Jarl Ulfrik Bouřný háv

Sérii The Elder Scrolls
jste si zažili po svém, ale co takhle si říct víc o příběhu? Abyste se dostali k srdci příběhu, musíte se vrátit na počátek. Ulfrik Bouřný háv
Jarl Větrného žlebu Byl vybrán jako ten, který měl
následovat cestu Jurgena Vládce větru a cestu Hlasu. Byl učen, že nikdy
nesmí Hlas použít jako zbraň.

Byla to svatá schopnost,
určená pouze k uctívání Devítky. Avšak v jeho krvi
kolovala touha po vzpouře a on na ni odpověděl Řevem, který otřásl Skyrimem i celým Císařstvím. Válečník, vzbouřenec, Nord. Jeho jméno bylo Ulfrik Bouřný háv. Jako syn jarla Větrného žlebu byl Ulfrik vybrán, aby už od útlého věku
studoval u Šedovousích ve Vyšném Hrotgaru.

Následujících 10 let
se učil mocné síle thu'umu. Předpokládalo se, že se Ulfrik
sám jednou stane Šedovousým, avšak pak nastala velká válka 4. věku. I přes to, že byl učen pacifismu,
což bylo základem Cesty Hlasu, Ulfrik se zapojil do bojů
proti elfskému Thalmoru, který vycítil slábnutí lidského Císařství. Dny mocné dynastie
Septimů byly pryč. Krajina Tamrielu byla
poseta nezávislými královstvími, která vzájemně
bojovala o zdroje a území.

High Rock a Skyrim v té
době byly bohaté provincie a Ulfrik se rozhodl bojovat
za zachování nordského způsobu života, včetně uctívání Talose, které Thalmor postavil mimo zákon. Mladý Bouřný háv byl mocný
a odvážný, proto se dal do Císařské legie. Avšak zatím nebyl trénovaný
v boji a s používáním thu'umu váhal, neboť to bylo
v rozporu s učením Šedovousých.

Brzy se dostal do bitvy a dostalo se mu milosrdenství Thalmoru, který ho po několik dní mučil. Přesvědčili ho, že informace,
které jim nakonec sdělil, vedly k pádu Věže z bílého zlata. Avšak Císařské město
padlo dávno předtím, než byl Ulfrik mučen. Krátce po pádu Cyrodiilu
byl propuštěn z vězení a navrácen do Skyrimu.

Jeho otec tragicky zemřel a Ulfrik po svém návratu nalezl
Větrný žleb ve velkém smutku. Díky pověsti válečného hrdiny byl Ulfrik Bouřný háv
jmenován jarlem Větrného žlebu. Okamžitě byl navštíven
jarlem Igmundem z Markarthu, kteří ztratil vládu
nad územím zvaným Pláně. Dobyli ho divoši zvaní Lid z Plání, kteří neuznávali
Císařství ani vládu Nordů.

Dokonce dokázali dobýt
i samotné město Markarth. Igmund žádal o pomoc
a Ulfrik s ní souhlasil, pod podmínkou, že uctívání Talose, které bylo ve smlouvě
ukončující válku zakázáno, bude opět možné. Igmund souhlasil a Ulfrik okamžitě začal s obléháním města, které bude známo
jako markarthský incident.

Věří se, že Ulfrik použil svůj thu'um, bez milosti rozdrtit
vzbouřený Lid z Plání a zahnal je zpět do divočiny. Jarl Igmund při opětovném získání
města uvítal možnost uctívat Talose. Když dorazila Císařská legie, aby získala
Markarth zpět pod nadvládu Císařství, Ulfrik je odmítl vpustit do města, dokud jim nezaručí,
že uctívání Talose bude pokračovat.

V zoufalé touze obnovit řád ve městě,
které se utápělo v krvavé anarchii, Legie souhlasila, pořádek byl obnoven a nastal klid. Na nějaký čas... Císařství v zoufalé snaze
udržet mír s Aldmerským dominiem brzy své slovo porušilo. Ulfrik byl se svými bojovníky brzy Císařskou legií vyhnán z Markarthu.

