Ryan Reynolds u Davida Lettermana

Dámy a pánové,
naším prvním dnešním hostem je talentovaný herec,
který už mnohokrát slyšel větu: "Dostaňte ho ze mě!" Je hvězdou nového filmu s názvem - Jsi dost výstřední a moc se mi líbíš.
- To je úžasný. Byla to hračka. Jeho film se jmenuje
Nepřítel pod ochranou. Dámy a pánové,
příchází Ryan Reynolds.

- Vítejte u nás. - Díky za pozvání.
Jsem rád, že tu můžu být. Včera tu byl Denzel Washington. - Byl tu už mnohokrát.
- Jo. Když se na něj díváte ve filmu... - Dívají se na něj všichni.
Je neuvěřitelný. - To ano. - Když je tady...
- Je i v odborech. Je skvělej. Když vstoupí do místnosti,
upoutá na sebe pozornost. Je to vůdčí osobnost.

Jaké to je?
Vypadá jako skvělý kluk. To jo. To, že je skvělej kluk,
bych mu ale asi do očí neřekl. Je skvělej.
Je neuvěřitelně profesionální. Je to úžasnej chlap. - Znali jste se předtím?
- Jednou jsem se s ním setkal. On si to nepamatoval. Nebral bych si to osobně. - Potkává spoustu lidí.


- Nic jsem si z toho nedělal. Být s ním ve filmu...
Když hraje, vypadá to snadně. To jo.
Je neuvěřitelnej. Natáčeli jsme pár honiček aut. Vím, že o tom trochu mluvil včera. Natáčeli jsme jednu scénu v autě, při které jsme projížděli
Kapským Městem rychlostí 130 km/h. Je to hodně napínavá honička. Denzel
Washington sedí na zadním sedadle a snaží se mě uškrtit.

V tom filmu
vás škrtí poměrně často. Skutečně to vypadá,
jako by vám drtili průdušnici. Při natáčení bezesporu
bylo určité riziko uškrcení. Seděl na zadním sedadle a škrtil mě.
Podobně jako ve zbytku filmu. To auto s náma
házelo ze strany na stranu a v jednu chvíli jsem cítil, jak moje temeno udeřilo
do něčeho vysokýho, tmavýho a drahýho. A...

Jo. Zastavili jsme
a když jsem se otočil, Denzel Washington se mi pohledem
snažil vypálit díru do obličeje. Na jeho obličeji se tvořila
podlitina o velikosti golfovýho míčku. - Včera to zmínil.
- Já vím. - Hlavou jste ho udeřil do obličeje.
- Udeřil jsem ho nesmírně silně. Pro mladýho herce
to není moc příjemnej pocit. Nevěděl jsem, co mám dělat.
Nevěděl jsem, jestli mám zavolat pomoc. Ne kvůli němu.

Kvůli sobě. - Nevěděl jsem, co...
- Jo. Nevěděl jsem,
co se ode mě v takové situaci očekává. - Myslel bych si,
že z toho bude nadšený. - Ne, to ne. V tu chvíli jsem začal panikařit. Nevěděl jsem,
jestli mám utéct, nebo bojovat. Nevěděl jsem jestli mám utéct, nebo jestli mám najít
něco ostrýho a ubodat ho. - Ubodat ho?


- Jo, eliminovat nebezpečí. To by nebylo dobrou volbou. Všem bylo jasný,
Denzelovi obzvlášť, že jsem mu právě
udělal obrovskej monokl. Naštěstí to přijal
nesmírně vlídně. Podíval se na mě způsobem: "Můžeš uvěřit tomu, žes právě
udělal monokl Denzelu Washingtonovi?" Mám pár otázek. Není to něco, co obvykle dělají
kaskadéři?

Nikdo se pak nezraní. A proč jste v Kapském
Městě jeli rychlostí 130 km/h? To jsme si říkali všichni. Chápu. - Jo, bylo to...
- Jo. Byla to šílenost. To proto jsme to asi
natáčeli v Kapském Městě. Nedbají tam tak na pravidla. - Můžete tam dělat, co chcete.


