Bude opakované použití Falconu 9 snazší než u raketoplánu?

Ahoj, tady Tim Dodd, Everyday Astronaut. Falcon 9 společnosti SpaceX, první znovupoužitelná raketa na světě! Počkat. Ne, není. Pamatujete si raketoplán? Měl bloky na pevné palivo a samotný raketoplán, přičemž oba prvky byly používány opakovaně, ne? Dnes budeme hovořit o tom, proč raketoplán nesplnil svou úlohu být znovupoužitelný a připadlo mu o něco přesněji označení renovovatelný.



Lidé často citují nedostatky raketoplánu v reakci na tvrzení SpaceX o znovupoužitelnosti Falconu 9. Dnes se podíváme na to, jakou údržbu vyžaduje mezi lety raketoplán, jakou údržbu vyžaduje mezi lety Falcon 9 a proč první stupeň rakety SpaceX dostává mnohem méně zabrat než raketoplán.



Také si rychle připomeneme, jaké technologie SpaceX přidalo do jejich Block 5 verze nosiče v naději dosáhnout cíle vytvořit vysoce znovupoužitelnou raketu schopnou 10 letů, než si vyžádá jakoukoliv vážnější renovaci. Pojďme na to! Preklad: Martin Dravecký Korekce: Petr Melechin www.elonx.cz Znovupoužitelnost je v novodobém vesmírném průmyslu populární.



Pokud nevíte, proč je znovupoužitelnost rakety natolik revoluční, navrhuji mrknout se na mé video "Proč na Falconu Heavy záleží", kde se dozvíte o důležitosti znovupoužitelnosti. Ve zkratce, vynášení věcí do vesmíru je tak obtížné, že vynesení rozumného nákladu vyžaduje obrovskou raketu. Naneštěstí tak nosnost není dostatečná pro vybavení rakety hardwarem pro znovupoužitelnost.



Kvůli tomu jsou vesmírné lety velmi, velmi drahé. Tak drahé, že se modlíme, aby jednoho dne cena klesla na stále šílených 1 000 dolarů za kilogram! Představte si takové ceny za dopravu zde na Zemi. Zdravím, rád bych si ověřil cenu nových pneumatik na svůj Hyundai Elantra, ročník 2011. Samozřejmě, že to je GT model. Byl jsem si zadriftovat, tak jsem staré pneumatiky dost zřídil.



Kolik stojí nové? Jen 400 dolarů? Kolik za dopravu? 36 000 dolarů?! A to by ve skutečnosti byla dobrá cena ve srovnání s historicky vysokými cenami dopravy hardwaru do vesmíru. I ta nejnižší cena za kilogram se pohybuje kolem 3 000 dolarů, a to díky Falconu 9 a Falconu Heavy. Je dobře, že dovoz raketou není na Zemi standardem.



A zde přichází do hry znovupoužitelnost. Upřímně, je to jednoduché. Samozřejmě! Proč zahazovat super drahé motory, obrovské nádrže a všechny ty další věci, když by se daly použít znovu, že? To dá rozum. No, to byla původní myšlenka raketoplánu. Věřte, nebo ne, NASA hledala znovupoužitelný systém ještě předtím, než jsme dostali lidi na Měsíc.



Původní studie začaly v roce 1968, tedy o 10 měsíců dříve, než Neil Armstrong poprvé slavně vystoupil na Měsíc. Ve skutečnosti jeden z prvních pilotů raketoplánu, John Young, zrovna kráčel po Měsíci, když přišly zprávy o raketoplánu. Teď je vhodný čas na dobré zprávy. Bílý dům včera schválil rozpočet 277 hlasů k 60, a tím odhlasoval vývoj raketoplánu.



To je výborné, skvělé. Tony, budu se opakovat, ale salutuji a jsem hrdý na to, že jsem Američan, to ti řeknu. Ten program, tohle místo, ten zážitek. - Souhlasím. - Já také. Země ho fakt potřebuje. Raketoplánu předcházelo hodně nadšení, ale posuňme se o 50 let vpřed do současnosti a raketoplán zanechává divnou pachuť v ústech.



Nakonec byl neskutečně drahý, docela nebezpečný a vlastně dražší než jakýkoli jiný způsob cesty do vesmíru. Dokázal však dělat věci, které žádné jiné plavidlo nedokázalo. Jak to, že špičkové mozky pracující na raketoplánu nedokázaly naplnit příslib snížení nákladů? Je SpaceX odsouzeno k zopakování historie, nebo se za 50 let dost věcí změnilo?



Nejprve se podívejme na způsoby záchrany obou systémů. Liší se docela dost. Raketoplán používal při záchraně komponent jak padáky, tak vztlak křídel. Pojďme se podívat, co se zachraňovalo. Začneme pomocnými raketami na tuhá paliva, které se oddělily asi dvě minuty po startu.



Nosiče se oddělily při rychlosti zhruba 4 800 km/h ve výšce kolem 45 kilometrů. A vzhledem ke své rychlosti vystoupaly setrvačností do výšky zhruba 65 km. Jen podotýkám, že nosiče tak nikdy nepřekročily Kármánovu hranici, obecně uznávanou hranici vesmíru. Na to nezapomeňte.



Následně začaly padat atmosférou a postupně uvolňovaly padáky ve výšce přesně 4 786 metrů. Po výtažných a stabilizačních padácích se rozvinuly tři hlavní padáky a raketa žbluňkla více méně měkce do moře. Samotný raketoplán však cestuje mnohem, mnohem rychleji a jeho záchrana je stejně jako u všeho, co se vrací z orbity, mnohem...



žhavější. Asi hodinu před přistáním se raketoplán otočí zády po směru svého pohybu, zažehne orbitální manévrovací systém OMS a zpomalí o jedno procento. Jo, to je všechno, jen jedno procento! A to stačí na snížení jeho orbity ze 480 kilometrů na pouhých 45 kilometrů v nejnižším bodě.



Šílené. Raketoplán se pak znovu otočí, aby do atmosféry vstoupil pod asi 40stupňovým úhlem. Nyní musí svou práci odvést atmosféra. Raketoplán si to v té chvíli fakt valí. Letí rychlostí kolem 27 000 km/h a začne narážet na molekuly vzduchu, čímž dojde k výraznému tření, které vytváří spoustu tepla.



Raketoplán dosáhne teploty 1650 °C! Auvajs! Naštěstí je raketoplán pokryt čtyřmi různými typy tepelné ochrany. Na hranách křídel má zpevněný uhlík-uhlík, pak něco mezi 24 177 až 31 088 dlaždicemi na spodní a přední straně raketoplánu, dále bílé panely z Nomexové plsti na dveřích nákladového prostoru, na vrchu křídel a trupu a pár bílých povrchových dlaždic pro nižší teploty.



Po dobu 12 minut obklopuje raketoplán takové množství ionizovaných plynů, že to přeruší rádiové spojení. Nakonec po několika minutách brzdění o atmosféru a pár počítačem řízených esíčkách přijde raketoplán o většinu rychlosti.



Ve vzdálenosti asi 40 km sklopí komandér nos na -20 stupňů. To je asi sedmkrát prudší klesání než u civilních letadel, a to při 20krát vyšší rychlosti. nakonec raketoplán přistane jako běžné letadlo, pouze o trošku rychleji, v 350 km/h na ranveji dlouhé 4,5 kilometru. Ranvej je vlastně tak dlouhá, že má převýšení přes 1,5 metru mezi svými konci díky zakřivení Země!



To je šílené. To byla cesta! Vítej doma, raketopláne. Nyní si ve zkratce řekněme, jak se zachraňuje Falcon 9. O tomto tématu jsem v minulosti už párkrát mluvil podrobněji, takže pokud budete mít ještě nějaké otázky, podívejte se na moje video "Jak funguje přistávání raket SpaceX". Zhruba 2 minuty a 40 sekund po startu Falcon 9 vypne hlavní motory neboli MECO – Main Engine Cut Off.



