Simulátor schizofrenie

Vezmu si tato sluchátka
a zkusím pár testů. Právě teď slyším
v hlavě nějaké šeptání a hlasy. První test je číselná hádanka. Poslouchej! Jsi na nic a všichni to vědí! Ty to nezvládneš? Řešil jsem ten test tři minuty
a nezvládl jsem ani jeden příklad. Je hodně těžké se soustředit, když pořád slyšíte něco jako hudbu.

Lidské hlasy.
Je to těžké. Teď mi producentka
Susan položí několik otázek. Budou to běžné otázky,
na které by se mě zeptali v nemocnici. Co je dnes za den? Je neděle. Červen. Nevím.

Sedmého? Řeknu vám pět čísel
a vy je po mně zopakujte. Dobře. 5, 23, 67, 2 a 76. 5, 23,67. Něco a 76. Řeknu vám pět slov, nemusíte
je opakovat, jen si je poslechněte. Budeš mnou. - Kočka, kniha, cigareta...


- Ke mně. - Poškození a déšť.
- Já to vyřeším. Bude ti dobře. Dokážete vyjmenovat
poslední čtyři prezidenty USA? Barack Obama, George Bush... Tady! Přímo tady! Bill Clinton. A George Bush.

Pamatujete si některé
z těch pěti slov, co jsem řekla? Ne. Je to těžké,
protože ty hlasy někdy šeptají, někdy jsou agresivní,
někdy mě uklidňují. Když na vás někdo
pořád mluví, je to... - Je to v pořádku.
- Je to těžké. Neboj se. - Dříve nebo později, neboj se.


- Pokusím se poskládat loďku. Budu to dělat podle návodu. Bude to v pořádku. Blíž, blíž... Pojď blíž. Sklapni! Sklapni! Rád bych těm hlasům odpověděl.
Hrozně mě rozptylují. Nedělej to! Nedotýkej se toho! Jsi k ničemu!

Co tak koukáš?
Tohle je snadné! - Chceš se toho dotknout?
- Nezvládnu to. Dívej se před sebe. Udělej to. Úchyláku!
Nech to být! Je to frustrující,
protože mi říká, že to nezvládnu. Moc se mi nepovedla. Je hodně těžké se soustředit, když vám lidé něco
našeptávají a mluví na vás.

Přiznej se! Pojď ke mně. Já ti pomůžu. Máte včerejší noviny? Včerejší New York Times? Ne? Dobře, vezmu si dnešní.

Na ulici je hrozně rušivé, když slyšíte v hlavě hlasy, úplně vás to izoluje
od všech ostatních kolem. Nechcete se s nikým bavit. Občas se přistihnete, jak vedete rozhovor
s tím hlasem v hlavě. Je pořád hrozně
negativní a mluví na vás. Všechno, co říká,
se týká toho, co zrovna děláte.

Kritizují vše, co děláte. Jako by vás sledoval
nějaký sbor hlasů a komentoval, co děláte. A vy s tím nic nenaděláte. Několikrát jsem se přistihl,
že jim odpovídám. Říkal jsem jim, ať zmlknou. Je to hrozně nepříjemné. Je to hodně nepříjemný experiment.

Ale otevře vám to oči. Ukáže vám to,
čím si ostatní prochází. A s čím se musí neustále potýkat. Už se nemůžu dočkat,
až si ta sluchátka vyndám. Je to hrozně depresivní. Je to negativní. Budete po tom pěkně nabručení. Je to děsivé.


Chci to ukončit. Podívej se dolů.
Zpátky. Postav se! Budu tě vyrušovat! Dvacet, třicet, čtyřicet.
Postav se! Jsi v bezpečí. Jdi! V klidu. V klidu. Jsi v klidu.

Celou cestu až domů.