Jarl Ulfrik Bouřný hávSvět TES

Sérii The Elder Scrolls jste si zažili po svém, ale co takhle si říct víc o příběhu? Abyste se dostali k srdci příběhu, musíte se vrátit na počátek. Ulfrik Bouřný háv Jarl Větrného žlebu Byl vybrán jako ten, který měl následovat cestu Jurgena Vládce větru a cestu Hlasu. Byl učen, že nikdy nesmí Hlas použít jako zbraň.

Byla to svatá schopnost, určená pouze k uctívání Devítky. Avšak v jeho krvi kolovala touha po vzpouře a on na ni odpověděl Řevem, který otřásl Skyrimem i celým Císařstvím. Válečník, vzbouřenec, Nord. Jeho jméno bylo Ulfrik Bouřný háv. Jako syn jarla Větrného žlebu byl Ulfrik vybrán, aby už od útlého věku studoval u Šedovousích ve Vyšném Hrotgaru.

Následujících 10 let se učil mocné síle thu'umu. Předpokládalo se, že se Ulfrik sám jednou stane Šedovousým, avšak pak nastala velká válka 4. věku. I přes to, že byl učen pacifismu, což bylo základem Cesty Hlasu, Ulfrik se zapojil do bojů proti elfskému Thalmoru, který vycítil slábnutí lidského Císařství. Dny mocné dynastie Septimů byly pryč. Krajina Tamrielu byla poseta nezávislými královstvími, která vzájemně bojovala o zdroje a území.

High Rock a Skyrim v té době byly bohaté provincie a Ulfrik se rozhodl bojovat za zachování nordského způsobu života, včetně uctívání Talose, které Thalmor postavil mimo zákon. Mladý Bouřný háv byl mocný a odvážný, proto se dal do Císařské legie. Avšak zatím nebyl trénovaný v boji a s používáním thu'umu váhal, neboť to bylo v rozporu s učením Šedovousých.

Brzy se dostal do bitvy a dostalo se mu milosrdenství Thalmoru, který ho po několik dní mučil. Přesvědčili ho, že informace, které jim nakonec sdělil, vedly k pádu Věže z bílého zlata. Avšak Císařské město padlo dávno předtím, než byl Ulfrik mučen. Krátce po pádu Cyrodiilu byl propuštěn z vězení a navrácen do Skyrimu.

Jeho otec tragicky zemřel a Ulfrik po svém návratu nalezl Větrný žleb ve velkém smutku. Díky pověsti válečného hrdiny byl Ulfrik Bouřný háv jmenován jarlem Větrného žlebu. Okamžitě byl navštíven jarlem Igmundem z Markarthu, kteří ztratil vládu nad územím zvaným Pláně. Dobyli ho divoši zvaní Lid z Plání, kteří neuznávali Císařství ani vládu Nordů.

Dokonce dokázali dobýt i samotné město Markarth. Igmund žádal o pomoc a Ulfrik s ní souhlasil, pod podmínkou, že uctívání Talose, které bylo ve smlouvě ukončující válku zakázáno, bude opět možné. Igmund souhlasil a Ulfrik okamžitě začal s obléháním města, které bude známo jako markarthský incident.

Věří se, že Ulfrik použil svůj thu'um, bez milosti rozdrtit vzbouřený Lid z Plání a zahnal je zpět do divočiny. Jarl Igmund při opětovném získání města uvítal možnost uctívat Talose. Když dorazila Císařská legie, aby získala Markarth zpět pod nadvládu Císařství, Ulfrik je odmítl vpustit do města, dokud jim nezaručí, že uctívání Talose bude pokračovat.

V zoufalé touze obnovit řád ve městě, které se utápělo v krvavé anarchii, Legie souhlasila, pořádek byl obnoven a nastal klid. Na nějaký čas... Císařství v zoufalé snaze udržet mír s Aldmerským dominiem brzy své slovo porušilo. Ulfrik byl se svými bojovníky brzy Císařskou legií vyhnán z Markarthu.

Ulfrikova zloba byla ohromná. Cítil se zrazen Císařstvím, pro které on i mnoho jiných Nordů tvrdě bojovali a spoustu toho obětovali. Vzpoura Bouřných hávů začíná zde. Ulfrik přemýšlel o odtržení. Tvrdil, že jelikož je Císařstvím nyní poskokem Thalmoru a Aldmerského dominia. Zůstat pod Císařskou vládou je jako být vazalem vazala. Začal věřit, že Nordi mohou být skutečně svobodní jen tehdy, pokud se celý Skyrim oprostí od nadvlády Císařství.

Postupem času se stával čím dál více vlasteneckým. Někteří jeho politiku nazývali dokonce rasistickou. Dunmery žijící ve Větrném žlebu oddělil do slumů Šedé čtvrti a Argonianům život uvnitř městských hradeb vůbec nepovolil. I přes přesvědčování Nordů, aby se od Císařství odtrhli, byl schopný po nějaký čas vycházet s císařským správcem. Ale to se brzy změní.

Ulfrikův vratký vztah s Císařstvím se úplně rozpadl, když veřejně zabil velekrále Skyrimu. Ulfrik a jeho stoupenci tvrdili, že to byl formální souboj, který měl ukázat slabost Skyrimu pod vládou Císařství a dokázat Nordům, že by se měli odtrhnout. Ulfrik tvrdil, že velekrál Torygg jeho výzvu přijal. Asi tomu opravdu tak bylo, protože odmítnutí by bylo nejenom ponižující, ale také by potvrdilo Ulfrikovy názory.

Někteří to nazvali soubojem podle starých tradic, a tudíž čestnou smrtí. Někteří jiní, jako císařský generál Tullius, tvrdili, že Ulfrik Řevem roztrhal Torygga na kusy a že to byla jen chladnokrevná vražda, s cílem získat korunu velekrále pro sebe. Ať to bylo jakkoliv, okamžitě byl vydán příkaz k Ulfrikově zatčení.

A Ulfrik po několik dalších měsíců nemohl opustit Větrný žleb. Nakonec byl vlákán do pasti u rozcestí nedaleko Temné vody, kde se bez boje vzdal. Generál Tullius chtěl Ulfrika přepravit do Cyrodiilu, kdy by se zpovídal z vraždy, avšak plány se nevysvětlitelně změnily. Bylo rozhodnuto, že jarl Ulfrik Bouřný Háv bude přepraven do Helgenu, kde bude popraven. Možná to byla jen pouhá shoda náhod, že dne, kdy Císařská legie plánovala popravit ne jednoho, ale dva smrtelníky mluvící dračím jazykem, se z nebe snesla obrovská stvůra a spálila Helgen i s jeho obyvateli.

Díky tomu tito dva mocní lidé dokázali utéct. Vězeň, který z Helgenu uprchl, nám dodával naději v dobách, kdy se vrátili draci a chtěli pozřít svět lidí ve svém živelném hněvu.

Jarl Ulfrik se vrátil zpět do Větrného žlebu, kde dál vládl svému panství. Cesty těchto dvou válečníků se ještě několikrát střetnuly. Ale kam je jejich respekt a osud zavede a zda se vůbec setkají znovu, zůstává zahaleno tajemstvím. Mezitím vzbouřené Bouřné hávy pokračovaly v boji za nezávislost Skyrimu a za svobodné uctívání Talose.

Chtěly sami rozhodovat o svém osudu, bez nadvlády Císařství nebo vměšování Thalmoru. Bojovaly za svobodu. Bojovaly za spravedlnost a za své padlé druhy. Bojovaly ve víře, že Ulfrik Bouřný háv je skutečným velekrálem. Poslední kapitola v životě tohoto kontroverzního muže teprve musí být napsána. Někteří říkají, že by měl vést Skyrim do dalšího zlatého věku.

Jiní se ho bojí a chtějí ho mrtvého. Ulfrik a jeho Bouřné hávy nebyli první vzbouřenci, kteří ve snaze zbavit se nadvlády Císařství prolévali krev. Kdysi existoval Červený orel, který byl tak přesvědčivý, že inspiroval i lidi ze záhrobí. Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril www.videacesky.cz