Richard Ayoade u Craiga Fergusona

Vítejte zpátky! Mým dalším hostem je velmi
talentovaný spisovatel a režisér. Jeho nejnovější film Dvojník
je od pátku v kinech. Tady je ukázka. Znám předpisy, ale moje tiskárna
je zase rozbitá, takže... Jak se daří? Hannah, je tu zase ten podivín. Přichází Richard Ayoade! Vítej, Richarde! - Moc rád tě vidím.


- Děkuji. - Díky za pozvání.
- Vážně? Dobrá. Nejprve ti blahopřeju
k tomu filmu a taky... - Asi budeš muset objasnit
ten výběr ukázky. - Jo. - Nepochopil jsem, o co tam jde.
- Jo, to asi nikdo. - Nejspíš ne.
- To ne. Ano. Takže... - Jesse Eisenberg...
- Toho jsem poznal. Dobře.


Má v tom filmu dvojroli. A... právě mi došlo, že nemůžu
pokračovat, abych neprozradil děj. Tak nic neříkej.
V pohodě. V podstatě je to jako Avatar. - Jestli se ti líbil...
- Jasně. Jestli se mi líbil Avatar,
bude se mi líbit i tohle. - Jestli se ti líbil Kmotr,
zajdi si na to. - Jasně, chápu. A nechtěl bys mluvit třeba o ději
jiného filmu, který se ti líbil? - No...

Kmotr je dobrý.
- Jo, to je. - Hodně dobrý. - Nedávno jsem
viděl Kmotra 2 a moc se mi to líbil. Viděl jsem ho už hodněkrát,
ale pokaždé když běží v televizi, říkám si: - Je tam Fredo.
- Jo. - Je to dobrý.
- Jde z něj strach. Tvůj přízvuk se mi zdá trochu anglický. Můj přízvuk je skoro úplně anglický. Odkud z Anglie jsi? Jsem z Londýna, žiju tam.


Byl jsi tam? Byl.
Dokonce jsem tam žil. - Nelakuj!
- Fakt. - Nikdy jsem nepotkal nikoho...
- Kdo tam žil? No jo, žil jsem v Islingtonu. To je úžasné. Islington je hezká čtvrť. - Teď už jo.
- Ale no tak. Já se narodil ve čtvrti Elephant & Castle.

- Jo...
- Tam je vybraná společnost. - Je to tam pořád drsné.
- Jo, je to dost... - Pořád tam žiješ?
- No... Nějakou dobu jsem tam žil a... - Znáš Timesy? Ty noviny...
- Ano. - Takže noviny tu máte...
- Ne, už ne. Teď jsou to jen samý tweety. Každopádně...


Hashtag... To máme v naší show?
Asi jo... Pardon. Byla tam fotka domu,
u které byl titulek: "Nejhorší místo
pro život v Anglii?" A bylo to šest domů od toho našeho. - Žil jsem na osmačtyřicítce, znáš ji?
- Jo, to je silnice. Jo. A já jsem tam
z toho dostal astma. - Panebože.


- Když jsme se... Musel jsi jako
malý čistit komíny? Jo, bylo to trochu
jako život Dicka van Dykea. A když jsme se stěhovali,
byl tam neskutečný bordel, - ani jste neslyšeli, odkud vám zvoní telefon.
- Bože můj. A kde žiješ teď? - Pořád tam.
- Dobře. Nastěhovali jsme se zpátky,
i přes tu atmosféru se nám tam líbilo. Já teda nevím.


Co tvoje astma? Jsi v pořádku? - Sem tam dostanu záchvat.
- Fakt? - Musíš používat takovou tu věc?
- Jo. Je na to velmi vzrušující pohled. Takže jo, občas to používám,
ale jen když chci někoho svést. Podle tebe jsou tyhle udělátka na astma
dobrý k tomu, abys někoho... rozrajcoval? - Spíš aby mě litoval.
- Litoval? Sex z lítosti je pořád sex. - Něco to je.


- To určitě. Viděl jsi Foylovu válku? Můj švagr v ní hraje. - No nekecej!
- Nekecám. Koho hraje? - Já ten film neviděl.
- Tak to jo. Jmenuje se Laurence Fox
a jeho manželka... Jo! A jeho manželka
je Billie Piper, která tu byla... - To je moje švagrová.


- No nekecej! Nekecám. To je skvělý. - Ano!
- Ne. Svého švagra určitě
obdivuješ a respektuješ, ale neviděl jsi ho ve Foylově válce... - Právě kvůli tomu respektu a obdivu.
- Dobrá. Je to v Británii oblíbený seriál? Popravdě nevím,
co se děje v okolním světě.

Jsi takový ten podivínský samotář? Trávím doma dost času. Tomu rozumím.
Nesnášíš lidi? Ne že bych lidi nesnášel,
ale moje výchozí pozice je být stranou. Myslím si, že se mi fakt líbíš. Když někoho poznám
a on si myslí, jak si sedneme, - tak to spíš nedopadne.
- Jasně. - Ve většině případů máš pravdu a když ne,
aspoň nejsi zklamaný.

- Ano. - Chodíš na terapii?
- Ne. - Teď už jo.
- Vážně? - Co si o tom myslíš? Chodíš na terapii?
- Pořád. - Pomáhá to? - Řekl bych, že je to zajímavý
náhled do svého vlastního nitra. Dozvíš se třeba,
proč děláš tak pochybný rozhodnutí. Ale jak můžeš vědět,
že podáváš přesné informace? Tímhle jsi mi pokazil terapii. Myslím, že nevíš,
jestli podáváš přesné informace.

Prostě podáš informaci
bez jakýchkoli soudů a umožníš terapeutovi,
aby tuto informaci nějak interpretoval. - Toho jsi schopný?
- Je to otázka důvěry. A to je ono...
Nic pro mě. Zkus to. Řekni mi
o sobě nějakou informaci a já budu dělat terapeuta,
na což nemám kvalifikaci. - Stejně jako Dr. Voštěp.
- Dobře. Dobře.

Občas používám svůj inhalátor
jako nástroj svádění. To není pravda.
Víš... Hodně teď piju dietní kolu a obávám se,
že jsem moc blízko u tebe. - Protože... však víš.
- Budeš vypouštět plyny? Mohl bych něco vypustit. - Bavíme se o vypouštění vrchem,
nebo spodem? - Odkudkoliv. - Takže obojí.


- Odkudkoliv. To je naprosto přirozená věc,
tak proč se za to stydět? Podle mě by to mohlo
být chápáno jako projev neúcty nebo komentář k průběhu rozhovoru. - To ne.
- Dobře. Děláš si hlavu... Děláš si hlavu s tím,
co si o tobě myslí ostatní? Já...
Takhle... Mám na sobě tyhle ponožky,
takže mě to asi až tak netrápí. Pěkný.

- Vypadají jako koberec z filmu Osvícení.
- To jo. - Máš dobré oko.
- Jo. - Máš pravdu. A jsou to punčochy.
- Super. - Jsou až...
- Až nahoru. Někam sem. - To je super.
- A nahoře mají malinkatý ramínka. - S těma můžeš rovnou do moře.
- Jo. Nevím, jestli si dělám hlavu s tím,
co si o mně myslí ostatní. Možná trochu.


Třeba u lidí, které obdivuješ. Tak to bývá. Když někoho obdivuješ,
tak chceš, aby tě měl rád. - To doufám, že ne. Jinak bych
ho musel přestat obdivovat. - Aha. To je dilema Quentina Crispa. - To je Groucho.
- Jasně, Groucho. To, že nechce být ve skupině,
která by ho chtěl mít za člena. Quentin Crisp měl taky dobré dilema, protože to byl gay a říkával, že jeho ideální partner je
vysoký, černý, heterosexuální muž.

Ale kdyby o něj měl ten muž zájem,
tak by pro něj už nebyl zajímavý, protože by to nebyl heterosexuál. Ale ve tvém případě
je držet si lidi od těla bezpečnostní opatření. No... Nevím, jestli to spíš není... můj nesouhlas s jejich
odsuzováním mojí schopnosti zpochybňovat jejich skutečnou velikost.

- O tom pochybuju. Podle mě je to strach.
- Vážně? Z čeho? - Z myší.
- Dobře. Myší se bojím. - Dělá to sto dolarů.
- Děkuji. - A proto bys měl chodit na terapii.
- Přesně proto. Nebo bych si o tom mohl
promluvit s někým, koho znám. - Pokud ti to je bližší...
- Jo. - Vypadá to dobře, a když to máš rád.


- Užívám si to. - Zabiju tím čas.
- Jasně. - Vypadnu z baráku.
- Jasně. - Došel nám čas.
- To nám dochází pořád. Čas na nikoho nečeká. - Když to řekneš takhle...
- Jo, už je to minulostí a právě umíráme. Ale 7. červenec bude fajn. Myslím, že umírání je ideálním
tématem před další pauzou. Překlad: sp00ne
www.videacesky.cz