Bitva o Rudou horu

Život v Tamrielu jste si zkusili po svém, ale co takhle si říct víc o příběhu? Abyste se dostali k srdci příběhu, musíte se vrátit na počátek. ČÁST 1
BITVA O RUDOU HORU Sotha Sil, Almalexia, Vivec. Mocní nesmrtelní bohové, kteří se nezrodili z nebeské
prozřetelnosti, ale z masa, krve a utrpení.

Mnoho toho bylo napsáno o Tribunálu a o tom, jak se tito
tři smrtelníci dostali k moci bohů. Byl to tak drzý čin, že navždy změnili podobu Tamrielu. Abychom dobře pochopili Tribunál, musí ve vašem nitru
rezonovat jedno jméno. Je známý jako Nerevarin. Prorokované znovuzrození Indorila, který vytáhl do boje
proti šílenému polobohu Dagoth Urovi.

Rozdrtil Dagothův rod
a zachránil Morrowind před šílenstvím a morovými bouřemi. To ve jménu požehnané Azury. Ale málokdo zná muže,
jehož znovuzrozením měl být. Muže, jehož rozkazy
Daguth Ur údajně následoval. Zde příběh Tribunálu začíná. Doba, ve které Nerevar žil,
byla jednou velkou válkou.

Doba, kdy dvě rasy merů,
Dwemeři a Chimeřané, vedli válku kvůli
svým náboženským neshodám. Chimeřané cestovali mnoho let. Spojovali uctívání svých předků a barbarské tradice modlení a obětí. Podle všeho se jim nedařilo, hlavně ve vztazích
s chladnými a logickými Dwemery, kteří se zaměřovali
na vědu a inženýrství.

Dwemeři zažívali velký rozkvět, což Chimeřané neradi viděli, ale příčiny jejich neshod
nepramenily z tohoto faktu. Chimeřané zuřili kvůli výtvorům Dwemerů,
které považovali za svatokrádež. Pořádali výpravy,
které měly potrestat kacíře. Pouze chimeřanský generál
Nerevar dokázal udržovat mír. Poté co on a dwemerský
generál Dumac Dwarfking spojili síly, aby odvrátili
nordskou invazi do Morrowindu, podepsali příměří,
které vydrželo stovky let.

Byla to dohoda postavená
na hlubokém přátelství. Ale porozumění netrvalo navždy. Nerevarova královna
a dva její věrní poradci předpověděli porušení dohody a nevyhnutelnou válku
mezi těmito dvěma rasami. Jejich předpověď změnila osud Nirnu. Byla to královna Indoril Almalexia, Sotha Sil a Lord Vivec Pěvec.

Kagronac, budiž jeho
jméno navždy proklínáno, byl knězem a poradcem Dumaca Dwarfkinga. V útrobách Rudé hory
nalezl bájné Lorkhanovo srdce. Kagronac rozpoznal
děsivý potenciál srdce a rozhodl se využít tento svatý
artefakt k vytvoření mechanického boha. Numidia. Kagronac chtěl, aby se této
zrůdnosti Dwemeři klaněli.

Věřil, že její uctívání
povede k hlubšímu osvícení a většímu rozkvětu. Také to mohla být děsivá zbraň. Byl to vskutku hanebný čin. Chimeřanům se tento záměr vůbec nelíbil. První rada se rozhodla vyslat Nerevara
jako zástupce Pěti rodů Dunmerů. Tehdy byli známí
jako Pět rodů Chimeřanů. Nerevar měl zastavit Dwemery
a jejich pekelné experimenty.

Byl to ale vypočítavý muž, který by nevystoupil
proti svému dlouholetému příteli, aniž by si předtím
nevyslechl Dumacovu verzi. Ve snaze se vyhnout krveprolití
navštívil dwemerského velitele, ale marně. Hlavní řemeslník Kagrenac
byl rozhořčený a povýšenecký. Chtěl vědět, jakým
právem Nerevar zpochybňuje činy intelektuálně
nadřazených Dwemerů.

Dumac zůstal vyrovnaný,
očividně zvažoval možnosti, ačkoliv se jejich
počet neustále snižoval. Věří se, že Dumacovo
mlčení zakrývalo jeho šok. Jednání jeho velekněze bylo neznámé i vládci dwemerského lidu. Avšak proti všem radám
Nerevar stále usiloval o mír. Vydal se do chrámu
Daedrického prince Azury. Jeho modlitba mu přinesla vidinu.

Dwemeři se opravdu
snažili vytvořit nového boha a Kagrenac vytvořil nástroje k tomu,
aby mohl využít moc Lorkhanova srdce. To zhatilo další komunikaci
mezi Dumacem a Nerevarem. Válka První rady měla brzy následovat. Byla surová a hrozivá. Plná síla Chimeřanů,
sjednocená pod První radou, se těžko rovnala dwemerských strojům, které byly navrženy
pouze k účelu zabíjet.

Dwemerské výtvory byly rychlé, bezcitné a prakticky nezničitelné. Vpadly mezi předky
Dunmerů s děsivým klapáním a démonickým syčením. Kudy prošly, tam nezůstalo nic živého. Nerevar byl oceněn za mistrovské
využívání strategie a zuřivost v bitvě tím, že velel celé armádě Velkých rodů a divokého Popelavého lidu.

V několika případech
dokonce dokázal Dwemery zahnat. Využil dvě křídla pouštních barbarů a tím Dumacovu armádu odřízl, zanechal ji zničenou a ve zmatku. Hnal je až k Rudé hoře
uprostřed Vvardenfellu. Zde začal obléhat Dumacovu citadelu. Na pevnost zaútočil plnou silou. Ve stejnou dobu sám Nerevar
vedl své elitní válečníky skrz úzký a téměř neznámý průchod, který ústil téměř přímo
do komnaty s Lorkhanovým srdcem.

Nerevar věděl, že Dumac bude v ní. Se svým spojencem,
Lordem Dagothem, po svém boku vyzval Nerevar
Dumaca Dwarfkinga a Kagrenaca. Co si tito dva muži
v této poslední chvíli řekli, se už neví. Nezachoval se o tom žádný záznam. Věří se, že toho osudného dne se oba dřívější
přátelé vzájemně zabili.

Po smrti svého pána Dumaca se pošetilý Kagrenac,
plný smutku, strachu a hněvu, pokusil využít nástroje, které vytvořil. Svými nástroji udeřil
Kagrenac do Lorkhanova srdce. A v ten moment všichni Dwemeři na Nirnu zmizeli. Od té doby nikdo
žádného Dwemera nikdy neviděl.

Nerevar byl smrtelně zraněn,
ale zůstal při vědomí. Rozzuřený Lord Dagoth
se chopil Kagrenakových nástrojů a požadoval jejich okamžité zničení. Chtěl je vhodit do lávy v Rudé hoře. Ale Nerevar se chtěl
nejprve poradit se svou královnou, Sotha Silem a Vivecem, než by rozhodl, co s těmi
ďábelskými nástroji udělat. Když byl vynesen zpět na povrch
a předstoupil před své rádce, rozhodl se, že nástroje
budou v tajnosti uchovány.

Pro případ, že by se Dwemeři
vrátili a chtěli se Pěti rodům pomstít. Všichni společně před Azurou přísahali, že nástroje nikdy nepoužijí, aby dosáhli toho, co zamýšleli Dwemeři. Nerevar rychle umíral a donutil přísahat
všechny, včetně Dagotha. Když se Nerevar a Tribunál
vrátili do místnosti se srdcem, kterou strážil Dagoth, našli ho rozzuřeného, s běsem v očích a mumlal o tom, že jen on
může na tyto nástroje sáhnout, a proto by je měl uschovat rod Dagoth.

Bylo to jasné. Ať Kagrenaca
posedlo jakékoliv šílenství, nyní nakazilo Dagotha. Z posledních sil Nerevar
způsobil Dagothovi těžké zranění a na místě největšího vítězství zemřel.

Nerevarův útok zrádného
šlechtice zranil natolik, že mu Nerevarovy jednotky mohly nástroje sebrat. Dagoth v rychlosti uprchl. S Nerevarovou smrtí se jeho rádci
dostali na přední místa První rady. Přejmenovali ji na Velkou radu. Po mnoho let Vivec
a Almalexia Nerevara oplakávali.

Byli si vzájemnou oporou. Avšak Sotha Sil,
bez vědomí ostatních členů rady, pokračoval v odhalování
tajemství Kagrenacových nástrojů. Nakonec Sotha Sil navštívil Almalexii,
která stále oplakávala svého muže. Sotha Sil věděl
o Almalexiině bolesti a svěřil se jí s vizí Chimerské říše. Oni sami by byli vlídní bohové, kteří by vedli svůj lid
do nepoznané prosperity.

Almalexie ve své emocionální zranitelnosti následovala Sotha Sila,
který, jak se předpokládá, podlehl tomu samému zlu, které zahubilo rasu Dwemerů a přivodilo Dagothovi šílenství. Sotha Sil toho dne Almalexii svedl a ona na oplátku přesvědčila Viveca, aby se zřekli přísahy,
kterou dali Nerevarovi a Azuře.

Toho dne spáchali horší
svatokrádež než Dwemeři. Vydali se do Rudé hory a každý z nich
uchopil Kagrenakův nástroj. Postupně udeřili do Lorkhanova srdce. A tak se zrodil velký a mocný Tribunál. Elfští bohové porušili
přísahu danou Azuře a její hněv byl obrovský. Kvůli této zradě zuřila.

Její hněv se na Dunmerech podepsal. Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz