Rodinné večeře

Na rodinných večeřích je nejlepší to,
že to nikdy není otrava. ŠPATNĚ! Na rodinné večeři vždycky bývá
nejstarší člen rodu, něco jako šéf, ale na rozdíl od ostatních se u něj
nikdy nepozná, jestli se baví, nebo ne. Tento člověk se právě baví na plné pecky. Já mám prarodiče rád,
jsou hrozně milí, ale dokážou tě do tří vteřin
dostat do depky větama jako: Tak co je novýho, dědo?

Ále, brzy umřu, chlapče. Super. Je to jediný člen rodiny, se kterým
se mluví velmi specificky. Tak co, dědo,
jsi rád, že jsi tady? Proč se se mnou nikdo nebaví? Moje babička má
takovou úchylku, že když mě chce oslovit jménem, vyjmenuje všechna mužská jména,
co v rodině máme.

Prosím tě, Denisi, Thierry, Jacky,
Jean-Claude, Stéphanie, Danieli,
Normane, mohl bys mi podat sůl? Díky. Babička mě ráda vykrmuje. Dává mi spoustu jídla,
když mám hlad, ale i když ho nemám.

- Normane, dej si koláč!
- Díky, babi, už nemám hlad. Tak si dej jogurt. Babi, jestli si ještě něco
nacpu do pusy, pozvracím se. No dobře. Tak si dej aspoň bonbónek. Babička je hrozně milá. Škoda, že je po smrti.

Na rodinné večeři jedí často
u jednoho stolu dospělí a vedle je stoleček pro děti. U dětského stolku jsou děti
všech věkových kategorií. Někdy si říkám,
o čem se asi tak baví. Čůlat, kakat! Čůlat, kakat! Přestaň plácat kraviny. Já chodim do šestý třídy.


Je ti jasný, s kým mluvíš? Mluvíš s člověkem,
co už hulil cígo. Čůlat kakat do nočníku! Jo ty už kadíš do nočníku?
Promiň, to jsem tě podcenil. Na, vem si Kiri.
Ber to jako dárek. Já jsem v balíku,
5 eur za tejden, jsem pán. Rodinná večeře je příležitost
setkat se se členy rodiny, které už jsi dlouho neviděl. Akorát občas zapomenou,
že jsi mezitím trochu povyrostl.

Co to je? Díky, teto, ale je mi 26 let. Ten je roztomilej! Ale teď šup umýt ruce. - Ale teto!
- Žádné ale! Tety a strejdové,
co tě dlouho neviděli, se tě rádi vyptávají na tisíc věcí,
aby mohli posoudit tvůj život. Což je opruz, protože někdy
to vypadá jako soutěž o to, kdo to v životě dotáhl nejdál.

Tak co práce, Christiane? Pořád manažer, teď bych měl povýšit
na ředitele marketingu, záleží na akcionářích,
tak snad to klapne. Počkej, teď mi přišel mail. A ty, Normane? Já točím videa.
Doma v pokoji. Na internet.

BLB Samozřejmě, že nakonec
dojde i na otázku: A jestlipak máš přítelkyni? Já nevím, nějak nedokážu svoje
milostné vztahy probírat s rodinou. Je to přece důvěrná věc,
nebudu jim o sobě vykládat všechno. A co ta Chloe, co jsem viděla na fotce?
To je tvoje děvče? Chloe? Ne, ta je jenom na šuk. Zrovna dneska v noci přišla
a bušili jsme do toho jak čuňata.

V jednu chvíli dělala tohle: To bylo dost dobrý.
To jen tak na okraj, zůstane to mezi náma. Ale jinak jsme jen kámoši. Nejhorší na rodinných večeřích
je asi tchán. Tedy otec tvojí přítelkyně. Když si vezmeš,
že ten člověk má dceru, svoji princezničku,
zlatíčko, se kterou ty do toho bušíš jak blázen.

Vždycky mám strach,
že někdy během večeře o tom přede všemi
pronese nějakou poznámku. Holky jsou vždycky nejdřív nesmělý, ale jakmile je máš v posteli... už to jede. No jasný,
pak to fičí, ty bláho! Počkej, to mluvíš
o mojí dceři? O mojí dceři?

Ne. Ne, mluvil jsem o... o jiných holkách. Vaše dcera... to nevím. Netuším. Nevím, já... Nemyslím si. Leda když dělá tohle: Překlad: LaBleue
www.videacesky.cz Jak to mluvíte
s mojí přítelkyní, hoši?

Co je to za způsoby? Laskavě se uklidněte, jasný? Promiňte, pane. No proto. - Pojď, zlato.
- Moje čepice... Sebral ti čepici.

Sem mu ji dal.