- Přijal to neskutečně laskavě. Ale nejhorší na tom bylo, že za chvíli
jsme to točili znovu. Nevím, co se stalo.
Možná sebou trhlo auto nebo mě Bůh
nenávidí. Netuším proč, ale udělal jsem to zase. Zastavili jsme.
Obvykle vždycky vím, co říct, ale v tu chvíli
mě nic nenapadalo. Otočil jsem se
a měl jsem pocit, jako by mi celej
vesmír nakálel do lebky.

- Vy teda víte, co říct.
- Zahráli mi za to basovej tón. Doufám,
že se to v televizi může říkat. Věnoval mi pohled,
kterej říkal: "Strike č. 2." Řekl jsem:
"Aspoň teď vypadáte souměrně." - Ocenil to.
- To bych řekl. Kdo by to neocenil? Tohle byly kaskadérské kousky. Jaké je to, když točíte
normální scénu s dialogy?

- Sám jste
výborný herec. - Díky. - Denzela Washingtona se bát nemusíte.
- Musím, ale díky. Není to
jako pracovat s Regisem Philbinem. - Už jste s Regisem někdy pracoval?
- Natočili jsme pár komedií. Ne, je neuvěřitelnej. Slyšel jsem,
že jste se tady včera drželi za ruce. - Má takovou... - To je
u Denzela něco jako třetí meta. - Je to velká událost.


- Díky. Nedrželi jsme se za ruce.
Jen jsem mu ji pohladil. - Slyšel jsem, že si odsedl.
- Jo, nemohl to vydržet. Je neuvěřitelnej.
Natáčeli jsme jednu další scénu. Bylo to o pár týdnů později. Byla to asi
nejsilnější scéna filmu. Jeho postava mi má
prozradit něco zásadního. Hroutí se, je vážně zraněnej
a sedí na zemi. Já tam sedím vedle něj. Denzel na placu moc nemluví.


Je to metodickej herec. - Zůstává v roli. - Díky tomu je
možná nejlepším hercem Hollywoodu. Je neuvěřitelnej. Ale zaklepal mi na dveře přívěsu. Řekl: "Mohl bych si
s váma rychle projít tuhle scénu?" Začal jsem strhávat
jeho plakáty ze stěny a odpověděl jsem: "Ano, pojďte dál." Prošli jsme si tu scénu. Byla to překrásná
scéna.

Pak jsme ji šli natočit. Seděl zraněnej na zemi.
Kolem nás leželi mrtví kaskadéři. Bylo to hodně emocionální.
Seděl jsem vedle něj. Moje postava ve filmu
měla iPhone. Já ho mám taky. - Nějak se prohodily.
- Rekvizita a váš skutečný telefon. - Jo. On odříkával
svoje repliky a byla to nádhera. Můj kostnatej zadek mezitím musel
mačkat tlačítka na telefonu. U Denzela stačí
jeden nebo dva pokusy a je to perfektní.


Můžete jít dál. Mačkal jsem ty tlačítka
a najednou slyším: "Poleť se mnou.
Poleť se mnou. - Odletíme pryč."
- Co to... Musel jsem aktivovat iPod. Začala tam hrát hudba. Come Fly with Me
od Franka Sinatry? Boží cesty jsou nevyzpytatelné.

V tu chvíli jsem si přál,
aby bylo po mně. - Zkazilo to tu scénu?
- Jo. Nehodlal jsem dostat třetí strike. Měl jsem plán. Bylo to špatný.
Slyšel jsem rachocení za kamerama. Denzel nepřestával.
Dokončil tu nádhernou scénu. Na konci zařvali: "Stop." Všichni začali šílet. Za kamerou
se ozvalo: "Čí je to sakra mobil?" Denzel taky:
"Čí je to sakra mobil?"

Všichni se podívali na mě. Postavil jsem se
a zařval: "Čí je to k***a mobil? - No tak!"
- Přesně tak. - Víc jste udělat nemohl.
Víc jste udělat nemohl. - Jo. - On o tom až do téhle chvíle nevěděl.
- Nic se nestalo. Ten film je skvělý. Hned budeme
s Ryanem Reynoldsem zpátky. Tady to je. Vy pocházíte z Vancouveru.

- Jo.
- Budeme chvíli mluvit o tom. Máte tam stále rodinu?
Jezdíte stále domů? Jo, byl jsem tam
na Vánoce. Bylo to příjemný. Měl jsem pár týdnů volna,
takže jsem strávil Vánoce s rodinou. Miluju road tripy. Jel jsem na Silvestra do Montany, kde jsme s přáteli
měli malou oslavu. Když jsem vyjížděl, zavolali mi a řekli: "Ve Vancouveru je
nejlepší obchod s koláči na světě.

Mohl bys jich
dvanáct koupit a přivézt je?" - Mluvíš o koláčích.
- Jo, jablečný a tak dále. Já na to: "Jasně."
Zajel jsem tam. Je mi hrozně nepříjemně,
když za mnou lidi přijdou - a chtějí si se mnou
zahrát nějakou scénu z filmu. - To ne. Nic se neděje.


Ne, že bych to nechtěl dělat. Jen se stydím.
Už si ani nepamatuju slova. Je to divný a nepříjemný. Koupil jsem ty koláče
a nasedl jsem do auta. Mířil jsem
na hraniční přechod s USA. Jak jsem se přibližoval,
vzpomněl jsem si, že je zakázaný převážet
přes hranice ovoce a zeleninu. - Ani ve formě koláče?
- Ne. - Do USA se
nesmí vozit koláče?

- Ne. - Teroristi vyhráli.
- Jo. - Nesmí se sem vozit
koláče. Dobrá práce. - Jo. - Co nevidět.
- Odevzdal jste je na hranicích? Jel jsem hodně pozdě, takže jsem si řekl,
že prostě budu lhát. Problémem je,
že jsem naprosto příšernej lhář. Vzhledem k mýmu povolání byste si mohli myslet, že mi to půjde. Když lžu, hlas mi stoupne,
oči zamíří k zemi.

Je to příšerný. Přijel jsem na hranice,
celník se na mě podíval a řekl: "Převážíte nějaké zbraně?"
Já na to: "Ne." Pak řekl:
"Převážíte nějaké ovoce či zeleninu?" "Ne." Tak mi to alespoň připadalo. Prostě se na mě díval.
Připadalo mi to jako hodina. Já jsem se díval na něj
a netušil jsem, co se stane. Naklonil se ke mně a řekl: "S manželkou se každé Vánoce
díváme na váš film Miluji tě k sežrání.

Hrozně se nám líbí." Díky. Řekl:
"Jak je ta scéna na konci? Zpíváte tam jednu písničku. Pamatujete si ji?" Díval se na mě
a bylo vidět, že ví, že kecám. V podstatě mi do očí řekl: "Vím, že lžeš.


Tancuj, opičko." - Tak to na hranicích dělají.
Obzvlášť na té s Kanadou. - Jo. Zatnul jsem pěsti,
pročistil si hrdlo a pustil jsem se do hitu z 90. let od skupiny All-4-One
s názvem I Swear. Výborná skupina. Začal jsem zpívat. "Přísahám na měsíc a hvězdy na nebi.

Budu tam.
Budu tam. Přísahám." Víc si toho nepamatuju.
Už jsem to zapomněl. Chtěl jsem se zahrabat do země. Jen se na mě podíval a řekl:
"To bylo skvělé. Vítejte v Americe." - Nechal mě projet.
- I s vašimi ilegálními koláči. Přejel jsem hranice.

Podíváme se na ukázku. V pátek má premiéru.
Co uvidíme? Je to ta scéna v autě? Ne, je to nějaká jiná
scéna, ve které mě asi taky škrtí. Nepřítel pod ochranou.
Ryan Reynolds a Denzel Washington. Vidíte? Ani tam není Denzel. - Rád jsem vás zase viděl.
- Bylo mi potěšením. - Přeju hodně štěstí
s filmem.

- Díky. Ryan Reynolds,
dámy a pánové. Hned budeme zpátky. Překlad: qetu
www.videacesky.cz