Chvilku letí setrvačností a pak se první a druhý stupeň rakety oddělí od sebe. V tomto okamžiku má Falcon 9 rychlost až 8 000 km/h ve výšce 65 kilometrů. Rychlá poznámka, to je asi dvakrát rychlejší než pomocné rakety raketoplánu. První stupeň provede rychlý obrat pomocí dusíkových trysek, čímž se otočí motory napřed.



Potom v závislosti na misi může zapálit 3 ze svých 9 motorů a provést zpětný zážeh, pokud plánuje přistávat zpět na pevnině. Někdy ale nemá dost paliva na zpětný zážeh, a tak se tento krok vynechá a Falcon 9 pokračuje po své balistické trajektorii dále od startovní rampy směrem k robotické plošině, která byla přesně umístěna podle letového profilu dané mise.



V obou případech stupeň setrvačností vystoupá do svého nejvyššího bodu, běžně nad Kármánovou hranicí, tedy 100 km. Jinými slovy, stupeň si zhruba na minutu vychutná pobyt ve vesmíru. Ten se ale má... Zhruba ve výšce 55 km Falcon 9 zažehne 3 z jeho 9 motorů Merlin před vstupem do hustší atmosféry.



Tím zpomalí a zároveň před sebou vytvoří jakési silové pole, díky čemuž může návrat přečkat. Po asi 20sekundovém vstupním zážehu má raketa o 30 až 40 % nižší rychlost, což už stačí na zvládnutí tepla vznikajícího kvůli houstnoucí atmosféře. Atmosféra postupně ubere dalších 60 až 70 % zbývající rychlosti, až stupeň letí rychlostí kolem 1 000 km/h. Potom zapálí jeden až tři motory Merlin na konečný přistávací zážeh, který musí být dokonale načasovaný.



Dokonce i s jediným z devíti motorů na nejnižší výkon má raketa příliš velký tah na to, aby se mohla vznášet na místě. Takže pokud zastaví předtím, než dosedne na zem, začne znovu stoupat. A to není dobré. Proto je potřeba to dokonale načasovat, což je manévr jménem "hoverslam" nebo taky sebevražedný zážeh.



Následně se vyklopí přistávací nohy a Falcon 9 jemně dosedne. V ideálním případě. Než budeme pokračovat, rychle si připomeňme, proč Falcon 9 nepoužívá padáky, tak jak to dělaly urychlovací bloky raketoplánu. Důvodů je více, takže je jen shrnu, protože jsem o tom mluvil už v hodně videích a pravděpodobně stále potřebuji udělat nějaké podrobnější a aktuálnější.



Tady je TOP 7 důvodů Everyday Astronauta, proč SpaceX nepoužívá padáky pro přistávání Falconu 9! Zaprvé, SpaceX padáky zkoušelo při prvních dvou misích Falconu 9. Jenže první stupeň letí dvakrát rychleji než urychlovací stupně raketoplánu a padáky to nepřežily. Zadruhé, raketa už má motory schopné ji zpomalit, tak proč je nepoužít?



Potřebuje vrtulník padáky na přistání? Ne, už má motor a vrtuli. Zatřetí, s velkou raketou na Marsu ani Měsíci s padáky nepřistanete. Atmosféra je moc řídká nebo žádná. Je tedy lepší začít nacvičovat motorové přistání už nyní. Začtvrté, raketa musí před vstupem do atmosféry zpomalit, aby vůbec přežila. Pamatujete na vstupní zážeh? Padák mimo atmosféru jaksi nefunguje, takže jinak než motory to nepůjde.



Zapáté, padáky a konstrukce trupu umožňující jeho roztahování i smršťování by jen přidaly mrtvou váhu. Zašesté, padáky mohou být řiditelné, ale stejně nejsou tak přesné jako roštová kormidla, dusíkové trysky a naklonitelné motory. SpaceX tohle zjišťuje díky snaze zachraňovat kryty pomocí řiditelných padáků. Zasedmé, pád do vody je špatný, jasné? Slaná voda a raketové motory na kapalné palivo nejdou dohromady. To je dobrá příležitost na změnu tématu.



Teď když jsme zachránili znovupoužitelné části raketoplánu i první stupeň Falconu 9, co se s nimi děje, než mohou letět znovu? Začněme s raketoplánem. Čím musí projít, než se vrátí na startovní rampu? Po dopadu do vody raketu zajistí potápěči obrovskou zátkou, kterou odčerpají vodu, než ho odtáhnou do Kennedyho vesmírného střediska. Každý urychlovací stupeň vyžadoval 18člennou posádku pro námořní záchranu.



Raketoplán měl dva takové stupně, což znamená 36 lidí na záchranu obou. Stupně byly následně rozebrány a odeslány do města Promontory v Utahu na vyčištění, odbarvení, přemalování, zkontrolování a naplnění tuhým palivem. Pak putují zpět do Kennedyho vesmírného střediska na poskládání v zařízení na renovaci a montáž společnosti United Space Aliance. To jméno se mi líbí. Čtyři segmenty každého stupně jsou připojeny k novému vzněcovači, čelnímu segmentu, čepičce, koncovému krytu a komolému kuželu, ať už je to cokoli.



Takže se vlastně opakovaně používala jen kovová schránka. Jsem přesvědčen, že renovovaný je v tomto případě to správné slovo, jelikož stupeň pokaždé rozebrali až na holý kov a vozili ho do "zařízení na renovaci". Takže urychlovací stupně bych znovupoužitelnými nenazval, ale co vlastní raketoplán?



Co je třeba udělat, aby ta věc znovu letěl? Po dosednutí mu vyrazí naproti 150členný, vysoce trénovaný tým v 25 speciálně upravených vozidlech. Provedou bezpečnostní kontroly na výbušné a toxické plyny, pomohou posádce ven a nakonec ho odtáhnou do zařízení na zpracování raketoplánu. V hangáru o rozloze 2 700 metrů čtverečních se raketoplán zpracovával zhruba 125 dní.



Přes 115 mnohopodlažních konstrukcí obklopilo plavidlo, aby technici zkontrolovali jeho šest milionů částí. Šest milionů částí! Cože? Nejdříve si ale technici oblékli dekontaminační obleky a očistili jej od zbývajících toxických a samovznítitelných látek. Následně odstranili orbitální manévrovací systém a moduly čelních manévrovacích trysek kvůli opravě a přetestování. Pak tým odmontoval všechny tři hlavní motory RS-25.



Stále to jsou neuvěřitelné motory, jedny z nejefektivnějších motorů vůbec. Vyžadovaly však po každém letu velké množství inspekcí a renovace. Každý motor má 50 000 součástek, z toho asi 7 000 mělo omezenou životnost a muselo být jednou za čas vyměněno. V roce 2002 převzalo Kennedyho vesmírné středisko úlohy skládání motorů, místo aby je na renovaci posílali jinam.



Ale možná největším a nejznepokojivějším úkolem byla kontrola tisíců a tisíců křehkých křemenných dlaždic na spodku plavidla. Dlaždic bylo 24 177 až 31 088 podle toho, o který raketoplán šlo. Každá byla unikátní a musela být pečlivě zkontrolována a vyměněna, pokud bylo třeba. A samozřejmě veškerá avionika, nákladový prostor, hydraulikou ovládané povrchy a tak dále byly mezi lety také důkladně zkontrolovány.



Dohromady vyžadoval raketoplán minimálně 650 000 člověkohodin práce po každém letu. Pokud průměrná osoba vydělává 25 dolarů na hodinu, což je určitě dost konzervativní na vysoce trénovaného technika, cena lidské práce na přípravu raketoplánu na start, by byla kolem 16 milionů dolarů!



A opakuji, to jsme ještě dost konzervativní. Ale nebylo tomu tak vždy. Před nehodou Challengeru v roce 1986 byly raketoplány mnohem méně renovovány a kontrolovány. Tak málo, že na to prý stačilo jen 1 % zmíněných pracovních hodin. Po nehodě Challengeru NASA změnila celý proces přípravy raketoplánů mezi lety a rozhodla se nenechat jediný centimetr bez povšimnutí.



To je pravděpodobně dobrý nápad, když jde o lidské životy. A nakonec, od roku 1989 se po kontrole raketoplán naložil na přepravní systém raketoplánu, 76kolový transportér, který ho převezl do montážní haly ke spojení s externí nádrží a stupni na tuhé palivo. Zajímavostí je, že ten transportér dnes vlastní SpaceX a převáží na něm Falcony.



Dobře, nastal čas na velkou otázku. Čím musí projít první stupeň Falconu 9 před opětovným vyvezením na rampu? Než začnu, upozorňuji, že půjde většinou o spekulace, jelikož SpaceX nezveřejnilo, co všechno přesně příprava obnáší, ale pojďme se podívat, co dělají a co dělat plánují. Zaprvé, pokud raketa přistála na robotické plošině, objeví se malý robot a zavěsí se pod raketu, aby nedošlo k tomuto: Pak je převezen do přístavu za doprovodu 10členné posádky na dvou lodích.



Pokud raketa přistála na pevnině, zdvihne ji jeřáb a položí na transportér. Během prvních pár let opakovaného používání Falconu 9 byly stupně posílány zpět do Hawthorne na renovaci. SpaceX ale staví prostory na renovaci stupňů na Mysu Canaveral. První raketa, která úspěšné přistála 21.



prosince 2015 při misi Orbcomm-2, byla kompletně rozebrána a přezkoumána. Jelikož šlo o první stupeň, který SpaceX získalo v celku zpět, museli si ověřit, že všechno vypadalo tak, jak očekávali. Na prvních 13 znovupoužitých stupních před variantou Block 5 SpaceX měnilo tepelné štíty a pokrývky za tryskami. Víme, že museli opravovat roštová kormidla po obzvlášť horkých misích. Víme, že museli provádět řadu kontrol, například inspekci rentgenem, aby se ujistili, že nádrže jsou stále v pořádku.



Slyšel jsem spekulace v rozsahu 1 000 až 10 000 člověkohodin práce k přípravě stupňů typu Block 3 a Block 4. Řekněme, že to jsou velmi konzervativní odhady. I kdyby to bylo 100 000 hodin práce, stále by to bylo více než šestkrát méně práce než v případě raketoplánu.



Falcon 9 má méně systémů než raketoplán, které je potřeba kontrolovat, takže se podle mě dá předpokládat, že jeho příprava na další start vyžaduje mnohem méně práce. Víme, že SpaceX má s novým Falconem 9 Block 5 za cíl přistát a znovu letět v rozmezí 24 až 48 hodin jen s kontrolami a inspekcemi po přistání. Celkovým cílem nového Blocku 5 je letět 10krát bez jakékoliv renovace, jen s kontrolami.



Block 5 vyvinuli na základě poznatků z 24 zachráněných stupňů, které Blocku 5 předcházely. Pokud potřebujete připomenout, co je na Blocku 5 nového, mám video o tom, co Block 5 je a co se změnilo. Rychlý seznam novinek na Blocku 5: Tepelná ochrana na celém stupni, kapalinou chlazený tepelný štít u motorů, šroubovaný octaweb, 8% nárůst tahu na prvním stupni, vylepšené sklopné přistávací nohy, titanová roštová kormidla, vylepšené tlakové nádoby 2.0 a kopa drobných vylepšení, které mu umožní být ještě více znovupoužitelný, a co je nejdůležitější, certifikovaný pro lety s posádkou.



Takže jak může Falcon 9 znovu letět bez renovace? Co je na Falconu 9 tak odlišné od raketoplánu?



Nejdříve ho pojďme porovnat s pomocnými stupni na tuhé palivo a zjistíme, co Falcon dělá jinak. Zaprvé, pomocné stupně přistávaly ve slané vodě. To není dobré. Rakety na tuhé palivo jsou také v podstatě jen prázdné roury před letem naplněny tuhým palivem připomínajícím gumu. Oproti tomu raketa s motorem na kapalné palivo má desítky tisíc dílů.



Pokud se motor na kapalné palivo ponoří do slané vody, nemyslím, že mu to prospěje. Takže přesně to je asi největší rozdíl. Přistát s raketou na suché pevnině či suché palubě lodi je z hlediska znovupoužitelnosti velké zlepšení. Popravdě, stupně na tuhé palivo bylo tak drahé renovovat, že je z dlouhodobého hlediska bylo dražší je zachraňovat, rozebírat a vše kolem toho, než prostě pokaždé vyrobit nové.



A proč je první stupeň Falconu 9 lépe znovupoužitelný než raketoplán? Zaprvé, raketoplán nebyla jen raketa, byla to i vesmírná loď převážející až sedm lidí. A tak spousta práce a kontrol bylo zaměřených na kokpit, interiér, nákladový prosto a tak dále, o hlavních motorech nemluvě. Motor RS-25 je sice úžasný a nakonec byl renovován přímo na místě, ale stále vyžadoval hrozně moc práce před každým startem.



Motor Merlin 1D vyvinutý ve SpaceX byl zažehnut více než 5 600krát a je navržen pro mnoho použití s minimem inspekcí. Kolik použití zvládne zatím nevíme, ale k tomu se ještě vrátím. Asi největším rozdílem mezi prvním stupněm Falconu 9 a raketoplánem je rychlost, při které vstupují do atmosféry.



Porovnejme si rychlosti stupňů na tuhá paliva, prvního stupně Falconu 9 a raketoplánu, abychom pochopili, proč používají rozdílné návratové metody. Pomocný stupeň na tuhé palivo nikdy nepřekročí rychlost 4 800 km/h a také zůstává v nižších vrstvách atmosféry, takže nepotřebuje systém na zpomalení před návratem, protože atmosféru ani nikdy neopustil. Falcon 9 pomocí motorů zpomaluje z asi 8 000 km/h na zhruba 5 000 km/h, aby přežil návrat.



Dá se ale s jistotou říct, že 8 000 km/h asi nikdy o moc nepřesáhne. raketoplán vstupuje v rychlosti až 27 000 km/h, ale hodně zpomalí pomocí klouzání ve vyšších vrstvách atmosféry. To jsou dost velké rozdíly v rychlosti. Jelikož Falcon 9 vstupuje "jen" při 8 000 km/h, vzniká tak téměř 40krát méně tepla než u raketoplánu.



Cože? Jak je to možné? Inu, protože první stupeň Falconu 9 dosáhne maximálně třetiny orbitální rychlosti, vznikne o dost méně než třetina tepla. Stlačený vzduch na čelní hraně každého stroje se ohřívá s druhou mocninou jeho rychlosti, ale tepelná energie na něj přenášená roste s třetí mocninou rychlosti.



To znamená, že pokud stroj cestuje čtyřikrát rychleji, tlaková vlna před ním je 64krát žhavější! Protože čtyřikrát rychleji krát čtyři – tedy na druhou – krát další čtyři – tedy na třetí, tedy 64! Je to jen zjednodušení, ale právě proto raketoplán potřeboval ty hrany z uhlíku-uhlíku a křemenné dlaždice na spodní straně.



Aby přežil návrat. Nejen to, ale Falcon 9 dělá před vstupem dost významný vstupní zážeh, aby zajistil, že to stupeň přežije. Raketoplán nic z toho nedělal, neboť se spoléhal na velkou plochu křídel a několik minut dlouhé, postupné snižování rychlosti. Raketoplán měl 10krát více času na vyzařování tepla během návratu, což je klíčem k tomu, jak fungoval jeho neablativní tepelný štít. Abych to zkrátil.



První stupeň letí dost pomalu, aby se šíleně nerozpálil, a tak nepotřebuje zdaleka tolik tepelné ochrany. Tím pádem se dá předpokládat, že nevyžaduje ani tolik renovace. Doufejme. Takže nějaké závěrečné myšlenky. Důvod, proč věřím, že Falcon 9 dosáhne skutečné znovupoužitelnosti, zatímco raketoplán selhal, je především vývojová filozofie SpaceX.



Své rakety neustále vylepšují. Tak často, že podle viceprezidenta produkce SpaceX, Andyho Lamberta, SpaceX "nikdy nevyrobilo dvě rakety stejně, takové je tempo inovace ve SpaceX." To je dost rozdíl oproti raketoplánu, jenž měl jen pět exemplářů, které se za 30 let užívání změnily jen minimálně.



Pravdou je, že první fází programu raketoplánu byly jen čtyři lety Columbie. Následně už byl vývoj minimální. Ale když se u Falconu 9 nějaký nápad neosvědčí, jsou schopni zapracovat změnu do jedné z dalších vyráběných raket. A pokud jde o opravdu velkou změnu, udělají ji v rámci dalšího Blocku. Design raketoplánů nebyl úplně statický, ale za 30 let se určitě nevyvíjel zdaleka v takovém rozsahu jako Falcon 9 za posledních 8 let.



Někteří mohou takové množství změn označit za nerozvážnost, ale vzhledem ke konečnému cíli vytvořit znovupoužitelný stroj, jsem opravdu rád, že za tím jdou s takovou vervou. Nechci čekat dalších 30 let. A nakonec těm, kteří si myslí, že SpaceX cenu znovupoužití nedokáže snížit, nebo těm, co zpochybňují, zda se jim to vůbec vyplatí, naštěstí pro nás na tom opravdu nezáleží.



SpaceX je soukromá společnost. Udělají jen to, co dává finanční smysl. Jestliže se tedy po pár letech ohlédnou a zjistí, že znovupoužití raket je nákladnější než výroba nových, věřím, že to přestanou dělat, neboť nechtějí přicházet o peníze.



Znovupoužití svých raket nikomu nedluží. Je pouze v jejich nejlepším zájmu zjistit, jak na to, aby tak maximalizovali zisky. A to je rozdíl oproti raketoplánu, který podléhal očekáváním celého národa ohledně své znovupoužitelnosti. Ať už zvolený systém dával smysl, nebo ne, na změnu bylo pozdě.



Na velké změny nebyl prostor, protože Kongresu by se pravděpodobně nelíbilo, kdyby se ukončil celý projekt, protože to nefungovalo podle plánu. Osobně si myslím, že v tomto novém věku inovací a materiálů, rychlé evoluce hardwaru a softwaru a vedení jednoduše vyžadující, aby se snažili, dokud to nevyřeší, jsme konečně vstoupili do nové éry znovupoužitelných raket připomínající aerolinky. Doufejme.



Tak co vy na to? Je skutečná znovupoužitelnost konečně nablízku? Nebo věříte, že stále trčíme v období renovace? Jaké další otázky máte? Napište mi své myšlenky, otázky a žádosti o video do komentářů níže! Děkuji Lucasovi z kNews za jeho úžasné animace. Vždy jsem byl fanouškem jeho tvorby a velmi rád jsem s ním pracoval na některých z těchto vizuálů.



Určitě se podívejte na jeho úžasný kanál, kam přidává novinky o vesmírných letech a jiném souvisejícím obsahu. Mrkněte na kNews! A samozřejmě, velké díky mým přispěvatelům na Patreonu, kteří mi umožnili vytvořit tento a další obsah kanálu Everyday Astronaut. Jste vážně úžasní! A díky vám se nezblázním, když se vrhnu do dlouhého výzkumu. Zdržují se na exkluzivním Discordu a subredditu, kde mi pomáhají se scénáři a výzkumem.



Pokud chcete přispět, navštivte Patreon.com/EverydayAstronaut Děkuji, vážně děkuji. Jako vždy, veškerá hudba v mých videích je původní. Neváhejte omrknout ji zdarma na Soundcloud.com/EverydayAstronaut. A řekněte o tom kámošům. A víte co? Tohle směšné tričko je konečně dostupné v mém e-shopu, stejně jako spousta jiných zábavných věcí jako kšiltovek, hrnků, fotek startů raket či jiných originálních výtvorů a spousta dalších věcí na EverydayAstronaut.com/shop.



Příjemnou zábavu. Děkuji všem, a loučím se s vámi! Jsem Tim Dodd, Everyday Astronaut a přináším vesmír dolů na Zemi pro běžné lidi.