Škola ticha

Hezké, velmi dobře. Teď ty. Raz, dva, tři… Raz, dva, tři. ŠKOLA TICHA PROBLEMATIKA DÍVEK VE VENKOVSKÝCH ŠKOLÁCH V PERU Ženy v Peru tvoří většinu ve třech hrůzu nahánějících statistikách: 76 % negramotných osob jsou ženy, ekonomický příjem žen je o 35 % nižší než u mužů a 87 % obětí domácího a sexuálního násilí tvoří zase ženy. Mnoho z faktorů, které dávají této hrozivé realitě vzniknout, pramení v období školní docházky. Dívky v něm naráží na řetězec překážek, které často předurčují jejich budoucnost. Různé zacházení kvůli pohlaví, domácí i pracovní přetěžování a násilí. NEROVNOSTI MEZI POHLAVÍMI V RODINÁCH V Ayacuchu, více než 3800 metrů nad mořem, žije 16letá María. Před rokem dokončila základní školu a od té doby tká a pase krávy a ovce. V těchto činnostech se snoubí důležité a potřebné znalosti, které se María naučila od rodiny a které nespadají do vzdělávacího plánu. María by chtěla studovat na druhém stupni a v budoucnu se stát učitelkou a popularizátorkou vzdělání ve své komunitě. Ty teď nestuduješ. Co tedy děláš? Nic, jen se starám o zvířata, pasu je. A co děláš během toho, při pasení? Tkám. Vyrábím šály, náramky, věci, které tu používáme. Taky si připravuju přízi na deky. María do školy nemůže. Když studovala na prvním stupni, chodila pěšky a za pouhých deset minut byla z domova ve škole. Jenže teď má do školy daleko a tady mohou být cesty velmi nebezpečné. Tvoje maminka říkala, že tě obtěžují nějací kluci. Ano, paní učitelko, otravují mě. A to jsou spolužáci, nebo cizí, co čekají na cestě? Otravují mě, jsou to kluci z jiné komunity a obtěžují mě. - Nějací školáci? - Jo, kluci. Čekají na mě na cestě, kde nikdo není, schovají se a čekají tam na mě. - A proto se bojíš? - Ano. María na druhém stupni studovala pouze dva měsíce. Pak musela přestat. V tom je ten problém. Nemůžeme holky posílat studovat do města. MARÍIN OTEC Ve městě je všechno drahé. A pak je potíž s jídlem, se stravou. Ale chlapce posíláte. Proč? Protože kdo ohlídá holky, když jsou samy? Kdovíkoho potkají, otěhotní, pak přijdou se dvěma třemi dětmi. To ať radši zůstane doma. U kluků to problém není. Vyhlídky, že by se stala učitelkou, se rozplynuly. Dnes se stará o zvířata a při pasení tká tyhle překrásné stuhy, do nichž zakomponovává španělská slova, která se naučila ve škole. María je jednou z mnoha v drtivé statistice. 30 % peruánských žen žijících ve venkovských oblastech nemá možnost absolvovat druhý vzdělávací stupeň. U chlapců je tento podíl 22 %. Pokud dívka neabsolvuje první stupeň v řádném věku, pravděpodobnost, že dokončí druhý stupeň, se výrazně snižuje. V důsledku toho dosahují venkovské dívky do 24 let nižšího vzdělání než chlapci a tvoří chudou a zranitelnou skupinu bez možnosti sociálního vzestupu. Řekla mi, že jí jeden kluk vyhrožoval, že když si ho nebude všímat, vezme na ni nůž. Vyděsilo ji to. V šipibské komunitě 30 minut od Pucalpy čelí dívky podobným problémům jako María. Ze statistik vyplývá, že 94 % obětí sexuálního násilí tvoří ženy. A 77 % z nich jsou nezletilé dívky do 18 let. Některá děvčata chtějí chodit do školy, ale pak otěhotní. A tak toho nechají. Některé, když otěhotní, se pak před ostatními stydí. A když mají dítě, už do školy chodit nechtějí. Podle dat místního statistického úřadu je v Peru těhotných 12 % dívek mezi 15. a 19. rokem života. Ve venkovských oblastech činí toto číslo 19 %. A v Amazonii je to dokonce 25 %. Mladé dívky tu mnohdy otěhotní. To je častý důvod, proč nedokončí školu. JOSUÉ RODRÍGUEZ UČITEL, UCAYALI Také se stává, že si rodiče říkají, že děvčata studovat nepotřebují. A když jim je 13, 14 let, provdají je. Nebo si myslí, že dcera stejně ve studiích neuspěje, tak ji odhlásí a radši investují do chlapce. Nerovnost pohlaví ve vzdělávání přetrvává. Projevuje se rozdíly v příležitostech i různými formami diskriminace. Znevýhodňování se v průběhu života dívek hromadí a výsledkem jsou propastně rozdílné podmínky v dospělosti. NÁRODNÍ PODPORA VZDĚLÁVÁNÍ DÍVEK, FLORECER V Limě školáci a školačky denně čelí ještě jinému závažnému problému. Musí vykonávat roli rodičů, vzít na sebe zodpovědnost dospělých a přitom studovat. Vstávám v 6 ráno, probudím sestry, umyju je, připravím snídani a pak jdu do práce. V práci začínám ve 12. A co by se ti líbilo dělat, až budeš starší? Mít tři kariéry. Jednu profesní, jednu praktickou a jednu akademickou. Laura přiznává, že studium ji moc baví, ale že často několik dní chybí, protože se musí starat o čtyři mladší sestry. - A kde pracuješ? - V potravinách. Jsem dcera a zároveň plním roli matky. Ana je v podobné situaci. I ona se musí starat o sourozence. Musím se starat o brášku, převlékat ho, připravovat mu oblečení, nevnímám čas a najednou je 7:00, 7:40 a já musím letět, takže často nesnídám doma. To ale není výhradně problém děvčat. Antoniovi je teprve 15 a už musel převzít roli hlavy rodiny. Vstanu, připravím sestrám svačiny, převleču se, vzbudím sourozence do školy. Asi v 7:30 vodím holky do školy. A pak musím do svojí školy. Občas to nestihnu. Jo, propadnul jsem. Asi proto, že jsem hodně chyběl. V roce 2012 dostudovalo ve venkovských oblastech Peru celkem 861 327 dětí. 22 % z nich o rok později, než je běžné. A více než 20 % pak o dva či více let. Druhý stupeň dostudovalo s ročním zpožděním 25 % dětí a 32 % se dvou- či víceletým. Tyhle tvrdé ryby, pakrunýřnice, jsou základní surovinou oběda, který musí každý den připravovat Rosa z šipibské komunity v Ucayali. Když uvaří oběd, prodává s babičkou a maminkou ruční výrobky. Pro Rosinu rodinu je rodinné řemeslo prioritou. V mnoha venkovských komunitách v Ucayali můžeme na dvorcích běžně vidět chlapce, jak se baví, zatímco dívky mají na starost domácí práce. Jednou z nich je i 12letá Milagros. - Máš sourozence? - Ano. - Kolik? - Deset. - A to se o ně staráš ty? - Jo. - Co třeba děláš? Povídej. - Vařím, koupu je, uspávám. Když se vrátím ze školy, jdu domů, vařím sama, většinou manioky nebo rybu. Každý den po škole má Milagros na starost rodinný oběd a péči o mladší sourozence. To vidíme každý den, je to na denním pořádku. Zrovna dnes jedna holčina chyběla a spolužáci říkali, že ji viděli, jak žene zvířata na kopec. Rodiče ty holčičky radši posílají do chlíva než do školy. Tady to tak s dívkami prostě je. Nerovnost pohlaví se posiluje ve škole i v každodenním životě dětí. Dochází k ní při dělbě úkolů a povinností, v užití školních prostor, při hraní, v textech a obrázcích obsažených v pracovních materiálech, ale i ve způsobu, jakým se děti do výuky zapojují. Ve zdejších komunitách jsou sociální role už stanovené. Takže holčičky zaměstnáváme v kuchyni, necháme je uklízet a zametat. Do očí bijící nerovnosti mezi pohlavími se promítají také do rozdělení úloh, které chlapci a dívky ve škole vykonávají. Někde jsou úklidem třídy pověřeny vždy výhradně dívky, nikdy chlapci. My jako holky uklízíme školu, třídy, vynášíme odpadky a teprve pak jdeme domů. I ve školách v Ayacuchu se nerovnosti projevují v organizaci úkolů ve třídě. Jak vidíme, děvčata Marleni a Yoryini dostaly za úkol rozdat snídani a Juan má na starost čtení. Čili domácí práce připadají dívkám a intelektuální činnost chlapcům. Další z faktorů, podle nichž lze posuzovat podmínky genderové rovnosti, je rozdělení a využití prostoru. Ve zdejších školách je běžné, že chlapci usedají do středu třídy a dívky jsou odsunuty k jejím okrajům. Působí tam skoro neviditelně, schovávají se za šaty a vyhýbají se účasti na výuce. O přestávkách veškerý prostor využívají chlapci, hrají si a pobíhají. Zato dívky ve skupinkách chodí kolem, pohybují se na okrajích hřiště a mnohdy jen přihlížejí, jak si chlapci hrají. Stejně je tomu v mnohých venkovských školách v Amazonii. Děvčata si sice hrají, ale pouze na okraji dvorku. Většinu volné plochy zabírají chlapci, kteří tráví čas sportem, aktivitami vyžadujícími mnoho prostoru a fyzickou zdatnost, při nichž rozvíjejí schopnost práce s rizikem, iniciativu a soutěživost. Sport poskytuje dívkám příležitost přebírat kontrolu nad svým životem, posiluje jejich sebevědomí a ohled na vlastní tělo. Umožňuje jim budovat přátelství, učí je schopnosti vést ostatní a být soběstačné. Učí je být důkazem toho, že neplatí tvrzení, že dívky jsou slabší než chlapci. Rozhodl se naočkovat proti bartonelóze, načež se jeho zdravotní stav postupně zhoršoval. I školní texty častokrát přispívají k neviditelnosti žen a posilují nerovnosti mezi dívkami a chlapci. Důkazem je patrná převaha ilustrací a vyobrazení činností a prací vykonávaných muži. Sdělení je zde zřejmé: muži tvoří dějiny. Tyto stereotypy se uplatňují veskrze celou společností. Dívky a chlapci ve všech školách se je učí a zvnitřňují si je. Snaha utvářet rovné vztahy mezi muži a ženami začíná uznáním důležitosti obou pohlaví. To znamená, že je nutné dívky a ženy podpořit a dát jim prostor rozvíjet svůj život i samy sebe ve společnosti. Diskriminace na základě pohlaví nezmizí sama od sebe. Je nezbytné ji vymýtit vstřícností, podporou a otevřeností. V této ucayalské škole několik vyučujících zavedlo mechanismy, jejichž pomocí se snaží vymýtit nerovnosti mezi chlapci a děvčaty. Například Judit Sumaeta se svými žáky pracovala na tom, aby pochopili, že úklid není výhradně úkolem dívek. Když jsem tu začínala, kluci se nad děvčata povyšovali. Více se hlásili s tím, že: „Ne, paní učitelko, ona neví, je holka.“ Říkala jsem jim, že práce se dělí a že i ženy mají podnětné názory. Začali na to reagovat a pak sami říkali: „Aha, holky nám taky můžou pomoct.“ Ale třeba v této ašaninkské škole se k otázkám rovnosti pohlaví staví nejednoznačně. Pokud má žena snoubence a je těhotná, nesmí sem chodit. Pokud se dívka nechová slušně a má partnera, nemusíme ji přijmout. Těhotenství je jedním z důvodů, proč dívky studium ukončují. Dále mají vliv finanční podmínky, přetížení dívek prací v domácnosti, v hospodářství nebo v zaměstnání a dětská práce. Všechny tyto důvody mají na svědomí velké množství dětí, které nedosáhnou vzdělání na úrovni druhého stupně. Podle oficiálních statistik je poměr 17- a 18letých dětí v Peru, které řádně dokončily druhý stupeň základní školy, 64,5 %. Ve venkovských oblastech ovšem tento podíl dosahuje pouhých 42,9 %, zatímco ve městech 73,2 %. U 17- a 18letých dívek ty, které úspěšně dokončily druhý stupeň, tvoří 77 % v městských oblastech a na venkově je to pouhých 43 %. Toto číslo se velmi blíží poměru dívek, jejichž rodným jazykem není španělština a které úspěšně dokončily druhý stupeň, tedy 42 %. V Ayacuchu, podobně jako v mnohých městech peruánských hor, se dívky ze studu schovávají a neúčastní se společných aktivit. To má dopad na jejich schopnost učit se. Pro dívky je náročné naučit se druhý jazyk. Většina venkovských dívek tu mluví kečuánsky. Sledovala jsem rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Kluci jsou uvolněnější, mají elán, takže když mluví španělsky a udělají chybu, pustí to z hlavy a nikdo nic. Ale když se splete dívka, vysmějí se jí. A to dělají právě kluci, ty vtipy, posměšky… Smějí se a holčičky se pak stydí. Takže pak se španělsky nenaučí nebo se bojí mluvit. Dělají chyby a nejde jim to plynule. DĚTI ZE ČTVRTÉ TŘÍDY Lima, Ucayali a Ayacucho. Tři různá místa, která sdílí mnohé potíže. Dívky, které zde žijí, touží po změně. Dívky jako María, Rosa, Ana, Milagros a Laura potřebují změnu, která je posílí, která jim vytvoří skutečný prostor uprostřed vlastních společenství. Jedna, dva, tři… Která jim dovolí stát na vlastních nohou a poskytne jim opravdové příležitosti rozhodovat samy o své budoucnosti. Všechen použitý obrazový materiál a výpovědi jsou skutečné. Některá jména byla pozměněna v zájmu ochrany soukromí dětí.