Russel Crowe, Jodie Foster a další u Grahama Nortona

Co si Russel Crowe zažil
s Michaelem Jacksonem? - To je zvláštní příběh.
- Cože? Stalo se zvykem, že mi
volával do hotelů. Zeptal se na číslo mého pokoje
a pitvořil se do telefonu. A já nevím proč,
nikdy jsme se osobně nepotkali. U prvních pár lidí, kterým jsem to říkal...
Nechtěl jsem jim připadat jako blázen... Jakože: "Dneska jsem měl
legrační telefonát od Michaela." Ale když jsem pak mluvil s lidmi, co ho
znali dobře, potvrdili, že to dělá často.

Já jsem to taky dělával,
když mi bylo tak 11 nebo 12 let. Hrál jsem si na moderátora z rádia
a rozdával lidem ceny. Vždycky z toho měli radost. Pak jsem zavěsil a pochválil se:
"Dobrá práce, toho člověka jsi potěšil." A Michael Jackson
předstíral, že je kdo? Hrál si na manažera hotelu,
který mi oznamuje nějaký problém. To mu přišlo jako větší švanda,
než říct, že je Michael Jackson? A když se mu podařilo
mě rozčílit, udělal: "Klídek, to jsem jen já, Michael."

- A potkali jste se nakonec?
- Ne. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz

Je pravda, že během Mlčení jehňátek
jsi s Anthony Hopkinsem nemluvila? Ne. Ani jednou. Byl děsivý. První den jsme si měli projít scénář,
já přišla brzo, odskočila si na záchod, a když jsem se vrátila, všichni už tam
seděli, tak jsme si ten scénář pročetli, a ke konci jsem si byla jistá, že s ním
nechci mluvit, protože mě děsil. Během filmu pak byl vždycky
za přepážkou ve své cele, a protože ty scény byly dlouhé,
vždycky ho tam zamkli už ráno. A další den jsme zase
byli každý na své straně, a tak to šlo až do konce,
nikdy jsme neprohodili ani slovo.

- Nepotkali jste se ani v zákulisí,
nebo v autě... - Ne, vyhýbala jsem se mu. Byl to blázen. Vážně
jsem se mu vyhýbala. A poslední den, když jsem jedla
rybí sandwich, přišel ke mně, přisedl si a já mu řekla se slzami
v očích: "Hrozně jsem se vás bála." A on na to: "Já se bál vás!" Což je legrační, protože proč
by se měl bát mě? Nechápu. Takže když jste
natáčeli tu...

scénu... Ano, uměl bych to zahrát taky. Udělej to znova. Natáčeli jste to,
když byl za přepážkou? Takže když přestavili kamery,
tys tam jen tak seděla? Ano, protože tam byl zašroubovaný,
za to sklo se nedalo dostat. - Takže na tebe zíral?
- Občas ano. Asi máš pravdu. Hodně scén v tom
filmu bylo točeno obličejem na kameru, což byla zvláštní režisérská technika,
se kterou přišel Jonathan Demme.

Takže když pronášel své repliky,
díval se přímo do kamery, a já byla někde vzadu,
kde mě neviděl. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz

Ale je to založené
na tvém životě a věcech... Ano, ale... jenom trošku, Grahame. Ale třeba to s tou pračkou,
to se ti stalo, ne? - Cože? - To s tím praním,
když jsi měl kocovinu... Aha... No jo... Jodie Foster si tuhle
historku ráda poslechne! Ta historka je fakt hrozná, Grahame... Když jsem ještě učil,
na čemž je ta show založená...

tak jsem jel na víkend domů.
Bylo mi kolem třicítky, Myslím, že třiatřicet, a jel jsem
navštívit maminku. A maminka mi vyprala oblečení,
protože mi bylo jenom třiatřicet... Domů jsem se vrátil v neděli večer
a hrozně jsem se opil. Pak jsem si dal kari
a druhý den šel do školy. Mělo mi to být jasné... Každopádně
to byla hodně drsná škola, ačkoliv jsme měli taky program
pro sluchově postižené děti, o které bylo špičkově postaráno.

Měl jsem kocovinu a o přestávce
mi začalo být hodně divně. Tak jsem šel na záchod, stáhl si kalhoty
a zjistil, že maminčiny spoďáry... se zamíchaly mezi moje prádlo
a já si je ráno oblékl. Tak jsem začal nadávat: "Bože,
to ne, ty jsi ale chudák! Ty zasranej ubožáku!" A pak se do hry vložilo kari a chlast
z předešlého večera... A mně se podařil takový
fekální Jackson Pollock... A tak jsem řval: "Bože, tohle ne,
to už je fakt moc!

Ježiši!" Tak jsem se utřel,
natáhl si mamčiny gaťky, a vrátil se zpátky do třídy. A jeden z neslyšících chlapců
na mě takhle zíral... Tu jsem si vzpomněl,
že mám na krku mikrofon, propojený s jeho naslouchátky. Takže Man Down není
tak daleko od pravdy. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz