Blade Runner a celofán

Nakonec vymysleli dobrý příběh. Přečetl jsem si ho a přišel mi skvělý. A jak jsem ho četl,
narazil jsem na postavu, - kterou hrál tadyhle... Ryan?
- Ano, Ryan. A s velkým nadšením
jsem zavolal producentům: "Je to perfektní, už se těším,
jaká skvělá role! - Proč do ní nezkusíme obsadit..."
- Ryan. - Ryana! Ryana Goslinga!

A oni řekli... - Nevím, jak to... - Řekl jsi Rosling?
- Gosling. Ryan... - Natočili jste to? - Máte to? - Řekl jsem, že je to
skvělá role pro Ryana Goslinga. Odpověděli, že s ním jednají už měsíce.
Ale to není celé! Se mnou jednali teprve v řádu týdnů. Takže by klidně začali i beze mě. - Ne.
- Přesně to jsem jim řekl. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz

Ryane, ty jsi byl taky
mladý podnikatel, ne? To bych neřekl, ne... Ale tvůj otec chtěl, abys prodával...
Co to bylo? Celofán, že? Mým rodičům se nějak dostal
do rukou kamion celofánu... Neměl jsem se na to příliš vyptávat...
Takže jsem se neptal. Jen jsme najednou měli
plný sklep celofánu. Pobízeli mě, abych ho ve škole
zkusil prodat učitelům nebo... Dal si pár rolí do batohu
a šmelil s tím o přestávce...

Přesvědčil děcka, že jejich rodičům
by se určitě doma hodil... K čemu je dobrý celofán? Jako fakt? Jak to šlo? - Jak to myslíš, k čemu je celofán?
- Znám ten název, ale co se s tím dělá? - Fólie, zabalíš do toho sendviče,
udrží to věci čerstvé... - Aha. - Pardon. - Ne, to byla důležitá
otázka, ještě že ses zeptal. - Jak vidno, neumím to prodat ani teď.


- A tehdy to šlo? - Kdybys chtěl, ještě nějaký máme.
- Jestli to udrží věci čerstvé, tak jo. To by bylo fajn. Snili jsme o někom,
kdo by řekl: " Beru všechno." Což se nestalo. Je to divná historka... Jak to teď říkáš, zní to podivně. Tehdy se to zdálo jako dobrý nápad. O Harrisonovi se ví,
že začínal jako tesař. Se dřevem jsi dělal i se svým otcem,
ale on nebyl moc dobrý, že?

Můj táta dělal v reklamce,
ale zároveň rád vyráběl věci. A jednou jsme byli ve sklepě... vyráběli stůl a on si uříznul prst. - A...
- Proč se směješ? - Prosím?
- On se tomu směje! Způsob, jakým to řekl,
zněl vtipně. Tehdy to vůbec vtipné nebylo. Mně bylo šestnáct.

Neměl jsem s tím kdovíjaké zkušenosti. Ale zavázal jsem tátovi ruku, odvedl ho nahoru, zavolal policii, pak se vrátil, zvedl ten prst
a zavázal do kapesníku. Je to na dlouho...
Když jsme přijeli na pohotovost, řekl jsem sestře: "Mimochodem,
tady je tátův prst." A ona udělala: A vyhodila ho do koše.

Protože už uběhlo dost času
a nemohli mu ho přišít. Ale kdyby byl zabalený v celofánu... Díky. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz