Samuel L. Jackson o Oscarech a světelných mečích

Je ta historka
o barvě tvýho světelnýho meče pravdivá? O tom, proč je fialovej? Jo. Když mě obsadili,
nevěděl jsem, koho budu hrát. Když George slyšel,
že chci hrát ve Hvězdných válkách, pozval si mě na ranč.
Řekl jsem mu: "Chci se v tom filmu objevit. Klidně budu stormtrooper a v bílé
uniformě si přeběhnu přes plátno. Nikdo kromě mě to nemusí vědět
a budu spokojenej."

On, že něco vymyslíme.
Nakonec ze mě udělal Jediho. Měl jsem radost. Měl jsem pár scén
s Yodou a s Liamem. Všechno bylo fajn.
O rok později jsem se vrátil. Říkám si:
"Dobře, ještě mě nezabil." Byla tam
velká bojová scéna v aréně, kde spolu bojovala spousta Jediů. Říkal jsem si, že chci,
aby mě v té scéně bylo vidět.

Řekl jsem Georgovi:
"Myslíš, že bych mohl mít fialovej meč?" On na to:
"Meče jsou buď zelený, nebo červený." "Jo, ale já chci fialovej. Hned po Yodovi
jsem druhej nejdrsnější Jedi ve vesmíru." On, že si to rozmyslí. Když jsem se vrátil na dotáčky,
řekl, že mi chce něco ukázat. Na internetu
už kvůli tomu byl poprask. Držel v ruce fialovej světelnej meč.


A já na to: "Jo!" Takže jsem byl vidět
v té velké bojové scéně. Je tam tak 300 světelných mečů
a já si můžu říct: "Já jsem přímo tam." - Teď už je vyrábí i ve fialové.
- Zapni ho. Jo, vyrábí je. Počkat. - A je to.
Tohle je drahá verze. - Super. Nedá se s ním toho moc dělat. Pár věcí se s tím dělat dá.
Můžeš ho třeba dát mně. - Vaše vedení by zuřilo.

- Musím říct,
že naše vedení přivedeme k pláči. - Tady máš.
- Dotknu se ho a vzroste na hodnotě. - Víš, komu by se to hrozně líbilo?
- Mýmu synovi. Když do něj bouchnete,
dělá zvuky. - Dělá hluk.
- Jo. Koukněte se na to. - Kdyby ho měl můj syn,
přišla bych o hlavu. - Vem si ho. - Ne.
- Já mám ten svůj doma. Má tady napsaný "krutej týpek". - Vážně si ho můžu vzít?


- Jo. Vypadáš dobře.
Uchází se o roli. - Je to, jak kdybych šla na pálku.
- Jo. Takhle? To je úžasný.
Dává ti to pocit síly. - Vypadáš dobře
- Taky se tak cítím. - Na tu část nesahej.
- Tam se nesmí sahat? - Ne. Jo. Pardon. - A zase zpátky.


- Právě se sám zapnul. - Omlouvám se.
- To už někdo řekl. - Jseš si jistej?
- Jo, já svůj už mám. Nemůže ti ho dát.
Vždyť není jeho. Překlad: qetu
www.videacesky.cz

Samueli, oslavíme to.
Tebe jednou nominovali na Oscara. - Jo.
- To je snad dobře, ne? O co ti jde? Když přijdeš
do talk show, všichni říkají: "Herec nominovaný na Oscara..."
Koho to zajímá? Nikdo neví,
kterej rok to bylo. Nikdo neví,
kterej rok jsem nevyhrál. Já si to pamatuju,
protože si myslím, že jsem měl vyhrát.

Prostě to tak je. Ty ses vlastně proslavil
jako jeden z těch, co se neobtěžovali s tím,
aby s úsměvem zatleskali. - Tys to neudělal.
- To je pravda. Když jsem nevyhrál,
řekl jsem: "Do prdele." Nevěděl jsem o tom,
ale řekl jsem to. Chtěli jsme na videu ukázat,
jak jsi tu cenu nevyhrál. Stojí je ale drahý.

Nehorázně drahý! S tím, kolik si účtujou za práva,
by tu sošku měli dělat celou ze zlata. - Vážně?
- Jo. Počkat. Kdo nám to říkal,
že k ní dostaneš návod k čištění? Já nevím.
Já žádnou nemám. - Na tom už jsme se shodli.
- Mohl bys mu to přestat mlátit o hlavu? Přesně to se píše
v tom návodu k čištění. Překlad: qetu
www.videacesky.cz