Tim Minchin – Mitsubishi ColtStand-up okénko

Většinu svého dospělého života jsem chudým muzikantem. Až z toho mám pocit, že je moje hudba jenom vtip. Ale když jste hladovějící umělec, stane se taková divná věc. Bohatí zaměstnaní lidé, po jejichž životním stylu toužíte, k vám často přijdou a přiznají se, že vám závidí ten váš. Jako důvody uvádí flexibilní pracovní dobu, zeměpisnou svobodu a vždycky zmiňují potenciál pro spirituální růst.

Ani nevím, co to znamená. A zdá se, že vždycky mají v temných koutech své minulosti schovaný hudební nástroj, ke kterému chovají pocit lítosti. Jako by věřili, že pouhý dětský rozmar je odvedl od kariéry virtuózního cellisty nebo metalového zpěváka, aby se místo toho stali zástupci farmaceutické firmy nebo tak něco.

Probíhá to takhle: Tim, že? Tak co děláš? No, jsem pianista. Haha, penista? Ne, pianista. Já vím, ale zní to skoro jako penis.

Já vím. Takže piano, co? Téda… Taky jsem hrával na piano. Až do sedmé třídy. Pořád lituju, že jsem toho nechal. Kéž bych u toho vydržel. Máš takový štěstí! Dík. - A co děláš ty? - Jsem gynekolog. Téda, gynekologie?

Taky jsem se sestřenkou hrával flašku. Jednou jsem jí do frndy strčil lžíci na boty. Kéž bych u toho vydržel. Máš takový štěstí! Ale mám spoustu kamarádů, co jsou normálně zaměstnaní a jsou super, jediné zaměstnání, se kterým mám trošku problém, jsou burzovní makléři. Jestli jsou nějací mezi vámi, nebojte, nejde mi o to, co děláte. Ani nevím, co vlastně děláte. Mám s vaší profesí v angličtině gramatický problém, protože broke je minulý čas od break, takže vlastně nemůžete být broker.

Taky si neříkám sanger. Tohle je básnička s doprovodem, vy šťastlivci. O rozhovoru, který jsem jednou vedl s makléřem, a jmenuje se Mitsubishi Colt. Intenzivně se na mě podívá, zelené čočky v očích se mu lesknou falešnou závistí.

Nakloní hlavu a uzemní mě blahosklonným pohledem. Pohodí odbarvenou, nagelovanou patkou a přednese teorii: „Víš, co bych řek?“ Efektní pauza. Srovná si ptáka, jako by mu napůl stál. Radši udělám to, co určitě očekává. „Co bys řek?“ Ruka na rameni, shovívavé mrknutí, usrkne drink, vyplivne zrníčka, dá ruce v bok, oblízne si rty jak vlk u stáda ovcí, znovu srovná toho vymyšlenýho ptáka a předloží svou filozofii: „Řek bych, že je to jedno, je šumák, kolik máš, kolik vyděláš, jaký máš vlasy, oblečení, je to jedno.

Co je ti po tom, že bydlím na kopci u moře, že přítelkyně i psi maj vlastní koupelnu, že už mám 10 melounů a je mi jen 36, jsi tupej jako pařez, když myslíš, že život spravíš prachama.

A vtipný je, fakt nekecám, všeho bych se vzdal takhle.“ Nechá mě rozjímat nad svou moudrostí, lusknutím prstu zavolá nejblonďatější barmanku a s pitomým úšklebkem objedná G&T a pro mě pivo. Než stihnu utéct, je zpět se slovy: „Kámo, to jsou povrchní sračky, jen přetvářka. Každej může bejt bohatej debil, ale to, co chceme, za prachy nekoupíš.

Víš, co myslím, šéfe? Tobě je taky fuk, že mám vlastní soukromou posilku a osobní trenérku, zasranou Danielle nebo Darlene, má kozy jak holky v časácích. A taky ti je putna, že mám kontrolní podíl v softwarový firmě. Je to úplně fuk, koho zajímá, že vydělám 600 000 a řídim fungl novej Land Rover, víš, všeho bych se vzdal klidně takhle.“ Na chvíli se odmlčí, já se stihnu narovnat, opřu se o bar a rozjímám nad tím guru s jeho bílejma zubama a velkým autem.

Potichu hloubám nad svým přesvědčením, že génia najdeme v mnoha podobách a že tenhle poučující, peroxidový porno-pitomec k nim nepatří. Utne mé úvahy, transformuje se jako v Terminátorovi 2, a než stihnu zmizet, pustí se do mě, zachrochtá: „Prostě, co chci tak skromně říct, podle mě jsou muzikanti, umělci a tak, řek bych, že jsou super.

Vím, že podle některejch jen sedíte na zadku, čekáte na pizzu, celej den hulíte, fetujete, honíte, ale mě nezajímá, co říkaj. A nevěřím, že jsou všichni herci gayové. Ne, že by mi to vadilo, co se mě týče, není to pro mě, ale když chceš bejt buzna, buď buzna. Co bych ti říkal, kde máš svý teplý místečko.

Haha, teplý. Haha, teplý. Haha.“ To už si dělá prdel. Lesknou se mi oči a clonou svého hněvu vidím, že vypil svůj G&T a začal slintat a pořád cintá ty svý kecy. „Vy muzikanti jste dobrý, muziku neumim, ale vim, co se mi líbí, a řek bych, že bych dal všechno, abych byl jak ty, Jime…“ Time! „Možná seš finančně chudej, ale co máš duchovně, co z tebe dělá toho, kdo seš, je o tolik víc než fakt pěknej bourák nebo tenisovej kurt, dovolená v Řecku, dům na pláži nebo akcie nebo 31 párů trenek Calvin Klein.

Chápeš to? Jsi bohatý, tak bohatý člověk! A teď ti nechci lízt do zadku, ale musim říct, než vyrazím, že upřímně, teď ti fakt nekecám, řek bych, že jednoho dne budeš umět na piano stejně dobře jako Elton John!“ Policajti tu ještě postávají, i když dav už se rozešel.

Mám led na ruce, jak trefila jeho ústa. Sice jsem vysvětlil, že to nebyla moje vina, ale dostal jsem pokutu osm stovek za fyzické napadení. Než se to zhorší, radši zmizím. Bohatej, tak bohatej člověk v Mitsubishi Colt z roku 1981. Překlad: jesterka www.videacesky.cz