Status quo

Panebože, to se mi snad zdá, kámo. Co teď budeme dělat, kámo? To je... konec hry, kámo. Konec hry! Sbohem, kamaráde. Hasta luego, vole.

Konichiwa Daniel-san! Je s náma amen,
prostě konec. Zatraceně, Krayondere, drž už hubu! Jo, sklapni! Tvoje řvaní vzbudí brouky. Prostě ho zabijem. Hej, hej, hej, všichni se prostě uklidníme. Je mi jasné,
že jsme všichni tak trochu napjatí.

Ale pokud se vyjádříme a promluvíme si o našich pocitech... Chceš vědět, jak se cejtím? Samozřejmě, Taz. Mám pocit, že ti rozříznu bachor a naplním ho rosolem. Taz, trápí tě něco?

Můj ksicht! To bolelo. Vím, že to bolelo. Bolelo to, protože jseš teď měkkej. Jseš tak měkkej, žes ani nemoh opustit robota. A teď jsme všichni mrtvý!

Taz, prosím, přestaň. Teď jsi ranila i mé city. Chceš, abych přestala? Vraž mi jednu zpátky. Vraž mi jednu zpátky! Ty... Ty jsi malé smutné zmoklé štěňátko.

A starej Up, ten Up, co ze mě
udělal to, co jsem. Ten by tohle nedovolil. A teď vidím... Vidím, že Up... zemřel v tý robotí válce. A už ho nikdy nezískám zpátky.

Můj knír! Strhlas ho! Strhlas mi knír. Sí. Teď týhle misi velím já. Takže všichni, kdo chcete žít... pojďte se mnou. Omlouvám se, pane,
ale teď má knírek ona.

Mám vás rád. Taky tě mám rád, Troubile. Taky tě mám rád. Počkejte, všichni! Lidi, počkejte. Musíme zůstat pohromadě. Co to... To je pavučina, kámo.

Zdá se, že jsme uvízli. No... alespoň jsme uvízli spolu. Feliz Navidad! To je pavouk! Vážně je po všem, kámo. Mrtvý bože, pokud ve svém zombie srdci
najdeš milost a necháš nás žít, dám ti k jídlu můj mozek.

Pane Pavouku, přestaňte! Kdo to na mě mluví? To jsem já, Brouk. Tyhle věci jsou mí přátele,
mohl bys je, však víš... přestat jíst? Tvoji přátelé?
Proč mi to neřekli? Nesnědlo nás to. Nechalo nás to jít.

Jsme zachráněni! Díky mrtvému bohu, kámo. Myslel jsem, že zemřu jako panic. Já taky. Já taky. Jo, já taky. Ale počkat, kdo nás zachránil? To jsem byl já!

Hvězdný strážce. Kdo to je? Nikdo jinej tu nemá bejt. To vyřešíme později. Ale teď... chci potřást tomuto chlapci pravicí. Bože! Díky, žes nás zachránil.

Páni! Ty vypadáš jako někdo,
kdo si s těmi zatracenými brouky poradí. Jak se jmenuješ, vojíne? Brouk, pane. Brouk. To je pěkné jméno. Pověz, Brouku, co tu děláš? Jsem tu, abych splnil úkol.

To já taky! Páni, Brouku, právě jsi nás zbavil
obrovského pavouka. To u mě znamená,
že jsi drsný čubčí syn. Děkuji, pane. Jsem drsná čubka. To teda jsi, Brouku! Pověz, Brouku, odkud vůbec jsi, Brouku?

Fascinující! Brouku, uvědomil sis,
že tvá uniforma je jiný model než ta, která je právě v oběhu? Soudím tak dle prsního plátování, šití mikrovláken... Tato uniforma byla v oběhu
přibližně před osmnácti lety. Brejlounko, naznačuješ, že Brouk...

je přeživší... z lodi, která havarovala
na této planetě před osmnácti lety? A Brouk je jediný přeživší. Vyrostl na této planetě úplně sám. Zabíjel brouky, aby přežil. Nikdy nepoznal peklo prvního útoku. A měl tu jen broučí ženské?

To naznačuješ, Brejlounko? Ano. Přesně to naznačuji. Kdo by to byl řekl, Brouku? Jseš žhavej, ese.
Jako plamen. Ano, ano, dobré, super, super. Teď když jsme všichni přátelé... musím vás někam vzít,
abyste někoho poznali.

Žije v nedaleké díře. Kousek za jedním z těch
létajících strojů, co používáte. V tom, ve kterém přistála Únorka. Brouku. Co jsi to kčertu právě řekl? No jo, ta vypatlaná vědkyně. Přistála v modulu jako my.

Můžeme použít ten modul k návratu na loď. A pak máme po starostech, kámo. Pojďte všichni, jdeme! Pojď, Brouku, jdeš s náma. Jsi připraven zjistit, co nošení této uniformy
doopravdy obnáší? Ano, jsem.

Dobře. Protože je načase se vrátit... zpátky na loď... tam nahoře... ve vesmíru! Začíná to nezpochybňováním odpovědí. A vzdáváním před samotným začátkem. Zamyká to všechny dveře,
zvyšuje tlak.

A v mžiku ti vyprší čas,
dřív, než je hotovo. A nepoznáš, jaký je to pocit... vůbec něco cítit. A tak říkám ne statusu quo. Kdo chce být jako ostatní a zapřít to, v čem jsem nejlepší?

Já to natřu statusu quo. Koho zajímají normální?
Nikdy se nepřizpůsobím. Rád budu odporovat statusu quo. Brouku! Počkej. Nemůžeš s nimi jít. Možná jsi teď v lidském těle, ale patříš...

- zpátky sem do úlu.
- Švábe, já ti nevím. Ty žiješ svůj sen každý den s královnou. Teď je načase, abych žil ten svůj. Tam nahoře s hvězdnými strážci. Ale... co když se mi bude stýskat? No... pokud se ti bude stýskat...

tak se podívej nahoru. Protože tam budu. Rozbořím zdi kolem sebe. Netuší, jak silný jsem. Nejsem definován hranicemi.
Nikdy by nepochopili... že jsem mnohem víc... než status quo. Zapomeňte na to, že budu další snílek, co je přilepený ke dnu.

A vím, že je načase jít. Možná, že mám vše,
co jsem chtěl, ale myslím,
že jsem se o to zasloužil. Když jsem řekl ne, ne, ne... statusu quo! Jsem hvězdný strážce.

Udělám vše, co mohu, abych vždy byl hvězdným strážcem. Je to vše... Je to vše... čím jsem!