Ulfrikova zloba byla ohromná. Cítil se zrazen Císařstvím, pro které on i mnoho jiných Nordů
tvrdě bojovali a spoustu toho obětovali. Vzpoura Bouřných hávů začíná zde. Ulfrik přemýšlel o odtržení. Tvrdil, že jelikož je Císařstvím nyní
poskokem Thalmoru a Aldmerského dominia. Zůstat pod Císařskou vládou
je jako být vazalem vazala. Začal věřit, že Nordi mohou
být skutečně svobodní jen tehdy, pokud se celý Skyrim
oprostí od nadvlády Císařství.

Postupem času se stával
čím dál více vlasteneckým. Někteří jeho politiku
nazývali dokonce rasistickou. Dunmery žijící ve Větrném žlebu
oddělil do slumů Šedé čtvrti a Argonianům život uvnitř
městských hradeb vůbec nepovolil. I přes přesvědčování Nordů,
aby se od Císařství odtrhli, byl schopný po nějaký čas
vycházet s císařským správcem. Ale to se brzy změní.

Ulfrikův vratký vztah
s Císařstvím se úplně rozpadl, když veřejně zabil velekrále Skyrimu. Ulfrik a jeho stoupenci tvrdili,
že to byl formální souboj, který měl ukázat slabost
Skyrimu pod vládou Císařství a dokázat Nordům,
že by se měli odtrhnout. Ulfrik tvrdil, že velekrál
Torygg jeho výzvu přijal. Asi tomu opravdu tak bylo, protože odmítnutí
by bylo nejenom ponižující, ale také by potvrdilo
Ulfrikovy názory.

Někteří to nazvali
soubojem podle starých tradic, a tudíž čestnou smrtí. Někteří jiní, jako císařský generál Tullius, tvrdili, že Ulfrik Řevem
roztrhal Torygga na kusy a že to byla jen chladnokrevná vražda, s cílem získat
korunu velekrále pro sebe. Ať to bylo jakkoliv, okamžitě byl
vydán příkaz k Ulfrikově zatčení.

A Ulfrik po několik dalších
měsíců nemohl opustit Větrný žleb. Nakonec byl vlákán do pasti
u rozcestí nedaleko Temné vody, kde se bez boje vzdal. Generál Tullius chtěl Ulfrika přepravit
do Cyrodiilu, kdy by se zpovídal z vraždy, avšak plány se nevysvětlitelně změnily. Bylo rozhodnuto, že jarl Ulfrik
Bouřný Háv bude přepraven do Helgenu, kde bude popraven. Možná to byla jen
pouhá shoda náhod, že dne, kdy Císařská legie plánovala
popravit ne jednoho, ale dva smrtelníky
mluvící dračím jazykem, se z nebe snesla obrovská stvůra a spálila Helgen i s jeho obyvateli.

Díky tomu tito dva
mocní lidé dokázali utéct. Vězeň, který z Helgenu uprchl, nám dodával naději
v dobách, kdy se vrátili draci a chtěli pozřít svět lidí
ve svém živelném hněvu.

Jarl Ulfrik se vrátil zpět do Větrného
žlebu, kde dál vládl svému panství. Cesty těchto dvou válečníků
se ještě několikrát střetnuly. Ale kam je jejich respekt a osud zavede a zda se vůbec setkají znovu, zůstává zahaleno tajemstvím. Mezitím vzbouřené
Bouřné hávy pokračovaly v boji za nezávislost Skyrimu a za svobodné uctívání Talose.

Chtěly sami rozhodovat o svém osudu, bez nadvlády Císařství
nebo vměšování Thalmoru. Bojovaly za svobodu. Bojovaly za spravedlnost
a za své padlé druhy. Bojovaly ve víře, že Ulfrik Bouřný háv
je skutečným velekrálem. Poslední kapitola v životě
tohoto kontroverzního muže teprve musí být napsána. Někteří říkají, že by měl vést
Skyrim do dalšího zlatého věku.

Jiní se ho bojí a chtějí ho mrtvého. Ulfrik a jeho Bouřné hávy
nebyli první vzbouřenci, kteří ve snaze zbavit
se nadvlády Císařství prolévali krev. Kdysi existoval Červený orel, který byl tak přesvědčivý,
že inspiroval i lidi ze záhrobí. Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz