Seth Rogen o Alzheimerově chorobě

Nyní předáváme slovo
panu Sethu Rogenovi. Děkuji za přijetí, pane předsedo
a členové výboru v čele s panem Moranem. Děkuji za možnost dnešního vypovídání a za možnost být v něčem
nazýván expert, protože to je super. Sice nevím, jestli vůbec víte, kdo jsem, protože jste mi řekl, že jste
neviděl film Zbouchnutá, předsedo. - A to mě trochu uráží.
- Chci, aby tohle bylo zaznamenáno. - Velmi důležité, lidi.


- Chci, aby bylo zaznamenáno, protože vám říkám,
tohle je poprvé, co bylo při jakémkoliv
parlamentním slyšení použito slovo Zbouchnutá. Tak to se vám
ten zbytek nebude líbit. Nejprve bych měl zodpovědět otázku, na kterou se
nejspíš mnoho z vás ptá. Ano, tohle nemá s legalizací
marihuany nic společného. V podstatě,
věřte tomu nebo ne, tohle je podle mě
ještě důležitější.

S mou manželkou Lauren
jsem začal chodit před devíti lety, když její matce bylo téměř 54 let. Poprvé, co jsem potkal její rodiče, jsem byl nadšený,
že se s nimi mohu poznat a že mohu Lauren přesvědčit,
že jsem ten typ muže, se kterým by měla dál chodit. Bylo to tehdy, kdy jsem
poprvé potkal svou tchyni, kdy Lauren poprvé přiznala
sama sobě, a později i mně, že s její matkou
nebylo něco v pořádku.

Myslím, že vodítka
byla naneštěstí jasná, jelikož oba rodiče mé tchyně
měli Alzheimerovu nemoc. Nedlouho po této
návštěvě u jejích rodičů, byla matka Lauren diagnostikována
s nastupujícím Alzheimerem. V té době jsem si
o Alzheimeru myslel to, co asi většina lidí.

Myslel jsem, že potkává
jen velmi staré lidi a že sama nemoc se projevovala například ztrácením klíčů,
nošením rozdílných bot a potřebou ptát se
na něco pořád dokola. Tahle představa,
ovlivněná filmy a televizí, trvala pár let. Až poté jsem poznal opravdovou
nehezkou stránku nemoci. Poté, co začala zapomínat,
kdo ona a její milovaní jsou, moje tchyně, učitelka po 35 let,
zapomněla, jak mluvit, jíst, obléci se nebo jít sama na záchod.

To vše v šedesáti letech. Laurenin otec a několik
pečovatelů usilovali o to, aby se má tchyně
cítila co nejpohodlněji. Byli by udělali více, ale nemohli, protože, jak jste již slyšeli, narozdíl od ostatních desíti
nejčastějších příčin úmrtí v Americe, neexistuje žádný způsob, jak zabránit, léčit nebo dokonce zpomalit
průběh Alzheimerovy choroby.

Další věc, kterou jsem si
do té doby neuvědomil, byla ostuda,
která byla s nemocí spojena. Bylo to ještě před mým narozením, ale vím o dobách,
kdy se lidé styděli za rakovinu. Rakovinou postižené
celebrity a jiné osobnosti se raději schovaly,
než aby byly hlasem naděje pro lidi v podobných situacích.

A i když se tohle mění,
tak to vypadá, že přesně tam jsme převážně teď
s Alzheimerovou chorobou. A přesně kvůli tomuto
nedostatku naděje a ostudě, jsme se s ženou
a několika přáteli rozhodli doopravdy něco podniknout,
abychom tuhle situaci změnili. Založili jsme Hilarity for Charity,
což je fond, který naše asociace zavedla, aby pomohla vybrat peníze pro rodiny,
které s Alzheimerem bojují, a podpořila probíhající výzkum.

Přesně tak.
Situace je tak katastrofální, že přinutila mě,
líné, sebestředné, na doktory nevěřící
dítě v dospělém těle, abych založil celou
dobročinnou organizaci. Tehdy jsme konečně začali mít pocit,
že si jen nestěžujeme, ale že se krok po kroku
blížíme k nějakému výsledku.

Namísto zklamání
nevědomostí mladých lidí, jsme je začali vzdělávat. Nedávno jsme zahájili
vysokoškolský program, který umožňuje studentům uspořádat vlastní dobročinné akce, a od založení programu
se připojilo již 18 škol po celé zemi. Fakt, že se nám povedlo
dostat studenty od videoher, aby nám dobrovolně pomohli,
je obrovský úspěch, hlavně když tento rok vyšly
Xbox One a Playstation 4.

Lidé za mnou určitě ví,
o čem mluvím. Dnes jsem přišel z pár důvodů. Za prvé, jsem obrovský
fanoušek House of Cards. Nedávno jsem viděl všechny díly,
musel jsem se sem podívat. A za druhé proto,
že lidé potřebují víc pomoci. Vím, jak je tato nemoc
finančně náročná a pokud někdy Američané
zavrhnou genitální humor, nebudu si to moct dál dovolit.

Nezavrhujte ho, prosím. Tudíž si nedokážu představit, jak se s tím vypořádávají lidé
s omezeným příjmem. Ze studií plyne, že Alzheimer je nejnákladnější
nemoc ve Spojených státech. Ano, je to nákladnější
než léčba srdce v zemi, kde si za dolar a 29 centů koupíte tortillu
plněnou brambůrky.

Jsou výborné, ale ne zdravé. Zatímco úmrtí způsobené
dalšími hlavními nemocemi jako srdeční nemoci, HIV
a mrtvice začínají ubývat, úmrtí způsobené Alzheimerem stouply skoro o 70 %
za posledních 15 let. Přes 5 milionů
Američanů má Alzheimera a touto rychlostí to za 35 let bude 16 milionů.

A třetí důvod je jednoduchý. Chci ukázat lidem,
že v tom nejsou sami. Tak málo lidí se dělí o své příběhy. Tak málo lidí
nachází porozumění. Kdybychom se ženou
viděli někoho jako já, mluvícího o tomto tématu, nejspíš bychom se
cítili méně osamělí.

Američani se
o Alzheimeru baví šeptem, protože jejich vláda se
o Alzheimeru baví šeptem. A i když je šepot lepší než ticho, se kterým se tato komunita
vypořádávala dlouhá léta, pořád to nestačí. Toto slovo musí být vyřváváno
tak dlouho, dokud nezíská tolik
pozornosti a financí, kolik si zaslouží
a kolik potřebuje.

Sním o dni, kdy má charita
nebude nadále nutná a já budu moct znova být to líné,
sebestředné dítě v dospělém těle, jak jsem přesně zamýšlel. Lidé vzhlížejí
ke své vládě s nadějí a já je prosím,
co se týká Alzheimeru, aby udělali ještě pár krůčků
pro poskytnutí více pomoci. Znovu bych chtěl
poděkovat komisi za možnost
podělit se o můj příběh a vyjádřit svoji upřímnou podporu probíhající činnosti, která pracuje
na léku na Alzheimerovu chorobu.

Děkuji mnohokrát. Děkuji, pane Rogene.
Tohle bylo výborné. Překlad: Pamis
www.videacesky.cz