Hircine

Sérii The Elder Scrolls
jste si zažili po svém, ale co takhle si říct víc o příběhu? Abyste se dostali k srdci příběhu, musíte se vrátit na počátek. Hircine
Pán Lovu Srdce ti bije v hrudníku. Po zádech ti stéká studený pot. Světlo se najednou zdá moc jasné a syté.

Pachy, které jsi nikdy necítil,
se najednou zdají být až příliš silné. I sebetišší zvuk je ohlušující. Dostaneš strach,
jsi dezorientovaný. Jak se tvé tělo kroutí a končetiny
prodlužují, svíjíš se v bolestech. A nakonec je tu potřeba lovu. Neukojitelná touha po krvi. Běžíš nízko při zemi
a vzduch tě v plicích pálí. Tvé drápy jsou jako břitvy,
tvé zuby jsou dýkami.

Vědomí tě opouští. Nyní jsi jeho psem. Hlavou se ti honí jeho příkazy a ty vyjevuješ svou
zoufalost vytím na rudý měsíc. Hircinův Lov začíná. A ty dnes zabiješ. Je otcem lykantropů a stvořitelem Velkého lovu.

Je otcem lidských bestií a Lovcem princů. Všichni lovci mu přinášejí oběti. Je to daedrický princ Hircine. Nejstarší zmínka o Hircinovi vypráví o jeho setkání
se Šíleným bohem Sheogorathem. Ten povolal Hircineho
na zasněženou horu ve Skyrimu. Jak bylo jeho zvykem,
Sheogorath se chtěl pobavit, proto vyzval Hircina k soutěži, kdo z nich dokáže za tři roky
stvořit smrtonosnější příšeru.

Hircine věděl
o Sheogorathově lásce k trikům, ale věřil, že Šílený bůh
pro něj nebude žádným soupeřem. Za použití jeho moci nad lykantropií Hircine vytvořil
opravdu odporného Daedrotha. Tato stvůra jako by vypadla
z noční můry a byla tak divoká a hrůzná, že dodnes se nic
strašlivějšího neobjevilo.

Hircine sebevědomě nakráčel
se svým stvořením na bojiště zatímco Sheogorath se opíral o skálu,
jako by se ho to ani netýkalo. Šílený bůh odhalil svého šampiona. Byl to barevný ptáček,
sotva velký jako prst. Vypustili svá stvoření
a Hircine byl samolibý, když vrčící zrůda
zničila kámen i s ptáčkem. Hircinova zrůda vítězně zařvala. Zřejmě si ani neuvědomila,
že svůj cíl minula.

Malý ptáček přistál na čumáku zrůdy. Zrůda se sama oslepila ve snaze
rozmáčknout Sheogorathova šampiona. Maličké stvoření zacvrlikalo a odlétlo, tím se snadno
vyhnulo ničivé síle úderu. Hircinovo stvoření se nakonec
samo roztrhalo na kusy, ve snaze zabít ptáčka,
který vyvázl nezraněn. Po porážce se Hircine vrátil
do své sféry Zapomnění, do Loviště. Zde stvůru spálil
a přemýšlel nad porážkou.

Byla to jedna z mála událostí, kdy Hircine poznal pachuť prohry. Další významné informace o Hircinovi pochází z tradic Skaalů ze Solstheimu. Ti v Proroctví rudého měsíce
a v Hircinově lovu mluví o hrůze a krveprolití. Daedričtí princové mají ve zvyku
plést se do záležitostí smrtelníků. A velmi často je kvůli
tomu někomu ublíženo.

Kdysi dávno se objevila znamení toho, že přichází bůh lovců. Začalo to příchodem vlkodlaků, kteří se potulovali
po Solstheimu a zabíjeli lidi i zvířata. Následovalo objevení ohně, kteří hořel na zamrzlém jezeře Fjalding. Lov pokračoval vyplavením
mrtvých skrkavců na pobřeží. Zakončen byl úplňkem,
který se zbarvil do ruda.

Celé kmeny Skaalů
byly uneseny do Hircinovy říše, kde je lovili jeho vlkodlaci. Až pozdější Hircinova porážka v souboji rukou obyčejného muže ukončila jeho pokus
vstoupit do říše smrtelníků. Navzdory obecnému přesvědčení, že daedričtí princové ve světě
smrtelníků způsobují jen utrpení, Hircine zřejmě netoužil
po jeho zničení.

