Dakotě to bude lepší. 17 leteckých důstojníků bylo
odvoláno ze správy jaderného sila.

Březnová kontrola zjišťovala
znalost postupů k odpálení. Získali hodnocení "dostatečně",
což je ve škole ekvivalentem 4. Sotva prošli. To není zrovna skvělý výsledek. Myslím si, že pokud jde o obsluhu
těch nejnebezpečnějších lidských výtvorů, měli bychom trvat
na známce kolem 2 plus. Maximálně 3 mínus. Nakonec se podívejme na Montanu.

Dobrou zprávou je, že její důstojníci
neměli hodnocení odpovídající čtyřce. Špatnou zprávou je důvod proč. 34 americkým leteckým
důstojníkům spravujícím jaderné střely byla odejmuta certifikace. Před 4 měsíci důstojník
na letecké základně Malmstrom v Montaně údajně poslal odpovědi
na zkoušku způsobilosti pomocí SMS ostatním důstojníkům na základně. Poslal jim odpovědi pomocí SMS?

Tyhle odpovědi by neměly ani jít poslat. Neměli byste být
schopni napsat odpověď na otázku Jak zabráníte
odpálení Minuteman-III? pomocí smajlíků. Musí to být složitější. Ale dobře.
Nebudeme přehánět. Ne každému jdou testy. Jak tedy lidé v Severní Dakotě
a Montaně pracují ve skutečnosti? Představte si toto.

Čtyři důstojníci, kteří mají odpalovací
klíče k jaderným zbraním, nechali otevřené pancéřované dveře, které mají zabránit
teroristům v přístupu k hlavicím. Další důstojník
mezitím spal uvnitř, což je dovoleno,
jen když jsou dveře zavřeny. V jednom případě
toto pochybení odhalili údržbáři, v druhém případě
ho odhalil poslíček s jídlem.

USA byly před zničením opět zachráněny hrdiny z jídelního týmu šest. Možná si myslíte, že pochybili jen důstojníci
s nízkou hodností a minimem motivace. Seznamte se s dvěma
lidmi s vysokou hodností, kteří odpovídají za jaderné střely. Zaprvé, generálmajor Michale Carey. Minulý říjen byl ze služby
uvolněn z překvapivých důvodů. Podle záznamu generálního inspektora byl při poslední cestě
do Ruska generál Michael Carey často opilý, sprostý, a trávil mnoho času s cizí ženou.

Často při přednáškách vyrušoval a často při přípitku přerušoval
překladatele ubohými komentáři. Rusy to velmi naštvalo. Jen se nad tím zamyslete. Náš občan, který dohlíží
na jaderné hlavice, byl tak opilý, že to uráželo Rusy.

Rusy! CNN se zajímala jen
o malý okraj tohoto příběhu. Záznam generálního inspektora jako by napsal
Ron Burgundy jedoucí do Ruska. Podle všeho se generál
Carey v jednu chvíli snažil přiklepnout si pěstmi
se zmateným ruským průvodcem. Pak zbytek výpravy zatáhl
do restaurace pojmenované La Cantina, protože chtěl, cituji: "...opravdu vidět ten
cover band Beatles."

Jeden z členů výpravy vypověděl: "V Rusku bych zrovna nešel
do mexické restaurace, ale když tam chtěl jít, šli jsme tam." Ale tím to neskončilo. Cituji: "Velice si chtěl zazpívat s kapelou."

Řekl: "Bež se jich zeptat,
jestli si nemůžu zahrát na kytaru." Následkem toho byla nesmrtelná věta: "Řekl jsem generálovi, ehm,
víte, že nemůže, nemůže hrát na kytaru." Zamyslete se nad tím
množstvím mizerných rozhodnutí, než vám řeknou, že si nemůžete
zahrát na kytaru s cover bandem Beatles, když jste opilý
v mexické restauraci v Rusku. Všechno si to spojte dohromady. Tenhle muž má přístup
k nejnebezpečnějším jaderným hlavicím.

Pokud vás tohle dostatečně nevystrašilo, donedávna byl mužem, který dohlížel
na všechny předchozí pracovníky, viceadmirál Tim Giardina. Prezident ho odvolal
ze služby ještě z divnějších důvodů. Admirál Timothy Giardina
je vyšetřován v Iowě. Kamera ho zachytila,
jak používá falešné pokerové žetony v kasínu Horseshoe
ve městě Council Bluffs. Promiňte, ale jako viceadmirál
musíte být dostatečně chytrý, abyste obalamutil
hlídače kasína z Iowy.

Musíte, prostě musíte. Zrekapitulujme si to. Kdybychom během
posledního roku byli v situaci, kdy by bylo nutné
vypustit jaderné rakety, prezidentův rozkaz by prošel přes muže,
který hrál s falešnými pokerovými žetony. Ten by se snažil dovolat opilci, který by se pral
s ruským Georgem Harrisonem.

On by pak musel vyslat
někoho s taškou plnou burrita, kdo by vzbudil důstojníka a řekl mu, že má vzít disketu
o velikosti gramofonové desky a začít samotný proces
konce našeho světa. Možná si myslíte, že máme štěstí,
protože se vlastně nic nestalo. Máme víc štěstí, než si myslíte. Během let v USA opravdu
pár bomb málem vybuchlo. Nehoda v Goldsboro z roku 1961, kdy se bombardér B-52
během letu porouchal a vypustil svůj náklad.

Dvě jaderné bomby. A kde že zrovna letěl?
Nad městem Goldsboro v Severní Karolíně. Obě bomby dopadly na zem a jedna z nich byla i odjištěna. Avšak zázračně nevybuchla. Jo!

Shodili jste si odjištěnou
jadernou bombu na svou vlastní zemi. Je s podivem, že o tom příliš nemluvíte. Je zde jen zvláštní cedule, která označuje místo nehody
a nazývá ji jako nukleární nehodu. Ale místo toho by se na ní mělo psát: "Ku*va! Nemáte ani tušení,
co se zde málem stalo!" Vím, že si nejspíše říkáte: "Dobře, málem jsme vyhodili
do vzduchu jednu Karolínu.

Ale proto máme dvě." Ale co tehdy, když jsme málem
vyhodili do vzduchu Arkansas? Někdo upustil do sila matici od klíče. Matice padala asi 20 metrů,
poškodila raketu, začalo vytékat palivo a následovala obří exploze. Zamyslete se nad tímto systémem. V logice hry Kámen, nůžky, papír matice poráží jadernou střelu.

Pokud vám to zní jako pradávná historie, tak co tento příběh z roku 2007? Šest jaderných raket bylo
omylem naloženo do bombardéru B-52. Přeletěli s nimi celou zemi
a nestřežené je odložili na asfalt. 36 hodin si toho nikdo nevšiml. To musel být šok, když na to přišli. Chlapi, co to tam
venku den a půl leží? Není možné, že jsou to jaderné...

Ku*va! Teď už se snad zdá jasné, že máme příliš jaderných zbraní
a nedokážeme se o ně správně postarat. Tak proč nesnižujeme jejich počet? Popravdě jsme ho snižovali. Od roku 1988 jsme se zbavili
více než 18 000 hlavic. Poslední dobou se to však zpomaluje. Prezident Obama
počet hlavic snížil jen o 309.

Je to šílené. V době škrtů v rozpočtu
utratíme každých 10 let 355 miliard dolarů za nepotřebné zbraně. Ale to netvrdím jen já. Tvrdí to i někdo,
kdo o tom skutečně něco ví. Za ty dlouhé roky
jsem se přesvědčil o tom, že jaderné zbraně jsou nepoužitelné. Jaderné zbraně jsou jako ruce tyrannosaura rexe.

Jsou nepoužitelné
a jste dostatečně děsivý i bez nich. Když máte... Když máte 4 800 kusů něčeho, co nepotřebujete, tak patologicky hromadíte věci! Je to jako mít 4 800 koček. Jasně, každá z nich mohla
dávat smysl, když jste ji získali, ale všechno se to dělo tak postupně,
že jste si nevšiml, že se vám to vymklo. Nyní máte přespříliš těchto
prostředků hromadného ničení.

Jednoho dne vás může některá zabít. Problémem je, že snižování počtu jaderných
zbraní zabraňují dvě věci. První jsou politici. Existují zákonodárci z obou partají,
které mají raketová sila ve svých státech. Budou bránit
jakémukoliv pokusu je zavřít, bez ohledu na to, jaký smysl to dává. Bojují s železnou logikou, jako je tahle.

Víme, že udržování současných sil je v nejlepším zájmu
daňových poplatníků. Jejich přestavba by byla velmi drahá. Ujasněme si to. Utrácíte peníze za něco, co nepotřebujete, v naději, že šetříte peníze,
kdyby jednoho dne případně... Co tím vlastně chceš říct? To je čirá zoufalost.

Je to jako tvrdit,
že musím mít svůj vlastní sklad plný akčních figurek Aquamana, protože má budoucí žena
by je mohla mít ráda. Nebude! Nebude! Nebude je chtít! Nepotřebuješ je. Tento muž je Steve Daines a sněmovna reprezentantů diskutovala
o zákonu, který by držel sila otevřená až do roku 2021.

On se snažil připojit dodatek, který by odstranil toto datum. To znamená, že bez ohledu
na to, co by Pentagon chtěl, sila by musela fungovat navždy. Byl to očividně směšný dodatek. Podívejme se na to, jak prošel.

V tomto hlasování bylo 222 pro
a 196 proti. Dodatek je přijat. To je naprosto šílená kravina! Senát pořád může
tento zákon hodně pozměnit, ale lidi by tento problém musel zajímat. A tohle je hlavním důvodem, proč se počet
jaderných hlavic snižuje tak pomalu. Lidem je to prostě už u p*dele. V 80. letech stovky tisíc lidí protestovaly za odzbrojování.

Ale v květnu tohoto roku slyšení ohledně
jaderné bezpečnosti vypadalo takhle. Měli bychom poukázat na to,
že je to jedno z mála slyšení, kde počet členů podvýborů
je větší než počet diváků. Veřejnost tento problém
nezajímá tak, jak by měl. Přesně tak. Slyšení o nejnebezpečnějších věcech na Zemi navštívilo stejně lidí,
jako celotýdenní volné předčítání poezie. Problémem je, že nikdo nevěří,
že bychom se mohli sami zničit, ačkoliv se to několikrát málem stalo.

Ale neměli bychom alespoň snížit jejich počet na takové
množství, o které se dokážeme postarat? S kvalifikovanými lidmi,
kteří nebudou podvádět u testů, nenechají otevřené dveře nebo nepozvrací
mexickým jídlem slovanského Ringa. Říkám jen to, že pokud se má
lidstvo samo zničit jadernými zbraněmi, tak zajistěme, ať je to alespoň záměrně. Ať je to americký prezident, který letí na raketě
se zdviženými prostředníčky a který ječí poslední slova lidstva: "Jdi do ha*zlu, světe, USA to tu zavírá!"

Prosím, ať nejsou naše poslední slova: "Hups! A ku*va!" Překlad: Mithril
www.videacesky.cz