Jak si strčit hřebík do nosu

ŠKOLA PODFUKŮ Vítejte u pořadu, jenž vládne
nezkrotnými silami již od roku 1973. Škola podfuků, jediný pořad
věnovaný sociálnímu inženýrství v barech a na ulici. Já jsem váš moderátor Brian Brushwood.
Po měsících náznaků, narážek a žebrání na internetových fórech
jsme konečně našli někoho tak statečného, nebojácného, hloupého,
že nám dovolí, abysme ho naučili Lidský špalek.

LIDSKÝ ŠPALEK - Jak se máš?
- Čau, jak se vede? - Těšil ses?
- Do baru vždycky... - Když jsem já byl ve tvém pořadu,
byla to paráda. - Jsem rád, žes přišel. Bylo to opravdu něco. Jako vždycky. To tvoje promlouvání
do duše kyberprostorových nadšenců. Jo, je to skoro jako v X-Menech.
Jak se ta jejich místnost jmenovala? - Místnost nebezpečí.

- Jo.
- Ta s těma nástrahama... - Jo, přesně tu jsem myslel.
- Jako když kapitán Kirk vytasí laserový meč... - a snaží se sejmout Darth Vadera.
- A do toho Yoda, Decepticoni a tak. Tak jo, jedná se o tohle. Jsi teď v jedinečné pozici. Lidé se celé měsíce ptají,
jak jsem udělal ten Lidský špalek. Kdysi na představení
v New Yorku. - Neviděls to náhodou?
- Viděl, bylo to fantastický. Mě samotnýho to zajímá.

Jo, takže...
Pro ty z vás, kdo to neviděli. K triku je zapotřebí... Povedlo se nám
sehnat jen 10cm hřebík. - Ty to ožužláváš?
- Jen se toho ovoce z piva snažím zbavit. Tím, že ho sníš. To je důmyslný způsob. - To bych řekl.
- Trik se provádí běžně s 11,5 cm dlouhým hřebíkem. Tenhle má jen 10 cm.
Prostě si ho tam takhle zasuneš a teď za použítí nástroje ho zatlučem.


Nástroj používáme kvůli zvukovým efektům. - To je hustý.
- Teď bych si chtěl připít. Je to velmi přesvědčivá iluze. Chyť to, popadni to za ten kraj... Co by se stalo,
kdybych to ještě trochu zatlačil? Už bysme nebyli kamarádi,
to by se stalo. - Tak to tedy neudělám.
- Jdeme na to. - Tahej.
- Už to leze. - Cítíš to, ne?


- Je to celý oslizlý. A tak to, no jo...
Tak to funguje. Teď ho můžeme prodat na eBay. Vážení přátelé,
DNA Briana Brushwooda. To jinde neseženete. Jde o to, že lidi říkaj: "Co to má sakra bejt?
To není žádnej barovej trik." Ale pravdou je, že jsem ho nedávno
ukazoval právě v baru. - Jasný, jakmile to umíš, nemůžeš přestat.
- Nemají tam sice hřebíky... Jak zjistíte, ve většině hospod
nemají hřebíky, ale mají koktejlová míchátka.

Různá plastová udělátka,
která se krásně lámou. Přesně tak.
Co by se mohlo podělat? - A s těma... - S pivem?
- No nevím, prostě jako obvykle. A je to, je tam celé. A zas ho celé vytáhneme. Jaký jsi měl dětství? Věř nebo ne, na tohle jsem přišel,
když jsem byl ve třetí třídě.

Ani jsem netušil, že to je trik. Prostě jsem
vzal špejli a strčil jsem si ji do nosu. Takhle to funguje. Nosní dutina není jen díra. Je tam převis kůže, a ty musíš
zajet přesně pod to. Takže asi takhle.
Nastav ruku. Vypadá to tam takhle,
tohle je ten převis kůže. A ty musíš pod něj,
přesně takhle. - Jasný?


- Jo. Takže, uděláš tohle. Strčíš to tam a pojedeš
po tom spodku. Takhle si to tam strčíš... a pak to zajede až dozadu. Nějaká dírka je lepší?
Ty pořád používáš levou. Preferuju levou, protože je...
Jo. Teď trochu zatlačit.
Nesmíš zapomenout jet po tom spodku. - Je to divnej pocit.


- To je ono, pokračuj. Řeknu ti, že už to skoro máš. Nějak se to zaseklo
a dost to bolí. Víš ty co?
Kašli na to. - Jde ven?
- Hrozně to bolí. Hele, já ti to udělám. - Tak jo.
- Tak jo, jdem na to. Udělám... - Jdem na to.


- Hlavně pomalu. A je tam.
Je to tam. Je to divnej pocit,
ale skoro to nebolí. Zatracenej lidskej špalek. Jsem teď sexuálně atraktivnější? - Teď tě budou chtít všichni.
- Mám strach. Klidně se rozhlídni,
dej si pivo. Je to tam. Prostě to tam je.
O nic nejde. - Dobrej pocit.


- Jsme jen dva týpci s vatičkou v nose... Nechcete se přidat k nám do gangu? Musíte pro to udělat
jen jednu věc. Jste snad taky drsňáci, ne? Budu si to tam muset nechat.
Sám to odtamtud nevyndám. Nechceš mi s tím pomoct? Chceš, abych ti to vytáhnul?
Tak jo, jdem na to. Na konci bude pěknej hnus. Tohle je tvoje.

Konečně můžu dýchat.
Neuprdnul si tu někdo? Úplně to cítím. To byl určitě on. Jestli to chceš zkusit s opravdovým...
tohle je na konci špičaté. Chceš to zkusit s hřebíkem? Princip jsi zvládnul. - Bude to hustý. - Měl bych něco vědět?
- Ne, zkus to a uvidí se. - Ku*va!


- Jdeme na to. 11,5 cm dlouhej hřebík,
po pěti minutách procvičování. - Jde rovnou do toho..
- To je mnohem delší. - Je. Je to delší.
- Mám to nějak naslinit? Můžeš, ale já to nedělám.
Mám to rád drsně. Já tomu trochu pomůžu. - Připraven.
- Teď tě to bude pálit. Je to citrusové pivo. Tak to bude horší.

Jde to tam pod správným úhlem? Nevím, ale trochu bych to...
To je ono. - To mě poser.
- Jo! Jo! Jo!
Jóó! Au, myslím, že jsem narazil. Jak hluboko jsi? To je...


Na začátek dobrý. - Bolí to.
- To je dobře, dál to asi nedostaneš. Zkus tenhle.
Ten je ultra úzkej. Jako bych narazil do zdi
po tom, co se to zužovalo. Tobě se nos asi roztáhnul,
po těch letech znásilňování. Asi jo, nebudu lhát. Pořádnej frňák. Pomalu jsem se dopracovával
k tlustším a delším věcem, jo. Ale teď se mi líp dýchá.


To je na tom pozitivní. - A nenastydneš taky snadněji?
- To nevím. Pod tímhle úhlem bych to nedělal. To je ono, pěkně dozadu. Jo, zvládnul jsi to. Zvládnul, zvládnul, zvládnul! Zvládnul jsi to,
máš ho tam. Jako by se mi zapichoval do mozku. To je ono,
tím každýho oslníš.

Slyšel jsi to?
To bylo všeobecné nadšení. Dej mi za pět, kámo.
Byl jsi dobrej. Jen tak dál. To je víc, než jsem se naučil
za čtyři roky na vejšce. Stačil jeden večer
ve Škole podfuků. Fakt se teď potřebuju vysmrkat. Zopakujeme si to Nemůžu Andrewovi dost poděkovat za to,
že do toho s námi šel. Když už o tom mluvím,
jedná se o nesmírně nebezpečný trik a nikdy byste to neměli zkoušet.


Jednalo se o ukázku pro intelektuální účely.