Řídil se přísným kodexem cti a etiky. Jako daedrický princ
nebyl vyloženě zlý ani dobrý. Viděl podmaňování duší
skrz lykantropii jako svatý dar. Avšak příjemci jeho daru by mohli nesouhlasit. Stejně jako jeho druh,
je Hircine obdařen mocnými artefakty, které nutí smrtelníky
jednat jako jeho loutky. Jeden z jeho nejznámějších darů bylo brnění zvané Spasitelova kůže.

Existují různé legendy
ohledně jeho vzniku a vlastností. Věří se, že existuje
celý set brnění Spasitelovy kůže. Ale od třetího věku
se objevil pouze kyrys. Existují náznaky,
že kyrys i zbytek brnění vytvořil Malakath. Avšak pravděpodobnější je,
že tento kyrys, chránící proti magii, je vytvořen z Hircinovy kůže, který ji sám ze sebe stáhl a daroval ji jedinému smrtelníkovi, který přežil celý Velký lov
a Proroctví rudého měsíce.

Kyrys je nezbytností,
pokud chcete používat Kopí hořkého slitování. Je to záhadný předmět, který je k vidění
v muzeu artefaktů v Mournholdu. Kyrys se Hircinovi několikrát navrátil, aby jím mohl odměnit
další smrtelníky, kteří ho potěšili.

Takto odměnil i šampiona Cyrodiilu, kterého pověřil tím,
aby mu přinesl roh jednorožce. Další jeho artefakt,
který je až příliš nechvalně proslulý, je nenápadná cetka zvaná Hircinův prsten. Věří se, že ho kdysi
nosil vůdce Skaalů Tharsten Heart-Fang. Umožňoval mu posunout
hranici síly a vitality za běžné hranice. Učenci věří, že prsten mohl ztratit během událostí zvaných Posun na západ.

Poté, co Nerevarin
zabil Heart-Fanga, v něm prsten fnašel nového pána. Nerevarin tehdy čelil
Hircinovi a porazil ho. Na začátku čtvrtého věku
v malém městě zvaném Falkreath ukradl prsten nordský
vlkodlak jménem Sinding, který chtěl ovládat svou přeměnu. Hircine byl touto drzostí uražen. Být vlkodlakem
znamenalo být jeho vyvoleným a odmítat tento dar byla svatokrádež.

Hircine prsten proklel, odstranil jeho
moc chránit osobu před touhou po krvi, která byla základem lykantropie. Sindingova přeměna se stala
jak častější tak naprosto náhodná. Navíc Hircine znemožnil,
aby si mohl prsten sundat z prstu, dokud se nenajde někdo,
kdo ho přijme dobrovolně. V této době Sinding potkal Drakorozeného a prosil ho, aby si prsten vzal
a osvobodil ho od kletby tím, že uloví majestátního divokého jelena.

Tento lov měl uctít Hircina. Sám Hircine toto požadoval po Sindingovi, ale ten teď prosil
Drakorozeného, aby to udělal místo něj. Drakorozený úkol přijal a vzal si prsten, který se okamžitě spojil s jeho prstem, a ulovil zvíře, aby sňal vinu ze Sindinga. Následně k Drakorozenému
přišel sám Hircine v podobě ducha velkého bílého jelena.

Hircine byl stále rozzuřený
a odmítl odpustit mučenému Nordovi. Požadoval, aby Drakorozený Sindinga ulovil a za jeho pohrdání Hircinovým
darem z něj stáhl kůži. Zde se však vyprávění rozchází. Nikdy nezjistíme,
co se s chudákem Sindingem stalo. Od třetího věku
se krvavý měsíc neobjevil. Nordi v Solstheimu zatím neohlásili žádné z děsivých znamení, které by předpovídalo příchod Hircina a jeho divokého a krvavého Velkého lovu.

Hircinovy artefakty se
na světě stále nacházejí a samy si vybírají své další nositele. Různá směska dlaků, která se plíží
temnými zákoutími Tamrielu, stále existuje a šíří svoji hrůzu ve jménu Hircina, otce lidských příšer.

Mnoho obyvatel Nirnu považuje
Hircinův vliv na svět lidí a merů za správný a potřebný. Někteří věří, že hlídá
křehkou rovnováhu přírody. Jemnou pohyblivou hranici,
která odděluje predátory a kořist. Jako ostatní Daedry není
Hircine vázán morálkou lidí. Jejich nedostatek morálky
dovolil několika daedrickým princům, aby se pokusili
přetvořit Nirn podle své vůle. Avšak jen málo z nich je zlomyslnějších než krutý a hříšný Molag Bal, který jen kvůli své zášti vypustil do světa tak odpornou kletbu, že je považován za otce upírů a žence duší.

Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz