Tak jako já

Jsem v pořádku. Kdyby ses bála. Kruci. Bála jsem se, že budeš. Bylo to tam fakt strašidelný, Megagirl. S těma hnusnýma hmyzákama,
co po tobě lezou. Myslel jsem, že náš pokoušou nebo bodnou, nebo tak něco.

Muselas mít strach. Nikdy nic necítím. Pro mne jsou emoce
pouhou definicí lidské slabosti. Megagirl, mohlas zemřít. Svět by bez tebe nebyl stejnej. Mé zničení je nevyhnutelné. A nebude důležité.

Stejně jako mé stvoření nebylo důležité. - Jsem bezúčelný otrok.
- Megagirl, styď se! Může se ti zdát, že nemáš účel, ale... já nevím, co bych si bez tebe počal. Tohle mám u hvězdných strážců nejraději. Všichni na mě pořád křičej rozkazy
nebo používaj ty divný lopaty a serepetičky a cejtím se jak blboun. Jsem rád, že s tebou se tak necejtím.

Když s tebou mluvím,
tak se vůbec necejtím... jak se to... zmatený. A to je pro mě něco zvláštního. Možná cejtíš, že nemáš účel, ale já rád věřím tomu,
že jsme se měli potkat na týhle lodi. Možná, že je to celý boží plán... který zosnoval, než zemřel. Co myslíš?

Abych přijala tento scénář, musela bych ignorovat veškeré znalosti
a logiku, které jsem byla vystavena. To je lehký, Megagirl.
To já dělám denně. Když říkaj, že nemůžeš milovat, myslím, že sis to popletla. A říkaj, že necejtíš
tímhle srdcem z oceli. Ale nemůžeš popřít, že ocel je silná. Jestli tohle jsi ty, jen bezvýznamná hvězda na obloze.

Řekni mi, co znamená to, co cítím, když za to můžeš ty. Možná jsem hloupej, ale tam, odkud pocházím, lidi říkaj, že je jim fajn,
i když vím, že jsou smutní. Ale ty se neznáš tak, jak tě znám já.

Tvůj druh je chatrný a slabý. A chci vás všechny zničit. Jsi ubohá ostuda konceptu rasy. A logické vědy a řádu. Ale z nějakého důvodu, když se na mne podíváš,
nechci být takto naprogramována.

Věř mi, když tvrdím, že jsi anomálie. Možná nejsi chytrý, ale jedna část mne se začíná drát na povrch. Ne, ty se neznáš... tak, jak tě znám já. - Nikdy jsem nečekal...


- Mé obvody jsou chráněny... - že někdy najdu někoho, jako jsi ty.
- před věcmi, jako jsi ty. - Když víš vše, je najednou divné...
- Nic nevím... - když nemáš představu.
- ale začínám mít představu. Vidím pod povrch, nacházím hodnotu,
která je pod ním skryta. Tvůj život a účel. A zničehonic mám pocit,
že jsem narazil na něco, co nikdy nikdo neviděl.

A tohle jsou dveře od přechodové komory. Ale nemačkej to tlačítko, jo? Nebo nás to vcucne do vesmíru. Páni, tohle je tak skvělé, Únorko. Nemůžu uvěřit, že jsem na pravé... fungující lodi. S lidma a tak. Celou tu dobu jsem si mohl
jen představovat, jaké to je.

A to je všechno,
co sis představoval, Brouku? Ještě víc. Teda, nikdy jsem si nepředstavoval
někoho, jako jsi ty, Únorko. Brouku, vím, že působím
jako strašně složitá holka. Jsem hvězdný strážce,
ale taky jsem vážně hezká. A mám ráda větecké věci. Ale to se ti jen zdá. Ve skutečnosti jsem celkem jednoduchá.

Jsi dokonalý a úžasný,
tak jak jsem doufala. - Únorko, já...
- Ale vážně stačí, když budeš lidskou bytostí. - Musím ti něco říct.
- A vím, že budeš souhlasit, - že to je vše ke splnění snu.
- Jsi splněný sen. - Pokud život končí, jsem ráda, že trávím
- Musím... - tento krátký čas s tebou.
- něco probrat s tebou. Jsem mnohem víc, než co sis myslel předtím, - že víš.


- Teď jsme se dostali k tomu. Poznat tě. Neznáš se. Ale ty mě neznáš... tak, jak tě znám... já. Nemůžu uvěřit, že tohle máte na vaší lodi taky!

Pojďme to omrknout. A sakra. Překlad: Zikato
Korekce a časování: BugHer0
www.videacesky.cz